John Barry - Chaplin

Některé kompozice Johna Barryho jsou pro opravdového fanouška filmové hudby božím skvostem. Barry je skladatel, jehož styl se za dobu jeho přítomnosti u filmu jen velmi málo změnil. Vezmeme-li rozmezí posledních třiceti let, tak Volání svobody, představující první Barryho větší úspěch, a Tanec s vlky působí dojmem, že jsou od jednoho skladatele. Jisté je, že téměř pokaždé Barry odmění věrnost svých posluchačů vřelým motivem. A není tomu jinak ani u Chaplina. Jeho hudba dokonale ladí k obrazu - srdceryvné scény by nikdy nebyly tak srdceryvné nebýt Barryho hudby. Vůbec nad Barryho soundtracky je obtížné sedět a hledat chyby, protože většinou máte pocit, že by nic nemohlo být jinak, aniž byste to nemohli zkazit. Díky české televizi se zájemci mohli nedávno dozvědět něco o Barryho názoru na význam hudby u filmu a přesvědčit se o jeho poněkud radikálním postoji ke kvalitám současných skladatelů. Podle Barryho je každý skladatel špatný, pokud nevyhoví dramatické rovině filmu. A přiznejme si, že ono souznění hudby a obrazu je právě v dramatické rovině nejdůležitější. Sebelepší kamera, střih nebo režie nikdy nestačí k tomu, aby se divák u filmu nenudil. Divák se stává součástí děje ne s prvním úsměvem hlavního hrdiny, ale s prvním motivem, který uslyší a neodlučitelně si ho spojí s místem, postavou nebo událostí. Film je silně emotivní záležitost, která by nikdy nemohla fungovat dobře bez působivé hudby. Přijmeme-li tuto myšlenku pak kromě Johna Barryho vyniká v tomto směru ještě John Williams a Jerry Goldsmith. Hudba k Chaplinovi splňuje veškeré předpoklady velké filmové hudby. Barryho kompozice lze stručně charakterizovat takto: většina skladeb sestává z drobných (dílčích ) motivů ladně skloubených v jeden celek, přitom se každý z těchto dílčích motivů ještě jednou po sobě reprízuje. Takto poskládané motivy vytvářejí perfektně vyváženou strukturu - mozaiku, která zaručuje, že výskyt hluchých míst na albu je takřka nemožný. Tak například skupina tónů " # f # C # G # A" se může zopakovat ještě jednou, aniž by to vzbudilo rozruch mezi posluchači. Často se u Barryho stírá rozdíl mezi hlavní a vedlejší - doprovodnou melodii. Melodie výše uvedená má na první pohled spíše doprovodný charakter, ale v Barryho aranžmá může být zasazena i do ústřední linie. Pro Barryho je typické, že rozestup mezi tóny motivu je nezvykle velký - například "vlčí téma" v Tanci s vlky začínající tóny "g G g F G E F E g D" má rozestup mezi prvním a druhým tónem jednooktávový. Karen ´s theme ve Vzpomínkách na Afriku se vynačuje zase jiným typickým znakem Barryho hudby: proti sobě staví do kontrastu sekvenci hlubších vzestupných a vyšších sestupných tónů -" g C g d g d g f E d e f g a g d F E D C D C" .Barryho motivy nejsou tak sugestivní jako Goldsmithovy a je docela obtížné si je všechny po delší době znovu vybavovat. Barryho hudba je líná, nikdy ne agresivní a pokaždé příjemná na poslech. Chaplin obsahuje dvě nebeská témata - MAIN THEME a SMILE, z nichž druhá dostala navíc ještě moderní podobu v písni, zpívané hercem Robertem Downeyem.

Roman Dvořák