Pevné látky rozdělujeme na krystalické a amorfní. U krystalických látek soustava pravidelně rozložených částic v prostoru vytváří ideální krystalickou mřížku. Jejím základem je elementární buňka, která má v krychlové soustavě tvar krychle. Délka její hrany se nazýcá mřížková konstanta. Mezi nejdůležitější elementární buňky krychlové soustavy patří primitivní, plošně centrovaná nebo prostorově centrovaná.

Změna tvaru pevného tělesa způsobená účinkem vnějších sil se nazývá deformace. Pro pružnou deformaci v tahu (nebo v tlaku) platí Hookův zákon

_n = E,

kde _n = F_p.S ^-1 je normálové napětí způsobené silou pružnosti o velikosti F_p, která působí kolmo na plochu o obsahu S, = l.l₁ ^-1 je relativní prodloužeí E je konstanta úměrnosti, která charakterizuje pružné vlastnosti látek (model pružnosti).

Maximální napětí, při kterém ještě nevzniká trvalá deformace, se nazývá mez pružnosti _d. Napětí _p, při kterém dojde k porušení soudržnosti látky, se nazývá mez pevnosti. V technické praxi nesmí napětí překročit povolené napětí _dov = _p.k ^-1, kde k je míra bezpečnosti.

Při změně teploty tělesa z pevné látky dochází k jeho teplotní riztažnosti.

Prodloužení tyče l při změně teploty je přímo úměrné počáteční délce l₁ a přírustku teploty t:

l = l₁t.

Veličina se nazývá součinitel teplotní délkové roztažnosti. Závislost délky tyče na její teplotě vyjadřuje vztah

l = l₁(1 + t)

kde l₁ je délka tyče při počáteční teplotě t₁, l délka tyče při teplotě t a t = t - t₁ je změna teploty tyče. Pro objemovou roztažnost platí analogické vztahy

V = ßV₁t,

V = V₁(1 + ßt),

Kde veličina ß je součinitel teplotní objemové roztažnosti. Pro izotropní látky je ß 3.

Závislost hustoty pevné látky na teplotě lze vyjádřit vztahem

= ₁(1 + ßt),

kde _n1 je hustota látky při počáteční teplotě t₁, hustota látky přo teplotě t a t = t - t₁ je změna teploty.