SHIPWAY

Shipway, Martin. The Road to the War: France and Vietnam, 1944 – 1947. Berghan Books, Oxford 1996. 306 stran.

11:Comité Française de Libération Nationale (CFLN) – v čele de Gaulle, Konference v Brazzavile (Fr. africká konference) leden – únor 1944

O mýtu de Gaulle a konferenci v Brazzaville (hl. m. Konga): Shipman str. 12: „Prameny mýtu však leží v jednoznačně ponižující zkušenosti Francouzů z roku 1940 a v dopadu metropolitní porážky, okupace a politického rozkolu na rozsáhlá území francouzského impéria...“

13: De Gaulle – privilegovaný rebel, protože „se vydal směrem, od nějž se vláda odchýlila, ale de Gaullova předvídavost nebyla pozoruhodná. Základnou pro jeho vzpouru bylo odmínutí věřit, že konflikt je omezený na Evropu. Jak prohlásil hned zpočátku ve „Výzvě“ 18. července 1940:

„Francie není sama. Ona není sama! Ona není sama! Má za sebou rozsáhlou říši. Může vytvořit blok s Briskou říší, která ovládá moře a zůstává ve válce. Může

14: jako Anglie využít neomezené zdroje USA. Tato válka není omezena bitvou Francie. Je to světová válka“. Opt. cit. C. de Gaulle, Discours et message, 3 díly, Paris 1970, vol. 1, Pendant la guerre, juin 1940 – mai 1946, str. 4

Pétain i de Gaulle věřili v neoddělitelnost Francie a její říše, ale de Gaulle došel k závěru, že říše nemá přijmout porážku Francie, ale má pokračovat v boji, zatímco podstatná část francouzského území zůstává neporažena.

Avšak de Gaulleovo tažení nejméně v prvních 3 letech je třeba chápat jako taktickou a propagační kampaň s cílem získat loajalitu Francouzů a francouzskí území, aby tím získal legitimitu jako autentický zástupce francouzského národa.=1. fáze jeho boje – získat spojence mezi vojenskými veliteli a koloniálními správci x neúspěšná: Jediní 2 generální guvernéři: Catroux v Indočíně a Coppet na Madagaskaru odvoláni z úřadu a ihned se „připojili“ k de Gaullovi. Brzy se ukázalo, že většina francouzské říše věrná vichystické vládě (hlavně Francouzská severní a západní Afrika). USA – Konvence Havana červenec 1940 = prohlásily, že se postaví proti jakékoliv změně suverenity v západní polokouli: zamýšleno jako nástroj zablokovat německý vpád, ale bránilo to účinně i Svobodné Francii. Opt cit: Duroselle, L’abîme, str. 258.

15: Koncem 1940 až na pár menších území, které se přihlásily k de Gaulleovi pod dozorem GB: Indické osady, Nová Kaledonie a Oceánie, větší jen Francouzská rovníková Afrika. V srpnu 1940 se k DG přidal guvernér Chadu na radu kpt Hauteclocque (=posmrt. jm. Maršál Leclerc).

Po konferenci leden-únor 1944 Brazzavile sice spojené s gaulistickými reformami, ale až poté učinné hl. město Svobodné Francie, územní základna, kam se mohl de Gaulle stáhnout, když se vztahy s Churchillem v Londýně příliš zkomplikovaly. Další územní zisky Gaullistů v pozadí britské nebo anglo-americké iniciativy. De Gaulle ustanoven hlavou CFLN v Alžíru v červenci 1943, čímž sjednotil pod svou autoritou zbytek říše mimo Indočínu. V té době de Gaulle rivala Generála Girauda, podporovaného USA, např. Fr. rovníková Afrika dávala přednost Giraudovi pře „agresorem“ de Gaullem.

Reformismus nastolen ještě v době boje o jednotu fr. říše.

16: Gaulle – důraz na jednotu spojeného afrického úsilí ve válce + koloniál. reformy

2 faktory reforem před přípravami konference v Braz.: srovnání s koloniál. politikou Vochy a mezinár. tlak za reformu (hlavně amer. antikolonialismus)

17: GB invaze na Madagaskar 1942 z obavy, že tam Vichy pozve Japonce. Japonci o Madagaskar nejevili zájem, i když Vichy připravena vyhovět, kdyby ho měli. Opt cit: Duroselle, L’abîme, str. 353.“

Petra: Koloniální reformy – důvod: získat si obyvatelstvo pro podporu Francie

18: Jen v IČ nebylo zajištěno pokračování koloniální politiky Vichy. Od 1941 její postavení v SV Asii i fr. říši úchylka. Také v důsledku blokády Ič napojena na jap. hospodářství ku oboustrannému prospěchu. Jap. propagovali Sféru společného rozkvětu velké východní Asie: v reakci na to admirál Decoux propagoval „mystique“ Indočíny, podporoval viet. jazyk a kulturu, založil ambiciózní program veřejných prací, reorganizoval správu s důrazem na identitu každé z částí Ič. Nový název, poprvé slovo Viet-Nam. V 1943 nová Federální rada měla většinu oficiálních domorodých zástupců. Opt. cit. P.Delvillers. L’Histoire du Viet-Nam de 1940 à 1952, str. 81 – 66. Ale Decoux autoritářský, potlačeny všechny formy voleného zastupitelství, intenzivně pronásledoval nacionalisty, komunisty a Gaullisty. „Nicméně zárodečný federální systém se stal precedentem pro následující Gaullistické refirmy.“ (viz kpt. 5) Některé aspekty koloniál. politiky Vichy pokrokové – zejména hospodářství pokrokovější více než reformy Lidové fronty.

19: USA znechuceny porážkou Francie a násled. polit. potížemi: po Pearl Harboru amer.
diplomat. vztahy s Vichy po určitou dobu pokračovaly, ale nikdy ne srdečné a stále nejasnější. Vztahy Roosevelta s de Gaullem slavně složité až do CFLN v Alžíru USA podporoval jeho rivala gen. Girauda na politické následnictví. Ale podél britské vlády v Indii franc. kolonialismus občas byl základním terčem amer. antikolonialist. narážek.

Roosevelt: „...vezměte si Indočínu. Proč byla pro Japonce hračka dobýt tu zemi? Rodilí Indočíňané byla tak ohavně utlačovaní, že si pomysleli: cokoliv musí být lepší než žít pod francouzskou koloniální vládou!“ Opt. cit. F. Roosevelt, As He Saw It, New York 1946, str. 115. Toto znechucení se změnilo ve stále více povýšený postoj k budoucí franc. říši. De Gaullovi v roce 1943 vysvětlil, že „ od roku 1940 Francouzi nejsou v postavení prosadit si svou suverenitu, a tak Francie „je v postavení malého dítěte, které není schopno postarat se o sebe a ubránit se...“ Opt. cit- C. Thorne, Allies of a Kind: The United Stated, Britain and the War against Japan, 1941 – 1945, New York 1979, str. 217; Foreign Relations of the United States (FRUS), Washington and Casablanca, str. 514, 695 – 96.

20: Rooseveltův důvěrník pro Ič byl Čankajšek než Francouzi. Amer. plány mezinárodní „police force“ založeny j. na fr. územích: USA základy v Dakaru a Nové Kaledonii.

Dále Fr. politikové museli soutěžit s britskou a holand. snahou připojit se k amer. antikolon. obavám (1942)

21: 14. července 1943 celá fr. říše na straně Gaullistů mimo Ič

26: konference Brazzavil: „Myšlenka říšské Federace byla zamýšlena k vyřešení konfliktních célů a objektiv říše, z nichž bylo nejdůležitější udržení fr. suverenity.“ – první problém? jak udržet fr. suverenitu a přitom uznat a podporovat kolonie, aby se postupně chopily politické zodpovědnosti a dospělosti.—tj. vývoj národní identity odlišné od identity s Francií.

40: skutečné tvoření politiky až v době osvobození Paříže v srpnu 1944, kdy se Komisariát pro Kolonie přesunul z Alžírska na Ministerstvo kolonií v Rue Oudinot.

5.kpt: 115 Otázky: Francie připravena k jednání s Vietnamci, nacionalisty? Kdo byly tyto síly? Jakou roli lze přičíst Decouxově vichystické správě a programu reforem?

117: Gaullistické politika Indočíny 1943 – 1945 včetně prohlášení 24. 3. 1945 byla přistupována ze dvou odlišných směrů. 1. V Ič neustálá absence vlivu Gaullistů – otázka suverenity a mechanismy jak převzít moc od Decouxovi správy při jap. porážce.

118: „Navíc nikdo nepochyboval, že Ič jako nejzranitelnější kolonie Francie a jako symbolické ohnisko antikolonialismu presidenta Roosevelta by byla prvním terčem amerických plánů pro „mezinárodní poručnictví“.“

Aby CFLN zdůraznilo význam Ič por Francii vydalo měsíc před Brazzavile Prohlášení o Indočíně 8. prosince 1943. Takto nabídnut míchaný a tendenční histor. význam vztahů mezi Ič a Gaullisty v Londýně a Alžíru zdůrazňující loajalitu „indočínských lidí“ (jeji vládci jsou také chváleni), a přitom rozhodně apelovalo na mezinárodní mínění správnými pokrokovými slovy a mávalo olivovou ratolestí Nacionalistické Číně, která by zcela jasně získala více z Rooseveltových plánů=všeobecný slib reformy: citát. Myšlenky tohoto porhlášení rozvinuty v březnu 1945 v oprohlášení: respoktovat demokratické svobody a národní identitu ve všeobjímající Francouzské federativní komunitě/společenství.

119: Pro misi v Ič byla předsunutá základna Francouzské koloniální mise v Kalkatě. Méně úspěšní byli Francouzi v obejití amer. nepřátelství vůči myšlence návratu Francie na DV. Ironicky to byl jap. převrat, který obrátil úder Rooseveltova postoje k Ič měsíc před jeho smrtí v dubnu 1945. A i poté Office of Strategic Services (OSS) –USA dále dost kazili fr. snahy.

Zráta suverenity v Ič hrozila Francouzům dlouho od USA a Číny x nakonec Japonci přímá hrozba. Takto 2. přístup/postoj de Gaulla na DV – výjimečné v jeho boji – navázal

120: kontakty se členy správy loajální Vichy v naději, že odboj může být organizován v případě jap. útoku. Decoux po osovobození Paříže v srpnu 1944 se chopil moci v souladu se zákonem, který vydal rok předtím 18. 2. 1943, než aby uznal autoritu CFLN.

Ale poč. 1944 navázány kontakty s vrchním velitelem Mordantem (kt. bažil po Decouxově postavení) a odbojářská síť mezi fr. armád. důstojníky vytvořena v době jap. převratu. Japonci je rychle vystopovaly po 9. 3. 1945 – nejasné, jak silný mohl být odboj. Decoux: pro-gaullistický odboj vyprovokoval Japonce k převratu x to blbost. Podobnou hrozbu představovali místní nacionalisti. Přinejmenším vnitřní odboj v Ič posloužil politickému konci prosazeníní v myslích nějakých váhavých spojenců Francie síly ve prospěch Francie. (Vichy se neubránila jap. agresi=konec Francie v Ič z pohledu USA)

CFLN na diplomatické frontě jako kuriózní potyčka v de Gaullově boji s Vichy – podvodná/podezřelá kampaň předcházející jap. převratu. Deklarace po konferenci Brazzaville – nedostačující pro Ič. Proto v čerenci 1944 Léon Pignon jmenován do čela nové ičské divize (direction de l’Indochine) na Komisariátu pro kolonie (ještě v Alžíru), aby formuloval podrobnější politiku.

121: Hlavní překážka v politice po létě 1944 = nedostatek info o Ič. Pignon stavěl na info o ič stranách a tendencích z 1939. opt. cit. Fichier des anciens élèves de l’ENFOM, AOM, 39APOM3. Nutný kontakt s kvalifikovaným mluvčím mínění domorodců – zjistit zájmy různých stran, jejich vliv a sílu u KS nebo nacionalistů podporovaných Číňany také podíl zahr. vlivu a kontaktů. Tato potřeba info původem několika misí do Ič na podzim a v zimě 1944-45.

říjen – listopad 1944 Langladeho mise v Tonkinu přivezla jasný obrázek o emerging polit. skupinách. Předválečné strany – socialisté a komunisté oficiálně rozpuštěny, ale KS úspěšně hnutí v ilegalitě. Gaullisté si mysleli, že mandaríni zachovali přízeň Francii, což by jim mohlo pomoci proti každému režimu s výjimkou komunistického.

122: Hlavní přání rolníků: nadevše mít rýži, šaty, sůl a další základní věci. O Bao Daiovi si mysleli, že je pro-franc., protože franc. suverenita zaručovala jeho trůn, ale to irelevantní – protože vládl jen nominálně. Mezi proti-fr. skupinami Ks i nacion. – nejsilnější VN doc lap donh minh hoi.

Langlade of VietMinh: v principu složená z Vietnamců a nacionalistů, ale ve skutečnosti je to KS s nacionalist. nálepkou, aby k sobě přitáhla co nejvíc lidí. „Nejdůležitější a nejlépe organizovaná strana“

Vůdce VM-HCM, chtěli vyhnat Fr i Jap., další Ks skupina (brzy se připojila k VM) jen proti Jap.

Reformy Decoux: reformy měly jistý význam, proto Pignon: „Naše polit. služby nesmí vyvolat dojem, že domorodcům vezmeme vše pozitivní, co Vichy vláda udělala pro ně.“ Refromy – včetně podpory národní ideje v různých zemích Ič i ofic. užívání termínu Vietnam, vytvoření sjednocené Indočínské unie a podle Pignona nejdůležitější:

123: otevření federálního zaměstnání místním kádrům – částěčně z důvodu nedostatku prac. síly. Opt. cit. P. Devillers. Histoire du Viet-Nam de 1940 à 1945, Paris 1952, str. 83 . 88.

Současně důležité nestavět se proti Francouzům v Ič – třeba jejich spolupráce

Pignon: „Samozřejmě naše úmysly vůči Ič jsou upřímně liberální, ale hlavním cílem naší politiky je především udržet Indočínu Francii. Největší prioritou=rovnováha mezi požadavky nacionalismu a udržením suverenity.

24. 3. 1945 Giacobbi Prohlášení o Ič dojednáno mezi Ministerstvem kolonií a Ministerstvem zahraničí a Quai d’Orsay=proto kompromis různých tendencí.

124: tím utrpěla důvěryhodnost ičské politiky Francie i v důsledku nedostatečné spolupráce mezi institucemi – kritizována koloniál. správou.

Ihned po převratu Jap. ultimátum Decouxovi (do 2 hodin) jeho souhla převést fr. vojska pod společn= fr-jap. velení podle podmínek 1941 o společ. obraně. Fr. odpor statečný, ale neúčinný. Francouzi zajati, zdecimováni nebo utekli do J Číny. V Hue a PhnomPenh císař Annamu Bao Dai a mladý kambodž. král Norodom Sihanouk vyhlásili nezávislost za jap. podpory v rámci Sféry společného rozkvětu velké východní Asie. O měsíc později následoval král v Luang Prabangu. V Hanoji nacionalist. vláda Tran Trong Kim premiér – tento mistrovský kousek Japonců zastínily Francouzům a mezinár. mínění americký úspěch na Rýnu a na Iwodžimě. Opt. cit. P. devillers, Paris-Saigon-Hanoi, Les archives de la guerre, 1944 – 1947, Paros 1988. str. 53.

Krize na hlavu GPRF ohledně ič politiky – reformy nebo důraz na kolon. říši? Kouzelné slovo „nezávislost“ vysloveno – jak se k tomu postaví Francie?