Mezi optické jevy, které potvrzují vlnovou povahu světla, patří interference, ohyb a polarizace světla. S vlnovou povahou světla souvisí i disperze.

Ve vakuu je rychlost světla konstantní, nezávisí na frekvenci zdroje. V různých optických prostředích je fázová rychlost v světla stejně jako index lomu n daného optického prostředí funkcí frekvence. Tento fyzikální jev se nazývá disperze světla.

Při kolmém odrazu na tenlé vrstvě nastává v odraženém světle interference vlnění o celkovém dráhovém rozdílu 2nd + /2 (d je tloušťka tenké vrstvy, n je její index lomu a je vlnová délka světla). Největší zesílení (maximum světla při odrazu je v místech, pro která je dráhový rozdíl 2nd + /2 = 2k/2 nebo 2nd = (2k - 1)./2. Největší zeslabení (minimum) světla při odrazu nastane v místech pro která platí 2nd + /2 = (2k + 1)./2, nd = k.LAB/2. V uvedených vztazích k = 1, 2, 3,... určuje řád interferenčního maxima (minima). Interferenční jevy můžeme pozorovat i ve světle, které projde tenkou vrstvou.

Ohyb světlas můžeme pozorovat na úzkých štěrbinách, malých otvorech nebo na tenkých vláknech (např. na vlasu, drátu) s rozměry srovnatelnými s vlnovou délkou světla. Při dopadu světla na dvojštěrbinu nastane ve dvojštěrbinu nastane ve dvojštěrbině rozdělení koherentního svazku paprsků. Vlnění, která dopadají na stínítko v přímém směru, se navzájem zesilují, neboť jejich dráhový rozdíl je nulový. Paprsky odkloněné o úhel _k od přímého směru se budou zesilovat, jestliže pro dráhový rozdíl interferujících vlnění platí As_k = b sin _k = k, kde b je vzdálenost středů dvou štěrbin a k = 0, 1, 2, 3,... (podmínka maxima). Číslo k určuje řád maxima, které přísluší úhlu _k. Ve směrech, pro které je dráhový rozdíl dvou vlnění rovný lichému počtu půlvln, vznikne zeslabení (minimum).