Přírodní předpoklady vzniku Mělníka jako sídelního útvaru byly výsledkem dlouhodobého procesu, jehož počátek - nebereme-li v úvahu nejstarší fáze geomorfologického vývoje evropského kontinentu počínajíce prahorami - můžeme hledat v době před 200 - 100 milióny let, v třetím období druhohor, zvaném křída. Tehdy se na dně moře, pokrývající převážnou část území pozdějších Čech, vytvořily mohutné vrstvy usazenin, které se dalším vývojem v období třetihor ( to je asi před 60 až jedním milionem let ), po ústupu moře, proměnily ve slepence pevných hornin, pískovců, opuk a hlinitých slínů. Součástí takto vzniklého horninového masívu, zvaného Česká křídová tabule, je i protáhlý terénní hřbet, který se vypíná podél pravého břehu Labe před ústím a při ústí řeky Vltavy a který je složen z vodorovných vrstev opuky. Za tímto hřbetem směrem k severovýchodu se táhne široké údolí, tzv. mělnický prolom, kudy nyní protéká jeden z labských přítoků, říčka Pšovka, avšak kudy původně protékalo samotné Labe. To si později vyhloubilo řečiště jihozápadně od mělnického hřbetu, ale dále než je nynější, nejmladší koryto, vzniklé při samém úpatí mělnické stráně. Mělník vyrostl na severozápadním konci výšinného masívu, v místě, odkud je odedávna znamenitý rozhled po široké okolní krajině.

Příznivé klimatické podmínky, výhodný terén a blízkost velkých vodních toků způsobily, že na území dnešního Mělníka a v jeho okolí žili lidé již od nejranějšího období pravěkých dejin. Byly nalezeny stopy lidské činnosti již ze starší fáze starší doby kamenné, tzv. Staršího paleolitu (500 - 40 tisíc let př.n.l.). Jsou to nejprimitivnější pracovní nástroje zhotovené z říčních valounů s ostrýmy hranami.

Na území v kraji nad soutokem Labe a Vltavy sídlili Pšované.

Město opevněné hradbami tu bylo vybudováno pravděpodobně už na začátku 13. století, kdy na Mělníku vládli Děpoltici, vedlejší větev přemyslovského rodu. Již kolem roku 1228 bylo zaznamenáno právo hradčanského kláštera sv. Jiří na devátý trh v Mělníku. Bylo tu tedy zřejmě významné tržiště. Po vymření Děpolticů, za krále Václava I. (v letech 1230 až 1253), byl důkladně přestavěn hrad, jehož hlavní část stála na samém okraji mělnické ostrožny nad žekou. V roce 1247 patřil Mělník Václavově manželce Kunhůtě Štaufské, jež pak zemřela v roce následujícím. To již tedy byl Mělník věnným hradem královy choti.

Právní podlad pro ustavení města podle magdeburského vzoru dal Mělníku syn Václava I. Přemysl Otakar II., a to listinou ze dne 25. Listopadu 1274 , jež se zachovala v opise. Povolil Mělnickým (jistě k nelibosti města Litoměřice) přivážet volně po Labi na čtyřech lodích a skladovat v Mělníku sůl, sledě i jiné zboží. Královské privilegium udělené Mělníku umožnilo opravovat kamenné městské hradby a zavést potřebný řád do obchodu i pozemkového vlastnictví měšťanů.

.
.
.
.
.

Prvorozený Eliščin syn Karel IV. prohlásil Mělník natrvalo za královské věnné město a rozšířil jeho pavství o značný počet obcí, dvorů a rytířských lén. Obdařl město novými výsadami a zeřadil jej mezi ty královské statky, které nesmějí být nikdy zcizeny a které mohou být v případě potřeby pouze dány do zástavy.

Karel IV. se na Mělníku sám občas zdržoval, např. v letech 1350 a 1357, a tak tu shledal velmi příznivé podmínky k pěstování vinné révy, podmínky podobné těm, jaké poznal ve Francii, kde byl v dětství na vychování.

Karel IV. dal .....................

Tyto stránky vytvořil a spravuje MARKL Mělník