John Williams - Rosewood

Během svého života složil slavný J.Williams velký počet kompozic a nutno říct, že to není jenom filmová hudba, kterou se Williams dokáže prosadit. Řada z nich je i dnes těžko dostupná, přitom nemusí jít o soundtracky ani příliš staré (Čarodějky z Eastwicku z roku 1987, SpaceCamp z roku 1986). A všechny okolnosti jako počet vydaných nosičů, stáří soundtracků, prestižnost ocenění (Oscary a jiné sošky), dostupnost a zájem sběratelů vytvářejí tržní cenu, která může kapsu sběratele odlehčit o několik desítek až stovek dolarů (Indiana Jones a chrám zkázy - 75 dolarů, Čarodějky z Eastwicku - 200 dolarů). U soundtracku Rosewood si nedělám velké iluze, že se někdy bude prodávat na proslavených burzách za nekřesťanské peníze, třebaže jde o soundtrack vyjimečný svým zpracováním. Když se v roce 1995 nechal J. Williams přesvědčit, aby pokračoval ve skládání filmové hudby, jeho fanoušky zamrzelo, že jeho filmová hudba už není tím, čím bývala. Přestože tyto negativní pocity Williamsových fanoušků nesdílím, jsem přesvědčen o nízké kvalitě soundtracku Rosewood. Jediným výrazným kladem je motiv (už ne tak složitý jako ve Sleepers), který ovšem nestačí kompenzovat ostatní slabiny jako nedostatek harmonie (i po zvážení, že film má silně dramatický děj), malou vynalézavost ve vymýšlení instrumentací, zaplňování minut lacinými triky s orchestrem, formální rozladěnost kompozice. Williams kazí, co se dá - ústřední motiv občas modifikuje nelibozvučnými akordy, elegickým smyčcům v pochmurné skladbě HEALING věnuje málo prostoru, vícehlasé sbory v LOOK DOWN, LORD připomínají spíše irský folklór než žalostné zpěvy trpících černochů. Instrumentacemi má Rosewood blízko k Newmanově Vykoupení z věznice Shawshank, ale Williamsova aranžmá jsou na první poslech horší. Některé nástrojové kombinace nemusí působit zrovna nejlépe- jen málokterý posluchač vedle sebe ocení kytaru a klavír. Touto kompozicí Williams píchl do vosího hnízda a posluchače, už tak pobouřené jeho Spáči nebo Nixonem, si musel zákonitě postavit proti sobě. Netroufám si napsat, že by Williams Rosewood odbyl. To by ostatně nebyla pravda vzhledem k silným momentům tohoto alba, které jsou dobrou charakteristikou lidského utrpení na americkém jihu - skřípavé housličky, lidová harmonika, dostatečně živý sbor (tentokrát už skutečně pravý černošský folklór), zpívající aleluja v LIGHT MY WAY. Williamsovi se naskytla příležitost zaujmout krásou oratoria, nestalo se však, aby aspoň jedna skladba byla složena v duchu této formy. A to je škoda, protože pokud si vzpomenete na skladbu THE SAYING ROSARY ze Spáčů, něco podobného by se určitě hodilo i sem. Ještě stručně ke třem skladbám: THE TOWN OF SUMMER nabízí veselejší atmosféru než ostatní skladby, z nástrojů zůstavají kytara, harmonika, přidá se žertovná pružina. Veselá nálada nevydrží dlouho, brzo se vrací neklid orchestru. THE TOWN BURNS - hřmící tympány doprovázejí zpěv černošské zpěvačky, pak si Williams půjčuje téma z vlastního Schindlerova seznamu a drama na plátně je zesíleno rozbouřeným orchestrem. Flétna ve SCRAPPIE AND MANN BOND připomene v jedné chvíli Spáče (jakoby skladatel parodoval sám sebe), jinak ve druhé části je Williams tématicky blízký Thomasu Newmanovi.

Roman Dvořák