Jerry Goldsmith

Po The Omen další dravá kompozice Jerryho Goldsmithe. Sešla se opět ta samá trojka jako před třemi léty při nahrávání hudby k Přichází satan - kromě skladatele Goldsmithe, Arthur Morton ve funkci orchestrátora a Lionel Newman coby dirigent. Stejně jako v Přichází satan Goldsmith vymýšlí šokující efekty (hučení , kvílení, chřastění), které se v jeho posledních dílech objevují bohužel už jen sporadicky. V prvním díle Vetřelce hraje hudba významnější roli než v obou dalších dílech, protože se vetřelčí jedinec objeví v plné své kráse až na samém konci. Bylo tedy nutné pološeré scény s těžko postřehnutelným vetřelcem zastoupit pořádně strašidelnou hudbou. Vetřelce nelze příliš srovnávat s The Omen, protože zde chybí umírněné klavírní pasáže a monumentální sbory. Přesto hudba k Vetřelci splňuje veškeré náležitosti horrové hudby: tíživá melodie, náhlé přechody z klidných do hlasitých poloh, důraz na vytváření originálních nástrojových spojení, porušování harmonie, všestranné využití nástrojů k vydávání neobvyklých zvuků a v neposlední řadě tendence nevymýšlet přehršle motivů jako spíš jejich stále děsivější variace (vzpomeňte na Noční můru v Elm Street). U vetřelce budete pociťovat úzkost a strach zároveň. A jestliže vás při poslechu Přichází satan popadala panická hrůza, tak u Vetřelce hrozí riziko pomatení. Přichází satan dával aspoň špetku naděje v několika radostných motivech a signál, že zlo a dobro může být v rovnováze. Od samého začátku vetřelce je jasné, že půjde o tuhý boj s litry prolité krve a kdo jenom na okamžik zapochybuje o vítězi, nemůže to mít v hlavě v pořádku. Totiž fakt, že vetřelec na plátně není ani tak děsivý jako ten, vtělený do Godsmithovy hudby (nebo do Goldsmitha samého), vyvolává mrazení v zádech. A když Repleyová vystřelí otravného vetřelce do kosmu, Goldsmith jakoby věděl, že nebezpečí stále trvá (přijde v roce 1986 a 1993), proto závěrečné END TITLE obsahuje stejně naléhavé a nejisté téma jako v MAIN TITLE a LANDING. Možná právě proto Ridley Scott odmítl END TITLE ve filmu použít a rozhodl se pro úryvek z Hansonovy Symfonie č.2- romantické, aby v divácích nejen obrazově, ale i hudebně vyvolal spokojenější pocit z vítězného happyendu. Kromě toho byla ve filmu použita i hudba z dřívějšího Goldsmithova díla Freud. Hlavní téma Vetřelce je zvláštní svojí věrností popisu prostředí - je stejně rozlehlé a tajemné jako kosmos, kterým se plaví vesmírná loď s posádkou. V roce 1979 byla hudba k Vetřelci jedním z kandidátů na Zlatý Glóbus (nikoliv sošku Oscara), toto ocenění však nezískala. Mnohem později se skladba END TITLE objevila na výběrovém albu Space and time Johna Williamse. A mně plesá srdce radostí na pomyšlením, že si v budoucí době budu moci (možná) poslechnout Goldsmithovu výbornou Planetu opic z roku 1968, vydanou znovu v roce 1990 na CD od firmy Intrada.

Roman Dvořák