GIA LONG A UZURPACE TRŮNU

(seminární práce z dějin Vietnamu)

Vypracovala: Petra Karlová

Obor: vietnamistika, 3. ročník

V Praze 17. září 2001

Obsah

Úvod.............. 3

1. NguyÍn Anh – „král Kočinčíny“ 5

1.1 Pigneau de Béhaine, biskup Adranský – přítel mladého krále......... 5

1.2 Boj NguyÍn Anhe proti proti Tây SÖn............. 6

1.3 Spojenecká smlouva s Francií a její význam....................... 7

1.4 Armáda nadaných dobrodruhů.................... 8

2. Dobývání země............. 10

2.1 Období 1792 – 1795 10

2.2 Období 1796 - 1799. 12

3. Cesta do ThĂng Longu........................ 14

3.1 Obléhání citadely Thi N[1]i.............. 14

3.2 Dobytí Hu............ 15

3.3 ThĂng Long.......... 16

Závěr.......... 18

Bibliografie.................. 20

Přílohy... 21

Panovníci rodů TrÎnh, NguyÍn, Tây SÖn a Lê v průběhu 18. století 21

Vietnamská jména Francouzů ve službách NguyÍn Anhe...... 22

Slovník vybraných výrazů ve vietnamštině............... 23

Úvod

Císař Gia Long[1] hrál důležitou roli jako sjednotitel Vietnamu na konci 18. a začátku 19. století a současně jako zakladatel poslední císařské dynastie NguyÍn.[2] Během 18. století bylo panování v zemi rozděleno mezi rodem NguyÍn na jihu (Kočinčína) a rodem TrÎnh na severu (Tonkin)[3]. Ovšem formálně vláda spočívala v rukou panovníka dynastie Pozdní Lê, jenž v podstatě sloužil k legitimizaci moci těchto silných rodů.

Země trpěla neustálými vnitropolitickými spory, rolníci byli silně nespokojeni kvůli své bídě a neúnosně vysokým daním. Této nespokojenosti využili bratři z vesnice Tây SÖn k povstání, které do hry o moc vneslo jen další ambiciózní zájemce o vládu v zemi. Během 70. let 18. století se hospodářská situace zhoršila natolik, že celé rodiny páchaly ze zoufalství sebevraždu, aby unikly strádání.[4] V roce 1775 vojska TrÎnh obsadila sídelní město rodu NguyÍn - Hu‰. NguyÍn Văn Nhåc (1778 – 1793), nejstarší z bratrů Tây SÖn, kteří byli na severu neustále pod tlakem rodu TrÎnh, se v roce 1777 prohlásil „králem Kočinčíny“ pod jménem NguyÍn Thái ñÙc. Do té doby tohoto označení používali králové rodu NguyÍn, z něhož pocházel i budoucí císař Vietnamu Gia Long. O rok později bratři Tây SÖn napadli Hu‰, vypudili odtud TrÎnh a vyhladili celý rod kočinčínských králů NguyÍn s výjimkou králova synovce šestnáctiletého prince NguyÍn Anh.

V boji o vietnamský trůn tak zůstali bratři Tây SÖn a rod TrÎnh, který byl v 80. letech rozpolcen sporem o nástupnictví po zesnulém TrÎnh Sumovi (1767 –1782). Bratři Tây SÖn se usadili v Hu‰, aby na kočinčínském trůnu vystřídali zaniklou dynastii NguyÍn. Císař Lê Hi‹n Tông (1740 – 1786) využil oslabení rodu TrÎnh a pokusil se chopit moci, ale neuspěl. Tonkin stále patřil TrÎnh, zatímco Kočinčínu ovládal nejmladší z bratrů Tây SÖn - NguyÍn Væn HuŒ (Quang Trung, 1788 – 1792).[5] Jeho bratr Văn Nhåc zamířil se svým vojskem na jih dobývat Annam.

Za této situace se mladý princ NguyÍn Anh, dědic kočinčínského trůnu, neměl na koho obrátit. Věrní rodu NguyÍn byli rozprášeni a on sám neustále prchal, pronásledován vládci Tây SÖn. Zatímco shromažďoval svou „armádu“ a přemýšlel nad způsobem, jak znovu získat půdu svých předků a pomstít jejich smrt, Væn HuŒ dokončil zkázu rodu TrÎnh. V roce 1786 po čtyřtýdenním tažení dobyl hlavní město Thæng Long, které bylo jejich citadelou. Reakcí na to byla žádost posledního císaře dynastie Pozdní Lê Hi‹n Tônga[6] o pomoc čínského dvora, avšak Væn HuŒ odrazil i útok čínské armády v roce 1788.

Takto ve Vietnamu zůstal jediný rod, který byl do jisté míry schopen vojenskou silou udržet kontrolu v zemi. Avšak to pořád nestačilo ke konečnému sjednocení Vietnamu. Vláda bratrů Tây SÖn byla na jihu neustále ohrožována armádou NguyÍn Anhe, který střídavě obsazoval Saigon (hlavní město Annamu a někdejší „kolonie“ Gia ñÎnh), a pak jej zase opouštěl po opětovném postupu tâysÖnských vojsk. Navíc se v roce 1787 dostali do sporu i samotní bratři Tây SÖn NguyÍn Văn Nhåc a NguyÍn Væn HuŒ, a tak jednota Vietnamu nadále zůstala otázkou budoucnosti.

Neustálé válčení přirozeně vedlo ke zhoršování již tak katastrofické situace vietnamského hospodářství, nespokojenost obyvatelstva se jen prohloubila. Væn HuŒ (Quang Trung, 1788 – 1792) sice provedl reformy zemědělství a obchodu[7], které mohly vést k reálné obnově země, avšak trestní opatření a vysoké daně doprovázející tyto reformy zklamaly veškeré naděje rolnictva. Tây SÖn ztratili také podporu obchodníků, kteří v důsledku válčení a bídy po celé zemi přišli o trhy[8]. Takto bratři Tây SÖn promarnili příležitost stát se opravdovými vládci Vietnamu, protože ztratili podporu národa.

1. NguyÍn Anh – „král Kočinčíny“

1.1 Pigneau de Béhaine, biskup Adranský – přítel mladého krále

Po smrti všech svých příbuzných v roce 1775 byl NguyÍn Anh[9] jediným mužem, který měl legitimní nárok na kočinčínský trůn. V roce 1777 jej osud svedl dohromady s francouzským misionářem Pigneau de Béhaine (1741 – 1799), biskupem Adranským, který se stal jeho ochráncem. Biskup mu pomáhal jak po materiální stránce – v exilu mu dodával jídlo (rýži a solené ryby) - tak i v oblasti myšlenkové. Ve skutečnosti byl NguyÍn Anh vyznavačem tradičního kultu předků a neměl v oblibě ani buddhistické instituce, avšak za svého života křesťanství v zemi toleroval právě kvůli svému příteli a učiteli Pigneau de Béhaine.

Také je zřejmé, že pohnutkou biskupovy pomoci nebyla pouze křesťanská láska k bližnímu, ale také z části i „politicko-náboženskými důvody“.[10] Francouzský misionář vedl seminář v druhé polovině šedesátých let v městě Hà Tiên, které spadalo pod správu rodu NguyÍn. Znal tedy místní poměry a důležitost NguyÍn Anhe. Jeho cílem bylo získat Vietnam pro křesťanskou víru a to tím, že pro vietnamský trůn vychová křesťanského panovníka. V okamžiku setkání s NguyÍn Anhem si tedy uvědomoval, že dostal příležitost zavázat si může, který by se mohl stát novým králem Vietnamu. Současně to také mohlo znamenat otevření obchodu s Francií, která v Indii ztratila své pozice.

Nicméně na začátku to byla pouhá možnost, jejíž uskutečnění vyžadovalo téměř nadlidské úsilí a trpělivost. Pigneau de Béhaine však byl natolik zanícený, že tomuto snu věnoval zbývající část života. Pro svůj cíl – křesťanský stát v Asii – byl ochoten i ke kompromisům na úkor křesťanských zásad. Příkladem toho je, že na rozdíl od jiných ortodoxnějších misionářů svolil k tomu, aby Cänh - jeho žák a současně korunní princ a syn NguyÍn Anhe - prováděl tradiční obřady před oltářem předků, který byl součástí každé vietnamské rodiny a představoval její hlavní duchovní zázemí. Evropští křesťané považovali tuto tradici za kacířství, zatímco biskup Adranský ji toleroval jako projev úcty k předkům.[11]

1.2 Boj NguyÍn Anhe proti proti Tây SÖn

Takto se francouzský misionář vydal na dráhu diplomata a generála, který budoucímu císaři Vietnamu pomáhal organizovat vojenská tažení. V roce 1777 si NguyÍn Anh vybudoval základnu v Biên Hoá, avšak jeho vojsko bylo neorganizované, nevycvičené a bez dostačující výzbroje a zásob. Proto hledal spojence, který by mu pomohl uplatnit jeho nárok na trůn. Nejprve se obrátil na Kambodžu, pak na čínského guvernéra v Can Cao. S pomocí posil od guvernéra porazil v roce 1779 vojska druhého z bratrů Tây SÖn NguyÍn Văn L» a v Saigonu se prohlásil králem Kočinčíny (1780)[12]. Toto vítězství však bylo pouze dočasné. TâysÖnská vojska znovu dobyla ztracené provincie Phú Yên, Bình ThuÆn a také Saigon. NguyÍn Anh získal oblasti Råch Giá a Hà Tiên, pak se před postupujícími vojsky nepřítele uchýlil na ostrov Phú QuÓc. Biskup Adranský z exilu v Kambodže odešel do Laosu[13], kde přežíval dokud nebyl „kočinčínský král“ opět připraven k boji.

V roce 1782 byl Saigon opět v rukou NguyÍn Anhe, avšak následující rok jej opět dobyla tâysÖnská armáda a NguyÍn Anh musel prchnout do Bà Giông v MÏ ThÖ. TâysÖnský generál na jeho trase připravil léčku. Ale Anh byl varován a unikal po vodě pronásledovatelům (NguyÍn Văn L» a NguyÍn Væn HuŒ), dokud nezakotvil v bezpečí ostrova Puolo Panjab. Zde jej čekal s dalšími pomocníky Pigneau de Béhaine, který se následně vydal k siamskému králi jednat o pomoci a spojenectví.[14]

Siamský král nabídl „kočinčínskému králi“ azyl, avšak vojenskou pomoc považoval za předčasnou. Biskup se vrátil zpět na ostrov, kde vyslanci holandské vlády nabízeli NguyÍn Anhovi pomoc výměnou za výhradní právo na obchod. Biskup Adranský se již drahnou dobu snažil mladého krále přesvědčit, aby podporu hledal u Francie. Nicméně NguyÍn Anh se zdráhal přijmout nabídky Britů a Portugalců stejně tak, jako pochyboval o francouzské pomoci. Vždy se jednalo pouze o slib proti slibu, žádná ze stran nemohla poskytnout žádné záruky. Nakonec francouzský biskup uspěl a přesvědčil svého chráněnce o oboustranných výhodách spojenectví s Francií.[15]

1.3 Spojenecká smlouva s Francií a její význam

Pigneau de Béhaine byl zplnomocněn „kočinčínským králem“, aby jej zastupoval ve všech věcech spojených s otázkou pomoci francouzské vlády. 25. listopadu 1784 vyplul z ostrova Puolo Panjab za doprovodu malého Anhova syna a korunního prince NguyÍn Cänh. V únoru následujícího roku dorazili do Pondichéry, sídla francouzské koloniální správy v Indii, jíž biskup předložil svůj návrh o pomoci a obchodní spolupráci. Namísto očekávaného nadšení jej představitelé francouzské vlády (Coutanceau des Algrains a kapitán de Souillac) obvinili, že opustil misionářskou práci a namísto toho se snaží zatáhnout Francii do prodělečného a nebezpečného dobrodružství.[16]

Biskup se tedy rozhodl obrátit se přímo na vládu v Paříži. V červenci 1786 se vypravil spolu s malým princem do Francie, zatímco NguyÍn Anh využil nabídky siamského krále k azylu. V únoru následujícího roku přistál Pigneau de Béhaine s princem Cänh v Lorientu, odkud se vydali do Paříže. Biskupovi se podařilo přesvědčit dvůr Ludvíka XVI. o přínosu vojenské pomoci Kočinčíně po stránce hospodářské, vojenské i náboženské. Francie by získala přístav Tourane (dnešní ñà N¤ng), ostrov Poulo Condore (Con ñäo), právo volného obchodu ve Vietnamu s vyloučením všech západních zemí a další výsady. Tourane a Poule Condore zaujímají strategickou polohu, a tak měly (a mají) vojenský význam jak pro oblast Indočíny, tak i pro oblast jižní Číny a přilehlých moří. Takto Francie mohla získat náhradu za ztracená území ve východní Indii, která získala pod svou kontrolu Anglie, a navíc i výchozí pozice pro potenciální expanzi do jižní Číny a na ostrovy v Jihočínském moři (jež začala obsazovat opět Anglie). Tyto dva strategické body mohly být východiskem pro budování velké francouzské říše ve východní Asii, která by kontrolovaná území otevřela nejprve francouzským obchodníkům a misionářům.

Veřejné mínění bylo nakloněno francouzskému podnikání v Indočíně a biskupovu úspěchu napomohl i sedmiletý syn „kočinčínského krále“, který okouzlil pařížské salóny svým exotickým vzhledem.[17] Pigneau de Béhaine vylíčil dvorním stratégům situaci v Indočíně včetně technické úrovně tamního vojenství, z níž vyplynulo, že Francii do podniku „kočinčínského krále“ stačí investovat relativně málo ve srovnání s předpokládaným obrovským ziskem. Také tento důvod rozhodl v době, kdy se Francie potýkala s vážnými hospodářskými problémy, pro podpis spojenecké smlouvy mezi králem Francie a „králem Kočinčíny“.[18] Tuto smlouvu podepsal 28. října 1787 ve Versailles Pigneau de Béhaine, biskup Adranský, jménem „krále Kočinčíny“ NguyÍn Phúc Anhe a kníže de Montmorin jménem krále Francie Ludvíka XVI.

Francouzská vláda se tak zavázala k vojenské pomoci, která zahrnovala čtyři fregaty s celkovou posádkou 1.200 mužů. Velitelem kočinčínského tažení se měl stát kníže de Conway, který měl na starosti indická vojska. 27. prosince 1787 vyplul Pigneau de Béhaine jako „královský komisař Francie pro Kočinčínu“ spolu s princem Cänh na fregatě La Dryade z Lorientu za doprovodu další fregaty La Meduse, k nimž se v Indii měly připojit další dvě válečné lodě. V Pondichéry je však čekalo jen další nepříjemné překvapení.[19]

Francouzské vláda nechala uskutečnění projektu zcela na osobním rozhodnutí knížete de Conway, který neměl na tažení do Kočinčíny žádný zájem. Navíc byla spojenecká smlouva anulována čtyři dny po jejím podpisu na základě tajných pokynů francouzské vlády, která si uvědomila, že ve stávající situaci NguyÍn Anh neovládá území zmíněné ve smlouvě a tudíž není schopen zaručit to, k čemu se ve smlouvě zavázal. V podstatě to znamená, že v očích francouzské vlády nabyl biskupův projekt opět podoby „nejistého podniku“, protože „král Kočinčíny“ nabízel to, co neměl. Nicméně biskup Adranský nebyl o tomto názoru vlády informován až do dubna 1789, a proto vedl osobní boj s velitelem indických vojsk. Když jej takto opustila francouzská vláda, rozhodl se, že armádu pro dobytí Kočinčíny vybuduje sám.

1.4 Armáda nadaných dobrodruhů

Biskup Adranský využil příznivého naladění veřejnosti v Pondichéry k půjčkám na účet NguyÍn Anhe jako „krále Kočinčíny“. Najal obchodní lodě a přesvědčil část posádky z fregaty La Dryade, aby vstoupili do služeb jeho chráněnce. Tito francouzští námořníci, mezi nimiž bylo i několik důstojníků, byli mladíci, které lákalo dobrodružství a vidina rychlého zbohatnutí. K těmto nadšencům patřil také J. M. Dayot, synovec velitele Pondichéry Charpentiera de Cossigny, Olivier de Puymanel, Vannier, de Forçant a další. Pigneau de Béhaine vybavil svou „flotilu“ zbraněmi a vojenským materiálem z Macaa, Manilly, Malakky a především z Ile de France. 15. června 1789 vyplul biskup spolu s princem Cänh za doprovodu několika misionářů včetně vietnamského kněze Paula NghÎ z Pondichéry na palubě La Méduse, které velel kapitán de Rosily.[20] O tři měsíce později tato fregata i s dvěma obchodními loděmi dorazilo na ostrov Puolo Condor (Con ñäo).

Mezitím NguyÍn Anh v srpnu 1787 opustil Siam a pomocí svých spojenců z Long Xuyên (dnešní Cà Mau) 7. 9. 1788 znovu dobyl Saigon. Tentokrát definitivně. Po svém vítězství v Saigon začal „kočinčínský král“ opevňovat strategická místa města a nechal stavět válečné džunky. Obyvatelstvo rozdělil na ty, kteří chtějí vstoupit do jeho armády, a ty, kteří se budou věnovat zemědělským pracím. Muži, kteří odmítli vstoupit do jeho služeb, byli popraveni. Avšak jeho armádu tvořilo pouze 20 až 30 tisíc špatně vyzbrojených mužů bez výcviku a profesionálního vedení. Z tohoto důvodu NguyÍn Anh velmi radostně přivítal nejen svého francouzského přítele se svým synem Cänh po čtyřech letech odloučení, ale také moderně vybavenou posilu v podobě francouzských lodí, na kterých 24. července připluli do zálivu Sv. Jakuba k ústí řeky Saigon (Mekong).

Anh i jeho důstojníci NguyÍn Væn Thành, VÛ Tính[21] a Lê Væn DuyŒt začali studovat evropské metody vojenství. Nová kočinčínská armáda však byla přirozeně dílem francouzských důstojníků. Její základní organizační strukturu vybudoval Olivier de Puymanel (*1768), který rozdělil vojsko do několika rot pěchoty a dělostřelectva. Vytvořil elitní jednotku tří tisíc mužů, v jejichž čele stanul jako velitel dělostřelectva v hodnosti majora. Dovezený vojenský materiál však nestačil pro dlouhé tažení proti Tây SÖn, které před nimi leželo. Proto de Puymanel vyráběl střelný prach, odléval děla a pracoval na plánu opevnění města.[22] V roce 1790 vybudoval v Saigonu osmiúhelníkovou pevnost[23] za asistence Le Brunea. J. M. Dayot pak zorganizoval celou armádu a v červnu 1790 se stal velitelem dvou divizí na lodích Le Prince de Cochinchine a Le ñÒng-Nai.

Až do roku 1791 „kočinčínský král“ nepodnikl žádnou vojenskou operaci, a ani bratři Tây SÖn se nepokusili zaútočit. Proti nepřátelům používal NguyÍn Anh pouze propagandu, kdy nechal svými posli šířit pověst o své mocné armádě. Demonstrace její síly proběhla již o novoročních svátcích roku 1791 (T‰t) při zkušebních salvách válečné flotily. Celkem 12 evropských lodí provedlo různé zkoušky, např. délky dostřelu apod. Výsledky práce francouzských důstojníků byly na indočínské poměry výjimečně skvělé, avšak dosud nepřinesly žádný zisk ani pro Francouze, ani pro „kočinčínského krále“. Někteří z Francouzů odešli ze služeb NguyÍn Anhe, protože již nemohli déle snášet náročné klimatické podmínky a neměli dobré vztahy s královými mandaríny.

2. Dobývání země

2.1 Období 1792 – 1795

Rokem 1792 započal NguyÍn Anh desetileté dobývání země. Vojenské operace proti bratrům Tây SÖn probíhaly v rytmu monzunů. Koncem jara jihozápadní monzun poháněl plachty Anhova loďstva ze Saigonu na sever k území Tây SÖn, v září se musel kočinčínský král stáhnout z dobytého území po severovýchodním monzunu, který zvýhodňoval jeho nepřátele. V době zimního monzunu by totiž byla Anhova vojska na severu odříznuta od posil a zásob z jihu, neboť jejich přeprava na sever byla v tomto období velmi obtížná.[24] Hlavní roli při všech taženích hrála moderně vyzbrojená flotila, již se tâysÖnské loďstvo nemohlo ani zdaleka rovnat. Francouzské lodě převážely jednotky pozemní armády na místo bojiště a byly hlavní zbraní při prvotním útoku, v němž námořní jednotky obsadily strategická místa oblasti.

Bratři Tây SÖn byli přirozeně informováni o dění v Saigonu a také se připravovali na válku. NguyÍn Væn Nhåc plánoval útok na Gia ñÎnh[25], avšak NguyÍn Anh se na radu biskupa Adranského chopil iniciativy jako první. V červenci 1792 předvoj Anhova loďstva pod vedením NguyÍn Væn Thànhe plul na Thi Nåi (dnešní Qui NhÖn), následován fregatou pod velením Dayota, de Redona a druhou lodí v čele s Vannierem a d’Auray. Lodě přepravily pozemní jednotky Oliviera a de Carpentrase, které obsadily pevnost Thi Nåi, zatímco Dayot bojoval s válečnými džunkami nepřítele. Pevnost i džunky skončily v plamenech, čímž byli Tây SÖn připraveni o své důležité pozice na jihu. 13. listopadu dolehla na bratry Tây SÖn další rána: zemřel nejmladší z nich NguyÍn Væn HuŒ. Vláda nad jeho panstvím přešla do rukou desetiletého syna NguyÍn Quang Toän, jehož zastupoval regent – jeho strýc Bùi ñ¡c Tuyên.

Následující rok svěřil kočinčínský král Saigon korunnímu princi Cänh, velení pozemních vojsk princi H¶i a velení námořních vojsk generálům NguyÍn Væn TrÜÖng a VÛ Di Nguœ. Potom se sám se začátkem monzunu v květnu vydal na moře doprovázen loďmi Dayota a Vanniera a dělostřelectvem Oliviera de Puymanel. Armáda prince H¶i obsadila pevnost v Bình ThuÆn a flotila se přesunula do Nha Trangu. Takto počátkem pátého lunárního měsíce (8. 6. – 6. 7.) stanul kočinčínský král před přístavem Phan Ræng, který tâysÖnská vojska opustila bez boje. Anhova armáda postupně obsadila přilehlou oblast - phû Duyên Khánh a Bình Khang. Na dobytém území byli dosazeni správci, kteří zajišťovali pořádek a kontrolu obyvatelstva. Navíc bylo vydáno nařízení k popravě vojákům, kteří by se dopustili loupeže nebo plenění.[26] Flotila dále pokračovala na Phú Yên, které bylo také obsazeno bez většího odporu.

Poté NguyÍn Anh znovu přistoupil k dobývání Thi Nåi, které byl nucen s nástupem zimního monzunu opustit. Nhåc si tentokrát povolal na pomoc čínské vojáky pod velením svého syna Bäo podporované útvarem slonů, takže pevnost Thi Nåi bránilo přes deset tisíc mužů. Avšak Anhův generál VÛ Tính v obtížném střetnutí zvítězil, přestože Nhåcovi přišlo na pomoc ještě vojsko Quang Toäna. Na obsazeném území NguyÍn Anh zřídil sklad rýže pro vojáky a pověřil Oliviera opevněním Duyên Khánh. Mezitím byl Nhåc přinucen předat svou vládu do rukou mandarínů Quang Toäna. Po Nhåcově smrti regent Bùi ñ¡c Tuyên získal pod svou kontrolu také území jeho syna Bäo, čímž sjednotil celé území Tây SÖn jménem svého pána NguyÍn Quang Toäna. Téhož roku (1793) zemřel v exilu v Pekingu i poslední císař dynastie Pozdní Lê Hi‹n Tông. Takto proti sobě stály armády dvou soků - Bùi ñ¡c Tuyêna a NguyÍn Anhe.

V roce 1794 Anhova vojska ovládala celou oblast Saigonu, velením v citadele Duyên Khánh, kde přebýval od předchozího roku princ Cänh a biskup Adranský, byl pověřen VÛ Tính. Na jaře tâysÖnské vojsko o síle 15 tisíc mužů zaútočilo na Phú Yên, které podpořily jednotky (4 až 5 tisíc mužů), jež koncem dubna dorazily po moři do Nha Trangu. Celá armáda pak počínaje 2. květnem po devět měsíců obléhala VÛ Tínhovu pevnost, dokud nebyla v srpnu 1795 přinucena stáhnout se. NguyÍn Anh přispěchal se svou flotilou na pomoc. Nepřátelské loďstvo před ním prchalo na Thi Nåi, zatímco princ Cänh hnal pozemní armádu Tây SÖn do Phú Yên. TâysÖnská armáda při svém útěku byla nucena zanechat na bojišti zbraně, děla i válečné slony. V koordinaci s loďstvem postupovala po zemi vojska prince H¶i, která narušovala zásobování tâysÖnské armády, obsazovala sýpky a pevnosti. Avšak blížící se zimní monzun opět přiměl Anhovu armádu opustit dobyté pozice ve středním Vietnamu. Kočinčínský král vydal příkaz svému synovi Cänh, aby se stáhl do Phú Yên, flotila odplula do Xuân Ðài a sám král se vrátil do Duyên Khánh, kde bylo třeba napravit škody způsobené obléháním.[27]

NguyÍn Anh stále nebyl schopen vyřešit problémy obrany a zásobování během severovýchodního monzunu, který prakticky znemožňoval plavbu ze Saigonu směrem na sever. Změna přišla v následujících letech nejen vlivem Dayotova odchodu z králových služeb koncem roku 1795.[28] Kvůli nevraživosti dvorských úředníků v devadesátých letech opustilo Anhovu armádu mnoho Francouzů včetně plukovníka Raymonda Oliviera. Naopak řady vojenských géniů rozšířil v roce 1794 námořník Jean-Baptiste Chaigneau (*1769).

V důsledku vývoje situace se postupem času snížila důležitost námořnictva v bojových akcích. Na významu nabyla pozemní armáda Oliviera de Puymanel, který z nich učinil „pravou královskou gardu“ s perfektní výzbrojí rozdělenou do divizí všeho druhu.[29]

2.2 Období 1796 - 1799

Ostatní hodnostáři na dvoře Quang Toäna se nechtěli vzdát svého podílu na moci, a tak vláda regenta Bùi ñ¡c Tuyên skončila jeho násilnou smrtí. Vnitropolitické spory na tâysÖnském dvoře postavily generály a Toänova vojska proti sobě. Za této situace se každý z tábora Tây SÖn staral o své ambice a bohatství a neměl již síly věnovat se boji s kočinčínským králem. NguyÍn Anh toho využil k rozsáhlým přípravám na velké tažení, na němž se mělo podílet 40 tisíc vojáků pozemní armády, 40 lodí (včetně evropských) a 600 válečných džunek.[30] Jeho cílem tentokrát nebylo Thi Nåi, jehož obsazení vyžadovalo mnoho času, a proto muselo být nejpozději začátkem podzimu vždy opuštěno. Kočinčínská vojska tentokrát zamířila na Hu‰, kam byla schopna se rychle přesunout. NguyÍn Anhe k této strategii inspirovala díla o francouzském vojenství, která mu předkládal biskup Pigneau de Béhaine.

V dubnu 1797 se pozemní armáda prince Cänhe za asistence biskupa Adranského ve Phú Yên spojila s armádou generála VÛ Tính z citadely Duyên Khánh a postupovala na sever směrem na Quäng Nam. Zatím generál NguyÍn Væn Thành zajistil území Bình Khang a NguyÍnh Anh zamířil z Thi Nåi ihned na Tourane (ñà N¤ng), kde Olivier zapálil vojenské sklady nepřítele. TâysÖnské pozemní armáda byla zcela poražena, avšak Nhåcův syn NguyÍn Văn Bäo se připojil ke královskému vojsku, které postupovalo k pevnosti Thi Nåi. Síly kočinčínského krále obsadily území od Thi Nåi až po Hu‰, nicméně povstání MÜ©ngů v Bình ThuÆn celou situaci zkomplikovalo a k tomu špatné počasí znemožnilo zásobování armády rýží.

Nakonec byl NguyÍn Anh nucen se vrátit se svými vojsky do Saigonu. Celý rok 1798 pak věnoval posílení a reorganizaci armády a zásobování.[31] Kočinčínský král si uvědomoval svou zjevnou převahu nad Tây SÖn a také vůči evropským mocnostem vystupoval jako rovnocenný partner.[32]

Na podzim roku 1798 NguyÍn Văn Bäo obsadil Thi Nåi a podvolil se kočinčínskému králi. Ten mu poslal posily, avšak před jejich příchodem tâysÖnská vojska znovu obsadila pevnost a Bäo byl odsouzen k smrti. V tomtéž roce zemřel významný kočinčínský generál princ H¶i.

V prosinci 1798 se princ Cänh s biskupem Adranským přesunuli do Nha Trangu, kde organizovali přípravu zásobování, a v následujícím roce spolu s králem a jeho gardou dohlíželi na bojové akce v zemi. Druhý Anhův syn princ Hi zůstal v Saigonu jako správce provincií, NguyÍn Væn Thành velel pozemní armádě a NguyÍn Væn TrÜÖng námořnictvu. Kočinčínská flotila se vylodila u Thi Nåi, jehož obléháním byl pověřen VÛ Tính. Předvoj pozemní armády složené z pěchoty, dělostřelectva a jednotky válečných slonů pochodoval do Phú Yên, ničil opevněná postavení nepřítele, až se spojil s dalšími vojsky před Thi Nåi. Levé křídlo prince Cänh se spojilo s vojskem kočinčínského krále a obě armády také zamířily do Thi Nåi. TâysÖnské posádce o síle 15 tisíc mužů přišli na pomoc do Quäng Nam generálové TrÀn Quang DiŒu a VÛ Væn DÛng, které porazil kočinčínský generál Lê Văn DuyŒt za pomoci Tông ViŒt Phúca. Armádu NguyÍn Anhe podpořili také vojáci siamského krále. V červnu 1799 bylo Thi Nåi obklíčeno a vojska Tây SÖn kapitulovala 2. listopadu.

Toto vítězství přineslo kočinčínskému králi trvalou kontrolu nad dalším územím. Současně však jej v roce 1799 opustili dva velmi blízcí přátelé a pomocníci. V březnu zemřel po dlouhé nemoci Olivier de Puymanel v Malacce, kam odplul nakoupit vojenský materiál. Začátkem října podlehl náročnému podnebí a dlouholeté únavě biskup Adranský. Po návratu do Saigonu NguyÍn Anh uspořádal svému dlouholetému učiteli velkolepý pohřeb, jehož se účastnila celá královská rodina s průvodem 12 tisíc vojáků a 120 slonů. Smuteční řeč pronesl sám král a nechal biskupovi vztyčit památník, na němž byly zapsány jeho zásluhy.[33]

3. Cesta do Thæng Longu

3.1 Obléhání citadely Thi Nåi

TâysÖnští generálové okamžitě využili Anhovy nenahraditelné ztráty. V roce 1800 vyrazili do protiútoku, při němž obsadili Phú Yên a začali obléhat pevnost Thi Nåi, které velel VÛ Tính. NguyÍn Anh věděl, že jeho generál má zásoby na jeden rok, a nerad riskoval. Proto nechal postavit další čtyři lodě v evropském stylu[34] vyzbrojené 36 děly s posádkou 300 mužů. Sám vyplul se čtyřiceti loďmi a stem galér (celkem 25 tisíc mužů posádky) v červnu do Nha Trangu. Současně s ním postupovala osmdesátitisícová pozemní armáda pod velením generála NguyÍn Væn Thành na sever do Phú Yên. Tây SÖn přesunuli své hlavní město do Hu‰ a v Thi Nåi soustředili veškerý svůj odpor. Jejich severní vojska byla v provincii NghŒ An vázána laoskými vojáky (pod velením generála NguyÍn Văn Thuœ), kteří podpořili kočinčínského králi díky jeho spojenectví se Siamem. Celkový počet vojáků kočinčínského krále přesáhl na podzim roku 1800 sto tisíc mužů (včetně dezertérů nepřítele), kteří měli k dispozici 400 děl.

Tây SÖn soustředili do oblasti Thi Nåi všechny své dostupné síly, jejich loďstvo bránilo přístup k pevnosti po vodě. Anhův velitel obklíčené citadely Thi Nåi VÛ Tính neměl naději ani na pomoc pozemní armády. Kočinčínský král tedy přistoupil ke změně plánu, která by urychlila pád tâysÖnských vojsk u Thi Nåi. Hodlal napadením Hu‰ vyvolat zmatek v táboře nepřítele. Poprvé se rozhodl nevrátit se do Saigonu a neobnovit tam své síly, ale pokračovat v tažení dále na sever. Vojska generálů NguyÍn Væn Thành a Lê Văn DuyŒt postupovala stále blíže Thi Nåi, jehož obléhání trvalo již rok. Začátkem roku 1801 docházely kočinčínské posádce pevnosti munice i zásoby. Král naléhal na VÛ Tínhe[35], aby tajně opustil ohroženou pevnost, avšak generál odmítl. Navíc kočinčínského krále zastihla smutné správa o smrti korunního prince Cänh, který podlehl nemoci ve svých 22 letech[36], a dva měsíce poté zemřel při tažení i jeho mladší syn princ Hi[37].

3.2 Dobytí Hu‰

Naléhavost situace však přiměla NguyÍn Anhe zůstat u armády. Generál NguyÍn Văn TrÜÖng v čele flotily s evropskými loďmi obsadil oblast Quäng Nam. V noci z 27. na 28. února se podařilo kočinčínským galérám pod vedením Vanniera, Chaigneaua a de Forçanta zapálit nepřátelské loďstvo u Thi Nåi. Kočinčíňané zvítězili především díky své strategii, dobré organizaci a přesnému načasování operací, jež kombinovaly zajištění pobřežních děl lehkou pěchotou a hlavní útok galér na nepřátelská plavidla.[38] Tây SÖn v této krátké bitvě přišli o celou svou flotilu včetně 50 tisíc mužů, zatímco Anhova armáda ztratila 4 tisíce mužů. Pozice tâysÖnké pozemní armády však zůstaly pevné. 8. března bylo obsazeno město Tourane (ñà N¤ng), jež se stalo novou námořní základnou pro kočinčínskou flotilu. Zde začátkem června NguyÍn Anh soustředil svou armádu (většina loďstva + 15 tisíc mužů z vybraných jednotek pozemní armády) pro postup na Hu‰.

11. června 1801 šest velkých lodí s třiceti dělovými čluny pod velením Vanniera, Chaigneaua a de Forçanta zablokovalo západní ústí řeky Hu‰. NguyÍn Anh a Barisy zaútočili se 45 galérami na východní ústí řeky. Následující ráno byly pobřežní pevnosti stále v rukou nepřítele, Anhovi vojáci byli nuceni pod palbou skočit do vody, před pevností se zformovali pod velením generála Lê Văn DuyŒt a postavili se protiútoku obránců. Za podpory dalších jednotek útočících v týlu nepřítele obsadili všechny tři pevnosti na pobřeží. Pak dělové čluny postupovaly dál po řece, ničily tâysÖnské džunky a dobývaly další pevnosti. Ráno 15. června stanul NguyÍn Anh v sídelním městě svých předků (po 26 letech), čímž ovládal vietnamské území až po ñÒng HÖi (hradby LÛy ThÀy).[39] Nicméně naprosto vyčerpané město Thi Nåi padlo do rukou Tây SÖn. VÛ Tính začátkem června skočil z citadely, aby se vyhnul zajetí.[40]

3.3 Thæng Long

Po dobytí Hu‰ kočinčínská vojska zamířila do Thi Nåi, aby definitivně skoncovala s rodem Tây SÖn, který byl izolován v naprosto zničeném městě. V březnu 1802 Lê Văn DuyŒt získal zpět Thi Nåi. Z tâysÖnské armády se podařilo přes hory uniknout třem tisícům mužů se 150 slony. Připojili se k třicetitisícové armádě, která se zaútočila na oblast ñÒng HÖi, ale ta byla odražena. NguyÍn Quang Toän vyslal na čínský dvůr posla s tributem a se žádostí o pomoc. Avšak NguyÍn Anh jej předstihl a jeho vyslanec TrÎnh Hoài ñÙc doručil místokráli Dvou Kuangů[41] dekret a pečeť, které tâysÖnský panovník ztratil. Navíc místokráli předal také čínské piráty, jež ve službách Tây SÖn plenili čínské pobřeží.

Čínská pomoc se tedy nedostavila. V zimě Quang Toän s pomocí svého bratra Quang Thùy soustředil celkem 30 tisíc mužů v oblasti NghŒ An a Thanh Hoá a jeho flotila sto džunek se začátkem roku 1802 vylodila u ústí řeky Gianh. NguyÍn Anh tam vyslal za podpory pozemních vojsk svou flotilu. Začátkem července Lê Văn DuyŒt s pomocí lodí u ústí Ca (Lam Giang, řeka u Vinh) bez větších potíží dobyl hlavní město NghŒ An a posílil své vojsko o nepřítelovy slony. Mezitím hlavní armáda dobyla Thanh Hoá a zajala Toänova bratra Bàn. Kočinčínský král, který koncem června opustil ñÒng HÖi, se vydal z Vinh do Thanh Hoá (13. 7.), až nakonec bez většího odporu[42] 20. července 1802 dorazil do Thæng Longu.

Quang Toän se dvěma bratry a několika důstojníky prchl na sever od Rudé řeky, ale byl chycen a uvězněn v kleci. NguyÍn Anh nastoupil na vietnamský trůn v císařském paláci Kính Thiên pod jménem Gia Long. Tímto definitivně zpět půdu svých předků i s územím zaniklého rodu TrÎnh, porazil svého dlouholetého nepřítele a získal si úctu sousedních států.[43]

Závěr

Po svém nástupu na trůn se Gia Long věnoval upevnění své vlády a obnově země po dvou století válek. Naneštěstí pro Vietnam k tomu zvolil zastaralé prostředky – mandarínskou byrokracii podpořenou konfucianismem a teorií o zemědělství jako základu hospodářství a hlavního zdroje financí pro stát. Buttinger k tomu napsal: „Vietnam by pokročil rychleji, kdyby režim Tây SÖn přežil. Režim založený NguyÍn Anhem byl přísně konzervativní a pro jeho následníky byla politika inovace totéž, co vzdát se agresivně postupujícímu Západu.“[44] Gia Long doporučil svým potomkům, aby se k Evropanům, zejména Francouzům, chovali zdvořile. Namísto toho se však Vietnam pronásledováním misionářů uzavíral do stále větší izolace a dával tak Západu záminku pro případnou agresi.

Tato pozdější politika byla zcela v rozporu s jednáním NguyÍn Anhe v době, kdy bojoval o navrácení půdy svých předků. Pro dosažení tohoto cíle a také proto, aby se pomstil, byl svolný ke kompromisům. Velice si vážil biskupa Adranského a nazýval jej svým učitelem, ale přesto sám nikdy nepřestoupil na křesťanskou víru a zůstal věrný kultu předků. Svěřil mu však do péče svého syna prince Cänh, který se mohl stát „křesťanským panovníkem“, nebýt jeho předčasné smrti. Jak už bylo řečeno, také Pigneau Béhaine učinil mnoho ústupků vůči svému náboženskému přesvědčení s touhou rozšířit křesťanskou říši také o Vietnam. Tyto dva cíle spojily obě význačné osobnosti na cestě, která vedla ke sjednocení Vietnamu.

Díky svým francouzským důstojníkům NguyÍn Anh v podstatě předběhl svou dobu v oblasti Asii. Žádná asijská země v té době neměla tak moderně vyzbrojené, organizované a vycvičené vojsko jako kočinčínský král. Díky nadání zahraničních pomocníků dosáhly vojenské operace této armády úrovně srovnatelné s Francií. Generál Lemonnier vysoce oceňuje její vojenské umění zejména v poslední fázi tažení – bitvu 26./27. července 1801, kdy kočinčínská armáda využila nejen jasné noci úplňku, ale i svátek 15. dne lunárního měsíce, a bitvu v červnu 1802, kdy se dvojité obklíčení Anhovy gardy podobalo manévru francouzských vojsk „bataille de Cannes“ (bitva o Cannes).[45] Vytýká však Anhovi jeho přehnanou opatrnost, která pramenila z drastických zkušeností na začátku jeho tažení a jež údajně zavinila smrt skvělého generála VÛ Tính.[46] Vedle technického vybavení, v němž měl NguyÍn Anh nespornou převahu, byla důležitá systematická spolupráce námořních sil s pozemními silami.

Těchto výhod Vietnam dosáhl bez závislosti na jiné zemi. Nakonec NguyÍn Anh byl jen potěšen, že smlouva o pomoci francouzské vlády byla anulována. Takto stál na prahu své vlády bez jakýkoliv závazků a bez bezprostředního ohrožení své moci. A právě toto bylo skrytou příčinou pozdější ztráty nezávislosti země.

Ani Gia Long, a už vůbec ne následující císařové Vietnamu se nevěnovali modernizaci země a spíše se starali o udržení své moci. Před děním ve světě zavírali oči. V roce 1802 ustrnul vývoj vietnamské armády na mrtvém bodě. Pro sousední země byla stále nebezpečnou silou, avšak svět se vyvíjel dál. Francie obnovila svou stabilitu a zaměřila svou pozornost do daleké Asie, kterou předtím považovala za „nebezpečný podnik“. Zmíněným rokem také v podstatě skončila reformní snaha NguyÍn Anhe. Reformy nové vlády na rozdíl od reforem bratrů Tây SÖn posunuly zemi o krok zpět. Evropské vědomosti na dvoře v Hu‰ zastaraly a každý člen císařské správy viděl v zájmu o zahraniční vědy ohrožení země.

Nakonec to, co Vietnam vydalo v druhé polovině 19. století Francii, byla jeho nevraživost vůči Evropě. Kdyby následníci Gia Longa dále rozvíjeli získané znalosti moderních věd ve spolupráci s jednotlivci ze zahraničí a obohatili své hospodářství o zahraniční obchod, dějiny Vietnamu by se možná vyvíjely jinak. Takovéto myšlení však bylo v té době zcela nepředstavitelné, protože žádná z asijských zemí si nedokázala připustit, že by padla do rukou „bílých barbarů“, dokud se tak nestalo. A přitom NguyÍn Anh učinil v přejímání evropských vymožeností dostatek proto, aby další panovníci měli na čem stavět. Nicméně zřejmě nemohli nalézt důvod ke kompromisům.

Bibliografie

Asian Research Trends, No. 10 (2000). Phan Thanh Hai, Shin´e Toshihiko: The Preservation of Cultural Properties in Hue, Vietnam (str. 77 – 88). The Toyo Bunko. Tokyo 2000.

Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon. A political history of Vietnam. Atlantic Book. London 1958.

Cadière, L. Les Français au Service de Gia Long. III. Leurs noms, titres et appelations annamittes. Bulletin des Amis du Vieue Hu‰. Paris Janvier – Mars 1922.

Cadière, L. Les Français au Service de Gia Long. VI. La maison de J. B. Chaigneau, Consul de France à Hu‰. Bulletin des Amis du Vieue Hu‰. Paris Janvier – Mars 1922.

Cadière, L. Les Français au Service de Gia Long. VII. Les diplômes et orders de Service de Vannier et de Chagneau. Bulletin des Amis du Vieue Hu‰. Paris Avril – June 1922.

Chesnaux, Jean. Contribution à l´Histoire de la Nation Vietnamienne. Éditions Sociales. Paris 1955.

Gaultire, Marcel. Gia Long. C. Ardin. Saigon 1933.

Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long. Edition de l´I. P. P. du Tonkin. Hanoi 1943.

Lê Thánh Khôi. Le Viet-Nam. Histoire et civilisation. Les Éditions de Minuits. Paris 1955.

Maybon, Charles B. Histoire Moderne du Pays d’Annam (1592 – 1820). Librairie Plon. Paris 1919.

Marr, David G. Vietnamese Anticolonialism 1855 – 1925. University of California. Berkeley. London 1971.

Munier, Paul. Gia Long. La vie prodigieuse d’un grand roi. Société de Géographie de Hanoi. Hanoi 1932.

Přílohy

Panovníci rodů TrÎnh, NguyÍn, Tây SÖn a Lê v průběhu 18. století

1. TrÎnh (1620 – 1786)

TrÎnh CÜÖng 1709 – 1729

TrÎnh Giang 1729 – 1740

TrÎnh Dinh (TrÎnh Doanh) 1767 – 1782

TrÎnh Sum (TrÎnh Sam) 1767 – 1782 (1767 měl nastoupit TrÎnh Cán)

TrÎnh Khäi 1782 – 1786

TrÎnh Phøng 1786 - 1787

2. NguyÍn (1620 - 1778)

NguyÍn Minh VÜÖng (NguyÍn Phúc[47] Chu) 1691 – 1725

NguyÍn Minh VÜÖng (NguyÍn Phúc Chu) 1725 - 1738

NguyÍn Võ VÜÖng (ñÎnh VÜÖng, DuŒ Tông) 1738 - 1765 (jiné jméno NguyÍn Phúc Khoát)

NguyÍn Væn HuŒ (TrÜÖng Phúc Loan, 1765 – 1775 (1765 měl nastoupit ChÜÖng Võ)

NguyÍn Phúc Thuan)

NguyÍn Phúc Anh (Gia Long) 1802 - 1820

3. Tây SÖn (1788 – 1802)

NguyÍn Væn Nhåc (Thái ñÙc) 1778 - 1793

NguyÍn Væn L» nevládl

NguyÍn Væn HuŒ (Quang Trung) 1788 - 1792

NguyÍn Quang Toän 1792 – 1802 (syn Quang Trunga)

4. Lê (1592 – 1788)

Lê Hi Tông (Chuong Hoàng ñ‰) 1671 - 1705

Lê Du Tông (Hoa Hoàng ñ‰) 1705 - 1729

Lê De Duy PhÜÖng 1729 – 1732

Lê Thuan Tông (Gian Hoàng ñ‰) 1732 – 1735

Lê I Tông (Huy Hoàng ñ‰) 1734 - 1740

Lê Hi‹n Tông (Vinh Hoàng ñ‰) 1740 – 1786 (posmrtné jméno Lê Tông Mân

Hoàng ñ‰)

Vietnamská jména Francouzů ve službách NguyÍn Anhe

1. Biskup Adranský, Pigneau de Béhaine: Bách ña L¶c, ThÀy Cä (Velký mistr), posmrtný titul Thái tº Thái phó (Velký poručník korunního prince)

2. Vannier: NguyÍn Væn ChÃn, Và Ni Ê, Ba Ni Ê, velitel lodi Le Phénix (Phøng phi)

3. Jean-Baptist Chaigneau: NguyÍn Væn Th¡ng, Xa Nho, Xe Nho, Se Nho, velitel lodi Le Dragon (Long phi)

4. Olivier de Puymanel: Ô Li Vi, Tín

5. de Forçant: Lê Væn Læng, velitel lodi L´Aigle (B¢ng phi)

6. Jean-Marie Dayot: ña ñ¶t, velitel lodí ñÒng Nai a Le Prince de Cochinchine

7. Barisy: Ba Di Nhi, Ba ñÕ Day, Mân, MÅn[48]

Slovník vybraných výrazů ve vietnamštině

chÜªng velitel, generál

cÜ§p ngôi uzurpovat trůn

bao vây obléhat

b¶ binh pěchota

cÖ regiment provinčních sil

Çåi Ãn velká pečeť

Çåi Ç¶i rota

Çåi Ç¶i pháo binh baterie

Ç¶i tàu flotila

giám møc, giám møc sÜ biskup

häi quân námořní síly

häi t¥c pirát

hoàng Ç‰ císař

hoàng tº císařský princ

hoàng thái tº korunní princ

lui linh ustoupit (o armádě)

nghïa quân/nghïa binh Tây SÖn povstalecká armáda Tây SÖn

nhà truyŒn giáo misionář

(quan) nhi‰p chính regent

nÓi ngôi nastoupit na trůn

pháo dělo

pháo binh dělostřelectvo

pháo håm, pháo thuyŠn dělový člun

quân Ç¶i armáda

quân thù nepřátelská armáda

tàu loď

t¡n công útočit

thái thÜ®ng císař

thái thÜ®ng hoàng císařův otec

thái hÆu matka císařovna

thái phi královna

thái phó poručník prince

thái t° zakladatel dynastie

thái tÜ velký poručník

thái tº korunní princ

thành lÛy, thành trì citadela, městská pevnost

tÜ§ng generál

vÆt cÓng platit tribut

vŒ regiment sil hlavního města nebo cís. gardy

vÜÖng král

[1] Císař NguyÍn Gia Long (1802 – 1820) se před svým nástupem na trůn nazýval NguyÍn (Phúc) Anh.

[2] Historie rodu NguyÍn sahá pravděpodobně až do konce 14. století. Jeho zakladatelem byl NguyÍn ñÙc Trung (? - ?), prvním doloženým datem o příslušníku tohoto rodu je smrt NguyÍn Væn Langa – 1513. Tento rod existoval až do nástupu NguyÍn Gia Longa na vietnamský trůn jako šlechtický rod (a nikoliv císařský). Nicméně NguyÍnové se v 18. století považovali za krále Kočinčíny, i když někdy téměř jen formálně ve službách císaře dynastie Lê.

[3] Tehdy oficiální území Vietnamu ještě nezahrnovalo Annam. Země byla rozdělena na Çàng ngoài (= b¡c b¶, sever) a Çàng tr†ng (=trung b¶, jih). Asian Research Trends, str. 80

[4] Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 264 -5

[5] Væn HuŒ obsadil Hu‰ pod záminkou osvobození císařského rodu Lê z područí rodu TrÎnh.

[6] V některých pramenech se uvádí jako poslední vládce rodu Pozdní Lê - Lê Mân Hoàng ñ‰ (1786 – 1804), avšak jedná se pouze o posmrtné jméno císaře Lê Hi‹n Tônga, který zemřel v exilu v Číně (1793). Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 349 pozn. 1

[7] Væn HuŒ také zavedl novou správu. Poprvé v dějinách Vietnamu byla vojenská moc nadřazena moci civilní. Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 265

[8] V roce 1782 tâysÖnské vojsko mj. vyplenilo hlavní tržiště v Saigonu (Ch® L§n) a zmasakrovalo deset tisíc čínských obchodníků z této čtvrti. To mělo zabránit čínskému monopolu na obchodování. Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 265

[10] Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 234

[11] Původně Pigneau považoval obřady před oltářem předků za modlářství, proto je princ Cänh odmítl vykonávat. To však vzbudilo silnou nelibost u jeho královského otce, a tak biskup změnil svůj postoj. Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 262, pozn. 65

[12] V únoru 1780 žádali mandaríni NguyÍn Anhe, aby přijal titul svých předků vÜÖng, tj. král. NguyÍn Anh nejprve odmítal, ale nakonec jejich žádosti vyhověl. Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 195. Již v roce 1778 nabídli šestnáctiletému Anhovi důstojníci císařské armády titul „generalisima“ za jeho vojenské schopnosti. Tamtéž, str. 194

[13] Khmerské království bylo v té době protektorátem NguyÍn Væn Nhåca (od roku 1778). Gaultier, Marcel. Gia Long, str. 86

[14] Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 203 - 205

[15] Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 266, pozn. 89

[16] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 99 –100. Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 204 –214.

[17] Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 236 a 262, pozn. 76

[18] Text této smlouvy je uveden v přílohách Maybonovy knihy Histoire Modern du Pays d’Annam na str. 409 – 411.

[20] Jedné z obchodních lodí pravděpodobně velel Dayot, druhé Vannier. Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 287.

[21] Gen. Lemmonier udává jméno Võ Tính namísto VÛ Tính.

[22] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 13.

[24] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 17

[25] Nejjižnější provincie tehdejšího Vietnamu. Její metropolí byl Saigon.

[26] Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 314 – 315.

[27] Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 3

[28] V této době působilo v kočinčínské armádě přibližně 100 Francouzů, z nichž 14 byli důstojníci. Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 266, pozn. 87 a 88.

[29] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 22.

[31] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 22 – 23. Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 321 – 323.

[32] V roce 1798 byla Anhova loď pod velením Barisyho zajat anglickou fregatou. Kočinčínský král proto poslal 20. listopadu bengálskému místokráli prohlášení se žádostí o kompenzaci a obdržel reparace. Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 23.

[33] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 24 – 25.

[34] Čtyři evropské lodě Le Phénix (PhÜÖng phi), Le Dragon (Long phi), L´Aigle (B¢ng phi) a La Perle (Ng†c phi) pod velením kapitánů Vanniera, Chaigneaua, de Forçanta a NguyÍn Anhe. Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 25. Maybon, str. 331.

[35] NguyÍn Anh: „Lepší ztratit město než cenného důstojníka.“ Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 337.

[38] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 28 – 31.

[39] Tyto hradby nechal postavit Anhův předek Chúa Sai (NguyÍn Phúc Nguyên) v roce 1630. Jejich délka dosahovala 18 km a výška 6 m. Lê Thanh Khôi. Le Viêt-Nam, str. 247.

[40] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 31 – 34. Maybon, Charles. Histoire Modern du Pays d’Annam, str. 338 – 340.

[41] Dva Kuangy (vietnamsky LÜ«ng Quäng)= Východní Kuang (Kuang-tong, Quäng ñông) a Západní Kuang (Kuang-si, Quäng Tây) v jižní Číně.

[42] Sýpky byly všude plné, a proto nemělo vojsko problémy se zásobováním.

[43] Kambodža uznala jeho právo na trůn a Laos nabídl placení tributu.

[44] Buttinger, Joseph. The Smaller Dragon, str. 240.

[45] Gen. Lemonnier. L’Education Militaire de Gia Long, str. 34.

[46] Podle Lemonniera mohl kočinčínský král svého generála zachránit, kdyby neodkládal vyslání posil. Avšak Maybon a Buttinger popisují okolnosti silného obléhání Thi Nåi, které znemožnily přístup kočinčínské armády k VÛ Tínhově citadely.

[47] Lê Thanh Khôi uvádí slovo „Phúc“ ze jmen rodu NguyÍn jako „PhÜ§c“. Le Viêt-Nam, str. 565.

[48] Cadière L. Les Français au Service de Gia Long.