Hans Zimmer - Driving Miss Daisy

Řidič slečny Daisy je deset let starý Zimmerův soundtrack, ne málo podobný Zelené kartě. Oba soundtracky nejsou blízké ani svými motivy jako spíš stejnou chutí k životu. Neskrývaný temperament a mladistvý elán v interpretaci jsou rysy společné pro obě díla. Významnější rozdíly lze slyšet v tom, že "řidič" je bohatší na melodii a je vtipnější než "karta".

Zimmerovi se dařilo držet krok se scénářem. Nedávno v jednom rozhovoru řekl, že při skládání na něj neustále myslí. Řidič slečny Daisy je příběh o vztahu svérázné a bohaté ženy důchodového věku a jejího černošského řidiče. Tvrdohlavost a neústupnost staré dámy je příčinou mnoha komických scén, ke kterým Zimmer složil jeden motiv s klarinetem. Uslyšíme ho například tehdy, když Daisy odmítá nastoupit do auta, během jízdy na strýcovy narozeniny nebo v záběrech na Daisyn dům. Hudba nevstupuje do dialogů, ale většinou hraje, když se někam jede a nemluví. Druhý motiv je sentimentální, trochu smutný, připomínající Pacific Heights. V něm se obrazí Daisyny vzpomínky, během kterých přestává být nevrlou stařenou a začíná být přátelskou a milou osobou. Tento motiv obě hlavní postavy sbližuje poprvé na hřbitově, kde Daisy vysvětluje, jak se píše slovo Bauer. Zimmerem opomenutou postavou je Daisyn syn - majitel textilní továrny, který postrádá jakoukoli hudební charakteristiku. Hudba na chvíli ztratí svou harmonickou čistotu, jakmile Daisy začne být dementní. Šílené vyvádění staré dámy doprovází zmatené tóny a disharmonie. Když kamera ukazuje rozkvetlou zahradu, zazní Dvořákova Rusalka se sólistkou Gabrielou Beňáčkovou a dirigentem Václavem Neumannem. Jsem nepřítelem zařazování klasické hudby na soundtracky a ani v tomto případě nevidím hudebně estetický důvod míchat Dvořáka s Zimmerem. Hudba ani film nemají žádný závěr. Těžko jsem se smiřoval s "umělým" koncem v ústavu pro staré, kde zesláblou Daisy krmí její věrný řidič koláčem. Při práci používá Zimmer místo notového papíru výhradně počítač. Veškerou orchestraci dělá sám, ale má přítele orchestrátora, který mu sděluje připomínky.

Resumé: Soundtrack vyzařuje pohodou a pozitivní náladou. Zimmerovy skladby mají dohromady jenom něco kolem 20 minut. Celkem se mi dobře poslouchal, ale některé melodie Zimmer použil už vícekrát. Doporučuji jako doping všem, kteří chtějí načerpat novou sílu. Dílo bylo nominováno na cenu Grammy.

Roman Dvořák