Zpět na hlavní stranubORIK
Antické Řecko a jeho pohled na manželství lásku a sex
Podívejme se na to, jak nahlíželi lidé jedné z nejvyspělejší starověké civilizace na instituci jakou je manželství, na vztah jako je láska a nato, jak byly tyto jevy ztvárněny v umění. Nejprve se na ně podíváme z pohledu mě a mých současníků a poté se přesuneme o pár desítek století zpět, abychom mohli alespoň trochu srovnat, jakými změnami tyto fenomény prošly za tuto dobu.
Manželství je dnes nazíráno jako právní svazek dvou lidí, kteří se v ideálním případě milují - láska - a žijí spolu, většinou ještě se svými dětmi ve spolku zvaném rodina. Manželství je právní stav většinou bezpodílového vlastnictví partnerů. Manželství je instituce, kterou se lidé brání svůj vztah s partnerem před okolím. Toto jsou pouze mé dedukce, u kterých si nekladu nároky na úplnou správnost, ale tak to cítím.
Dle encyklopedie procházelo antické manželství mnoha změnami. Nejstarší formy manželství mělo formu skupinového soužití, ale toto tvrzení vychází právě víceméně z mytologie. Postupem doby se měnilo ve formu, kterou už známe dnes.
U Homéra měli sice muži vedle řádné manželky ještě vedlejší ženy, ale přeci jenom už začala převládat monogamie, která současně bořila i kmenové zřízení. Podle Aristotela bylo manželství jako skutečné životní společenství mezi mužem a ženou.
Podle Homéra, žena - manželka spravuje dům, přede, tká a poroučí služebným. Muž, který se uchází o ženu, musí jejímu otci nebo bratru dát za ni nějaké dary a žena si na druhou stranu přináší do manželství výbavu. Až v 2. polovině 5. st. př. n.l. byla uznán plně právoplatným manželstvím sňatek mezi svobodným a otrokem.
Již v té době existovala adopce, kterou děti získávali plnoprávnost. Ve Spartě bylo povinností dát se rozvést s neplodnou ženou nebo alespoň adoptovat nemanželské dítě. Rozvody bylo velice jednoduché provést.
Sofoklés ve svých tragédiích používá často téma rodiny, většinou rozvrácené nebo nějak jinak nestandardně uspořádané. Například v tragédii Král Oidipús, se objevuje manželství mezi synem a matkou, i když o tom zpočátku nevědí. Oidpús zabije svého otce Láia a pak se ožení se svou matkou Iokasté.
Lásku lze nalézt různou. Jedním z mnoha typů je láska sourozenecká, kdy se Antigoné snaží s nasazením vlastního života pochovat svého milovaného mrtvého bratra, který byl ponechán na bojišti a nesmí být jako nepřítel a zrádce pochován, aby nemohl dosáhnout věčného klidu.
Dalším typem lásky je klasická láska mezi dvěma lidmi, které k sobě neváže příbuzenský vztah. Je plno postav antické literatury, které demonstrovaly lásku v tom nejčistším smyslu, ale už tehdy znali nevěru a dokázali jí náležitě využívat. V Trachíňankách, kde se Héraklés zamiluje do dcery kalydónského krále Oinea - Délaneiry, se objevuje i msta v podobě údajného elixíru lásky, kterým měla Délaneira získat zpět Héraklovu lásku, když se zamiloval do mladé Ioly.
Jiným případem jsou třeba záletnické výlety hlavního řeckého boha Dia, což by se dalo posoudit jako sexuální vybíjení božských ambicí. Nehledě nato, že Diovy milenky stíhala většinou strašná pomsta Diovy manželky Héry, mohli antičtí muži považovat záletnického boha jako svůj vzor.
Dalším příkladem trvanlivé a věrné lásky je čekání Penelopé na Odyssea, který se trmácel z Trojské války skoro dvacet let plných dobrodružství a nástrah.
Sex není v literatuře mnou přečtené nijak zvláštní, řekl bych, že v oblasti sexuální pudů se lidstvo moc nezměnilo. Ale jinak se staří Řekové nevyhýbali žádnému druhu sexu a holdovali i homosexuálním hrátkám.
Literatura:
* Sofoklés- Tragédie, Svoboda, Praha 1975 (překl. F. Stiebitz, V. Dědina a R. Hošek)
* prof. Dr. Svoboda L.,DrSc. a kol.- Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973
* Petiška Eduard- Staré řecké báje a pověst
bORIK
Manželství, rodina a sex v judaismu
Manželství. Pozitivní povinností každého Žida je oženit se a mít děti, neboť tím plní Boží příkaz plodit děti. Nic, ani celoživotní zasvěcení studiu tóry není dostatečným argumentem pro držení celibátu. Možná díky tomu mělo toto náboženství příznivce i mezi intelektuály. V křesťanství se díky celibátu muži čím dál tím více zatvrzovali a v nouzi byli donuceni i k rozličným pochybným praktikám sebeukájení.
Židé považují optimální věk k sňatku ve věku 18 - 20 let, i když chlapci jsou po náboženské stránce připraveni již od svých 13 let. Protože při tradičním způsobu života žijí chlapci a dívky prakticky odděleně, je seznámené a uzavření dohody o svatbě úkolem tzv. „dohazovače“, který musí brát v úvahu zájmy obou rodin. V judaismu je rodina brána jako základní náboženská a sociální jednotka židovské komunity.
Rodina. Židovský domov je ohniskem náboženského života a rodina tedy hraje roli nejen jako základní jednotka sociálního života, ale i jako základní půda rituálního výrazu. Tradiční židovská rodina je patriarchální s dominujícím otcem jako povinností, studia Písma a náboženské výchovy dětí. Matka hraje roli strážkyně domácího krbu, je považována za Boží požehnání a je předmětem úcty a chvály. V současné době se však její role poněkud mění se změnou aspirací a postavením ženy v moderní společnosti. Pro tradiční židovskou rodinu je charakteristický vřelý vztah k dětem, které jsou vnímány jako požehnání a dar Boží.
Sexualita. Podle bible stvořil Bůh člověka jako muže a ženu, doslova samce a samici. Směšování mužského a ženského bylo v Israeli přísně zakázáno. Proto nesměli muži nositi ženský oblek a ženy se nesměly odívat jako muži, poněvadž toto konání mohlo souviset s pohanskými kulty, které prosazovaly takovou náboženskou rovinu, ve které už rozdíl mezi pohlavími neplatí. Pod zákonem byla též homosexualita, i když nebyla modlářsky motivována. Sexualita má pevné místo v manželském životě Židů a je chápána jako přirozená věc, která není zakázána tórou. Avšak promiskuita a cizoložství je přísně zakázáno a „volná láska“ nepřipadá vůbec v úvahu.
Literatura:
* Pavlicová H. a kol.: Slovník judaismus, křesťanství, islám. Mladá fronta, Praha 1994