Basil Poledouris - Les Misérables

Bille August si vždycky uměl vybrat skladatele a měl velké štěstí, že byl Poledouris zrovna ve formě. Poledourisova hvězda počátkem 80. let rychle vzplanula, ale ne nadlouho. Rozporuplné ohlasy vyvolalo pokračování Conana, které se zdaleka nemohlo vyrovnat originálu. Během posledních patnácti let nesložil Poledouris nic zásadního. O to víc potěšil Bídníky, kteří jsou nad očekávání velmi dobrým soundtrackem.

August určitě nechal Poledourisovi promítnout Dům duchů a chtěl po něm, aby mu složil něco podobného. Ne náhodou se dílčí melodie z obou filmů podobají ve čtyřech po sobě jdoucích tónech. Nicméně Poledourisovo dílo je příliš bohaté na melodii, že je částečná podobnost s jinými díly nevyhnutelná. Nelze vyloučit, že vzletnost a pompéznost ústředního motivu připomene Hanse Zimmera. U Poledourise překvapuje, s jakou pílí vymýšlí melodií. Hlavní téma používá zřídka a bez variací, zato si dá velkou práci s provázáním jednotlivých témat přes důmyslně vystavený melodický most. To je chvályhodné, protože dnešní praxe zjednodušuje komponování na dva motivy, kde pojivem mezi nimi jsou nesouvislé a často rušivé zvuky. (Pak se nedivme, že obyčejný smrtelník pohrdá soundtracky) Nemenší obdiv zasluhuje harmonická integrita s libozvučně postavenými akordy. Přidáme-li instrumentální plnost a barevnost, máme tady dokonalé dílo. Pak ovšem musíme přimhouřit oči (a zašpuntovat uši) nad šustivými (!) bicími kolem 17. minuty druhé skladby. Jedna z nejhezčích melodií je napsána ve 3/4 taktu: f-g--gisf-----es-c-g-f-----f-g--gisf-----C---bgisb-----

Podle údajů na bookletu má být soundtrack přes hodinu dlouhý, ale ve skutečnosti má necelých 50 minut. Rovněž pro rychlejší orientaci by bylo rozumnější rozdělit dvacetiminutové suity na kratší tracky. Říkate si - detail. Pak chci ovšem vidět, jak prstem šouráte po bookletu a přemýšlíte, jestli stále Valjean zachraňuje Mariuse nebo už Javert páchá sebevraždu.

Resumé: Soundtrack je důvodem k oslavě pro všechny Poledourisovy příznivce. Ale pozor-nesrovnávat s Barbarem, jinak můžete být zklamáni. Pro ty, kteří Poledourise neznají, jsou Bídníci vhodnou příležitostí k seznamce. My ostatní budeme přemýšlet, co mohlo Poledourise motivovat k nadprůměrnému výkonu. Dílo bylo věnováno G. Mc Ritchiemu, který ještě před smrtí stihl orchestraci k Hvězdné pěchotě.

Roman Dvořák