Písemná práce k doktorské zkoušce

INTERPRETACE DOBOVÝCH MATERIÁLŮ PSANÝCH VE VIETNAMŠTINĚ

Dílo vietnamského vlastence Phan B¶i Châua

Vypracovala: Mgr. Petra KARLOVÁ

Program: Historické vědy

Obor: Dějiny a kultury zemí Asie a Afriky

V Praze 13. září 2002
Poznámka k překládanému textu

Phan B¶i Châu napsal Chronologii (Niên bi‹u) původně v klasické čínštině stejně jako většina učenců jeho doby. Tento text pak nechal přeložit do vietnamštiny, aby si jej mohli přečíst i méně vzdělaní lidé. Proto je v něm mnoho sinovietnamských výrazů a také jeho struktura je velmi podobná textům psaných klasickou čínštinou. Velkým problémem při překladu bylo dohledání původního znění čínských jmen. Veškerá jména psaná v původním jazyce znaky (tj. čínská a japonská jména) jsou totiž v překladu do vietnamštiny uváděna v sinovietnamském znění, které se od svého originálu často značně liší.

Děkuji paní ing. NguyÍn ThÎ Bình Slavické (UK FF, ÚDV, katedra vietnamistiky) za pomoc při překladu vietnamského textu a slečně Michaele Pejčochové (studentka sinologie) za pomoc při dohledání čínského znění čínských jmen.

Poznámka k výslovnosti vietnamštiny (standardní vietnamština, hanojský dialekt)

Diakritická znaménka u vietnamských slov označují tóny, uzavřenost/polouzavřenost a zaokrouhlenost/nezaokrouhlenost samohlásek, které v češtině neexistují. Proto jsou vietnamská slova pro českého mluvčího velmi obtížně vyslovitelná. Z tohoto důvodu českému čtenáři stačí znát přibližnou výslovnost souhlásek a souhláskových spřežek a diakritická znaménka mohou být zanedbána.

c [k] đ [d] i [i] nebo [j] k [k] ngh [ŋ] r [z] x [s]

ch [ť] gh [g] -y [-ji] kh [ch] nh [ň] th [t s přídechem]

d [z] gi [zi] y- [i-] ng [ŋ] ph [f] tr [č]

Př.: Phan B¶i Châu [fan boj ťau], NguyÍn ThÎ Nhàn [ŋujen t^hi ňan], Niên Bi‹u [njen bjeu]

OBSAH

Úvod do životopisu Phan B¶i Châua.............. 4

Chronologie (Niên Bi‹u) - PŘEKLAD.......... 7

První období (strana 24 – 32)................... 7

Strana 75 – 85.................. 15

Dějiny ztráty Vietnamu (ViŒt Nam vong quÓc sº)..................... 24

Phan B¶i Châu v dějinách Vietnamu – Væn Tão.. 24

O díle „Dějiny ztráty Vietnamu“ – ChÜÖng Thâu........... 25

Dějiny ztráty Vietnamu, biografické dílo Phan B¶i Châua - HÒ Song.. 26

Slovíčka ke Chronologii..................... 28

Slovíčka k Dějinám ztráty Vietnamu 30

Tabulka vlastních jmen........... 32

PŘÍLOHY..... 34

Určování let podle lunárního kalendáře................. 34

Tituly zkouškového systému za dynastie NguyÍn.... 34

Správní rozdělení Vietnamu 35

Úvod do životopisu Phan B¶i Châua

(Phan B¶i Châu, Niên Bi‹u: obsah stran 6 – 17)

Phan B¶i Châu se narodil v roce 1867 v provincii NghŒ An, pocházel z rodiny konfuciánského učence. Dostalo se mu tradičního vzdělání, přestože jeho rodiče nebyli movití. Vyrůstal v protifrancouzsky laděném prostředí. V roce 1874, kdy došlo k povstání učenců v této oblasti, si hrál se svými kamarády na vietnamské hrdiny, kteří bojují s francouzskými vetřelci. O osm let později vylepil na strom u cesty pamflet vyzývající k vyhnání Francouzů, aby vyjádřil svůj protest proti dobytí Hanoje a přiměl krajany k jednání. Ale tehdy jeho jméno nikdo neznal, a tak na tuto výzvu nikdo nereagoval.

Události spojené s povstáním krále Hàm Nghi (1885, roajalistické hnutí - cÀn vÜÖng) zasáhly přímo i jeho rodinu. Phan B¶i Châu se svými spolužáky vytvořil studentské vojsko, avšak jejich jedinými zbraněmi bylo vlastenectví a nenávist vůči nepříteli. Celá Châuova vesnice byla vypálena, aniž by jeho „armáda“ cokoliv vykonala.

Až do svých 31 let Phan B¶i Châu jako vzorný syn pečoval o svou rodinu. Jeho matka zemřela, otec byl nemocný, a proto se Phan B¶i Châu věnoval aktivitám „na záchranu vlasti“ jen potají. Nechtěl, aby kvůli tomu trpěl jeho otec. Stýkal se se známými osobnostmi poraženého roajalistického hnutí, a přitom se snažil prosadit se v kruzích literátů, aby získal větší vliv. Záchraně vlasti se začal plně věnovat až poté, co pochoval i svého otce. Od roku 1900 cestoval po celé zemi, aby získal stoupence pro svůj plán vyjádřený ve třech bodech: 1. s pomocí bývalých roajalistů vytvořit povstaleckou armádu, 2. nalézt muže královské krve, který by se stal vůdcem nového Vietnamu, 3. vyhledat vojenskou pomoc v zahraničí.

Phan B¶i Châu navázal kontakty s významnými úředníky na vietnamských ministerstvech i s důležitými osobami v jižní Číně. Svou Knihou krve a slz souostroví Rjúkjú (LÜu CÀu huy‰t lŒ tân thÜ, 1904) zaujal další vzdělané vlastence, mj. jiné i vysokého dvorského úředníka Phan Chú Trinh. Měl spojení i s vietnamskými důstojníky koloniální armády a plánoval ozbrojené operace proti Francouzům. Avšak jeho úmysly neměly sebemenší naději na úspěch.

Přes veškeré úsilí Phan B¶i Châu neměl prostředky na uskutečnění svého snu: vyhnání Francouzů a obnovení nezávislosti Vietnamu. V roce 1904 se svými druhy založil společnost (později nazvaná Společnost obnovy, H¶i Duy Tân), jejíž předsedou byl jmenován princ CÜ©ng ñ‹, přímý potomek linie zakladatele dynastie NguyÍn Gia Longa. Tato společnost jej vyslala do Japonska, aby zde žádal o pomoc proti Francouzům.

Nejprve Phan B¶i Châu zamířil do jižní Číny, ale zde se mu nepodařilo získat ani podporu roajalistů, ani revoluční strany. Ani v Japonsku, které právě zvítězilo ve válce s Ruskem, neuspěl tak, jak by si přál. Čínský učenec a reformátor Liang Čchi-čchao jej sice seznámil s významnými japonskými politiky, ale ti vojenskou pomoc Vietnamu považovali v danou chvíli za bezpředmětnou. Proto byl Phan B¶i Châu nucen přesunout svou pozornost spíše do oblasti vzdělávání. Japonští politici Ókuma a Inukai umožnili vietnamským mladíkům, aby získali moderní vzdělání na školách určeným čínským studentům. Jedním z nich byl i princ CÜ©ng ñ‹.

V Japonsku Phan B¶i Châu s Liangovou podporou napsal a vydal několik děl, která posílal do Vietnamu jako protifrancouzské propagační materiály. Až do roku 1908 byl jeho boj v této oblasti úspěšný. Vietnamští studenti odplouvali tajně na studia v Japonsku, aniž by o tom francouzská či japonská vláda věděly. Vše v tomto roce změnily nepokoje ve Vietnamu. Následující rok uzavřela Francie s Japonskem dohodu a všichni vietnamští revolucionáři byli z Japonska vyhoštěni.

V roce 1910 našel Phan B¶i Châu útočiště v Thajsku. Když v Číně zvítězila revoluce (1911), odcestoval do Kuang-tungu, aby zde sjednotil vietnamské vlastence. V roce 1912 zde založil Společnost pro obnovu Vietnamu (H¶i ViŒt Nam quang phøc), která měla opět za cíl obnovu nezávislosti Vietnamu, avšak nebojovala za to, aby se stal demokratickou republikou. Phan B¶i Châu opět usiloval o získání zbraní, aby mohl čelit Francouzům. Ale čínské pomoci se nedočkal. V roce 1913 do Kuang-tungu přijel sám generální guvernér Indočíny Sarraut a požádal čínskou vládu, aby Phan B¶i Châua a další revolucionáře zatkla. Tak se i stalo, Phan B¶i Châu byl na tři roky uvězněn, ale Francouzům jej nevydali.

V době první světové války Phan B¶i Châu navázal kontakt s Německem, které bylo ve válce s Čínou a Japonskem. S pomocí kontaktů na německém konzulátu v Číně se snažil získat pomoc proti Francii. Avšak Německo bylo v roce 1917 poraženo. Následujícího roku Francie vyhlásila slogan „Francouzsko-vietnamský soulad“. Proto Phan B¶i Châu zaslal dopis generálnímu guvernéru Sarrautovi a koncem roku se vydal do Vietnamu. Avšak jünnanská cesta byla pod francouzskou kontrolou a Châu byl nucen vrátit se zpět do Kuang-čou. Guvernér mu slíbil významnou funkci, pokud se vrátí do vlasti a zanechá protifrancouzské činnosti, což Châua velmi překvapilo.

V roce 1920 Phan B¶i Châu navázal kontakt s ruským vyslancem v Číně, který mu nabídl pomoc při vyslání vietnamských studentů do Ruska, ale tento vztah se dále nerozvíjel. Proto Châu nadále jen psal a pomáhal vietnamským studentům v Číně. V roce 1924 generální guvernér Francouzské Indočíny Merlin požádal japonskou a čínskou vládu, aby se distancovaly od vietnamských revolucionářů, a tak se Phan B¶i Châu přesunul do Kuang-tungu. Tam se setkal s NguyÍn Ái QuÓcem (Ho Či Minem), který se právě vrátil z Moskvy a přesvědčoval jej, aby se připojil k jeho hnutí.

Následujícího roku byl však Phan B¶i Châu v Šanghaji zajat Francouzi a v Hanoji odsouzen k nuceným pracím na doživotí. To vyvolalo veliké pobouření mezi lidem, proto generální guvernér Indočíny Varenne změnil rozsudek na domácí vězení v Hu‰. Phan B¶i Châu tedy pokračoval v psaní děl, jeho návrat do vlasti měl velký vliv na vietnamskou inteligenci, zejména na studenty. Zejména během teroru v letech 1929 – 1930 jej navštívilo mnoho lidí.

Phan B¶i Châu zemřel 29. října 1940. Lidé tajně uspořádali sbírku, aby mu postavili pomník odpovídající jeho vlasteneckým zásluhám.

Chronologie (Niên Bi‹u) - překlad

První období (strana 24 – 32)

Narodil jsem se v prosinci roku ohnivé kočky[1], který byl dvacátým rokem vlády císaře T¿ ñÙc (1867), mému otci Phan Væn Ph° a mé matce NguyÍn ThÎ Nhàn ve vsi Sa Nam, obci ñông LiŒt, která patřila k oblasti hor Hùng[2] a řeky Lam a jež byla rodnou vsí mé matky. Má rodina byla po dlouhá léta chudou učeneckou rodinou. Když dědeček zemřel, byli jsme ještě chudší. Díky tomu, že byl můj otec tehdy učenec, vydělával si perem, aby mohl být soběstačný. Když bylo mému otci třicet let, oženil se s mou matkou. Já jsem se narodil teprve, když mu bylo třicet šest let. V době, kdy jsem se narodil, byl Annam již pět let poražen nepřítelem. Můj pláč se zrodil, když mi kdysi řekli: „Budeš muset být člověkem, který ztratil vlast“.

Když mi byly tři roky, otec mě vzal do vesnice mého děda, do domu na jižní straně hory CÖ SÖn, což je místo mého současného bydliště, jež patří k obci ñæn NhiÍm, okrsek Xuæn LiÍu[3]. Můj otec chodil učit daleko, obvykle se stravoval v domě zaměstnavatele, za celý rok byl doma jen málokdy. Od narození do šesti let mě živila a vychovávala moje matka. Matka byla laskavá a dobrosrdečná, měla soucit s chudými lidmi. Ačkoliv jsme byli chudí, když viděla přátele, sousedy nebo někoho v nouzi a doma bylo, čím přispět, tak mu ráda pomohla, ať už jedním měďákem[4] nebo miskou rýže. Matka mě učila od dětství, nikdy neřekla jediné nerozvážné slovo. Bydlel jsem s matkou šestnáct let a vůbec nikdy jsem ji neslyšel, že by někoho haněla. Když se setkala s někým, kdo byl k ní nezdvořilý, tak se jen usmála, a pak nad tím mávla rukou. Moje matka se již od dětství učila podle mých strýců, kteroukoliv knihu studovala, zapamatovala si ji navždy a už ji nezapomněla.

Když mi bylo sotva čtyři pět let, ještě jsem neuměl číst, ale dokázal jsem převyprávět několik kapitol z oddílu Jižní Šao[5] (Šao-nan, Shaonan) Knihy písní (Š’-ťing, Kinh Thi), protože mi je matka ústně předala. Když mi bylo šest let, směl jsem bydlet v domě, kde učil můj otec. Otec mě učil čínské znaky. Když jsem se učil teprve tři dni, uměl jsem zpaměti Příručku čínských znaků[6]. Když jsem knihu zavřel, dokázal jsem ji zpaměti přečíst, aniž bych zapomněl nebo spletl jediný znak. Mému otci se to zdálo podivné, a tak mi dal knihu Hovorů[7], abych se ji naučil a cvičil psaní. Nutil mě opisovat tuto knihu, a tak se učit, každý den jsem se učil 10 listů. Protože jsme byli chudí, neměli jsme dost peněz na papír, musel jsem užívat listy banánovníku namísto papíru. A když jsem se to naučil zpaměti, spálil jsem je.

Když mi bylo sedm let, studoval jsem knihy klasiků a komentáře[8] a dokázal jsem pochopit jejich smysl. Tentýž rok jsem na základě knihy Hovorů napsal adaptaci knihu „Hovory pana Phan“[9], kde jsem si v mnoha větách dělal legraci ze svých spolužáků. Když se to otec dověděl, dal mi velkou facku a od té doby jsem si už takovou knihu nikdy nenapsal.

Když mi bylo osm let, uměl jsem psát krátké eseje a chodit na zkoušky ve vsi nebo v okresním městě, v obou jsem byl nejlepší.

Když mi bylo devět let, to byl rok vodního psa[10], dvacátý devátý rok vlády císaře T¿ ñÙc (1876), povstali učenci v provinciích NghŒ An a Hà Tïnh se sloganem „Vyžeňme Francouze“[11], aby vyzvali okresní správy. V jejich čele stál bakalář[12] TrÀn TÃn v Thanh ChÜÖng, ñ‡ Måi v DiÍn Châu a Lê Khanh v Hà Tïnh. Když jsem to uslyšel, sešel jsem se se svými malými spolužáky ve škole, s bambusovými rourami namísto pušek, s peckami liči[13] namísto kulek jsme si hráli na armádu vyhánějící Francouze. Otec mi nabil a pokáral mě, ale já jsem nepřestal, protože živost a zvídavost byly mou přirozeností.

Ve třinácti letech jsem dokázal psát literaturu (prózu a poezii) podle středověkých způsobů, bylo mnoho textů, kterým učitelé ve vesnici nerozuměli. Můj otec chtěl, abych studoval dále na velké škole, kde jsou proslulí učitelé. Ale v okolních vesnicích nebyla žádná velká škola, a navíc jsem kvůli chudobě nemohl studovat daleko. Proto jsem byl stále doma a studoval u otce a učil jsem se psaní ve škole pana NguyÍn ve vsi Xuân LiÍu. Pán se jmenoval KiŠu a byl velmi hluboce vzdělaný v čínských klasicích[14], složil zkoušku na bakaláře a byl mu udělen úřad editora. Poté, co z něj odešel, vrátil se domů vyučovat. Pán mě velice miloval, častokrát si půjčil od vysoce postavené rodiny vzácné knihy a přinesl mi je, abych si ji přečetl. Díky tomu jsem si rozšířil znalosti. Bohužel jsem se tehdy věnoval pouze nesmyslnému studiu ke zkouškám[15], a tak studium nebylo vůbec užitečné.[16]

Když mi bylo sedmnáct let v roce zemské kozy[17], v třicátém šestém roce vlády císaře T¿ ñÙc (1883), byl Tonkin[18] obsazen Francouzy. Od Ninh Bình dále na sever povstala Armáda spravedlnosti[19] jako včelstvo. Byl jsem také horlivý a nadšený, chtěl jsem odpovědět na výzvu povstalcům v Tonkinu, ale neměl jsem žádnou sílu, proto jsem to nemohl udělat. O půlnoci jsem rozžal lampu, napsal jsem prohlášení „Vyžeňme Francouze, kteří zabrali Tonkin“[20] a tajně jsem ho nalepil na velký strom u cesty. Přál jsem si, aby pohnulo srdcem lidí. Ale protože jsem měl ještě příliš nízké postavení, tak byť to byla slova pravdy, nemělo to žádný vliv. Prohlášení bylo nalepené na stromě několik dní, pak ho kolemjdoucí roztrhali, aniž na něj jediný člověk reagoval. Teprve tehdy jsem pochopil, že je třeba jít s dobou a mít jméno. Teprve od té chvíle jsem usilovně tříbil literární práce ke zkouškám. Proto jsem byl den ze dne známější, že mám dobré znalosti, a častokrát jsem byl při zkouškách v provincii nejlepší.

Když mi bylo osmnáct v roce vodní opice[21], v prvním roce vlády Ki‰n Phúc (1884), matka zemřela. Kvůli smutku za matku jsem nemohl jít ke zkouškám. Navíc jsme byli chudí, mé dvě mladší sestry osiřely, otec ovdověl, musel vařit jídlo. Od té doby jsem si musel vydělávat na živobytí jako literát.

Když mi bylo devatenáct let v roce vodního kohouta[22], prvním roce vlády císaře Hàm Nghi (1885) bylo v květnu obléháno hlavní město. V červenci francouzská armáda vtáhla do provincie NghŒ An. Všechny význačné osobnosti z provincií NghŒ An a Hà Tïnh poslechly rozkaz roajalistů k Hàm Nghiho povstání, spojily vojska, která se shromáždila, aby nastavila svá srdce kulkám jen kvůli nadšení pro velkou povinnost, takto to lze nazvat hloupou loajalitou[23]. V tuto dobu jsem se teprve učil roli mladého vlastence, což bylo také k smíchu. Předtím původně úředníci a význačné osobnosti verbovali vojáky z vesnice, organizovali vojsko, které mělo jen s bambusové hole.

Já jsem byl student, který se nedokázal ubránit hněvu: nejprve jsem šel pro podporu ke spolužákům poté, co mi to předtím schválil můj přítel TrÀn Væn LÜÖng[24]. Postupně jsem shromáždil kolem sebe více než 60 osob, organizovaných v jednotce „Studentské armády“[25]. „Studentská armáda“ byla založena, ale neměla nikoho, kdo by byl dostatečně schopný a silný zastávat roli velitele. Protože jsem tu věc vymyslel já, byl jsem ve skupině nejmladší a navíc jsem pocházel z chudé rodiny, neměl jsem jméno, byl jsem slabý, bylo to nad moje síly.

Nešlo nic jiného dělat, musel jsem jít spolu s TrÀn Væn LÜÖngem k bakaláři ñinh Xuân Kh¡c a usilovně jej prosit, aby zastal funkci velitele. Pan bakalář byl také muž vznešeného ducha, proto souhlasil. Teprve tehdy jsme sestavili jmenný seznam osob a určili armádní odznak. Ale horší bylo, že jsme neměli kde vzít potraviny a zbraně. Právě jsme měli v úmyslu uspořádat sbírku peněz a nechat vyrobit zbraně, když za necelých deset dní přitáhla velká francouzská armáda. Pálila a ničila, střílela a zabíjela, až oheň a kouř zakryly nebe, každý z nás se třásl strachy. Mě a TrÀn Væn LÜÖnga pokárali, že jsme provedli strašný čin: otec mě také přísně pokáral. Musel jsem jít k bakaláři ñinh Xuân Kh¡c požádat jej, aby spálil jmenný seznam a zničil odznak Studentské armády.

Naštěstí celá záležitost byla ještě tajná a vše šlo ihned zničit, a tak to ještě nebylo odhaleno. Byla to vskutku mladická nerozvážnost! Ale díky tomu se mi také dostalo dobré lekce. Poznal jsem, že jestli chci dělat hrdinské činy, přirozeně musím posílit svůj vliv. Jestli chci připravit velkou věc, přirozeně musím mít dostatečný plán. Jinak budu jako nedočkavý horlivec, který chytá tygra holýma rukama, plave v řece, a tak nic nezmůže. Od té doby jsem na deset let obrátil svou pozornost k sebezdokonalování. Na jedné straně jsem usiloval sledovat cestu dobové literatury, doufal jsem, že si získám ve světě jméno, abych v budoucnu dosáhl vyššího postavení. Na druhé straně jsem tajně vyhledával vojenské příručky z doby Válčících států[26] jako Třináct kapitol vznešeného syna, Listy o srdci válečníka až ke knihám Velký stan válečného vůdce a Tajemné metody bojovníka[27] atd. Vždy po nocích jsem psal, abych připravil opisy pro to, co uskutečním později.

Mé revoluční ambice začaly ve mých dvaceti dvou letech, to bylo v roce ohnivého psa[28], v prvním roce éry ñÒng Khánh (1886). Nenáviděl jsem nepřátelské vojsko, které napadlo mou vlast, projevoval jsem nenávist, kdykoliv jsem je uviděl. Velmi jsem obdivoval, co učinili pánové Mai a TuÃt, až jsem napsal „Zápisky ze dvou roků psa“[29]. První část popisuje rok vodního psa (1876), kdy povstal lid dvou provincií NghŒ An a Hà Tïnh. Druhá část popisuje rok ohnivého psa (1886), kdy se lid dvou provincií NghŒ An a Hà Tïnh podílel na roajalistickém hnutí. A napsal jsem ještě dodatek v podobě energického hodnocení a ocenění pánů Mai a TuÃt. Oba pánové byli odsouzeni k zločinu tím, že se postavili se do čela vzpoury, a proto byli zabiti. Společnost jako by je opomíjela, a tak jsem začal o tom mluvit. Proto mě mí žáci nutili, abych opisy spálil. Avšak díky tomu se mi ještě dostalo jedné dobré lekce: Ach, běda! Ještě jsem nebyl známý, byl jsem ještě neopeřené ptáče, a už jsem chtěl dosáhnut svého snu za kratičký okamžik. Říkat planá slova, už to je obtížné, natož je uskutečnit!

Od dvaceti dvou let do jednatřiceti let jsem se po deset let skrýval ze dvou důvodů:

Prvním bylo, že mě k tomu nutily rodinné okolnosti. V mé rodině byly počínaje prapradědečkem čtyři generace s jediným synem, můj otec byl druhorozené dítě, které se stalo dědicem. Také já mám velmi málo sourozenců. Otec ovdověl a navíc byl starý a nemocný, byl na mě životně závislý. Já jsem mu oddán a velmi jsem si ho vážil. Kdybych udělal něco špatného, otec by do toho mohl být zapleten, a tomu jsem se ze všech sil vyhýbal. Proto jsem se soustředil jen na vyučování žáků a prodej esejů. Peněz, které jsem za to dostával, bylo dost a díky tomu jsem mohl pečovat o otce, aniž by mu něco chybělo. Jestliže ještě něco zbylo, používali jsme peníze na pohoštění hostů. Zbojníci[30] a zbytky roajalistů[31] se se mnou potají rádi scházeli. V těchto setkáních mají kořeny mé pozdější prohry stejně jako velké životní uspokojení, kterých se mi dostalo v průběhu těchto deseti let. Stvořiteli dá tedy dost práce, aby člověku přinesl porážku nebo úspěch.

Druhým důvodem bylo, že má dráha ve zkouškovém systému byla velmi neúspěšná. Když jsem jako malý chodil do školy, věděl jsem maličko o velkém závazku. Nechtěl jsem být průměrným člověkem. Občas jsem recitoval báseň[32]: „Ve dne v noci toužím být zapsán v kronice, stát se samostatným, přinejmenším literátem“[33].

Přesto jsem musel spolknout svůj hněv. Šestkrát jsem šel na provinční zkoušku prvního stupně, pak teprve bylo vyvěšeno mé jméno na tabuli. Když jsem absolvoval provinční zkoušku, stal jsem prvním kandidátem druhého stupně[34], blahopřál jsem si větou: „Podle mého přání není osm devět věcí, za bambusovou zástěnou zuří západní vítr. Mezi třemi sty lidmi před branou ostýchavě hraje na flétnu chlapec od Jižních hradeb.“[35] Tak takové bylo mé pohrdání pozemskou slávou.

V životě jsem měl dva přátele na život a na smrt, které jsem měl nejraději: pana ñ¥ng Thái Thân z Häi Côn s pseudonymem NgÜ Häi a pana NguyÍn Hàm z Quäng Nam s pseudonymem Ti‹u La. S panem Thái Thân jsem se seznámil díky literatuře, s panem NguyÍn Hàm jsem se seznámil díky roajalistům. Příčiny setkání se lišily, ale výsledek byl stejný: setkaly se duše, které si vzájemně rozumí[36], je to vskutku krásné. Předtím jsem býval doma a vyučoval jsem, lidí, kteří přicházeli ke mně studovat bylo až několik set. Kdykoliv jsem vykládal knihu žákům, často jsem opakovaně přednášel o vynikajících osobností z dávných dob, zejména o historii Hoàng Phan Tháie a Phan ñình Phùnga. Rád jsem o nich opakovaně mluvil, doufal jsem, že jim dokáže každý porozumět. Ale jen Thái Thân byl chápavý a dokázal proniknout více do hloubky. Nikdo nevěděl o mých rozhořčených a rozhněvaných lekcích vůči světu, ani o tom, že tajně přijímám a zaměstnávám uprchlíky. Věděl to pouze Thái Thân. Já a Thái Thân jsme byli literární přátelé po dvanáct let a revoluční přátelé po jedenáct let. Zemřel kvůli prohře, zabil se, aby si zachoval čest. Nenechal nepřátelské vojáky, aby jej potupili na těle a duchu. Opravdu bych se měl stydět, že jsem tolik zradil jeho city.

Když druhého roku Hàm Nghi (1886) padlo hlavní město, král uprchnul a začala se zvedat se vlna roajalistů. V oblasti NghŒ - Tïnh[37] stál v čele Phan ñình Phùng z La SÖn a dokázal vzdorovat 11 let, v oblasti Nam – Ngãi[38] stál v čele NguyÍn HiŒu z Thanh Hà, který také vydržel čtyři roky, než byl zlomen. Tehdy jsem byl ještě malý, nezralý stoupenec a navíc jsem neměl jiné bratry. Proto jsem se neodvážil projevit se veřejně.

Ale vůdce ve straně Phan ñình Phùnga jsem tajně přijímal stejně jako důstojník hlavního štábu NguyÍn Qušnhe z okresu HÜÖng SÖn, správce Hà Væn MÏ z okresu Nghi Xuân, vicekonzula Ngô Quäng, náčelník Lê Hå a ñ¶i Quyên s ñ¶i Qu‰em, všichni byli mí tajní přátelé. NguyÍn Qušnh byl se mnou velmi úzce spojen. Byl důležitou osobou ve skupině kolem Phan ñình Phùnga, často komunikoval s přáteli strany NguyÍn HiŒua, znal se velmi dobře s Ti‹u Laem. Vždy když spolu diskutovali o činnosti strany v oblasti Nam - Ngãi, usilovně chválil Ti‹u Laa. Proto ačkoliv jsem se s Ti‹u Laem setkal teprve tři roky předtím, než jsem odjel do zahraničí, diskutoval jsem s ním o činnosti. Ale duchem jako bychom se znali už více než deset let. Ti‹u La se mnou setkal teprve jednou, ale jeho srdce bylo otevřené přátelství. Věřil jsem mu už dříve, protože byl členem strany Roajalistů.

Když mi bylo jednatřicet let v roce ohnivého kohouta[39], osmém roce vlády císaře Thành Thái (1897) jsem shledán vinným z nošení knih ke zkouškám a byl jsem odsouzen k doživotnímu zákazu skládání zkoušek. Kvůli tomu jsem bezcílně utrácel čas v Tonkinu[40] i v hlavním městě Hu‰. V Hu‰ jsem vyučoval jsem v domě otce pana VÛ Bá H®p v obci An Hòa. Vždy, když jsem skončil vyučování, s pomocí literatury jsem navazoval přátelství s literáty. Khi‰u Næng Tïnh, který tehdy dělal obětníka vína[41] v Národní akademii, si mě velmi vážil. V té době jsem také uzavřel velké přátelství s panem ñ¥ng Nguyên CÄn. Pan Mai SÖn NguyÍn ThÜ®ng HiŠn velmi chválil mou báseň[42] „Klaním se kameni Vašich činů“[43]. Přinesl mi ukázat esej pana NguyÍn L‡ Tråch, který měl pseudonym Kÿ Am. Od chvíle, kdy jsem četl esej „O velkém moci ve světě“ pana Kÿ Am, zrodilo se mé myšlení o světě. Také mi půjčil knihy jako „Války na Středním východě“, „Prusko-francouzská válka“ a „Zápisky z celého světa“[44].

Teprve když jsem viděl ty knihy, pochopil jsem celkovou situaci soutěžení ve světě a tragédii ztráty vlasti, genocidy národa, tím více se mé srdce roznítilo. Povídal si se mnou také o loajálním a odvážném srdci pana Tæng Båt H°. Díky tomu jsem si zapamatoval jeho jméno. Od té chvíle se mé osvobozené myšlení pohnulo. Ačkoliv bylo v rozhořčené situaci, ještě se nemohlo dostat ven. Já jsem byl stále připraven a čekal jsem na příležitost, po více než dva další roky jsem teprve mohl rozvíjet své přání.

Strana 75 – 85

Předtím když jsem přišel navštívit Liang Čchi-čchaa, právě psal knihu Příběh tří italských hrdinů[45], tak mi ji ukázal. Velmi jsem obdivoval Mazziniho kvality. Z příběhu o Mazzinim jsem si zamiloval jednu větu: „Vzdělání a vzpoura musí kráčet pospolu“. Proto jsem na jedné straně měl studenty k tomu, aby vycestovali do zahraničí, a na druhé straně jsem podporoval revoluční myšlení stejně jako revoluční činnost ve vlasti. Proto jsem dopsal knihu Začátek listů psaných krví ze zámoří[46] pod názvem Pokračování listů psaných krví ze zámoří[47], kterou pan Lê ñåi přeložil do vietnamštiny a rozeslal po celé zemi.

V první části díla byla věta: „Lidé naší země jsou velmi podivní, přemýšleli už o této špatné situaci?“. To je začátek; a v první části pokračování byla věta: „Slova psaná krví a slzami zaslaná do vlasti, k dnešku není to dávno. Kolem ve světě, rušno a klid – srdce se rmoutí a v rozpacích.“ „Začátek“ obnažuje jedovatou politiku nepřátelské Francie, která chce genocidu naší vlasti: tou je bezostyšné vykořisťování, to znamená nákladný pronájem a vysoké daně, krutost za účelem vysávat náš národ až do morku kostí. Za druhé je to tajné ničení, tj. navenek se zdobí civilizací, že vzděláním naplní naše hlavy, aby paralyzovala ducha našeho národa. První část „pokračování“ jasně hovoří, že jsme ztratili vlast ze tří hlavních příčin:

1) Král neví, že existuje lid;

2) Země neví, že existuje lid;

3) Lid neví, že existuje země.

Což lze vyložit následovně: „Za prvé král nezná lid, za druhé úředník neví nic o lidu, za třetí lid zná jen sebe, nestará se o krále a o zemi, nestará se, s kým je úředník“. Tento odstavec znovu a znovu zcela vyjadřuje příčinu zarmucující nemoci. Prostřední odstavec vyjadřuje způsob, jak zachránit zemi z nebezpečí, ze všech sil vyvolává vlastenecké myšlení a nenávist k nepříteli spoluobčanů. Ale hlavním závěrem je, že celá země musí být za jedno. To se dělí na deset bodů:

1. Jednomyslnost všech bohatých.

2. Jednomyslnost úředníků ve funkci.

3. Jednomyslnost synů šlechty.

4. Jednomyslnost stoupenců křesťanství

5. Jednomyslnost námořnictva a pozemní armády.

6. Jednomyslnost všech sdružení a společenství.

7. Jednomyslnost tlumočníků, tajemníků a sluhů a kuchařů.

8. Jednomyslnost žen.

9. Jednomyslnost všech dětí z rodin, které byly zmasakrovány nepřítelem.

10. Jednomyslnost studentů v zámoří.

Tento odstavec, který přeložil pan Lê ñåi, ještě jasněji vyjadřuje ducha. Stejně tak v šestém bodu o jednomyslnosti sdružení a společenství je věta, kterou Lê ñåi přeložil: „Když fouká ledový vítr, stěží se to líbí nosu. Hledá hvězdu, aby ji sevřel do rukou, ale zavírá oči před tím, co už je uděláno. Hněv mi naplňuje srdce. Bratři, prosím taste meče, je nebe, země a my, jen taková jednomyslnost je jednomyslností.“ Když byl tento text vytištěn, odjel jsem zase do Hongkongu, aby vyhledal způsob, jak jej tajně poslat do země. Přitom jsem přivítal druhy z vlasti, kteří právě vycestovali do zámoří. Zrovna pan VÛ MÅn Ki‰n z Hanoje spolu s pány DÜÖng T¿ Nguyên a NguyÍn Thái Båt (tj. NguyÍn Phong DÎ) nedávno přijeli do Honkongu. Nechal jsem je, aby zůstali v Hongkongu, a čekal jsem na příjezd parníku, pak jsem poslal knihu do vlasti. Proto tato kniha mohla být hojně distribuována v zemi. To vše zásluhou pánů VÛ MÅn Ki‰n a NguyÍn Thái Båt.

Tehdy v Honkongu jsme také založili malý úřad, protože zde bylo čtyři, pět druhů, kteří zde studovali angličtinu. A krajanů bylo velmi málo, byli to jen lidé poslušní francouzského nepřítele, kteří sem přijeli jako sluhové. Celkem jich bylo přes čtyřicet osob: tlumočníci, tajemníci, asi tři čtyři lidé a ostatní byli sluhové a kuchaři. Když jsem se s těmito lidmi setkal, horlivě jsem agitoval, bylo mezi nimi několik upřímných lidí, kteří mi radostně naslouchali. Zorganizoval jsem „Vietnamskou unii obchodních společností“[48], vyhlásil jsem akcie, podnikání se společným ziskem, učil jsem krajany, aby se spolu navzájem spojili pro veřejné blaho. Když byla unie založena jeden z tajemníků a tlumočníků pan Phåm Væn Tâm byl zvolen předsedou. Byl z Annamu[49] a uměl anglicky, francouzsky a měl přehled o situaci ve světě, ale měl ještě myšlení jako za monarchie, což byl typický rys tehdejších Annamců.

Když byla obchodní společnost založena, krajané žijící v Hongkongu do ní vstupovali s nadšením. Dokonce i Vietnamci, kteří nastoupili k válečnému námořnictvu Francie, přispěli společnosti penězi. Činnost společnosti byla z části optimistická. Ale když od jejího založení ještě neuplynul ani rok, muž zvaný Nhung, který pracoval jako tlumočník na francouzském konzulátu, byl francouzský lovecký pes a nahlásil to členu z úřadu generálního guvernéra Indočíny. Řekl, že tato společnost je úřadem revoluční strany. Proto francouzská vláda požádala guvernéra provincie Hongkong, aby vydal příkaz k zatčení a rozpuštění. Následkem toho musela společnost zemřít mladá. Ukázalo se, že když je vlast ztracena, tak není místa, kde by lid netrpěl pod násilnou dupající patou.

Stále jsem musel v této době pohybovat v Jokohamě a v Hongkongu, protože Japonsko bylo ústředím studentů, jehož byl Hongkong místním i mezinárodním dopravním kanálem. Nemohl jsem to zvládnout, být v obou místech stejně. V poslední dekádě listopadu se mi zdálo, že studentů vyjíždějících do zámoří je stále málo. Ani o revolučních věcech ve vlasti jsem neměl vůbec žádné zprávy, a tak jsem byl neklidný. Chtěl jsem se hned vrátit do vlasti a sám se podílet na práci. Ale to bylo obtížné, protože jsem neměl dost prostředků na dopravu. Naštěstí právě vycestovalo pět mladíků z Nam ñÎnh, kteří mě vyhledali, aby se se mnou setkali. Byli to ñ¥ng Xung HÒng, ñ¥ng Tº MÅn a nejmladší ñ¥ng QuÓc KiŠu, ještě s dalšími dvěma mladíky. Tři výše uvedení mladíci byli ochotní, ale horlivější a rozhodnější nad všechny byl ñ¥ng Tº Mån. Později se odvážil riskantní akce a obětoval se pro revoluci. Když těchto pět mladíků přijelo do Hongkongu, byli dovedeni Wu Min-ťienem (Wu Minjian)[50], který byl zaměstnancem úřadu v Hongkongu, do Jokohamy, aby se setkali se mnou. Přivezli s sebou přes tisíc ÇÒngů, aby pomohli straně. Teprve tehdy jsem se rozhodl, že se vrátím do vlasti.

Předpokládal jsem, že tato cesta potrvá čtyři pět měsíců, než se vrátím do Tokia, protože jsem měl tři cíle: 1) Prozkoumat terén v obou provinciích Kuang[51], pokaždé hluboce prostudovat každé místo na hranici s naší zemí k přípravě na pozdější vstup. 2) Po kuang-tungské cestě osobně dojít do Fan-čchangu (Fanchang)[52], abych zde měl audienci u vojevůdce Hoànga a poradil mu, aby se přidal k revoluční straně, protože předtím se mi nepodařilo jej přímo kontaktovat. 3) Potřeboval jsem setkat se s důležitými osobami v Kočinčině[53], se všemi aktivisty v Tonkinu[54], abych dohlédl na realizaci revoluční činnosti. Až jsem zvážil své úmysly, vzal jsem si 300 ÇÒngů na dopravní náklady, a zbytek jsem nechal na zaplacení studií pro několik mladíků na Bính Ng†.

V první dekádě prosince jsem odjel do Tokia rozloučit se s princem[55] a přáteli, kteří přijeli na studia, a pak jsem vyrazil do Kuang-tungu (Guangdongu). Nejdříve jsem navštívil dům pana L»u Vïnh Phúc, abych se setkal s panem Tán ThuÆt a řekl mu o tom, že se vracím do vlasti. Ten mě vyprovodil do Ťin-čou/Čching-čou (Jinzhou/Qingzhou)[56] a tam mě představil bývalému vojevůdci jménem Ťin-te (Jinde)[57].

Pan Ťin-te byl dříve slavným pirátem, říkal si Armádní velitel předvoje (Čchien-ťün tu-tchung, Qianjun dutong)[58]. Poté, co se přidal k roajalistům, stal se kontraadmirálem. Po porážce pan Ťin-te pány L»u Vïnh Phúc a Tán ThuÆt následoval a do Čung-chua (Zhonghua)[59]. Byl to velmi liberální člověk. Když přijel do Čung-chua, vrátil se ke starému řemeslu a stal se vůdcem banditů v Kuang-tungu a Kuang-si. Pan mi Tán ThuÆt řekl: „Na hranici Dvou Kuangů[60] jsou všude doupata místních banditů, teprve když požádáte tohoto člověka, můžete projít, protože se jej tlupa banditů stále bojí.“ Jednal jsem s Ťin-tem, ten souhlasil, a tak jsem přešel hranice dvou provincií Kuang, aniž by se něco stalo. Pan Ťin-te byl opravdu mým dobrodincem. I když byl vůdcem banditů, pomáhal našim ze všech sil, mluvil velmi statečně a vybraně. Byl to muž velkého ducha: „Raději být hlavou slepice než ocasem buvola“[61]. Když mě vedl, považoval jsem jej za rovného jeho předchůdcům a jeho zdvořilý postoj ke mně se zřejmě nelišil od postoje k učiteli. Když na to teď znovu pomyslím, stále ještě jsem dojatý.

Když jsem opustil Kuang-tung, potkal jsem dva druhy z provincie Quäng Ngãi, kteří cestovali z vlasti do zámoří. Shledal jsem, že jsou oba upřímní a odvážní, že by mohli udělat něco významného. Řekl jsem jim: „Cílem našeho nynějšího podnikání je revoluce. Pokud ji chceme uskutečnit, je velmi potřeba, aby byli ve vlasti aktivní lidé. Ale studium v zahraničí je také velmi nezbytné, proto lidé jezdí studovat do zahraničí, aby se stali tvůrčím lidským zdrojem. Ale ti, kteří ničí, nemohou vyjet za studiem.“ Oba se radostně a dobrovolně vrátili do vlasti propagovat. Vytáhl dokumenty, které jsem vypracoval, jako Dějiny ztráty Vietnamu, Nový Vietnam, Listy ze zámoří psané slzami a krví[62] a princovu báseň „Prohlášení celé zemi“[63]. Předal jsem jim je tedy, aby je vzali do vlasti a užili je jako pro šíření hnutí.

Když jsem dorazil do Čchin-čou/Ťin-čou, ti dva se se mnou rozloučili a odpluli džunkou do Tung-sing (Dongxing)[64], a já a pan Ťin-te jsme se rozloučili s panem Tán ThuÆt. Vydali jsme se na západ čchin/ťin-čouskou cestou, jeli jsme přes Šang-s’-čou (Shangsizhou), Sia-s’-čou (Xiasizhou)[65] až do Tchaj-pching (Taiping)[66], což je kraj na hranici Kuang-si. Velitel tohoto okresu byl Čchen Tchi-chua (Chen Tihua)[67], původně bývalý člen skupiny okolo Chung Siou-čchüana (Hong Xiquan) a Jang Siou-čching/šeng (Yang Siuqing/sheng)[68]. Čchen se uchýlil do naší vlasti, aby se stal velitelem skupiny Černé vlajky[69] poté, co se podvolil Mandžuům[70]. Protože měl pověření zničit bandity, bylo mu svěřeno velení vojsk, která bránila hranice Kuang-si. Čchen velmi dobře chápal Vietnamce, slyšel také mé jméno a znal mou práci, proto když spatřil mě a Ťin-teho, byl potěšen.

Sdělil nám, že několik z jeho podřízených ještě pobývá ve Vietnamu, a v současnosti je mnoho lidí, kteří jsou blízcí panu Hoàng Hoa Thám. Řekl jsem mu, že mám teď v úmyslu vrátit se do vlasti, abych se setkal s vojevůdcem Hoàngem[71]. Jak to uslyšel, ihned mi zařídil potřebné věci jako doklady, tělesného strážce atd. a představil mě svému bývalému důstojníkovi Liang San-čchi (Liang Sanqi)[72]. Dříve byl Liang nepřítelem Vietnamu, ale nyní byl váženým mužem provincie Thái Nguyên.

V okrese Tchaj-pching jsem si několik dní odpočinul, a pak jsem se vydal na cestu. Pan Čchen Tchi-chua chtěl předejít bandity na cestě, proto vyslal s námi jednoho muže a deset statečných a dobře ozbrojených vojáků se dvěmi muži eskorty; jeli jsme přes hraniční pásma Lung-čou (Longzhou) a Pching-siang (Pingxiang)[73] až k hraničnímu průsmyku Čen-nan (Zhennan)[74]. Průsmyk Čen-nan je místo ležící u trhu Væn Uyên v provincii Lang SÖn, které je obsazeno úředníky a vojskem mandžuské rasy. Cestovatelé, kteří chtějí průsmykem projít, musí předložit dokumenty, které si celníci nechají a vymění je za nový pas, s nímž je teprve možné projít.

Když jsme prošli průsmykem Čen-nan, vojáci z doprovodu a pan Ťin-te se se mnou rozloučili a vydali se zpět. Měl jsem s sebou průvodce rodu Che[75], který se mnou prošel průsmykem. Když jsme dorazili k hranici naší vlasti, byla tam stanice francouzského vojska, velel zde jeden major, kontroloval cestovatele velmi přísně. Když jsme vešli do stanice, staniční úředník nás prověřil a shledal, že máme doklady v pořádku. Uvěřil, že jsme Číňané, proto se nás už na nic neptal. Ale změřil si nás pohledem a vše velmi pečlivě zapsal. Musel jsem zaplatit 3 ÇÒngy za další nový pas. Pak jsem se vydal na vlak na nádraží ñÒng ñæng, abych odjel do Gia Lâmu. Když jsem vystoupil v Gia Lâmu, jel jsem do Thái Nguyênu. Když jsem přijel do Thái Nguyênu, věděl jsem, že Liang San-čchi má autoritu také v této oblasti.

V těchto provincií v oblasti vysočin bylo mnoho krutých pobudů, každý cestovatel musel mít obavy. Ale oni viděli, že jsme oděni do čínského šatu, tak si řekli: „Tito lidé přišli navštívit velkého úředníka, ani se jich nedotkneme.“ Důvodem bylo, že dříve Liang San-čchi způsoboval rozruch v provinciích Cao B¢ng a Thái Nguyên. V době, kdy Francouzi právě dobyli Tonkin, byla tato oblast považována za odlehlé a nebezpečné místo. Měli v úmyslu přijmout a zaměstnat Liang San-čchiho, aby upustil od nepokojů, a proto mu udělili titul „Velký vyslanec vyzývající ke kapitulaci“[76], proto mu lidé z oblasti říkali „velký úředník“. Bolí mě pomyšlení, jak je náš lid hloupý a slabý, že se bojí nejen francouzského agresora, ale také krutého Číňana, který zde žije, bojí se ho jako tygra.

Za jeden den jsem dorazil do města Thái Nguyên, a pak jsem jel další den do Ch® Chu, což je tábor/stanoviště Liang San-čchiho. Nejprve mě Che, který mě doprovázel, představil Liang San-čchimu. Liang viděl, že mám dopis od velitele Čchena, proto byl pozorný a ukázal mi celý vojenský tábor. Podle toho, co jsem viděl, vojska i disciplína byly slabé ve srovnání s Fan-čchangem, ale co do proviantu, zbraní a počtu osob byl mnohem větší. Když jsem je pečlivě porovnal, tak Hoàng získal nezávislou oblast, ale Liang byl v závislé oblasti, což byl velký rozdíl. Když jsem se poprvé setkal s Liangem, myslel jsem, že ho mohu použít jako vojenskou podporu. Ale když jsem s ním mluvil, poznal jsem, že Liang vůbec není vznešené vůle, že je jen mužem známým mezi bandity. Myslel jsem si, že když neposílím moc povstalecké strany a nenaleznu pomoc v zahraničí, tento člověk není pro mě vůbec užitečný. Tak jsem přemýšlel a byl jsem zklamaný.

Ale naštěstí jsem také potkal jednoho přítele TrÀn ñông Anh a druha ze SÖn Tây. TrÀn sem přijel, protože chtěl Liang San-čchiho přemluvit, aby se připojil k revoluci. TrÀn mě představil svém blízkému příteli jménem ñŠ Công, který byl dříve slavný generál roajalistů. Vykonal mnoho velkých válečných činů, a proto byl povýšen do hodnosti kotraadmirála. Byl blízkým přítelem Hoàng Hoa Tháma. Poněvadž byli roajalisté potom poraženi, mnoho lidí se přiznalo. Některým byla udělena milost, někteří vykonali zásluhy, aby se stali úředníky jako ñŠ KiŠu. Jedině pánové ñŠ Thám a ñŠ Công se nepodvolili, pan Thám odjel do B¡c Giangu a pan Công do Thái Nguyênu. Ale v Thái Nguyênu už působil někdo jiný, a proto ñŠ Công musel spolu s několika desítkami stoupenců pracovat na poli a chodit na lov, aby měl z čeho žít. Skrýval se v oblasti, kde měl moc Liang San-čchi, a Liang jej přijal jako přítele. Špehové Francouzů také po ničem nepátrali, protože francouzský agresor považoval Thái Nguyên za kus země, s níž nemá nic společného.

TrÀn ñông Anh mě zavedl k panu ñŠ Công. Mluvili jsme dosti dlouho. Viděl jsem, že je člověk s vysokým čelem, dlouhou bradou, jiskrnýma očima. Občas nasadil nahněvaný obličej a řekl: „Přeji si, abych měl příležitost setnout francouzské agresory, jejich krví omýt meč, pak bych třeba zemřel.“ Jednoho dne mi řekl: „Už dlouho nejezdím na koni, nohy mi ztloustly, až budu mít peníze, koupím si dobrého koně.“ Daroval jsem mu 15 ÇÒngů, myslel jsem si, že když bude příležitost bojovat, mohu z něj udělat generála.

ñŠ Công mi dal chlapce, aby mě dovedl přes hory do B¡c Giangu. Za dva dny jsme dorazili do okresu Yên Th‰ a přes trh Nhãn Nam jsme došli do tábora PhÒn XÜÖng. Předal jsem tajnou značku, kterou mi dal předtím ñŠ Công. Pan Hoàng byl velmi potěšen, zařídil mi nocleh v táboře Cä Huÿnh; další den uspořádal hostinu na mou počest a pozval na ni důstojníky. Předtím jsem byl v táboře jednou, ale spolu s ním jsem hovořil o třech věcech, tak tentokrát to bylo poprvé. Byl jsem v táboře více než deset dní, uzavřel jsem s ním tajnou dohodu o několika věcech:

1. Vstoupí do Společnosti obnovy a přijme prince za předsedu společnosti;

2. Požádal jsem jej, aby přijal bojovníky za spravedlnost z Kočinčíny, kteří byli pronásledováni a uprchnuli na sever;

3. Když vypukne povstání v Kočinčíně, povstane se svou armádou, aby ji podpořil.

Pan Thám měl také ke mně několik požadavků:

1. Když tábor PhÒn XÜÖng vstoupí do války, Kočinčína mu přijde na pomoc;

2. Ve válce musí Společnost obnovy pomoci se silou zahraniční pomoci;

3. Kdykoliv bude mít tábor PhÒn XÜÖng nedostatek vojska, společnost mu musí ze všech sil pomáhat.

Obě strany se domluvily. Pan Hoàng mi našel horu za táborem, abych zde připravil základnu pro členy strany z Kočinčíny, aby měli klidné místo na odpočinek, až přijdou. O trochu dále pánové Tùng Nham a Hoàng Hành spolu založili vlastní tábor jménem „Tú NghŒ“[77], to byl výsledek tehdejšího slibu.

Za několik dní, když jsme se s přítelem ñ¥ng Væn Bá z Hà Tïnh rozloučili s panem Hoàngem a vyrazili jsme do navštívit jednoho druha v H¶i DuŒ. Právě jsme potkali pány NgÜ Häi a DÆt Trúc, kteří také přijeli a sdělili mi, jaká je nejnovější situace. Slíbil jsem všem hlavním osobám z Kočinčíny a Tonkinu, že se sejdeme, abychom pohovořili o plánu, co uskutečníme. Měli jsme v úmyslu rozdělit se na dvě křídla: první křídlo bylo „mírové“, které se soustředilo na přednášky, a druhé „aktivní“, které se soustředilo na vojenskou činnost, připravovalo zbraně a výzbroj a realizovalo povstání. Co se týče zodpovědnosti za spojení v Tonkinu, bylo svěřeno VÛ Häi Thuovi[78], spojení v Kočinčíně bylo svěřeno ñ¥ng Tº Kinhovi a pan Häi Côn pomáhal oběma křídlům, chvíli na severu, chvíli na jihu, jedno rámě neslo dvojí břemeno. Od té doby mohly být zajištěny finance pro studenty v zahraničí a na aktivity v zemi, a vliv revoluční strany měl příležitost postupně se rozvíjet.

Během tří let (kozy, opice a kohouta, 1907 – 1909) jsme dokázali uskutečnit několik věcí: v Hanoji jsme založili Bezplatnou Tonkinskou školu[79], v Quäng Nam a Quäng Ngãi přibývalo obchodních komor jako hub po dešti, pak byli otráveni vojáci v Hanoji. VÛ PhÃn uhlídal vojenské jednotky v NghŒ Anu a Hà Tïnh, a NguyÍn TruyŠn chtěl nečekaně zaútočit na provincii Hà Tïnh. Ale bohužel příležitost ještě nedozrála, neměli jsme ještě dost stoupenců. Následkem toho buď byla lest odhalena, takže se nedalo nic dělat, nebo se věc téměř podařila, ale byli jsme zase poraženi, výsledkem bylo, že tolik bojovníků přišlo o hlavu, tolik spravedlivých lidí plýtvalo svou krví. „Z toho, co se kdysi stalo, mě bolí srdce, prosím nepřipomínejte mi to, nechci se dívat na hněv.“ Kdyby někdo řekl, že můj návrat do vlasti byla jen chyba, nebyla to žádná zásluha. Opravdu jsem neměl čím se obhájit.

V první dekádě ledna roku ohnivé kozy[80] (1907) jsem se vrátil do Hanoje, setkal jsem se s panem TÆp Xuyên, který sem přijel z NghŒ[81]. Tehdy byla v NghŒ založena dvorská obchodní firma, ale slyšel jsem, že se v obchodní firmě otevřeně mluvilo o revolučních věcech. Začal jsem si dělat velké starosti, kvůli obtížné situaci nešlo na jednom místě v jeden čas současně mluvit a přitom někdy dosáhnout výsledků. Řekl jsem to panu TÆp Xuyên, ale už bylo pozdě. Den poté, co jsem se setkal s panem TÆp Xuyên, na mě druhové naléhali, že musím zase odjet do Tokia. Protože tehdy byla věc teprve v počátečním stádiu, naše síly byly ještě velmi slabé, nechtěli, abych se zbytečně obětoval. Proto mě nutili, abych odjel. Já jsem se chtěl vrátit do NghŒ a do Tïnh[82], ale nemohl jsem.

V druhé dekádě ledna jsem odjel vlakem do Lång SÖn. Na nádraží ñÒng ñæng jsem vystoupil, šaty jsem měl roztrhané, klobouk obnošený, oholil jsem si vousy a vlasy a předstíral jsem, že jsem čínský obchodník, abych se vmísil do davu lidí, kteří šli na trh Væn Uyên. A za několik minut tu už byla hranice. Pan Lš Væn SÖn a jeho syn dědic LÜu šli se mnou. Zůstali jsme na noc v Pching-siangu (Pingxiang) a další den jsme vyrazili do Lung-čou (Longzhou). V Lung-čou bylo mnoho krajanů, ale víc než polovina z nich byli kuchaři francouzských úředníků a obchodníků. Navíc zde byl francouzský konzulát, proto jsem se neodvážil dlouho se tu zdržet, ale najal jsem si obchodní loď do okresu Tchaj-pching (Taiping).

Velitel Čchen Tchi-chua (Chen Tihua) mě zase nechal nastoupit do zvláštního člunu do Nan-ningu (Nanning)[83], všechno potřebné na člunu bylo také od něj. Také to bylo díky sympatiím, které vůči mně Číňan choval. Když jsem dorazil do Nan-ningu, odplul jsem parníkem do Wu-čou (Wuzhou)[84], pak jsem se nalodil na anglickou obchodní loď do Hongkongu. Když jsem dorazil do Hongkongu, byla třetí dekáda února. Syn vysokého úředníka LÜu chtěl ihned odjet do Tokia, protože on podle přání pana Ti‹u La a pana Ô Da[85] musel nutně odjet do Tokia, setkat se s princem a vyzvednout několik mých dokumentů k řešení vnitřních názorových sporů.

Dějiny ztráty Vietnamu (ViŒt Nam vong quÓc sº)

(Nh»ng tác phÄm cûa Phan B¶i Châu, obsah stran 9 – 67)

Phan B¶i Châu v dějinách Vietnamu – Væn Tão

(Nh»ng tác phÄm cûa Phan B¶i Châu,Hanoj, 1981, obsah stran 9 - 43)

Ho Či Min si Phan B¶i Châua velmi vážil, pokračoval v díle, které Châu započal – v boji za obnovení nezávislosti Vietnamu.

Phan B¶i Châu byl silně ovlivněn konfuciánskou tradicí, ale při boji o záchranu vlasti byl zastáncem konstituční monarchie, později se přiklonil ke kapitalistické demokracii a nakonec byl příznivcem socialismu a komunismu. Tento myšlenkový vývoj odpovídá také požadavku společenského vývoje. Jeho vlastenecká činnost tedy byla přípravou pro vítězství revoluce, pro vítězství lidu.

Phan B¶i Châu je především jedním z nejvýznamnějších představitelů vlasteneckého hnutí a symbolem nezlomné vůle hrdinů vietnamského národa. Châu si získal lidi literaturou. Ve svých dílech ukazoval především na krutost francouzských kolonialistů, kteří byli jeho hlavním nepřítelem v boji o nezávislost Vietnamu. Odmítal myšlenku, že by spolupráce s Francouzi přinesla vietnamskému národu pokrok, protože Francouzi Vietnamci pohrdají a mají je za dobytek. Také upozorňuje na chování vietnamských feudalistů, kteří zradili svou vlast a prodali ji Francii.

V Japonsku se Phan B¶i Châu setkal se Sunjatsenem, který hlásal myšlenku republiky. Avšak Châuův cíl - svobodný nezávislý Vietnam – nedoprovázela konkrétní představa o jeho státní ideologii. Jeho Společnost obnovy (H¶i Duy Tân) i Společnost pro obnovu Vietnamu (H¶i ViŒt Nam quang phøc) usilovala především o svobodu země, diskuze o státní ideologii v té době byla ještě předčasná.

Pro osvobození Vietnamu Phan B¶i Châu hlásal cestu ozbrojeného povstání celého národa. Věděl, že bez vojenské síly nepřítele neporazí, proto se obrátil o pomoc do Japonska. Hned od počátku svého vlasteneckého úsilí udržoval kontakt s představiteli poraženého hnutí roajalistů (CÀn vÜÖng), s jejichž pomocí chtěl sjednotit vojenské síly celé země, sjednotit celý národ.

Z ideologického hlediska nelze Phan B¶i Châua soudit podle současných měřítek. Jeho dílo je třeba chápat jako přípravu pro povstání celé země s cílem zabít nepřítele a získat nezávislost. Châu toužil sjednotit Vietnam jako národ bez ohledu na společenské třídy, na náboženské vyznání apod. Do své vlastenecké činnosti zapojil i ženy a křesťany.

Doba Phan B¶i Châua byla obdobím probouzením Východu a Châu byl jedním z hrdinů vietnamské historie, který se obětoval pro svou vlast stejně jako sestry TrÜngovy, TrÀn HÜng ñåo atd. Více než oni byl však spojen s lidovými masami, protože revoluce je výsledkem úsilí mas a Phan B¶i Châu byl revolučním hrdinou, hrdinou mas. Vlastenectví a hrdinství znamená cestu ke společenskému ideálu, k socialismu, ale Châu nebojoval za socialismus. Bojoval za svobodný Vietnam s nezávislou vládou a nezáleželo mu tolik na ideologii.

Teprve po mnoha porážkách se ve 20. letech 20. století blíže seznámil s myšlenkou demokracie, představovanou SSSR. V roce 1925 se Phan B¶i Châu setkal s Ho Či Minem a během svého domácího vězení v Hu‰ přijímal mnoho návštěv. Zval si k sobě také významné členy Komunistické strany Indočíny a udržoval vztahy s Ho Či Minovou rodinou.

Phan B¶i Châu sice nikdy nedosáhl svého cíle, ale Vietnam nezapomene jeho jméno, ani jména dalších revolucionářů, kteří nebyli komunisté.

O díle „Dějiny ztráty Vietnamu“ – ChÜÖng Thâu

(Nh»ng tác phÄm cûa Phan B¶i Châu, obsah stran 47 – 49)

Phan B¶i Châu napsal Chronologii (Niên Bi‹u) v roce 1929. V této knize píše také o Liang Čchi-čchaovi, který měl velký vliv na jeho tvorbu. Liang jej přesvědčil, že je třeba, aby napsal mnoho děl o ztrátě vlasti, o genocidě vietnamské rasy, o francouzském zlu, aby tato díla poslal do své vlasti a s jejich pomocí přiměl mladíky ke studiu v zahraničí, což mělo zvýšit kulturní úroveň vietnamského národa. Také Châuovy Listy z vězení (Ngøc trung thÜ, 1914) několikrát zmiňují Liangovu pomoc.

Liang Čchi-čchao přispěl zásadním způsobem k napsání a vydání Châuova díla Dějiny ztráty Vietnamu. Tato kniha vyšla poprvé v září 1905 a díky Liangovi se objevila také v jeho čínských novinách List Nového lidu. Dějiny ztráty Vietnamu byly v Číně do roku 1955 vydány celkem pětkrát nebo šestkrát. V knihovně EFEO je možná uložen jeden z originálních textů této knihy pod titulem Dějiny výchozích bodů civilizace Velkého Jihu (ñåi Nam væn minh khªi Çi‹m sº). Do vietnamštiny je tato kniha překládána od roku 1957. Nejuznávanější je překlad z roku 1972, o který se zasloužili vietnamští vědci žijící ve Francii a vydali jej jako studijní materiál dějin vietnamské revoluce.

Tento náš překlad vychází především z překladu z roku 1972, ale sleduje také opravy starších překladů včetně textu otištěného v čínských novinách jako Záznam slov Vietnamce, který ztratil vlast (Chép l©i ngÜ©i ViŒt Nam mÃt nÜ§c, 1905).

Dějiny ztráty Vietnamu, biografické dílo Phan B¶i Châua - HÒ Song

(Nh»ng tác phÄm cûa Phan B¶i Châu, obsah stran 50 – 67)

Z tvorby Phan B¶i Châu jsou Dějiny ztráty Vietnamu prvním a nejtypičtějším dílem propagující revoluci. Tato kniha je především první ucelenou a podrobnou obžalobou zla páchaného na vietnamském národu. Phan B¶i Châu v ní líčí kruté způsoby francouzských kolonialistů, kteří utlačují vietnamské vlastence, souží jejich rodiny, zneucťují jejich předky. Dále Châu uvádí dvacet druhů daní a poplatků, kterými Francouzi vykořisťují a okrádají Vietnamce, a věnuje se také kulturní a vzdělávací politice kolonialistů, která má za cíl ohlupovat vietnamský národ a zotročit jeho ducha.

Phan B¶i Châu poukazuje na to, že tento útlak dopadá na všechny společenské třídy, na celý národ, protože francouzská politika ve Vietnamu je falešná a stojí proti humanismu své tzv. civilizace. Châuova díla měla probudit, povzbudit lidi, aby usilovali o záchranu vlasti. Proto vedle zločinů francouzských kolonialistů líčí také hrdinství vietnamských vlastenců a nezlomného ducha vietnamského národa. Píše o sebeobětování vůdců roajalistického hnutí, kteří bojovali až do posledního dechu a raději si nechali setnout hlavu, než aby se podrobili nebo zradili své druhy.

Tento vzdor podvolit se spolu se smyslem pro povinnost je charakteristickým rysem knihy Dějiny ztráty Vietnamu. Podle slov generálního guvernéra Indočíny Doumera Francie sice dobyla a podrobila si celý Vietnam, ale Vietnamci tento stav nevnímají jako trvalý a jsou stále připraveni chopit se příležitosti, aby jej změnili.

Poslední kapitola této knihy není věnována návrhům, jak zachránit vlast, jak bychom očekávali, ale Budoucnosti Vietnamu. V této kapitole Phan B¶i Châu analyzuje, jak se bude vyvíjet postoj jednotlivých vrstev vietnamského národa. Podle Châua je nejdůležitější pevné rozhodnutí každého člověka postavit se nepříteli a bojovat za vlast. Châu věří, že křesťané i stoupenci lidové víry, i lidé, kteří se podvolili Francouzům, nesnesou útlak svého národa. Věří, že i vietnamští vojáci koloniální armády, kterým se od Francouzů dostalo výcviku a zbraní, se jednoho dne obrátí proti svým nadřízeným. A dokonce věří, že i posluhovači francouzských kolonialistů si uvědomí svou chybu a přidají se na stranu vietnamského národa, aby bojovali za svou vlast.

Phan B¶i Châu podpírá svou vírou argumentem, že všichni tito lidé jsou jedné rasy a trpí stejným útlakem a vykořisťováním. Jeho nadějí je, že se celý vietnamský národ sjednotí a postaví se francouzským kolonizátorům. V Châuově argumentaci nacházíme myšlenku třídního boje marxismu-leninismu, protože se opírá o morálku každého jedince. Záchrana vlasti není poslání pro nad-lidi, ale pro sjednocený vietnamský národ, povinnost vůči vlasti je závazná pro každého člověka.

Phan B¶i Châu je tak prvním politikem a literátem, který hovoří o vietnamském národě a v zájmu vietnamského národa. Jeho boj s nepřítelem sice ještě nemá revoluční základnu, ale jeho myšlení je jedním z hlavních proudů vlasteneckého hnutí vietnamského národa na začátku 20. století. Hlavní ideou Dějin ztráty Vietnamu je osvobodit vlast a národ, obnovit moc vietnamského národa ve svobodné zemi, a k jejímu uskutečnění je třeba mobilizovat všechny síly celého Vietnamu. Boj Vietnamu o nezávislost je zde interpretován jako boj jedné rasy proti jiné rase, která ji utlačuje. Phan B¶i Châu si velice váží lidí, kteří nesnesou, aby bylo s vietnamským národem nakládáno jako se zvířecím masem.

Vedle nezávislosti svobody Châu požaduje také obrodu vietnamské společnosti, i když zde ještě chybí prvek osvobození lidu. Domnívá se, že kdyby byl Vietnam býval dostatečně rozvinutý, býval by měl dostatek sil na odvrácení francouzského útoku. Jeho obroda vietnamské společnosti představovala konstituční monarchii v čele s osvíceným vládcem. Phan B¶i Châu nevyzývá vietnamský lid do boje proti feudálům, kteří napomáhají francouzským kolonialistům. Vyzývá vietnamský národ, aby bojoval přímo proti francouzskému nepříteli.

Dějiny ztráty Vietnamu jsou významným dílem díky silnému vlivu na srdce lidí, zejména mládeže ve Vietnamu i v Číně. Když si toto Châuovo dílo přečetli čínští reformátoři a revolucionáři, poznali, že Vietnamci nevědí o dění ve světě, nevědí, že se situace rychle vyvíjí, a proto do Vietnamu posílali obrozenecká díla. Také Sunjatsen poznal, že se Phan B¶i Châu stále nevzdal monarchistického myšlení. Nicméně je důležité, že dění ve Vietnamu si žádalo, aby si vietnamský národ uvědomil katastrofické důsledky kolonialismu a potřebu vysvobození, což Dějiny ztráty Vietnamu splnily. Přirozeně se v tomto díle projevilo omezení té doby, které nedokázaly překročit ani jiné významné osobnosti. Až dvacet let po vydání tohoto Châuova díla se objevuje také myšlenka osvobození lidu v reakci na VŘSR v Ho Či Minově díle Rozsudek nad francouzským kolonialismem (Bän án ch‰ Ç¶ th¿c dân Pháp).

Význam Châuovy knihy Dějiny ztráty Vietnamu výstižně vyjádřil David G. Marr, když ji nazval „první historickou revoluční knihou Vietnamu“.

Slovíčka ke Chronologii

Ãm sinh, Ãm sanh

cº nhân

Ç‡

giäi nguyên

h†c trò

khäo håch

khoa cÜ

(nghŠ) nghiên bút

thi hÜÖng

thû khoa

tiên sinh

tØ tài

væn nhân

væn thân

syn vysokého úředníka, kandidát, student

bakalář

absolvovat zkoušku na …, získat titul

první kandidát druhého stupně

žák

zkoušet, zkouška

vzdělávací zkouškový systém

literát, učenec (doslova tuš a štětec)

provinční zkoušky, zkouška 1. stupně

první kandidát, ten nejlepší u zkoušek

pán, pan, (oslovení)

student (titul), bakalář

literát

učenec

bay nhäy

binh lính h¶ thÓng

b¶ tÜ§ng

b° chÙc

Çåi sÙ

ÇÓc biŒn

kš løc

phó lãnh

quân chû

quän cÖ

tán tÜÖng

t‰ tºu

thông phán

toàn quyŠn ñông DÜÖng

t°ng Çóc

získat vyšší postavení

vojenský doprovod

důstojník

udělit úřad, funkci

vyslanec

vůdce, náčelník

tajemník, úředník

vicekonzul

monarcha

správce, seržant-major

vysoká vojenská funkce (v hl. štábu armády)

obětník vína (starý úřednický titul)

tlumočník a tajemník

generální guvernér Indočíny

provinční guvernér

binh thuyŠn

cånh tranh

chiêu phû, chiêu an

gi¥c

hãm

khí gi§i

lÜÖng th¿c

phän nghÎch

quân thù

thûy løc quân

válečné loďstvo

soutěžení, rivalita

výzva ke kapitulaci

agresor, nepřítel, útočník

obléhat

zbraně

zásobování, potraviny, proviant

vzbouřit se, vzpoura

nepřátelská armáda

námořnictvo

cao t°

Çåi nghïa

Ç¶c Çinh

con thÙ

thØa t¿

předek

velká povinnost, závazek

jediný syn, jediné dítě

druhorozené dítě

dědic

dÜ Çäng Càn VÜÖng

làn sóng cÀn vÜÖng

zbytky roajalistů

vlna roajalistů

bót l¶t

diŒt chûng

nòi giÓng diŒt vong

sÜu

vykořisťovat, těžit

genocida

genocida národa

daň

bŒnh cæn

cÙu vong

ÇÒng tâm

příčina nemoci

zachránit zemi z nebezpečí

jednomyslnost, shoda, jednota, homogenita

xuÃt dÜÖng

y‰t ki‰n

vycestovat do zahraničí

audience, oficiální návštěva

c° Ç¶ng

phân phát

tuyên truyŠn

propaganda, agitace

distribuce, rozšíření

propagovat

công h¶i

góp c° phân

thÜÖng Çoàn

unie

koupit akcie

obchodní společnost

cÆn c°, cÆn Çåi

chÜÖng

Kinh

nguyên niên

thiên

TruyŒn

středověký

kapitola

kanonická kniha; sútra

první rok vlády

kapitola, oddíl, odstavec

komentáře; kroniky, příběhy

ÇÎa phân

ÇÎa phÜÖng

kinh thành

phû huyŒn

oblast

hlavní město

okresní město

Slovíčka k Dějinám ztráty Vietnamu

dÎ chûng

ÇÒng chûng

giÓng

cizí rasa

stejná, příbuzná rasa

rasa, sémě

nghïa binh

nghïa dân

nghïa Çäng

nghïa quân

nghïa sï

povstalecká armáda, vojáci – dobrovolníci

spravedlivý lid, čestní lidé

„strana spravedlnosti“, povstalci

povstalecká armáda, vojáci – dobrovolníci

„spravedlivý učenec“, muž spravedlnosti

ÇÎch

thù

gi¥c

nepřítel, sok

být nepřátelský, pomsta

agresor, nepřítel ve válce

lính

lính tuÀn cänh

lính cú-lích

tuÀn cänh

mÆt ma tà

ma tà

voják

strážník

vojenský pohůnek

policie

tajná policie, tajný policista

policista

bäo h¶

båo ngÜ®c

ÇÀu hàng

ÇÒn, ÇÒn dinh

thàm hãm

protektorát

tyranie

podvolit se, kapitulovat

vojenský tábor

citadela

mÜu

âm mÜu

cÓt mÜu

Çông mÜu

mÜu cÙu

mÜu lÜ®c

mÜu tính

léčka, past, trik

léčka, zlý úmysl

strategie

ngøc

nhà pha

giam

k‰t án

chém Çàu, bêu

Çào mä

quÆt mÒ

Çào xác

vězení

uvěznit

vynést rozsudek

setnout hlavu, vystavit

exhumovat

vykopat mrtvé tělo, exhumovat

quan

quan khâm sÙ

quan tri phû

hÒng lô

kinh lÜ®c

môn lai

ng¿ sº

pháp Çình

suš phû

tham tán

t°ng ÇÓc

täi quan

tòa Công sÙ

Lãnh s¿

úředník

résident supérieur

velitel okresu

úřednický titul (arch.)

vicekrál

nízký civilní služebník

dvorní rada

soudní dvůr, soud

hlavní štáb, velení (arch.)

rada, chargé d’affaires

vicekrál, guvernér

vyslanectví

konzulát

khoa cÜ

khoa møc

Ç‡ ti‰n sï

Ç‡ Çàu liên

giäi nguyên

Ãm sinh

thÜ sinh

vzdělávací zkouškový systém

akademický titul, univerzitní diplom

absolvovat doktorskou zkoušku

být 1. na seznamu úspěšných u dvor. zkoušek

první laureát provinčních zkoušek

syn vysokého úředníka, kandidát, student

student

công nghŒ

buôn thúng bán mËt

nhà buôn bán nhÕ ít

nhà buôn bán l§n

môn bài

tá ÇiŠn

tr¶m cÜ§p

řemeslo

drobný obchodník

maloobchodník

velkoobchodník

obchodní licence

drobný rolník

bandita, lupič

thu‰

n¶p thu‰

thu‰ Çinh

thu‰ nhân khÄu

thu‰ thân

tiŠn sÜu

tiŠn Çòng

tiŠn båc

tiŠn vàng

nguyên

daň, poplatek

platit daň

daň z hlavy

peníze z daní

peníze, měďáky

peníze, stříbrňáky

peníze, zlaťáky

piastr

ÇiŠn th°

ru¶ng ÇÃt

ru¶ng trÒng thuÓc

ru¶ng muÓi

rýžové pole a půda

pole, půda

tabákové pole

solnice

cÄm thåch

Çâu khÃu

g‡ lim

håt trai

kÿ nam

ngà

trÀm hÜÖng

san hô

sØng tê

mramor

muškátový ořech

železné dřevo

perly

aloe

slonovina

santál

korály

roh nosorožce

Tabulka vlastních jmen

Vietnamsky	Čínsky (český přepis)	Čínsky (pinyin)	Význam
B¢ng TÜ©ng	Pching-siang	Pingxiang	průsmyk
C¤u Ch»	Kou/Chou-c’	Gou/Houzi
Chu B¶t	Čou-po	Zhoubo
Chi‰n QuÓc	Šan-kuo	Zhanguo	období
Chu Nam	Šao-nan	Shaonan	Šao
CÖ Çen	Chej-čchi	Heiqi	Černé vlajky
DÜÖng Tú Thanh	Jang Siou-čching	Yang Siuqing
ñ‡ Huy LiŒu	Tu Chuej-liao	Du Huiliao
ñ‡ Lão	Tu-lao	Dulao
ñ‡ Phû	Tu-fu	Dufu
ñông HÜng	Tung-sing	Dongxing	město
Giä NhÎ	Ťia-i	Jiayi
Giä Sinh	Ťia-šeng	Jiasheng
Hà	Che	He	rodové jméno
Hå	Sia	Xia	dynastie
Hå TÜ Châu	Sia-s’-čou	Xiasizhou	průsmyk
Hán Væn ñ‰	Chan Wen-ti	Han Wendi
H¶i ChÃn Hoa hÜng Á	Sing-čung chuej	Xingzhong hui	Společnost pro obrodu Číny
Hoàng	Chuang	Huang
Hoàng ñình Kính	Chuang Tching-ťing	Huang Tingjing
Hòng lô t¿ khanh	Chung-lu-s’ kchang	Honglusi kang	titul
HÒng Tú Toàn	Chung Siou-čchüan	Hong Xinquan
Hung nô	Siung-nu	Xiongnu	Hunové
Khâm Châu	Čchin-čou/Ťin-čou	Qinzhou, Jinzhou	město
KiŒt	Ťie	Jie	král dynastie Sia
Kinh	Ťing	Jing	kanonická kniha
Kinh Thi	Š’-ťing		Kniha písní
Linh Quang	Ling-kuang	Lingguang	pagoda Ling-kuang
L‡ quÓc	Lu-kuo	Luguo	Země Lu
Long Châu	Lung-čou	Longzhou	průsmyk
LuÆn NgÜ	Lun-jü	Lunyu	Hovory
LÜÖng Tam Kÿ	Liang San-čchi	Liang Sanqi
LÜ«ng Quäng	Liang-kuang	Liang-guang	Kuang-tung a Kuang-si
Lš Tº Tài	Li C’-cchaj	Li Zicai
Mãn Thanh	Man-cu	Manzu	Mandžuové
Månh Bôn	Meng-pen	Mengben
Nam Ninh	Nan-ning	Nanning	město
Nam TÓng	Nan-sung	Nansong	Jižní Sung
Ngô Châu	Wu-čou	Wuzhou	město
Ph°, Ph°-l‡-sï			Prusko
PhÒn HÜÖng	Fan-čchang	Fanchang	město
Quán Anh	Kuan-jing	Guanying
Quäng ñông	Kuang-tung	Guangdong
Quäng Tây	Kuang-si	Guangxi
Sª	Čchu	Chu	stát Čchu
Tä TruyŒn Xuân Thu	Čchung-čchiou Cuo-čuan	Chungqiu Zuozhuan	Komentář pana Cuo k Letopisům Jara a podzimu
Tam Çåi	San-taj	Sandai	Tři dynastie (Sia, Šang, Čou)
Tam t¿ kinh	San-c’ ťing	Sanzi jing	Tříznaková kniha
TÀn	Čchin	Qin	dynastie Čchin
Thái Bình	Tchaj-pching	Taiping	okresní město
ThÜ®ng TÜ Châu	Šang-s’-čou	Shangsizhou	průsmyk
TiŠn quân Çô thÓng	Čchien-ťün tu-tchung	Qianjun dutong	titul
Ti‰n ñÙc	Ťin-te	Jinde
Tôn Trung SÖn	Sun Čung-san	Sun Chungsan	Sunjatsen
TÓng	Sung	Song	dynastie Sung
TriŒu ñÌnh	Čao-ting	Zhaoding
Trình Anh	Čcheng-jing	Chengying
Tràng Sa VÜÖng	Čchang-ša wang	Zhangsha wang	král Čchang-ša
TrÀn Th‰ Hoa	Čchen Tchi-chua	Chen Tihua
TrÃn Nam	Čen-nan	Zhennan	hraniční přechod
Trung Hoa	Čung-chua	Zhonghua
truyŒn	čuan	zhuan	komentář
Võ VÜÖng	Vu-wang	Vuwang	válčící král
VÛ Mån Ki‰n	Wu Min-ťien	Wu Minjian
Xuân Thu	Čchung-čchiou	Chungqiu	období Letopisů Jar a podzimů

PŘÍLOHY

Určování let podle lunárního kalendáře [86]

Vietnamské určování let je založeno na kombinaci desetiletého cyklu přírodních živlů/prvků (can) a dvanáctiletého cyklu znamení zvířetníku (chi). Takto vznikne šedesátiletý cyklus, který se neustále opakuje.

Přírodní živly: Znamení zvířetníku:

1. voda v přírodě (giáp) 1. krysa/myš (tš)

2. voda v domácnosti (Ãt) 2. buvol (sºu)

3. rozžatý oheň (bính) 3. tygr (dÀn)

4. skrytý oheň (Çinh) 4. kočka (mão)

5. dřevo (mÆu) 5. drak (thìn)

6. palivové dřevo (k›) 6. had (tœ)

7. kov (canh) 7. kůň (ng†)

8. litý kov (tân) 8. koza (mùi)

9. panenská půda (nhâm) 9. opice (thân)

10. obdělaná půda (quš) 10. kohout (dÆu)

11. pes (tuÃt)

12. prase (h®i)

Př.:

1883 rok pozemského hada (næm quš tœ)

1884 rok vodní opice (næm giáp thân)

1885 rok vodního psa (næm Ãt dÆu)

Tituly zkouškového systému za dynastie NguyÍn[87]

cº nhân bakalář

phó bäng magistr

ti‰n sï doktor

Správní rozdělení Vietnamu

tÌnh provincie

phû oblast, kraj

châu horská oblast

huyŒn okres

t°ng okrsek

xã obec

làng ves, vesnice

Hlavní oblasti:

Tonkin (severní Vietnam) B¡c Kÿ

Kočinčina (střední Vietnam) Trung Kÿ

Annam (jižní Vietnam) Nam Kÿ

[1] Vietnamsky Çinh mão, tj. skrytý oheň + kočka (viz Přílohy: Určování let). - P. K.

[2] Hùng SÖn se nazývají hory ñøn. Kdysi bojoval Mai H¡c ñ‰ s tchangskou armádou, byl poražen a zemřel na tomto místě. V horách se nachází chrám Mai H¡c ñ‰, podle něhož se nazývají Hùng SÖn (Hrdinské hory). – autor.

[3] Patří k okresu Nam ñàn provincie NghŒ An. – překladatel.

[4] ñÒng je v dnešní době vietnamskou měnou, doslovný překlad je „měď“. V tomto textu se však jedná spíše o měděnou minci. Vedle měděných peněz existovaly také stříbrňáky a zlaťáky, které měly vyšší hodnotu. Chudáci obvykle používali především měďáky, zlaťáky byly vyhrazeny bohatším lidem (šlechtě, úředníkům, obchodníkům).

[5] Vietnamsky Chu Nam. Šao=stát ve starověké Číně.

[6] San-c’ ťing (Sanzi jing, vietnamsky Tam t¿ kinh) – Tříznaková kniha, učebnice složená z vět o třech znacích. Bùi Phøng, TØ Çi‹n ViŒt-Anh, str. 1513. - P. K.

[7] Lun-jü (Lunyu, vietnamsky LuÆn ng») - záznam Konfuciových hovorů. - P. K.

[8] Vietnamsky Kinh = Kanonická kniha (čínsky: Ťing, Jing). Komentáře ke kanonickým knihám= vietnamsky TruyŒn, čínsky Čuan (Zhuan) - P. K.

[9] Vietnamsky „Phan tiên sinh luÆn ng»“ (Niên bi‹u, str. 25).- P. K.

[10] Vietnamsky giáp tuÃt, tj. voda v přírodě + pes (viz Přílohy: Určování let). - P. K.

[11] Doslova Vyhnání Zápaďanů (Bình Tây) (Niên bi‹u, str. 25).

[12] TØ tái – titul student, někdy též bakalář. Viz Přílohy: Tituly zkouškového systému za dynastie NguyÍn. - P. K.

[14] Vietnamsky Hán h†c, což doslova znamená čínské učení. Ve skutečnosti se jedná o vzdělání humanitního zaměření, které zahrnuje znalost významných čínských učenců, zejména konfucianců (Konfucius, Mencius, atd.), a Pěti kanonických knih (vietnamsky NgÛ kinh), zahrnující Knihu písní, Knihu proměn, Knihu obřadů, Knihu análů a Letopisy jara a podzimu. – P. K.

[15] Vietnamsky khoa cÜ, tj. systém státních zkoušek, který požadoval pro každý stupeň (laureát, bakalář, magistr, doktor) znalost tzv. čínského učení (viz výše). Rozhodující význam pro složení zkoušky mělo memorování textů v klasické čínštině. – P. K.

[16] Když se zamyslíme, za zkaženost studijního oboru dřívějšího zkouškového systému nemohly čínské znaky, stejně jako za otroctví dnešního oboru nemůže latinka. Kolika výjimečně inteligentním lidem zmařily temné okolnosti život, to je vskutku hodné stížností! – překlad originálu.

[17] Vietnamsky quš vÎ, tj. obdělaná zem + koza (viz Přílohy: Určování let). VÎ je pravděpodobně jiné čtení znaku „mùi“ (koza).- P. K.

[18] Namísto vietnamských termínů pro jednotlivé části Vietnamu (B¡c b¶, Trung b¶, Nam b¶) v překladu používám evropské názvy ( Tonkin, Annam a Kočinčina), které jsou u nás zavedené a lépe se skloňují.

[19] Vietnamsky Nghïa binh= povstalecká armáda (Niên bi‹u, str. 26). – P. K.

[20] Vietnamsky Bình Tây thu B¡c (Niên bi‹u, str. 26).

[21] Vietnamsky giáp thân, tj. voda v přírodě + opice (viz Přílohy: Určování let). – P. K.

[22] Vietnamsky Ãt dÆu, tj. voda v domácnosti + kohout (viz Přílohy: Určování let). – P. K.

[23] Vietnamsky ngu trung (hloupý + loajalita). Znali jen loajalitu k císaři, ale vzhledem k okolnostem to byla hloupost. – překladatel.

[24] Poté co TrÀn Væn LÜÖng získal titul licenciáta, se nestal úředníkem. – překlad originálu.

[25] Vietnamsky Thí sinh quân (Niên bi‹u, str. 27).

[26] Čan-kuo (Zhanguo, vietnamsky Chi‰n quÓc)

[27] Čínsky: Cun-c’ š’-san pchien (Zunzi shisan pian, vietnamsky Tôn tº thÆp tam thiên), Wu-chou sin-šu (Wuhou xinshu, VÛ hÀu tâm thÜ ), Chu-čang čchü-ťü (Huzhang guju, H° trÜ§ng xu cÖ), Ping-ťia mi-ťüe (Bingjia mijue, Binh gia bí quy‰t).

[28] Vietnamsky bính tuÃt, tj. rozžatý oheň + pes (viz Přílohy: Určování let). – P. K.

[29] Vietnamsky Song tuÃt løc (Niên bi‹u, str. 28).

[30] Doslova zelený+les=bandita, zbojník, pirát.

[32] Doslovný překlad: „Ráno a v noci nemyslím jen na bambus a na hedvábí, hledám si nejnižší místo v literatuře.“ (Túc då b¡t vong duy chúc båch, lÆp thân tÓi hå thÎ væn chÜÖng). (Niên bi‹u, str. 30).

[33] Tato báseň je v knize Tûy viên. Když bylo NguyÍn Ái QuÓcovi (Ho Či Minovi) deset let, slyšel mě, jak v opilosti recituji tuto báseň, a doteď ji znovu vypráví. – překlad originálu.

[34] Vietnamsky giäi nguyên (Niên bi‹u, str. 30). V roce kovové krysy éry Thành thái (1900) se Phan B¶i Châu stal prvním laureátem (uspěl nejlépe ze všech) ve škole NghŒ An. – překladatel.

[35] Vietnamsky: Bãt nhÜ š thÜ©ng bát cºu s¿, sÀu sinh liêm ngoåi tây phong; h‡n thi‰t xúy Ü tam bách nhân, quš tº môn tiŠn Nam quách. Můj starý přítel Thai SÖn rád četl tuto větu. – překlad originálu.

[36] Vietnamsky thanh khí, zkrácený verš z Knihy Proměn (vietnamsky Kinh dÎch; čínsky: I-ťing, Yijing), doslova „zvuk a duch“. Znamená to duchovní soulad lidí, kteří jsou si blízcí. Bùi Phøng, TØ Çi‹n ViŒt-Anh, str. 1565. - P. K.

[37] Provincie NghŒ An a Hà Tïnh. – P. K.

[38] Provincie Quäng Nam a Quäng Ngãi. – P. K.

[39] Vietnamsky Çinh dÆu, tj. skrytý oheň + kohout (viz Přílohy: Určování let). – P. K.

[41] Vietnamsky t‰ tºu. Bùi Phøng, TØ Çi‹n ViŒt-Anh, str. 1549. - P. K.

[43] Vietnamsky Bái thåch vi huynh , báseň: Tam sinh ÇiŠn häi chi tÜ, vÎ vong tÜ§ng bá nhÃt phi‰n b° thiên chi l¿c, hÜu thÎ phûng quân.

[44] To jsou knihy Nových listů (tân thÜ), které vydal Liang Čchi-čchao (Liang Chi-chao, vietnamsky: LÜÖng Khäi Siêu) a Kchang Jou-wej (Kang You-wei, vietnamsky: Khang H»u Vi). – překladatel.

Vietnamsky, v závorce čínsky: Trung ñông chi‰n k› (Čung-tung čan-ťi, Zhongdong Zhangji), Ph°-Pháp chi‰n k› (?-fa čan-ťi, ?fa Zhangji) Doanh hoàn chí lÜ®c (?? ťi-lu, ?? jilu).

[45] Vietnamsky: Ý-Çåi-l®i tam kiŒt truyŒn.Tři hrdinové Itálie jsou: Mazzini (1805 – 1872), Garibaldi (1807 – 1882) a Cavour (1810 – 1861) (Niên Bi‹u, str. 75).

[46] Häi ngoåi huy‰t thÜ sÖ biên (Niên Bi‹u, str. 75).

[47] Tøc häi ngoåi huy‰t thÜ. (Niên Bi‹u, str. 75).

[48] ViŒt Nam thÜÖng Çoàn công h¶i (Niên Bi‹u, str. 77).

[51] Provincie Kuang-tung (Guangdong) a Kuang-si (Guangxi), vietnamsky: Quäng ñông a Quän Tây.

[60] Vietnamsky LÜ«ng Quäng=Quäng ñông a Quäng Tây (Kuang-tong a Kuang-si).

[61] Thà làm Çàu con gà, không chÎu làm Çuôi con trâu. Niên Bi‹u, str. 79.

[62] Vietnamsky ViŒt Nam vong quÓc sº, Tân ViŒt Nam, Häi ngoåi huy‰t lŒ thÜ.

[65] Vietnamsky: ThÜ®ng TÜ-châu, Hå TÜ-châu.

[68] Vietnamsky: Hòng Tú Toàn a DÜÖng Tú Thanh.

[69] CÖ Çen, černé vlajky užívané piráty. Čínsky: Chej-čchi (Heiqi). Quân cÖ Çen, Armáda černých vlajek, rolnická povstalecká armáda vedená Lin Jung-fuem v roce 1884, Bùi Phøng, TØ Çi‹n ViŒt-Anh, str. 373.

[70] Vietnamsky Mãn Thanh, čínsky: Man-cu (Manzu).

[77] Tú Nham byl asi pan Tú Ngôn, Hoàng Hành byl rolník ze stejné vesnice jako Phan B¶i Châu, když byl Châu v Hu‰ chycen, přistěhoval se k němu pod jménem praděd Giám Hành. – překladatel.

[78] Tj. NguyÍn Häi ThÀn. – překladatel.

[80] Vietnamsky: Çinh mùi=skrytý oheň + koza. Viz Přílohy, Určování let.

[85] ñ‡ Tuy‹n, pocházel ze vsi Ô Da, měl přízvisko SÖn TÄu.

[86] Bùi Phøng, TØ Çi‹n ViŒt-Anh, str. 4.

[87] Vytvořeny v letech 1828 a 1839. Lê Thanh Khôi. Le Viêt-Nam, str. 328.