Jerry Goldsmith - The Blue Max

Přímo vzorová práce z pera Jerry Goldsmithe, která v mnohém připomene staršího Williamse. Zub času nezanechal žádné stopy na kráse tří reprezentativních motivů a jejich dodnes zajímavém instrumentálním provedení (nechybí ani zvony). Blue Max vznikl v polovině 60. let, tedy v době, kdy trojice Rozsa, Steiner a Herrmann měli monopol na filmovou hudbu. Tehdy Goldsmith byl neznámým, relativně mladým "nickou", nad kterým ti relativně staří a zkušení ohrnovali nos. Byť byl Goldsmith Rozsovým žákem, měl brzy vlastní rozum a vlastní styl. Blue Max se stal pokrokovým dílem, kterým pozvolna končí éra "agresivně heroických" témat (Ben Hur). Překvapivě se u Goldsmithe setkáváme se dvěma cizími rysy, jenž jsou nejvíc typické pro Johna Williamse. První z nich je 6/8 takt (THE ATTACK) a druhým mnohovrstvení kompozice. Naštěstí není složitost obou technik tak frustrující jako Williamsova polyrytmika a vrstevné nabalování u ceremoniální hymny k olympijským hrám v Atlantě. Skladba A SMALL FAVOR potvrzuje, že je Goldsmithovou nejoblíbenější tradiční formou valčík (na něm ostatně postavil hlavní téma v Motýlkovi). Realistické foukání větru ve skladbě THE BRIDGE zase dává tušit, že jde o hudbu programní, která má v posluchačích vyvolávat živé obrazy. Zvukový efekt foukání větru (byl i v The Omen) zajišťoval tzv. větrostroj. Jakmile byl film v Evropě sestříhán a hudba složena, přišel na řadu 100 členný Národní filharmonický orchestr s dirigentem Sidney Saxem. Boje ve vzduchu vyžadovaly zejména hodně dechů a perkusí.

Kromě Goldsmithových skladeb je na albu sympatická přítomnost několika ukázek dobové hudby, včetně nacisty zneužité Deutschland über Alles od J.Haydna. Blue Max byl vydán celkem čtyřikrát čtyřmi různými firmami v rozmezí téměř třiceti let. Poprvé Mainstream Records v roce 1966, podruhé malou nezávislou společností Citadel Records v roce 1976. Dlouholetý, dnes už zesnulý Goldsmithův přítel Len Engel objevil v roce 1983 ve sklepeních u Foxů pásky s původně zapomenutou nahrávkou. V roce 1985 vydala známá soundtracková firma Varese Sarabande Blue Maxe na kompaktu. Nejnovější vydání z roku 1995 ovšem neobsahuje všechnu Goldsmithem složenou hudbu. Avšak přijatelnou úroveň digitálního masteringu ocenil i můj zbrusu nový zlatý přítel Denon.

Dílo bylo posmrtně věnováno Georgemu Peppardovi - herci, jenž ve filmu ztělesnil hlavní postavu válečného letce.

Roman Dvořák