Jerry Goldsmith - Poltergeist

Začnu trochu neobvykle a upřímně se doznám k tomu, že soundtrack Poltergeist není tak dobrý, jak jsem si původně myslel. Přistupoval jsem k němu s přesvědčením, že uslyším jednu z nejlepších Goldsmithových kompozic, o které se ve sběratelských kruzích s nadšením hovořilo. Dlouho mě mrzelo, že byl soundtrack vydán pouze na LP desce a já se k němu nemohl dostat. A teď, když jsem ho konečně koupil, mě mrzí, že jsem ho vůbec kupoval. Promiňte, přeháním... Goldsmithovu hlavu nechci dávat na špalek. Aspoň zatím ne. Na vině je člověk, který dostal nápad vydat i původně nerealizovaný materiál. Soundtrack totiž postrádá kompaktnost a některé hodně dlouhé skladby by potřebovaly nůžky. Jak jistě pochopili vydavatelé původního soundtracku bylo vhodné provést takové úpravy, aby samotná hudba u posluchačů uspěla. Proto byla v roce 1982 nahrávka hodně zkrácena a byly vybrány jen skladby nejlepší a to ještě v okleštěné podobě. Letos nějaký (chytrolín nebo skupina chytrolínů) z firmy Rhino přišla s přesně opačným nápadem - vydat co nejvíc Goldsmithovy hudby použité ve filmu. A teď se pusťme do Goldsmitha. Většinou jsme u něj byli zvyklí na určitou dynamiku, promítnutou do dokonalého souznění melodie a rytmu. Vznikal tak celek, který jsme dokázali pozitivně ocenit, protože na nás působil velmi dobře. Často jsme ani neuměli přesně pojmenovat, co nás na Goldsmithově hudbě tak přitahovalo, ale věděli jsme, že to nikdy nemohlo fungovat lépe. Goldsmith si napsal Poltergeista sám pro sebe a to je malér! Jeho hudba je tentokrát předimenzovaná a posluchač se bude cítit bezradný, protože neví, co má vlastně poslouchat. Hlavně u ryze hororových pasáží je těžké se soustředit a zaměřit svou pozornost. Do hry je současně zapojena velká skupina nástrojů, což někdy výrazně zhoršuje orientaci. Goldsmith a Morton si museli poradit se 76 nástroji a 16 sborovými hlasy. Pět měsíců před tím, než byl film uveden do distribuce, oslovil Spielberg jako producent filmu Goldsmithe. Spielbergův dvorní skladatel John Williams byl totiž zaneprázdněn skládáním hudby k filmu E.T.mimozemšťan a na nějaké duchařské eskapády neměl čas. Nahrávalo se ve dvou etapách - 25. a 26. ledna, 8. a 9. února ve studiích společnosti M-G-M, v Kalifornii. Cítím slabou nelibovůli k plechovým nástrojům a jsem zastánce teorie, že by se skladatel měl této kategorii raději vyhýbat nebo ji používat jen v krajních případech, proto jsem také k Poltergeistovi více kritický než je vhodné. Sama trubka je už dost silným a důrazným nástrojem, aby na sebe svedla všechnu pozornost. A když k ní přidáte ještě bručivou tubu a průrazný trombón je v jednom momentě docela obtížné hledat záchytný bod. Je vyčerpávající celý komplex vnímat a už vůbec hledat v kompozici něco estetického. Zkrátka a dobře - v Poltergeistovi je toho bručení a hřmění až nezdravě moc. Tady Goldsmith šlápl vedle a situaci nezachránil ani tím, že skladby prokládal pěkným motivem Carol Anne (její představitelka Heather O´Rourkeová předčasně zahynula ve 12 letech). Ostatně tato něžná ukolébavka, místy evokující klidnou vánoční atmosféru, je velmi dobrou charakteristikou dětské nevinnosti a čistoty, která nadějně pulzuje v modrých očích pětiletého děvčátka. Posluchačům, kteří se cítí být spřízněni s americkým lidem nebo sympatizují s americkým vlastenectvím, udělá jistě nemalou radost přítomnost americké hymny se závěrečným šuměním televizního přijímače. Záběrem na televizní obrazovku také začíná úvodní scéna filmu, která tak trochu předznamenává jeho budoucí vývoj. Narozdíl od jiných reedic (Legenda, E.T., Dobyvatelé ztracené archy) je kvalita nahrávky poměrně špatná a často je slyšet nechtěné zvuky, vydávané jednotlivými interprety. Vnímavější z vás si mohou všimnout podobnosti části jednoho motivu s motivem přistávání kosmické lodě ve Vetřelci. A to je vše, moji drazí maniaci...

Roman Dvořák