Christopher Gordon

Kdo je Christopher Gordon? Donedávna o něm nikdo nic nevěděl, teprve s Moby Dickem se mu podařilo udělat díru do světa. Moby Dick je filmová hudba se vším všudy, která je po delší době návratem k osvědčenému neoromantismu. Na CD najdeme 40 většinou krátkých tracků, které vystihují konkrétní dramatické události jako požár (THE PEQUOD BURNS), smrt (QUEEQUEG´S DEATH) nebo muže přes palubu (MAN OVERBOARD).

Christopher Gordon vlastně nevymýšlí nic nového, jen oprašuje historii. Posluchači mají znovu možnost přesvědčit se o kvalitách hudby, který do filmu zanesli učitelé dnešních filmových veteránů. Tanec bílé velryby v rozbouřených vlnách Pacifiku doprovází heroické a kolosální téma stejně jako v minulosti závod koňských spřežení v Ben Hurovi. Exotično suplují na soundtracku šeptající hlasy Maorů, ale nechybí ani početné "civilizované" sbory (ST. ELMO´S FIRE). Rozmanitost najdeme i v síle zvuků od slabých, skoro hluchých (FORTY YEARS) po hlasité a akční (LOWER THE BOATS). Gordon se nebál porušit pravidla neoromantismu a odvážně tíhnul k disharmonii (BAD MAGIC), za co by v Hermannově době sklidil výsměch a ostudu. Stejnou nelibost by u romantiků vyvolaly experimentální zvuky, které ze všeho nejvíc připomínají vzteklého krocana a lachtana dohromady (THE DEVIL HIMSELF). O pár let dříve použil tytéž protivné zvuky Eliot Goldenthal ve Vetřelci3. Důrazné nástupy žesťů připomenou Torkeho Javelin, složený pro olympijské hry v Atlantě (opět ryzí neoromantismus). Ani u Moby Dicka, jenž má v americké mytologii svoje stálé místo, neopustil Gordona smysl pro humor a zavtipkoval. Pát taktů na začátku skladby THE GOD FUGITIVE je až na několik drobností přesnou kopií The God Father (Kmotr).

Režisér s Gordonem velmi důkladně probírali charaktery hlavních postav, včetně pomstychtivého a pološíleného kapitána Ahaba, kterému velryba v předchozím boji utrhla nohu (i kapitán Ahab má na soundtracku svoje téma). Režisér byl s Gordonem velmi spokojený a napsal, že sama hudba zvýraznila film víc než si představoval. Nahrávalo se v Sydney 23. -30. listopadu 1997 a soudě podle počtu členů orchestru, sboru a technického personálu se na ničem nešetřilo.

Resumé: Staronový opus, kterým se neznámý skladatel Gordon ukázal v nejlepším světle. Nebýt několika slabších skladeb a přílišné délky, aspirovalo by dílo na největší překvapení loňské sezóny.

Roman Dvořák