MURAKAMI

MURAKAMI: Murakami, Sachiko. Japan’s Thrust into French Indochina 1940 – 1945. University Microfilms International. Michigan 1981. 552 stran.

květen 1940 N dobylo „Nizozemí a Belgie“, další N postup → Jap předpovídalo pád F a GB. → Jónaiův kabinet, min. zahr. Arita od poč. června 1940 zaměření zahr. politiky na cíle:

1) nevměšovat se do evropské války

2) rychle vyřešit indicent s Čínou

3) ekonom. expanze do Jižních moří mírovými prostředky

Jap. mělo obavy, aby nezmeškalo příležitost, kterou nabízí N vítězství. Bylo přesvědčeno,

že N v Evropě zvítězí, a proto musí být Jap. připraveno na přerozdělování koloniálních držav.[1]

→6. 6. 1940 Kuhara Fusanosuke, lídr pravicového křídla Seijúkai podal premiérovi Jónai oficiální návrh, aby vláda upustila od slabošské diplomacie, aby tvrdě zakročila proti třetím velmocem, kteří pomáhají Čankajškovi a založila silný systém národní obrany*. Na Jónaivo odmítnutí Kuhara reagoval odstoupením z postu poradce vlády. Toto gesto uvítali téměř všechny polit. strany.

17. 6. 1940 F kapitulovala→ všechny polit. strany (pravice i levice) žádaly pozitivnější zahr. politiku a zejména časové rozhodnutí J expanze. I socialisté Šakai taišútó měli silné požadavky:

1) sympatizovat s aliancí Osy, aby byl vytvořen nový pořádek ve V Asii i v celém světě

2) zastavit okamžitě všechna probíhající jednání s USA a GB

3) zrušit okamžitě všechny cizinecké osady v Číně skrze příkaz nové čínské vlády (Wang Ching-wei)

4) odříznout cestu dodávek Čankajškovi přes Indočínu a zajistit si od úřadů F IČ, že se zdrží všech nepřátelských aktivit vůči Jap.[2] Tzv. „revoluční pravičáci“[3] zašli ještě dále.

23. 6. 1940 Národní konference o součaných záležitostech: mj. přijali rozhodnutí= požadavek, aby se všechny nerostné zdroje vrátily do rukou Asiatů vyhnáním všech představitelů Západu z Asie.*

Také diplomati podlehli N horečce:19. 6. 1940 jap. velvyslanec v GB Šigemicu Mamoru naléhal na premiéra Aritu, aby využil evropskou válku k posílení jap. postavení v Asii, jen třeba opatrnost vůči USA →Jap. by mělo udělat nějký pozitiv. krok, když se F vzdala. Pak navrhoval prohlásit, že Jap. dále nesnese, aby evrop. kapitalisté čerpali asij. suroviny a tím narušovali Jap. Lebensraum. Věřil v pochopení N a It. v této věci. *

Tokio Širatori Tošio, nadšený propagátor aliance Osy, otevřeně kritizoval Aritovu zahr. politiku v článku zveřejněném v

červnovém vydání Daiamondo, vliv ekonom. žurnál. Širatoriho citát, proč Jap. nemůže stát mimo evropů válku

Konec května 1940 Kancelář pro evropské a asij. věci Jap. min. zahr. vypracovaly „Politika vůči J mořím vzhledem k novému vývoji v Evropě“: v Evropě N zvítězí → Jap. by mělo navázat uzší ekonom. a polit. vztahy s JV Asií a snažit se zde vymýtit vliv Z velmocí. Navíc zvláštní důraz na strateg. význam F IČ pro vyřešení čínské otázky a pro budování nového pořádku ve V Asii. Výsledek evrop. války zatím nejasný →Jap. sympatie s Osou, aby na S vyřešilo neustálé potíže se SSSR, zabránit vměšování USA do Jap. J expanze tím, že Jap. USA zaručí bezpečnost Filipín

a dodávek z J moří.[4]

Arita nenalezl podporu ani na ministerstvu zahr.→donucen ke kompromisu v zahr. politice s USA→26. 6. 1940 Arita odmítl návrh am. velvyslance v Jap. Josepha Grewa, v němž se USA a Jap. potvrdí, že chtějí udržet stávající statut quo v Pacifiku, s výjimkou mírových změn...

O pět dní později Arita slavné prohlášení japonským médiím i zahr. korespondentům: prohlášení o Větší východoasijské sféře kooprosperity (VVSK), Jap. rozhodnuto být stabilizující silou ve V Asii. (citát, pramen Gaimušó Nihon gaikó nenpjó). Jap. se zajímá o všechny důsledky evrop. války na DV.

Arita se chtěl vyhnout potížím s velmocemi, a proto zdůrazňoval, že je to „poslání“ Jap., aby bylo chápáno jako mírové prostředky. Ale titulky The New York Times 30. 6. 1940 „Japan Demands Vast Sphere in East Asia and South Seas“→to podráždilo USA, podráždilo Jap. extrémisty a znepokojilo N ohledně Jap. ambic vůči holand. Vých. Indiím (HVI).[5] Ale Aritovy odpůrci jeho prohlášení neocenili, nelíbili se jim mírové prostředky: velitel Tokijské policie plukovník Sató povolal ředitele informací Min. zahr. k sobě do kanceláře v neděli ráno 30. 6.

Následná Aritova žádost o omluvu od min. války Haty poskytla armádě záminku k žádosti o Hatovu rezignaci z úřadu.→16. 6. pád Jónaiovy vlády. Prý plk. Sató zosnoval tento pád spolu s viceministrem války gen. Anami a šéfem kanceláře pro vojenské věci Min. války gen. Mutóem.*

Požadavek na změnu v zahr. politice sílil:

13. 6. Asahi šimbun: změna je nevyhnutelná

14. 6. Ósaka mainiči – 4 hlavní cíle nové politiky:

1) uzavření paktu tripartity

2) J expanze

3) založení VVSK

4) ukončení diplom. politiky v závislosti na USA a GB

Námořnictvo dlouho propagovalo J expanzi. 11. 4. 1940 (tj. 2 dny po N invazi do Norska

a Dánska) – konference gen. štábu námořnictva o situaci evrop. války a politice k ní. Pravděpodobný postup války do Nizozemí, Belgie a na Balkán→kapt. Ókuma z divize inteligence to výborná příležitost pro Jap. obsadit HVI. Pro ulehčení situace navrhl, aby se diplomaticky dojednala společná okupace HVI s USA nebo s vedením HVI.*

x 18. 4. 1940 hol. vláda prohlásila, že nepřijme jakoukoliv vnější pomoc na ochranu HVI. Nato druhá námoř. konference o HVI, neví, na čem se dohodli, ale: 4 dny poté šéf štábu námořnictva princ Fušimi hlásil císaři, že neoficiálně oznámil plán pro přípravy pro první a druhou dočasnou válku pro případ mnoho nutností v důsledku evrop. války.*

N invaze do Nizozemí a Belgie→štáb námořnictva 3. konference o HVI.

předpoklad, že Blitzkrieg rychle porazí GB a válka brzy skončí→11. 5. ráno telegrafován příkaz veliteli 4. flotily, aby se připravil na přesun k ostrovu Palau k možným operacím v HVI.* Od téhož dné po 10 dní nad mapou diskuze o důsledcích jap. ovládnutí DVI vzhledem k USA a mobilizace materiál. zdrojů v J mořích.

Výsledek manévru na mapě oznámen Min. námořnictva Jošidovi, ten skeptický k prospěšnosti HVI. Podle něj doprava surovin po moři na HVI téměř nemožná.

okolo 1. 7. 1940 adm. Jošida varoval šéfa operační divize před pravděpodobností, že USA uvalí na Jap. totální embargo, aby se na to připravil.

Jošidův názor představoval pochyby a obavy celého vedení námořnictva včetně admirálů Okady, Jónaie a Jamamota, kteří si silně uvědomovali nebezpečí, že by mohli být zataženi do války proti US Navy,

o níž si nebyli jistí, že by ji vyhráli. Naštěstí námořní admirálové měli pevně v rokou kontrolu nad svými podřízenými a příkaz 4. flotile byl vydán pod-velitelem gen. štábu námořnictva a jeho aktivity poté prošly širokosáhlým výcvikem.

Ironicky armáda, která byla původně proti J expanzi, dostala zálusk na francouzské základny ve FIČ, z nichž by se dobře vedla ofenzíva do J moří. Jak N postupovalo na Z frontě, extrémisté věřili, že GB brzy padne a že se blíží příležitost k tomu, aby ji Jap. nahradilo ve vlivu v J mořích a vyřešilo tím nekonečnou čínskou válku. Narozdíl od admirílů, kteří věřili v neoddělitelnost USA a GB ve světové válce, si armádní stratégové mysleli, že se s nimi mohou vypořádat zvlášť a odděleně.

Konec května 1940 plk. Iwakura, šéf Kanceláře pro vojen. věci Min. války překvapil operační divizi gen. štábu armády dotazem, zda plánuje ofenzívu v J mořích.

Poručík-plukovník Nišiura vypracoval na Iwakurovu žádost „Náčrt vedení války v J moří“, který koloval po všechn úrovních armády:

1) válka musí začít překvapivým útokem

2) na zákl. principu oddělení GB a USA budeme obezřetní k Filipínám, ale zdržíme se jakékoliv ofenzivní akce, pokud nebude vyloženě nutná

3) nejprve obsadíme Singapore, a pak překvapivým útokem dobydeme HVI. Jako základny pro tyto operace vezmeme v úvahu rychle postavené vzdušné základny ve FIČ a v Thajsku.

4) ve vhodnou chvíli obsadíme Hongkong

5) pokud GB nezasáhne, necháme Singapore být a obsadíme pouze HVI, kde si zajistíme suroviny. *

Suroviny v J mořích velké lákadlo pro gen. štáb armády, ale během posledních let se spíš zajímal o rozsáhlé budování armády SSSR na Sibiři (Sovětská dálnovýchodní armáda). Major Tominaga, šéf operační sekce armády odpověděl kladně na Iwakurův plán J expanze. Důstojníci gen. štábu jeden za druhým v přestrojení za obchodníky vysílání do strateg. míst v J mořích.

Tam na ně zapůsobila hojnost nerost. bohatství →za necelé 2 měsíce zpět jako propagátoři J expanze.* Jiná skupina štábu pověřena nastudovat geografické vojenská podmínky v J mořích, k tomu si půjčili knihy od štábu námořnictva.

Major-gen. Tominaga silný zájem o J moře z osobního důvodu: mimo vojen. hodnoty F základen v IČ ho lákalo velké množství vojen. materiálu dopravovaného Čankajškovi z Haiphongu do Čungkingu.

Vojen. materiál vyložen v Haiphongu a dopravován do Číny dvěma cestami: 1. většina po jünnanské železnici, která překročila hranici v Laokai a dosáhla Kunmingu. 2. zbytek přepraven místní linkou z Hanoje do Dong Dangu u hranice, kde byl přepraven nákladními auty podél cesty karavany do Nanningu.

Tominaga doufal, že vzhledem k tomu, že F v Evropě zápasí o přežití, usekla tyto dodávky. Plán= obsadit Nanning, důležitý bod napůl cesty Haiphong-Čungking, pak bombardovat jünnanskou železnici (=další cesta do Čungkingu). Vzata do úvahu i vojen. okupace severního Tonkinu v případě nutnosti.

Silná opozice v armádě x z Mandžuska vyslána 5. divize na tažení proti Nanningu→ konec listopadu 1939 Nanning padl x čín. protiútok ostrý)→jen díky posilám ze štábu v Kantonu Jap. získalo rozhodující vítězství v únoru 1940.

X Čína díky půjčce od F vybudovala odbočku-odkloněnou trasu do Čungkingu přes Laokai a Pose a ještě k tomu zvýšila kapacitu jünnanské železnice.[6]

Ale Jap. nemohlo opustit nyní bezvýznamný Nanning, byla by to ztráta tváře, zvláště když to bylo krátce po Nomonhanském incidentu.[7] Toto uvedlo Tominagu a operační štáb do rozpačité situace: nechat 5. divizi bez užitku v pustině, 200 km do vnitrozemí od Čching-sienu u Tonkingského zálivu, odkud doprava spolkla mnoho vzácného benzínu. Snaha získat zpět tvář.

N vítězství v Dunkirku→2. 6. konference štábu o rychlém řešení čín. incidentu

využitím nevýhodné situace F→3 alternativy plánu:

1) odseknout dodávky z Haiphongu vysláním vojsk do severní IČ

2) obsadit Kunming, spojovací bod Barmské cesty a Indočínské cesty, a tím odříznout obě dodávky současně

3) diplomatickou cestou dosáhnout zastavení indočínské cesty, a pak stáhnout 5. divizi z Nanningu.(Daihonei rikugun-bu, vol. 2.)

Mezitím rada od velitele štábu Jihočínské armády, že F vláda bude souhlasit s jap. užitím severní IČ jako výchozí základny pro Kunmingské tažení, které se plánuje. * Většina štábu proti Kunmingskému tažení, protože topograficky příliš těžké→radši 3)nebo 1).

Ale Tominaga vlastní plány: př. aby 5. divize přesun k severní IČ

10. 6. Tominaga vyslal poručík-plukovníka Takacukiho do velení Jihočín. armády v Kantonu s příkazem vyslat část 5. divize do Lungčou a Čennankuang u IČ hranice.

Tominage jej vydal bez konzultace s nadřízenými v Císařském generálním štábu, a prohřešil se proti běžné proceduře, kdy se to nejprve oznámí štábu Jihočín. armády. Tominaga chtěl zjevně postavit Císařský gen. štáb před hotovou věc, aby se dal lépe přesvědčit k voj. akce proti IČ, kdyby bylo třeba.

19. 6. telegram od velitele 2. flotily od jihočínského pobřeží gen. štábu námořnictva: Jihočín. armáda se snaží ze všechn sil zakročit proti IČ, jakmile dosáhne ič hranice, začne s F vyjednávat. Pokud F bude souhlasit, zastaví Čankajškovu pomoc a dá Jap. jünnanskou železnici, jihočín. armáda napadne Kunming, jinak vkročí do severní IČ, aby zastavila dodávky Čankajškovi.

28. 6. konference štábu – Tominagův návrh zamítnut. Mimo to diskuse, co dělat, když se F vzdala. Většina preferovala proto, aby se zesílila blokádu Hongkongu, než aby riskovala uvalení embarga USA kvůli napadení IČ. Ministerstvo války také opatrnější než Tominaga.

x neustálé volání po tvrdější politice→25. 6. další konference – diskuze stratégů, dohodnuta nová politika. 23. 6. oficiálně přijata změna v politice, význam=odvrácení od S expanze. „Základní principy“:

1) rychlá reakce na světový vývoj, aby byl vyřešen čín. incident a prohlubovat spolupráci pro přípravu J expanze.

2) před vypořádáním se s čín. incidentem jap. akce s ohledem na vnitřní a vnější záležitosti

3) urychlení válečných přípravy, aby byly hotovy do konce srpna.

Agresiv. politika=jedna z příprav pro dosažení těchto cílů.

25. 6. 1940 min. války rozhodlo vyslat do IČ misi generál-majora Nišiharu, aby dohlédl na uzavření čín. hranice a zastavení dodávek Čankajškovi do Čungkingu.- což formálně odsouhlasil F velvyslanec v Tokiu Henry 20. 6.

4. 7. společná konference armády a námořnictva: armáda předložila „Základní principy“. Plk. Usui z gen. štábu armády: evrop. válka od sebe oddělí GB a USA→GB naváže spojení s USA přes Indii a J moře→USA-GB expanze v J mořích→ohrožení Jap. hospodářství

→Jap. musí USA a GB předstihnout. To nelze ihned. Nejprve třeba 1) zaručit si mírové vztahy se SSSR, 2) vyřešit čín. incident, 3) pěstovat alianci s N a It.*

Námořnictvo opatrnější než armáda, nechtělo popudit USA, ale uvítalo snahu nahradit GB vliv v J mořích japonským. GB blokovala jihoasij. pobřeží→nelibost námořnictva →volání po válce s GB*

9. 7. námořnictvo fomulovalo své „Základní principy“:

1) usilovat o přerušení dodávek Čankajškovi a přitom dosáhnout dohody o společné F-Jap. obraně IČ→Jap. získá zásobování pro svou armádu a právo průchodu územím IČ

užívat ič letecké základny a suroviny.*

Tehdy námořnictvo mohlo využít Jónaiovy politiky mírových prostředků x příliš volání po J expanzi→svržení Jónajovy vlády.[8]

22. 7. zvolena nová vláda, premiér princ Konoe, oblíbenec armády→odrážela preference armády.

26. 7. přijaty „Principy zákl. nár. politiky“ v podstatě na zákl. dokumentu, který vypracoval Mutó

27. 7. přijaty zákl. principy zahr. politiky.

27. 7. Plk Tanemura napsal: Je pochybné, zda premiér Konoe, jeho min. zahr. Macuoka a nově jmenovaný min. války Tódžó zcela pochopili dosah přijetí této politiky.* Podle premiérova tajemníka Konoe měl pramalý zájem o agresivní expanzi na J.*

Námořnictvo stále větší hrůzu z války s USA. Původně „Základní principy“ by měly být schváleny císařem→námořnictvo snaha, aby neschváleny, i když všechny body mimo IČ zmírněny podle jejích požadavků.

Nakonec „Základní principy“ jedinou oficiální zahr. politikou Konoeho vlády

Z TOHO JASNÉ, ŽE JAP. INVAZE DO IČ NEBYLA KÝŽENÝ VÝSLEDEK DLOUHÉHO PLÁNOVÁNÍ, ALE DŮSLEDEK OKOLNOSTÍ.

Záp. vědci hlavně u válečného soudu trvdili, že to byl promyšlený a dlouho připravovaný plán. (Race to Pearl Harbor, Japan’s Quest for Authonomy, etc.). Často říkáno, že politika J expanze oficiálně vytýčena 7. 8. 1936 na Konferenci pěti ministrů (nový program zahr. politiky....atd., citát ze „Základů“ této politiky). x netřeba brát všechny dokumenty za jejich formální znění.

V roce 1936 toto výsledkem návrhu námořnictva na J expanzi, který byl reakcí na žádost armády o radikální přehodnocení zákl. politiky národní obrany od roku 1918. Neustálá rivalita armády a námořnictva od 1908:

Námořnictvo: „obrana na S a postup na J“

Armáda: „obrana na J a postup na S“

Citát Šinetoriho v pozn.: „Po Mandžuském incinentu byla zlá tentence k náhodilým náčrtům/plánování a velkým řečem“

Tyto vnitřní rozpory způsobily obrovský skandál v srpnu 1940, kdy námořní doprovod opustil armádu uprostřed operace u ič pobřeží. →třeba pohlížet na „Základy politiky“ z hlediska této rivality.

R-J válka a nový imperialismus→drastické změny v jap. politice obrany→1908 „Základní politika národní obrany Japonského císařství“: vznik na základě dohody min. války gen. Teraučiho a šéfa gen. štábu armády Kodamy krátce po R-J válce.→vzhledem k nově nabytým územím a alianci s GB bude zákl. obrana Jap. založena spíše na útočných operacích než na obranných, jejich hl. nepřítelem má být Rusko.*

x námořnictvo nesouhlasilo, že hl. nepřítelem má být R, protože odsouvalo námořnictvo do pozadí za armádu. Spíš ji zajímal USA plán námoř. explanze,

který schválil námoř. štáb USA v 1903 (toto odpověď USA na obecné světové zbrojení, ne konkrétně proti Jap.)[9] Pak ale série nepříjemných náhod: Jap. zrušilo prodej mandžus. železnice USA →bojkot jap. dětí z USA škol v Kalifornii a 1907 zákaz imigrace Jap. do Kalifornie.→Jap. námořnictvo si uvědomilo v USA protivník.

Aby vyřešil situaci, Jamagata, otec cís. armády, naléhal na císaře→námoř. a armáda 40denní jednání o stanovení zahr. politiky

duben 1908 císař schválil „Základní politika národní obrany Japonského císařství“. Nová politika nevyřešila konflikt námoř. a armády, spíš jej oficiálně uznala. Potenciálními nepřáteli: R, USA a F pořadí podle významu. Nejasné, proč Čína vynechána. F dodána jako spojenec R.(Jamagata o F: po pořážce R F neschopna čelit GB v Evropě, ani Jap. žádné úmysly proti F, proto sotva nějaký konflikt→F strateg. nevýznamná. V pozn. citát) →toto proti Jamagatově úmyslu. Takto armáda i námořnictvo své cíle, na nichž mohly pracovat téměř odděleně.

další podrobnosti k té době...

1913 námořnictvo k J expanzi další důvod – doplnění o ekonomické řešení Jap. hospodář. problémů-suroviny

Po 1. sv. v. Jap. získalo N akvizice v JV Asii, což námořnictvo přivedlo ještě blíž k J mořím.

→v ekonom. oblasti námořnictvo spolupracovalo se zaibacu Micubiši, armáda zas s Micui.

Doba po 1. sv. v. nepříznivá pro vojen. operace←1922 Washingtonská konference, odzbrojení. Poč. 30. let námořnictvo stále starost zajistit Z Pacifik proti USA než expanze v J mořích.

Armáda proti námoř. plánu J expanze, že může popudit zbytečně USA a zatáhnout jej do války s USA, GB nebo F. Armáda spíš obavy ze SSSR, že obnoví svou expanzi na DV→snaha dojednat mír.

1918 – hl. nepřítelem Jap. označeny USA→armáda zájem na rychlém vývoji jap. hospodářství, aby byly peníze na rozvoj armády.

1935 jmenování plk. Išiwara, autora mandžuského incidentu, do velení operač. divize gen. štábu opožděno, protože věděli, že Išiwara je pro expanzi do J moří.

To Išihara začal řetězec reakcí, který vedl k přijetí „Základů naší nár. obrany“ v roce 1936. Viděl, jak SSSR buduje dálnovýchodní armádu, zatímco kuantunguská armáda dobývá Mandžusko.→vážná hrozba pro obranu Mandžu, ale i roli Mančukuo=hl. Išiwarův plán.[10]

1935 plán obrany s ekonom. vývojem a výdaji na armádu pro 1937-1942. Třeba posílit a urychlit rozvoj v Madžu, aby to odradilo SSSR od expanze na J.→hl. role armáda, ale i námořnictvu v plánu poskytnut prostor, aby drželo krok se světovým zbrojením. (Japan’s Quest...)

Išiwarův protipól v námořnictvu Fukutome odmítl jeho návrh a podezříval armádu z dalších agresiv. akcí na S.→Išiwara přepracoval plán, přidal několik úliteb námořnictvu a předložil jej námořnictvu v lednu 1936. Uznal ekonom. přínos J expanze, jakmile

vyřešena hrozba na S, odvrátí pozornost na J k Číně a J mořím.*

konec 1936 vyprší platnost Washing. dohody→obnoví Jap. právo zbrojit=námořní dostihy (tytéž plány USA v 1934 Vinson-Trammel Avt)

Odpověď námořnictva na výzvu armády: 16. duben, pokyny viceadm. Oikawovi, veliteli 3. flotily pověřen čín. pobřeží. Oikawa již předtím průzkum okolo Číny a Mandžu→

námoř. výbor pro průzkum obran. politiky, zcela ignoroval SSSR zbrojení na S a hlásal „jap. poslání“ vést národy J moří ke kooprosperitě i přes risk konfliktu s GB, USA a Nizozemí.→armáda si uvědomila, že tím jen upevnila námořnictvo v jeho plánech →navrhla jednání podobně jako Jamagata.

30. 6. armáda vypracovala „Osnovu politiky národní obrany“ a poslala ji námoř. Aby ji námoř. přijalo, nestavěla se armáda proti expanzi na J (citát)

Armáda vypracovala svůj návrh kombinující obranu na S a expanzi na J→armáda obavy, že lepší pozice nezíská→takto 1936 vznikly „Základy“=KOMPROMIS, DOHODA JEN NA PAPÍŘE

Armáda dvakrát zamítla žádost námoř. o povolení obsadit Chajnan, než jej v únoru 1939 Jap. obsadilo. (1. odmítnutí 1936 Peihai incident, 2. během kanton. tažení 1938- viz pozn. k Chajnanu apod.) Odsouhlasená politika k ničemu

Také invaze do IČ dezorganizovaná=odhaluje rozpory mezi armádou a námořnictvem a v armádě samotné. Navíc spousta zmatků kvůli rozporům mezi F vládou a IČ úřady, jak se zachovat k Jap. invazi.

III Il m’a fallu témporaliser

18. 6. dorazila do IČ Pétainova výzva k odzbrojení – Francouzi včetně gen. guv. Catrouxa konsternováni. Separátní mír F=ostudná zrada F-GB dohody o společném odboji z března 1940, která platila nejen pro válku v Evropě, ale i pro obranu IČ (viz pozn 1.). IČ vzálena 16 tisíc km od vlády v Bordeaux.

Od 11. 5. nepřišla z Paříže žádná informace o vývoji války, kdy telefram info gen. guvernéra informoval o něm. útoku v Nizozemí a Belgii Pak se musel Catroux v info o Evropě spolehnout na ič noviny a radio, které byly zkresleny komentáři.

Téhož dne 18. 6. dorazil do Hanoje slavný telegram de Gaulla o neodlučitelné jednotě GB a F. Catroux prohlášení: Nevzdám se, dokud budu v čele IČ. Zaslal vládě v Bordeaux telegram, aby vznesla na Londýn požadavky na vojen. a ekonom. dohodu na upevnění obrany IČ. Historie mu napomohla k tomuto chování. Už od nástupu do úřadu v červenci 1939 přemítal o konfliktu: Má prioritu kolonie, která je ohrožena v Asii?

nebo má kolonie sloužit jako válečný potenciál (vojsko, zásoby...) pro válku v Evropě a ponechat si minimum na vlastní obranu?

Na zákl. pokynů min. kolonií George Mandela, který jej jmenoval do funkce, Catroux byl pro 2. variantu. Mandel věřil, že nejlepší obrana IČ před Jap. je upevňovat Čínu ve válce proti Jap. Samozřejmě Mandel nemohl vědět o plánu jap. invaze na J. Myslel si, že si ji Jap. nemůže dovolit kvůli válce s Č. a kvůli konfliktu se SSSR na mandžus. hranici na S. Jak se situace v Evropě horšila a Catroux měl bezprostřední info o situaci v IČ, poznal chabost Mandelových pokynů. Věděl, jak je těžké vzbudit fr. vlastenectví v 25 miliónech Indočíňanů, které F nebyla připravena ochránit. (pozn. 5 dokument z 1938 o prioritách F pořádek v S Africe atd., ani slovo o IČ).

Válka v Evropě nemohla být ič válkou. Navíc IČ neměla ekonom. vztahy s F, ale vyvážela uhlí do Jap. a rýži do Č. Díky tomu se ič piastr udržel na mezinár. trzích v Hongkongu a Singaporu. Navíc IČ obstarávala nákl. auta a benzín z USA a víno a mouku z Austrálie pro 50 tisíc evrop. rezidentů, protože F už nebyla schopna je dodávat. IČ se v železné rudě musela spolehnout na metalurgie v GB Indii a kaučuk vyvážela na trh v Singaporu. Proto si Catroux odvodil, že IČ nesmí se ekonomicky příliš poutat k F. Nakonec se ukázalo, že Mandelova politika pomoci Čankajškovi měla opačný účinek. Zprávy z Tokia info Catrouxovi, že jap. gen. štáb klade za vinu výlučně F, že

Nanningské tažení v 1939 proti čungkingské vládě neuspělo. Jap. média – kampaň za útok na IČ. Fr. velvyslanec Henry čelil výčitkám.

Koncem 1939 gen. štáb armády vyslal majorgen. Cušihačiho, velitele gen. štábu kantonské armády do Hanoje se žádostí, aby osobně prověřil provádění zákazu dopravy váleč. materiálu po junnanské železnici. Cušihači vysvětlil, že kantonská armáda podrážděna: nebýt fr. pomoci Čungkingu, čínský incident by byl rychle vyřízen. Varoval, že jap. veřej. mínění vyžaduje důkaz, že F nenapomáhá Čankajškovi.

O měsíc později jiný vyslanec armád. gen. štábu do Hanoje s podob. požadavkem. Catroux oba dva odmítl, že nemůže toto povolit na francouzském území. Ale prý slíbil dodávky jap. vojsku v Nanningu (viz pozn.)

Po několika zastrašování v pol. května, tj. v době s něm. útokem v S Fr, tokij. tisk a radio a Kantonské radio vyhlašovaly odstranění všech překážek, jež brání rychlému jp. vítězství . To jen potvrdilo varování z fr. zastupitelstech po světě, že jap. útok na Tonkin je neodvratný.

Jak se blížila kapitulace F, Catroux musel změnit vnitř. i zahr. politiku. Nezbylo mu než se postavit do disident. pozice – poloautonomní IČ a aliance s GB (=věřil ve vítězství GB a F nad N) x takováto IČ slabá obrana.

V 1938 získala IČ půjčku 40 mln piastrů od F na stavbu leteckých základen a hangárů. V 1939 získáno 10 – 15 mln (ročně) ze zvláštní daně na zbrojení – stavba ponorkové základny, oprava přístavu Cam Ranh

továrny na letadla a munici v Tonkinu.

1939 civilní úředníci na odjezdu do F odvoláni, aby zorganizovali výcvik domor. vojska pro pohraničí (A. Gaudel, str. 32-33)

Tento program velmi zastaralý. Na 2,5 tisíc km dlouhé pobřeží třeba mocné loďstvo a letectvo. Navíc ič vojska měla bránit F zájmy v Číně a F koncese v Šanghaji. Loďstvo malé a staré lodi---- citát z Gaudela.

Fr. letectvo na DV skoro neexistovalo. Gaudel 34 – 36.

Armáda v 1940 18 tisíc Francouzů + 25 tisíc domorodců. Velitelé mladí důstojníci nebo staří v záloze →nemožné dobře vycvičit domorodce, navíc slabá výzbroj....

Catroux – IČ proti Jap. útoku z Kantonu bezmocná. Zachránila by ji jen pomoc letectva a loďstva evrop. kolonií, tj. třeba aliance o společné obraně (Canh Ranh, Manilla, Hongkong, Surabaya, Singapore. 22. 6. 1939 – GB-F konf. o společné obraně kolonií (Gaudel), ale obě strany čekaly víc, než samy mohly dát.

Červenec 1940 – krize IČ, Catrouc chtěl odrazit nebo aspoň oddálit jap. útok.

16. 6. sdělil Tokiu své rozhodnutí zastavit dodávky do Čungkingu, doufal, že to oddálí jap. útok a mezitím

požádal o pomoc GB a USA.

Adm. Decoux 16. 6. rozhovor se Sirem Percym Noblem v Singaporu o moznostech obrany IČ.

20. 6. Catroux telegram Lordu Halifaxovi (zahr. min. GB), že IČ trvá na alianci s GB bez ohledu na dění v Europě... citát.

181 Murakami

Jihočínská armáda v Kantonu – velitel gen. Andó, pak jmenován 1940 gen. Tominga

22. armáda v Nan-ningu – gen. Nakamura sabotoval Andóův příkaz nevkročit do IČ 184, protože jihočín. dostala pokyny od Tominagy. Věděl že Ič nesmí x Nakamura do Dong Dangu- jeho 5. divize v Chennankwang: cca 31 tisíc mužů se zkušenostmi v bojích v Číně, vysoká morálka 188

a 2. čínská flotila (Haikow na ostrově Chaj-nan – rear admiral Takasu, přítel Andóa)

187: Gen. Sawada: povolen vstup pouze Nišiharově jednotce x 5. divize si pořád razila cestu

[1] Tento pro-N postoj byl mj. důsledkem úsilí N min. zahraničí Joachima von Ribbentrop, který usiloval o jap. spolenectví na DV. Jeho velvyslanec do Jap. Eugen Ott 12. 6. 1940 hrdě informoval o svém úsilí navázat ještě pevnější pouta.... atd.

[3] V té době dvě pravicové skupiny:

1. revoluční pravice (kakušin ujoku) – blízká Tóseiha (Kontrolní frakce) armády, pro-N, zastánce Osy a systému podobného nacistickému

2. ideologická pravice (kannen ujoku) – blízká Kódóha (Frakce císařské cesty) armády, spíše duchovní hnutí. Respektovali japonskou státnost (POLITY) nadevše, nesnášelo komunisty a odmítalo nacisty a fašisty, že se pro jap. státnost nehodí.

[5] 11. 5. 1940 Arita si vyzval zástupce USA, GB, F, N a It mluvit znovu o zachování statut quo v HVI. N mlčelo až do 22. 5., ostatní země ihned podpořily Airitův návrh. 21. 6. jap. velvyslanec Kurusu vyzval N, aby se podpořilo jap. volnou ruku v HVI, ale N neodpovělo kladně→Jap. podezření, že N má s HVI a F IČ jiné úmysly.

[6] 30. 11. 1939 brzy po začátku Nanningského tažení jap. zahr. min. Nomura žádala F vevyslance Henryho, aby zjistil, zda F zastavila pomoc Čankajškovi a zda souhlasí s vysláním Jap. diplomatů a polních důstojníků na čínskou hranici, aby prozkoumali situaci. F odmítla a namísto toho slíbila půjčku 8 miliónu franků na rozšíření kapacity jünnanské železnice. Navíc F velvyslanec v Čungkingu oznámil, že vláda schválila půjčku dalších 16 miliónů franků pro stavbu nové dálnice z Haiphongu do Laokai.

[7] Nomonhanský incident – na mongolsko-mandžuské hranici Jap. kuangtung. armáda bojovala se sovětskými vojsky (ta ve Vnějším Mongolsku na zákl. podmínek paktu o vzájemné pomoci) v létě 1939. 16. 9. boj urovnán diplomatickou cestou. Jap. ztráty celkem 50.000 (mrtví, zranění, zajatci), mongolské a ruské ztráty přes 9.000.

[8] The Big Three byli Ministr války, šéf generálního štábu a generál inspektor pro vojenskou výchovu. Od 1938 ve fci mohli být jen generálové v aktivní službě ... nebo admirálové pro úřadu ministra války nebo námořnictva. Při rezignaci ministra války všichni tři rozhodovali o jeho nástupci.

[9] Ale 1904 přijat Orange Plan, blue-print pro operace proti Jap.

[10] Více v pozn. Išiwara věřil, že 1960 gigantická válka dvou obrů USAxJap. Pro Jap. musí připravit ekonom. základnu, tou mj. těžký průmysl v Madžusku.