Jack Nitzsche - One Flew Over the Cuckoo´s Nest

Není filmová hudba jako filmová hudba. Tento soundtrack Vás přesvědčí o tom, jak daleko se dá jít v tomto směru, taky o tom, že filmová hudba může vypadat úplně jinak, než jsme zvyklí, a že možnosti tohoto „žánru“ jsou vskutku nekonečné. Vzhledem k různorodosti tohoto soundtracku nelze jedním přívlastkem vystihnout, jakou hudbu vlastně obsahuje. Zajímavé totiž je, že téměř každá skladba představuje odlišný styl. Zároveň však nelze opomenout, že počátek vzniku tohoto CD spadá do roku 1975, kdy filmová hudba ještě nebyla na takovém stupni rozvoje a její roli se nepřikládal takový význam jako dnes. Nitzscheho přístup byl následující: každé skladbě se snažil vtisknout vyznění, které by co nejlépe odpovídalo hlavnímu poslání scény. Zkrátka a dobře nekonvenčnímu Nitzschemu nedělá problém se každou chvíli přeorientovat z benja na housle nebo klasického tanečního rytmu na havajský. Dělá to ovšem s patřičnou dávkou profesionality, proto tyto extrémní přechody nejsou na škodu. Valčíkový taneční rytmus v MEDICATION VALSE ve Vás znovu vzbudí touhu vrátit se k něčemu, na co jste už dávno zapoměli. V trampsko-hippiesské BUS RIDE TO PARADISE, poznamenané stylem 70. Let, Vás pacient McMurphy vezme na nezávaznou a odvázanou projížďku autobusem. Skladby CRUISING a TROLLING jsou si podobné jako dvojčata-uslyšíte zajímavou směs španělských a havajských rytmů - jako kdybyste se z ničeho nic ocitli na ostrově, kde je Vám všechno ukradené (i hlavní sestra Ratchedová). V CHARMAINE dostává pro změnu prostor celý orchestr, ale pozor-nejedná se o Nitzscheho skladbu, stejně jako moderně upravená JINGLE BELLS jsou výsledkem aranžerské práce Eda Bogase. K těm více známějším skladbám patří kromě závěrečného motivu ONE FLEW OVER THE CUCKOO´S NEST rozhodně PLAY THE GAME (geniální kombinace houslí a kytary), která je neodmyslitelně svázaná se scénou, ve které se McMurphy snaží získat hlasy pacientů a přesvědčit hlavní sestru o tom, aby pustila baseballový zápas v televizi. Víme, že to nedokáže, zato však ostatní pacienty příjemně pobaví, když začne nadšeně komentovat smyšlené baseballové utkání. Pak následuje sentimentální LAST DANCE, kterou osobně považuji za mistrovský kousek hodný zaslouženého uznání a spolu se závěrečnou skladbou ho řadím k tomu nejlepšímu z alba. Jack Nitzsche se loučí skladbou ONE FLEW OVER OVER THE CUCKOO´S NEST, stejně jako „němý“ indián, který poté, co oknem prohazuje digestoř, řekl McMurphymu a sanatoriu provždycky sbohem. Indiánský buben a píšťala, „vozembouch“ a netradiční kvílení připomínající hru na „sklenky naplněné vodou“ vytvářejí rámcově nenapodobitelnou atmosféru konce, který by v naši mysli měl být v nedohlednu. Jack Nitzsche, obdařený zkušenostmi s Mickem Jaggerem, Randy Newmanem, Philem Spectorem a kapelou Rolling Stones( pro kterou hrál v roce 1968 na piano) vytvořil hudbu, která by se bezevšeho obešla i bez filmu a kdyby některé skladby byly zároveň i nazpívané(CRUISING, TROLLING..), vůbec by mě nenapadlo, že jde o hudbu pro film.

Roman Dvořák