Jerry Goldsmith

Když se Goldsmith pustil v roce 1985 podruhé do skládání hudby ke Scottovu filmu, ještě stále z něj nevyprchal vztek, nevraživost a krušné vzpomínky na jejich první spolupráci. Slušně řečeno, Goldsmith se před šesti lety naštval, když zjistil, co málo zbylo z jeho hudby ve Vetřelci. Dobře věděl, že v tom měl prsty Scott, proto nebyl do další spolupráce nijak horlivý. Nebýt Hjortsbergova scénáře, kterým byl Goldsmith naprosto očarován, byl by Scottovi přímo řekl, co si o něm myslí. Prvotní verze scénáře měla být hodně obludná, hororová a dokonce měla obsahovat i jednu erotickou scénu mezi princeznou Lili a Dark Lordem (to byl ten nejošklivější mutant vedle bahenní Meg. Zarudlý kříženec s kravskými rohy, koňským kopytem a opičími špičáky). Scott chtěl ale natočit film pro celou rodinu a tak donutil Hjortberga scénář přepsat. V nové verzi scénáře přesto jedna sexuální scéna zůstala a to když bludička Oona, převtělená za princeznu Lili vyzývá Jacka k polibku s komentářem: "Jsem živá a žhavá".

Exteriéry záhadného pralesa byly natočeny ve studiích Pinewood v Anglii, kde se ostatně točil také Bond. Brilantní kameru obstaral Alec Thomson (Excalibur) a exkluzivní kostýmy navrhl Charles Knade (Blade Runner). Díky nim působí film vizuálně velmi atraktivně a je doslova pastvou pro oči. Goldsmithova působivá hudba prohlubuje náš celkový zážitek a ukazuje se jako velmi vhodnou studijní látkou pro začínající skladatele filmové hudby. Jediný prostor pro polemiku může vzniknout kvůli načasování hudby na každé filmové políčko. Goldsmithova hudba je "slepena" s každou scénou a to i ve velmi krátkých obrazových vstupech. Setkal jsem se proto s názorem, že toto detailní naprogramování může působit násilně a rušivě, slyšíme -li pouze samotnou hudbu. Mnohem hůř na tom mohou být posluchači, kteří neznají filmový příběh, protože jde zejména o hudbu epickou.

V několika prvních skladbách nemusí být zcela jasné, že uhrančivé syntezátory patří zlým skřetům Blixovi, Poxovi a Blunderovi. Kvůli častému střihu, zejména na začátku filmu, se často mění i Goldsmithova hudba od atonální (skřetí "humbuk") k tonální (zpěv prinezny Lili). Tyto inovátorské prvky přinášejí dramatické zvraty, díky kterým není hudby plochá a strnulá a to odlišuje tento soundtrack od jiných. Nebýt této skutečnosti, byla by Goldsmithova hudba jen z poloviny zajímavá než doopravdy je. Aby bylo spodobnění zlých skřetů co nejpřesvědčivější, použil Goldsmith nejmodernější techniku (Yamaha DX-7, Roland JP-8, Sequential Prophet - T8), kterou by mu mohl klidně závidět i syntezátorový maniak Hans Zimmer. Protože zlí skřeti vypadají nejen fyzicky odpudivě (zvlášť skřet Pox s prasečím rypákem), ale i jejich charakter je na úrovní Fredy Krugera (Blunder:"Slupnul bych její mozek jak malinu" , Pox: "A já bych vysál její kosti"), jsou skřetí syntezátory divoké, teatrální i legrační zároveň. Ve filmu i na soundtracku najdete Goldsmithovy poetické hudby požehnaně, která je navíc v bookletu velmi podrobně rozebírána. Škoda jen, že jedna pěkná melodie, která krátce zazní po vítězství skřítků nad tlustými strážci Dark Lordova panství, na soundtracku chybí! Nicméně si do sytosti užijete jiných krásných a školácky jednoduchých melodií - např. "e-f-g-e-f-fga-f-d-def-fgf-ede--- ";nebo motiv hodných skřítků "D-DCh-a-g-ged---D-DCh-a-g-gag--- "

Velkou hudební inspirací byl pro Goldsmithe skřítek Gump se skřipkami (jeho představitel ztvárnil Oscara v Plechovém Bubínku), který dal Jackovi hádanku : "Poznáš zvonek, který nezvoní a přece je jeho zvuk slyšet." Když Jack hádanku úspěšně rozluštil, Gump se rozčertil a začal nadávat "krindy, pindy". Neurotickému skřítkovi věnoval Goldsmith sólo na housle.

Ridley Scott o filmu prohlásil : "Není to film o budoucnosti ani minulosti. Není dokonce ani o přítomnosti. Boj mezi temnotou a světlem přišel se stvořením…a zůstane s námi po celou věčnost." Goldsmithova hudba dokazuje, že to tak doopravdy může být…

Roman Dvořák