MALIČKOSTI

1. Dva Mozartovy oblíbené kánony:
"Bona nox" : text / melodie
"Gehn wir im Prater" : text / melodie

2. Mozart nejen lidem, ale i zvířatů

3. Stopy transcendence
1.díl: Stopy transcendence? Zkušenosti s Mozartovou hudbou
2.díl: Opium lidu? Teologické myšlenky k Mozartově Korunovační mši

4. Chronologicky seřazena nejvýznamnější data v životě W. A. Mozarta:
 
1756 27. ledna narozen v Salcburku
1761 první hudební kompozice
1762 cesta k císařskému dvoru do Vídně
1763 zájezd se zázračným dítětem do Paříže
1764 pokračování zájezdu do Londýna
1765 návrat přes Holandsko
1767 pobyt nemocného Wolfíka v Olomouci
1768 7. prosince dirigoval před celým císařským dvorem svoji slavnostní mši 
složil operu "La finta semplice"
1769 cesta do Itálie
1770 jmenován papežským rytířem Zlaté ostruhy
1771 návrat do Salcburku
1772-6 ve službách arcibiskupa Colloreda
1777 zájezd přes Augsburg a Mannheim do Paříže
1778 smrt matky a návrat
1779 opět v salcburských službách
složil Korunovační mši (více také ZDE)
1780 zájezd do Mnichova
premiéra opery "Idomeneo"
1781 s arcibiskupem do Vídně
odchod z panských služeb
1782 premiéra opery "Únos ze serailu"
4. srpna svatba s Konstancí Weberovou
1783-6 koncertní a skladatelská činnost ve Vídni
1785 šestice kvartetů věnovaných Haydnovi
vstup do zednářské lóže
1786 premiéra "Figarovy svatby"
1787 první zájezd do Prahy
smrt otce
druhý zájezd do Prahy
premiéra "Don Giovanniho"
jmenován dvorním skladatelem
1788 první žádost o finanční pomoc
složil trojici vrcholných symfonií
1789 zájezd do Drážďan, Lipska a Berlína
1790 premiéra opery "Cosi fan tutte"
cesta na korunovaci do Frankfurtu
1791 poslední pobyt v Praze
korunovační opera "La Clemenza di Tito"
premiéra "Kouzelné flétny"
skládal "Requiem"
5. prosince ve Vídni zemřel

5. Několik zajímavých faktů týkajících se Mozarta a lidí, kteří v jeho životě hráli menší či větší roli:

...Psaní jmen se dlouho ustalovalo, tvar se přizpůsoboval místní výslovnosti: proto bývalo psáno Mozart i Mozard - Motzert Muzard - Mozhart i Moshard  Mosahr i Mazar, ale též Moser. Jméno Mozart se odvozuje od původního tvaru Muotishard - tedy od významu Hart Von Mut, což bývalo označení pro člověka smělé mysli.. Křestní jméno Theofil (z řečtiny - znamenalo: ten, kdo miluje boha) se překládalo do němčiny jako Gottlieb, v Itálii se z něho stal Amadeus, ve Francii Amadé, pro Čechy to byl Bohumil... Mozart sám s oblibou používal zkratku Amad. Někdy i její přesmyčku Adam...

...Příroda Mozarta nikdy příliš nezajímala, krajinné krásy míjel bez poznámky, pro historické města, jako Řím nebo Florencie, měl jen označení "Schlafstädte" (unaven zřejmě po cestách svůj pobyt v nich prospal), o soptícím Vesuvu pouze napsal, že "dnes silně kouří"...

...Jindy sděloval takové závažnosti, jako že mu vyrostl nos nebo že dostal chuť se projet na oslu či že viděl v Milánu věšet čtyři chlapy ("věší se tu stejně jako v Lyonu") anebo že se tísní s tatínkem na jedné posteli - a přidal větu rozverně spletenou z několika jazyků: "Hodie nous avons begegnet per strade His Dignity Dominum E. - wir habemus joues colle carte di Tarock..." (Dnes jsme potkali na ulici Jeho Důstojnost pana E. - zahráli jsme si taroky.) Načež psaní přerušil, že si musí honem odskočit, a pak navázal radostnou zvěstí ze záchoda - vyměšování se ještě neoznačovalo latinskými opisy - psal o věcech svého těla s nehoráznou přímostí a bez hany...
Bylo to bláznivé? Nechutné? Nebyly to jen naschvály? Opožděné hry bytosti bez dětství? Tvůrce krásy byl zaujat především ošklivostmi? Jeho smysl pro komiku působil poněkud démonicky...
Nerozepisoval-li se o své tvorbě, neznamená to, že si neuvědomoval svoji jedinečnost. To mlčení bylo výmluvné, maličkosti tajily velikosti. Ostatně: co lze u Mozarta považovat za podružné? Na géniovi je důležité i to, jak si váže pentli!...

...Colloredo byl složen z protikladů: tento církevní hodnostář vyznával rouhačské osvícenské zásady (na stůl si postavil bustu Voltaira) - ač duchovní správce, věnoval všechen čas hospodářským statkům svého panství - byl to břitký rozumář, beze smyslu pro umění, ztělesněná ledová vášeň, despotický lidumil, pastýř rozhodnutý hnát své stádo do ráje bičem... Zahájil příkazem šetrnosti - a šel až do krajností: zrušil svátky, o nichž se nepracovalo, a procesí a drahé svíčky, a květinovou výzdobu. A když zkrátil mše, zmenšil i zámecký orchestr - nestrpěl druhé sólisty - "Hudebníci budou sloužit jako ostatní čeleď"

...Dospíval v hravého, družného mládence, byl stále obklopen kruhem bujarých přátel. Nevynikal pohledností: měl drobnou postavu, výrazný nos a světlé, krátkozraké oči, byl nešika. (Pomáhal svému vzhledu oblečením, potrpěl si na parádu: nejradši nosil modrý fráček se zlatými knoflíky.) Která z dívek nevěděla, o koho jde, sotva se za ním ohlédla. Stačilo však, aby zahrál! Hned nastal tanec: hlavně se kolem Mozartíčka točily slečny z lepších rodin…

...Zatímco zapisoval na papír tříhlasou fugu, komponoval už v hlavě preludium. Tvořil lehce - klavír k tomu nepotřeboval - mohl při skládání mluvit i naslouchat. Nepsal, dokud neměl celé dílo hotové v hlavě. Co kdy slyšel, nikdy nezapomněl. Když mu jedna klavíristka vyčítala, že se baví se společností a vůbec neposlouchá, jak ona hraje, usedl k nástroji, a zopakoval přesně její koncertování - i s chybou, které se dopustila...

...Mezi hrstku Mozartových přátel v Paříži patřili Češi Václav Stich, virtuos na lesní roh, a trubač Karel Václav Hejna. Ti jediní s ním stáli nad umírající matkou...

Celkem strávil Mozart na cestách 15 let - téměř polovinu svého života

...Chrlil své skladby tak, že je kolikrát ani nestačil zapsat: za noc složil sonátu, zaznamenal jen part pro houslistu, svůj klavírní doprovod hrál z paměti. Jindy naopak v chvatu zapomněl, že skladbu již vytvořil, a složil ji znovu - je zapsána dvakrát...

...Dušková zřejmě měla svůj důvod, proč pomlčela o jiné Mozartově žačce - o Terezce von Trattnerové. Josefína ji nepochybně znala. Žárlila na ni? Mozart pro Terezu složil krásnou klavírní sonátu c-moll, dal si na ní mimořádně záležet. Dopisy, které si spolu vyměnili, byly zničeny. Jistě ne nedopatřením. Pokud některá z žen dosáhla s Mozartem i duševního srozumění, pak to kromě Josefíny byla Tereza Trattnerová...

...Konstance nikdy nevěděla, koho si vzala, byla neschopna pochopit, kdo je Mozart. A Amadé? Poznal, že se dopustil omylu, raději na to nemyslel: co potřeboval, byla radost – a pro tu měla Konstance vlohy – víc po ní nežádal...

...Žili na vysoké noze: on lehkomyslný, ženuška rozmařilá – v improvizaci ode dne ke dni: dnes bohatí, zítra chudí – ona hračka, on dítě na dlani boha...

...Konstance si na rozdíl od Mozarta zakládala na vznešenosti: nikdy neopomněla připojit k svému jménu přídomek „von“…

...Mozart vlastně žádnou svoji skladbu nevěnoval Konstanci. Co jí původně zamýšlel připsat, zůstalo v náčrtu, jako pouhý zlomek...

...Manželé Mozartovi se za 9 let čtrnáctkrát stěhovali...

...Mozart stejně jako Haydn nebyl vyznavačem žádných teorií. Víc než všelijaké principy, teze a zásady pro něho znamenala přímá životní zkušenost. Nedal tolik na knihy jako na osobní zážitek. Lidé ho zajímali víc než papíry. Jeho úvahy se neobíraly politickými pojmy jako stát nebo společnost – tomu znělo odtažitě: středem jeho pozornosti byl konkrétní člověk...

...Po pařížských triumfech se mohutný, drsný a bohatý Gluck usadil u Josefa II. Jako dvorní skladatel. Zašel si na Únos ze serailu, poslechl si Mozartovu novou symfonii a pozval Amadea na oběd. Zasedli v zahradě pod jasanem, kolem se procházeli pávi. Gluck byl pověstný jedlík, předpokládalo se, že bude na Mozartovi, aby udržoval rozhovor. Dopadlo to naopak...

...První Mozartova cesta z Vídně do Prahy (42 mil = 315 km) vedla po císařské poštovní silnici přes Znojmo, Jihlavu, Brod, Kolín…

...Praha Mozarta okamžitě přijala za svého.
Svolil, že v novém divadle, které vlastencům postavil hrabě Nostic, uspořádá akademii. Tak se seznámil s pražským orchestrem: odměnil se mu za pozvání symfonií, společně nastudovali první provedení.
Ten den bylo divadlo obleženo už od pěti hodin, prý jakýsi učitelský pomocník Ryba přispěchal mrazem pěšky až odněkud z Rožmitálu…
Po Pražské symfonii (byla to ještě rokoková hudba? Kde se v Mozartovi vzala ta dravost?) zasedl Amadé ke klavíru a nabídl publiku:
„Co si přejete, abych vám zahrál?“
„Něco z Figara!“ ozvalo se mezi studenty z galerie. Nasadil k volným variacím na nejpopulárnější árii „Non piú andrai“. Lidé nadšením div nezbořili budovu!..

...Mozart byl sváteční kuřák – v Praze dlouze vybíral mezi tabákem šňupacím (dovážel se Rapé de Paris, Facon d´Espagne, vídeňský Rapé, Sevilla, Ingo de Lusso, Scaglia soprafina, Sanspareil, jemný haličský, tyrolský Furlano, debrézský aneb Levantský, Scaglia radica), tabákem krouceným kuřlavým (trafikanti nabízeli Varinas Knastr, Hanavský Anýss, krájený knastr, Slunce a Měsíc, Ginge, pravý turecký, jemný tříkrálový, pravý uherský, Virginia) a doutníky (Lanzas, Caballero, Cazadores, Regalias, Panetelas, Dames, Regulares, Primeras, Milares Communes, Vegueras, Manilla)...

...Mezi zpěvačkami běžně lovila aristokracie své milenky, divadla byla harém, kde kvetly galantní choroby… Myslivečekse nakazil. Když nemoc vyrazila v obličeji, pokusil se ho mnichovský chirurg zachránit: upálil mu nos. Nikdo se za znetvořeným nešťastníkem neodvážil. Mozart se k němu vypravil. Několik dní pak otřesen nejedl a nespal, psal na všecky strany, prosil za Myslivečka… Ten, kterému panovnická pečeť zaručovala nedotknutelnost, však skonal zapomenut na slámě ve sklepě svého vydrancovaného římského paláce. (Mysliveček zemřel 4. února 1781. Dožil se 44 roků.)...

...Antonín Stadler se vyznačoval nevalným charakterem, ale byl to vynikající klarinetista. („Ten neřád hraje jako bůh!“ uznal sám Mozart). Od Mozarta si „Lumpus Pumpus“ (jak mu Amadé přezdíval) vypůjčil 500 zlatých a dvoje zlaté hodiny – na věčnou oplátku…Což mu nebránilo nadále se k Mozartům zvát na hostiny, všecky výtky odbyl šaškováním: ochotně klečel za kamny, předváděl na čtyřech nevinného pejska… Těsně před Mozartovým koncem ještě vymámil klarinetový koncert. On to byl, kdo převlékl chladnoucího Mozarta do černých šatů a uložil do rakve…

...Primář Sallaba vydal v roce 1794 knihu o zajímavých případech, s nimiž se jako lékař setkal. O Mozartově konci v ní není zmínka...

...Wolfgang v dopise už z roku 1778: „Naše bohatství umírá s námi, neboť je máme v hlavě. A to nám nemůže nikdo vzít, ledaže by nám hlavu usekl – a pak už nepotřebujeme vůbec nic.“..

...Řada dopisů byla po Mozartově smrti zničena, v mnohých došlo k úpravám: četná místa byla vyškrábána či začerněna tuší, některé listy byly zfalšovány…

...Za Mozartova života byla uveřejněna desetina z děl, jež zkomponoval. Jeho opery se dočkaly sotva tuctu představení, jeho koncerty zazněly dvakrát třikrát… Musel neustále tvořit nové věci, aby se vědělo, že ještě žije...

Za svůj krátký život složil Mozart přes 650 děl. Kdyby se jeho skladby hrály jedna za druhou, zněly by nepřetržitě 9 dní a nocí- představují 220 hodin hudby. Mozart byl „Dur-Komponist“ – pouze 33 skladeb napsal v mollové tónině. Jeho životním tempem bylo allegro. Jeho hudba spojuje vysoké s prostým, věčné s příležitostným, nadpozemské s rozpustilým rozmarem, je v ní faustovská dvojdomost. Diletantům se zdá příliš snadná, profesionálové neznají nic těžšího. Přelaďuje se s dobou, Mozart se tak jeví jako věčný mladík. Malý prorok – velké proroctví.

...Čím se vyznačovala Mozartova znalost lidí? Znal všecky hlubiny lidské duše, a v tom, co bylo na povrchu, se nevyznal… (Připomíná to matematického fenoména, který v hlavě řeší nebetyčné rovnice, a přitom není s to spočítat svoji útratu u hokynáře…)

...Když Konstance ovdověla, bylo jí 29 roků. Přežila Mozarta o rovných padesát let! Zemřela 6. března 1842. Konstance zřejmě patřila k těm manželkám, které přejímají vlastnosti svých mužů. Poté, co se provdala za barona Nissena, proměnila se lehkomyslná, marnivá a marnotratná ženuška v spořivou, domáckou měštku.
Za provozování či vydání Mozartových děl neodpustila nikomu ani krejcar: dopisy, jimiž ostražitě vymáhala honoráře, by vydaly na tlustou knihu…