Klaus Doldinger - Das Boot

S Doldingerovou hudbou se většina z nás setkává, aniž by moc přemýšlela o tom, že hitové nápěvky jsou původu filmového. Jako málokterá filmová hudba dokázaly nezapomenutelné motivy nejen vdechnout filmu další rozměr neopakovatelné atmosféry, ale i úspěšně se od díla oddělit a žít svůj vlastní (třeba i technopopový) plnohodnotný život. To lze bez nadsázky přiznat skvostu v Doldingerově diskografii, jakým je jeho kongeniální doprovod Petersenova filmu "Das Boot".

Takřka každý, komu zanotujete nápěvek leitmotivu Vám ho vcelku, u filmové hudby nevídaně přesně, zařadí. Mám ještě v živé paměti okamžiky, kdy jsem opouštěl opožděnou českou premiéru, a jak kdosi trefně poznamenal: " ...majíc ještě mokro v botách..." jsem nechal úryvky Doldingerova díla znít dlouhé hodiny v hlavě. Nebyl jsem jistě sám.

Autor, dnes jednašedesátiletý Klaus Doldinger, je ryzí jazzmen. Hudbu tvoří a nahrává ve svém domácím studiu v německém Ickingu. Skládá, aranžuje, hraje, diriguje a produkuje si své práce víceméně sám. Nepotřebuje žádný obrovský orchestr, spíše s nevídanou brilancí nechává v malém každičký nástroj rozehrát do všeh jeho možných poloh a barev. Mnohovrstevnatost jeho fimové hudby je snad nejpatrnější na albu „Die Unendliche Geschichte" (Nekonečný příběh). To je jen nápověda pro ty, kteří se ptají, jak se podařilo například ve skladbě Heimkehr (Návrat domů) uvést v jeden živoucí organismus prvky hodné ryze muzikantského obdivu s líbivou melodií plnou emocí. Tuhle skladbu můžete slyšet třeba desetkrát za sebou a věřte, že Vás ani při jednom poslechu neopustí pocit spontánní radosti mísený s radostí z hudby. A na jedno se při poslechu zaměřte obzvláště pozorně ! Nenásilné, přitom pulsující smyčce v šestnáctinkách tvořící jakýsi rozbouřený oceán hudby kolem leitmotivu, který je naopak hrán v kontrastu hodně tklivě a jemně. Skrze to vše se vždy velmi energicky „prořízne" jednoduchý motiv horny (mám slabost pro žestě) připomínající nám, že jsme stále ve válečném filmu.

Když takhle namíchaný hudební elixír přidáte ke scéně, kdy se takřka k smrti odsouzená posádka ponorky po 24 hodinovém uvěznění na dně Gibraltaru vrací se svým stroze poopraveným "bootem" tmou a rozzuřeným mořem k domovu, přemýšlím, kdo se nechytil do téhle pasti tvůrců a ubránil se mrazení. V novém surroundovém kabátě (remaster pro Director’s Cut) si Doldinger připravil k téhle skladbě jěště překvapení v podobě třešničky na dortu jako začátku. (Pro ty, kteří se ke koupi nové verze nemohou rozhoupat, malá inpirace). Na tomto vydání jsou některé skladby doprovázeny dialogy a zvukovými efekty filmu. A právě na začátku Heimkehr (pro film znající - když se LI pokouší nahodit pošramocený diesel) je jeho start „sesynchronizován" s nástupem smyčců.

Když pak projdeme celé album od počátečních disharmonických tónů ústících v leitmotiv filmu, Doldinger nás provede světem vysoce profesionálně a mistrně zkomponované hudby. Je tu až hitový Appell s kánonickým motivem, kratičké skladby ve kterých horny „suplují" lodní syrény, aniž by opustily harmonii skladby, dojemná Errinerung (Vzpomínka) a hlavně U 96 a Angriff (Napadení) s razantní dechovou sekcí a přísně „dieslovou" rytmikou. Trochu odlišný je Gibraltar, kde Doldinger nechal prostor smyčcovým variacím opět ústícím v leitmotiv. A kdyby Vás napadlo, že ten se až příliš často opakuje, věřte, že je to velmi funkční a člověk ho v podstatě podvědomě žádá.

Neodpustím si zastavit se ještě u skladby Ende. Ta má asi nejsilnější atmosféru a při závěrečných titulcích by jste slyšeli spadnout špendlík, kterak diváci opaření posledními scénami filmu poslouchali Doldingerovu „Osudovou".

V době, kdy hudbu k tomuto filmu skládal mu bylo něco kolem padesátky. Přesto zní celé album velmi mladě a energicky. Je velmi málo skladatelů, kteří se v tomto věku neutápějí ve svém stáří a zkušenostech, bojíc se použít jednoduchost jako nejúčinnější zbraň. Doldinger se nejenže dokázal oprostit pověstné jazzové zahleděnosti do sebe, ale vystavěl líbivou hitovou melodii, stojící na nenapadnutelných hudebních základech, která pravděpodobně zlomila rekord, co do počtu coververzí a variací.

Je to chladnokrevná kalkulace nebo průzračná genialita? Dost možná užitečná fůze obojího. Každopádně Doldinger sám je prý přátelský a rozumně skromný.

Přemýšlel jsem stále, co napadnout, kritizovat nebo kde mentorovat. A výsledek? Můj hněv sklidila krátká stopáž celého projektu.

Miroslav Zahajský