Jerry Goldsmith - Sleeping with the Enemy

Noci s nepřítelem jsou přesně takové jako většina Goldsmithových děl. Již několikrát jsme se mohli přesvědčit, že je Goldsmith schopen pracovat rychle (jeden soundtrack za 3 týdny), kvalitně (slušný standard) a levně (za film inkasuje šesticifernou dolarovou částku). Skládáním filmové hudby se věnuje téměř půl století a na jeho kontě je víc než 250 soundtracků. Dnes na přání filmařů složí cokoli, pokud se s ním naučí dobře vycházet. V opačném případě prská oheň a pouští blesky.

Noci s nepřítelem je soundtrack, který má rozjímat i děsit. Najdeme na něm pěkný romantický motiv (eghhCa--eeag-----fisgd------------) přikrášlený o syntetické zvonečky (CafCafChCafCaFDE). Posluchač a divák mají získat pocit, že manželství mladé Laury a Martina bude jedno z nejhezčích na světě. Zpočátku to tak opravdu vypadalo, ale kdo mohl tušit, že se z Martina stane nebezpečný psychopat? Na tuto myšlenku nás přivedou strašidelné zvuky a údery, které se nám bezohledně zabodávají do uší při prvních známkách Martinovi vyšinutosti. A pak opět ten pěkný romantický motiv, když se Martin chová k Laurě slušně a dává jí najevo, jak moc ji miluje. Jenže brzy Martina chytá zase rapl, kterým pokračuje manželský teror i fyzické násilí. Goldsmith stupňuje napětí běžnými výrazovými prostředky (zvyšování hlasitosti a tempa). Až do konce soundtracku se střídají dvě vize - jedna temná dokládající nebezpečí, které hrozí od duševně nemocného člověka nablízku a druhá eliminující toto nebezpečí nadějí na útěk. Když Laura před tyranem uteče a začne žít nový život, hudba tuto dějovou změnu nereflektuje. Stejný motiv, stejné tempo a stejné nástroje jako na začátku. Trochu málo na jeden soundtrack. Čtvrtá repríza toho samého unavuje a opakovaný poslech časem omrzí. Noci s nepřítelem jsou další soundtracková tuctovka s jepičím životem, která poprvé neurazí, podruhé nevadí a potřetí je na obtíž.

Roman Dvořák