George Fenton

Jsou alba (a to nejenom soundtracky) od kterých nic nečekáte, což má vedle nepříjemných stránek ten klad, že nejste poslechem zklamání. Hudba projde tak nějak kolem - první, druhá skladba. Občas něco zajímavého a už je tu konec. Soundtrack Hero začíná obludnou (ať se na mě nezlobí odivovatelé a obdivovatelky - jestli u nás nějací jsou a čistě náhodou zabloudili na tuto stránku - jejího autora a interpreta Luthera Vandrosse) popíkovou písničkou. Něco tak přeslazeného jsem už dlouho neslyšel. Na její poslech jsem dokázal sebrat síly pouze dvakrát - poprvé ze zvědavosti, podruhé pro účely recenze. Pro ty, kterým to ještě nestačilo je na závěr jako perlička připravena instrumentální verze skladby.

Většinu alba má na svědomí zkušený George Fenton, jehož doprovod jsem měl rád vždy spíše u klidných, civilních filmů než u nějakých spektáklů. Problém jeho hudby k Hrdinovi není v tom, že by byla sama o sobě špatná. Je v tom, že je album nehorázně stylově roztříštěno. Fenton se opírá o několik bodů. Nepokrytě paroduje vlastenecké pochody a obecně patetickou hudbu, která se v amerických filmech objevuje většinou tehdy, když se ve filmu sjednotí střední třída s working class, byznysmeny, odpadlíky z ghet, středoškoláky a navrch ještě vojáky, přičemž každý jedinec z vyjmenované skupiny zatlačuje slzy hrdosti při pohledu na stoupající americkou vlajku. Pokud se zástava třepotá na pozadí zlato-fialové oblohy tím lépe.

Fentonovy parodie jsou buď záměrně přehnaně patetické nebo vystihují podobné scény, jakou jsem popsal asi tak z pohledu bezdomovce, který se na celou tu parádu dívá někde z povzdálí sedíc na mřížoví kanálu. Což vystihuje podstatu filmu.

Některé skladby jsou téměř kavárenské fláky, navozující pocit příjemného večera (když jste v té kavárně) nebo decentního zívání (pokud to posloucháte z CD) - DINNER FOR TWO, THE HOTEL LOBBY. Zato se mi velice líbila Fentonova televizní znělka, jakou by mohl v minutě prodat kterékoli komerční televizi. Jedinou vysloveně dramatickou skladbou je devítiminutová THE PLANE CRASH, při které se Dustin Hoffman snažil neangažovat při záchraně cestujících v letadle. Je to jediná skladba, kde se může Fenton projevit, od dravých perkusí k závěrečné fanfáře. Nejlepší je hudba v místech, kdy dochází na city - tehdy je opravdu dojemná a velice dobře poslouchatelná.

V jednotlivostech je Hero rozhodně dobrý. Dvě hvězdičky pro roztříštěnost, která brání v plnějším poslechu. Když se zdá, že dojde na citlivý klavír, jsme vhozeni mezi swingující kapelu, abychom se dotkli countryového základu a byli spáleni fanfárou a tak dále... Je to škoda, protože skladby mají nápad. Soundtrack na mě působí jako výběr skladeb různých autorů. (Hovořím jen o Fentonově hudbě, neboť na OST jsou kromě Vandrosse přítomny dvě skladby bratří Gershwinů.)

Ach jo.

Pavel Orawczak