Promiň mi, že se na to ptám, ale tvé jméno zní uším mým trochu cizojazyčně...
Tatínek se narodil v Sýrii. Přijel sem studovat FAMU, a protože se tady seznámil s maminkou, už je v České republice třicet let.

Sýrie! Tam bych se někdy taky rád podíval. Bylas tam někdy?
Třikrát. Dvakrát, když jsem byla malá, jednou už starší.

Líbilo se ti tam?
Sluníčko, teplo, moře, exotická země -- stačí?

Syřané jsou převážně muslimové, ne?
V Sýrii je ale také pět procent křesťanů. No, a my spadáme do těch pěti procent.

Jsi jedináček?
Mám dva bratry. Ten nejstarší, Salim, dělá UMPRUM, Míša obchodní akademii v Resslově ulici.

Co tě přivedlo na konzervatoř?
Když jsme ještě bydleli u babičky ve Zdibech, přihlásil mě tatínek do dramaťáku v Ďáblicích. Tam mě učila paní Helena Kostečková, která mne připravila i na zkoušky na konzervatoř. Za prvé mě herectví baví, za druhé tady není matematika. Nedovedu si představit, že bych dělala něco jinýho.

Rodiče jsou asi také uměleckého zaměření? Říkala jsi, že tatínek vystudoval FAMU...
Vystudoval ji i se svým bratrem, ale pak se nějak nemohl uplatnit, tak s maminkou podnikají. Ve vesnici, kde jsem vyrůstala, mají obchůdek se smíšeným zbožím. O prázdninách jsme s bratrem pomáhali prodávat před krámkem zmrzlinu.

Máš nějaké koníčky?
Ráda kreslím na kamínky, na sklo. Mám ráda muziku, ráda čtu -- teď zrovna Třetí oko od dr. Lobsangrampa, chodím do tanečních, na prodloužené...

Jak ses dostala k roli Kláry?
Ani nevím. Režisér Saša Gedeon chodil na konzervatoř se dívat na hodiny a zkoušky, dokonce mě zdravil na chodbě. Ale já jsem nevěděla, o koho jde. Když mě pozval na konkurs, řekl mi, že už o mě věděl půl roku předtím.

Tobě bude šestnáct let, Sašovi je jen o devět víc. Jak se ti s ním spolupracovalo?
Dobře. Dokáže člověka navést na to, co chce, ale tak, abychom sami přišli na to, jak nejlépe co zahrát. Když se sejde takhle mladý štáb při natáčení, je to pohoda. Samozřejmě se objevilo napětí, když byly nějaký problémy nebo potřeba odpočinku. Ale při projekci v kině si už na to člověk ani nevzpomene.

Jak na tebe působil film, když jsi ho poprvé viděla?
Přiznám se, že jsem se hodně pozorovala, co dělám, jak vypadám. A sám film? Je to obyčejný příběh, který se stává normálním mladým lidem, o prvních láskách, zklamáních, otrkávání a vesnických zábavách s pivem v kelímcích.

Co na tvou roli říkají rodiče?
Smějou se. Asi mají radost.

Při jedné expresivní scéně ve vaně plné jablek se objevuješ neoděná. Jak se ti točila tahle scéna?
Samozřejmě jsem se styděla. Ale Saša mi vyšel vstříc, takže když se nic nedělo, byla jsem v plavkách.

Točila bys v budoucnosti tzv. svlékací scény?
Nevím, asi takové scény patří k filmu. Ale myslím, že se dají natočit decentně a ne vulgárně.

Nyní jsi dokončila natáčení televizního seriálu Když se slunci nedaří. Můžu se zeptat na podrobnosti?
Zkráceně tomu seriálu říkám Malá nemocnice na kraji města. Je to o doktorce v podání paní Veškrnové, která se zabývá různými dětskými nemocemi, na něž seriál poukazuje.

A co do budoucna?
V květnu, červnu bych měla hrát ve dvoudílné komedii z dřívějších let Lékárníkových holka.

Na závěr rozhovorů se většinou novináři ptají -- chcete sdělit nějaké poselství národu?
Pozdravuju svou tetičku.

Jan Lipšanský