Magistrát města    Karlovy vary                                                                            Razítko: Magistát Města                                                         Policie České republiky,  došlo: 9.1.2004

 

K projednání v Radě města

 

STÍŽNOST  na napadení a hrubé jednání od dvou strážníků Městské policie Karlovy Vary

Dne 9.1. 2004 cca v 9:00 hodin jsem se vracela ze samoobsluhy K.Vary, 5.května, ulicí Boženy Němcové, když jsem zpozorovala, že zezadu mne pomalu dojíždí auto MP Karlovy Vary, bylo to před č.p. 5. V jedné ruce jsem držela na vodítku psa – malého voříška, druhou rukou jsem si zakrývala límcem ústa – prodělala jsem chřipku a mám astmatické potíže, nákup v hodnotě 20,- Kč jsem měla v kapse bundy. Šla jsem opatrně, nejistě, neboť chodník byl zasněžený a kluzký.

Auto MP policie zpomalilo, najelo k chodníku a z auta na mne řidič volal ať zůstanu stát a legitimuji se, neuvedl k tomu žádný důvod – ani já jsem k tomu neviděla žádný důvod – pes byl řádně na vodítku, a ani po celou dobu co byl se mnou nijak neznečišťoval cestu, ani nikoho neobtěžoval, v tu dobu nikdo ulicí nešel. Je pravda, že jsem na jeho výzvu neodpověděla, byla jsem zachumlaná, mám stále ještě zvýšenou teplotu a dýchací potíže, spěchala jsem domů.

To byl pro stážníky impuls k jejich dalšímu hrubému chování. Jeli vedle mne v autě, z auta na mne pokřikovali: „ Ty stará svině, ty ani neumíš mluvit? Dej sem občanku, nebo tě naložím do auta a uvidíš, budeš mít s námi potíže..“ . Takto vedle mne jeli asi 50 metrů, celou dobu na mne z auta pokřikovali. Zahla jsem do ulice Švermova, když asi po 50 metrech před č. 5, spolujezdec vykřikl na svého kolegu řidiče aby zastavil „Nebudeme se s ní bavit, naložíme ji do auta a odvezeme ji“. Řidič zastavil, vyskočil z auta, skočil ke mně, chytil mě za bundu na rameně a začal se mnou cloumat směrem k autu s tím, že mne naloží do auta. Přitom střídavě oba strážníci na mne křičeli „Ty stará svině, teď s námi pojedeš, teď teprve budeš mít s námi potíže, to uvidíš..“. Dostala jsem strach a vykřikla jsem „Pomóc“. Strážník mne hned pustil, ohlédl se po okolí zda je někdo v okolí, zda někdo nekouká z oken. Ulice byla liduprázdná. Strážník nasedl do auta a stále jeli vedle mne, z okénka na mne střídavě pokřikovali: „ Hele, ona ta stará bába umí i mluvit, však my si zjistíme kdo jsi, kde bydlíš ty svině, my máme dost času, budeme takhle vedle takhle jezdit, ty nás domu zavedeš, počítej, že ti budeme dělat potíže, a to velké.. „

Začala jsem se bát, že by mne mohli naložit do auta a odvézt i mimo Karlovy Vary, to jsem nemohla dopustit vzhledem k mému zdravotnímu stavu a nedostatečnému oblečení, neměla jsem u sebe ani mobil. Chtěla jsem být co nejdříve před svým domem, doma byl manžel a ten by mi pomohl.

Asi po 30 metrech od místa, kde se mne stážník snažil násilím cloumáním vstrčit do auta je křižovatka do ulice Vrchlického, kde bydlím. Chtěla jsem přejít silnici, auto MP stále jelo vedle a nedovolilo mi přejít silnici. Šlajsem až do křižovatky a snažila jsem se odbočit vpravo, auto stále na mne najíždělo, já jsem přesto odbočila vpravo, ale až v konci křižovatky, zastavilo se o mne, o pravé stehno. Neutrpěla jsem žádné poranění, auto jelo velice pomalu.

Od  křižovatky k našemu domu je to asi 50 m, po celou tu dobu auto MP jelo krokem vedle mne a z auta na mne neustále strážníci vykřikovali, že mi budou dělat potíže, že si mne zjistí a potom ještě od nich uvidím, oslovovali mě „stará svině, stará bába“, tykali mi.

Před naším domem, na protější straně chodníku jsem se zastavila, oni také, z auta vyskočil spolujezdec, opět mne chytil za ramena, za bundu a  cloumal se mnou, abych nastoupila do auta. Zavolala jsem znovu „Pomóc“, to jsem věděla, že manžel je doma a uslyší mne. Ten hned otevřel okno, zavolala jsem na něj, ať zavolá státní policii, že mne napadli strážníci MP K. Vary.

Strážník se obrátil k mému muži, který byl v okně a řekl: „Ty tu bábu znáš?“ Manžel odpověděl že ano, že jsem jeho manželka a řekl jim i své jméno Hybeš a na mne zavolal „Květo, běž domů, já hned volám policii.“

Strážníci na mne začali pokřikovat „No tak už víme jak se jmenuješ, jsi Květa Hybešová, už  i víme kde bydlíš, tak teď uvidíš, jaké budeš mít s námi potíže..“ Oba za mnou vyběhli přes silnici od auta až k naší brance plotu, já jsem včas dveře zavřela. Teprve teď jsem se cítil v bezpečí, tak jsem je vyzvala aby mi řekli co mi chtěli, ať mi sdělí jejich služební čísla. Odpověděli mi, že když jsem jim neřekla já své jméno, oni mi ho také neřeknou. Tak jsem jim řekla, že si alespoň poznamenám jejich registrační číslo služebního vozidla. Opakovala jsem si nahlas 1K2 – 3580, oni na mne pokřikovali, „co když je to  3850 nebo 5830“ a ještě další čísla, aby mne zmátli v zapamatování.

Manžel na mne z domova zavolal ať už jdu domů, že již volal policii č. 158. Strážníci odešlo do vozidla, arogantně z okénka se vysmívali, rukou zvedali zaťatou pěst. Poté se jeli ke konci ulice otočit a s arogantním výsměchem odjeli.

Z celého jednání jsem byla v šoku, dostala jsem atmatický záchvat. Telefonovali jsme ihned i na Magistrát města k primátorovi, ten měl dovolenou, náměstkyně byla mimo úřad. Spojili mne s ředitelem MP K.Vary p. Vlasákem, tomu jsem v krátkosti sdělila co se stalo, ten řekl že musí vyslechnout i strážníky. Sdělila jsem i mimo jiné, že strážníci neměli žádný důvod takto se ke mně chovat, nejsem nijak agresivní, je mi 58 let, pro města spolupořádáváváme i různé státní oslavy. Na to pan Vlasák řekl: „My vašeho manžela známe, to je ten co dělá městu ostudu při oslavách u pomníku.“ Další jsem už nečekala a zavěsila telefon. Pochopila jsem, že ve věci bude nadržovat strážníkům. Již v průběhu hovoru s ním jsem nabyla dojem, že nepřipustí pochybení strážníků.

Událost jsem poté i nahlásila telefonicky i Mgr. Petříkové – M.M. K.Vary.

Na závěr chci říci, že jednání strážníků a následně i jejich ředitele pana Vlasáka mne pohoršilo. Jejich hrubost, neurvalost vůči „staré bábě“, důchodkyni. Nejsem agresivní člověk, posledních 11 let jsem pracovala u Okresního soudu v K.Varech v trestním oddělení, takže jsem zcela obeznámena s trestním řádem i se zákonem o MP, znám jejich práva i povinnosti, 8 let jsem byla přísedící u Krajského soudu v Plzni. Jejich jednání mne šokovalo.

Je ironií, že v roce 1990, kdy jsem byla členem zastupitelstva města K.Vary, jsem dávala podnět pro nutnost vytvoření Městské policie v Karlových Varech. V dalším volebním období, kdy byl členem zastupitelstva manžel, došlo k založení MP K. Vary.

Celou událost, tak jak je shora popsána, jsem uvedla Policii, která se k nám dostavila cca 10 minut poté co MP odjela, bylo to asi v 9,30 hodin.

Doplnění k odstavci 4 na s. č. 2:

Manžel z okna viděl, jak se mnou strážník smýkal, vykřikl na něho ať mne pustí, na mne potom, abych šla domů. Strážník přeběhl silnici, zastavil se u plotu a do okna na manžela volal „pojď ven ať ti dám do držky“. Ten se s ním již nebavil, odešel od okna a šel volat policii č. 158. Když se mnou strážník cloumal na chodníku, chytil mne za výšivku na bundě a vykřikoval „hele, ta bába má bundu US-Army“ a prstem mi šťuchal na prsa – na výšivku.

Karlovy Vary dne 9.1.2004

Doplnění
Když manžel nahlásil událost na lince Policie č. 158, řekl z okna strážníkům, aby počkali, že během několika minut přijede Policie a na místě se vyřeší čeho jsem se měla dopustit, proč mne chtěli legitimovat, proč se mnou jednali tak, jak jednali. Když chtěli zjistit mou totožnost, stejně by se toto zjišťovalo prostřednictvím státní Policie. Takto by se předešlo i dalšímu „sbírání alibi ze strany strážníků. Když mi vyhrožovali, že mají dost času za mnou jezdit, než dojdu domů, mohli počkat několik minut na Policii ČR. Místo toho nasedli do auta a arogantně s výhrůžkami odjeli. Takto se mohu domnívat, že i nadále nebudou jednat čestně a budou mařit šetření.

Květoslava Hybešová