Autorem námětu a režisérem je Jakub Sluka, scénář napsal Jiří Popel a hudbu složil Jan P. Muchow.
Premiéra filmu byla v srpnu roku 2004.
Vladimír Dlouhý v hlavní roli filmu Non plus ultras: Tyčka je stárnoucí fotbalový fanoušek, kterému ve rvačce pomůže gang mnohem mladších chuligánů
"Ke sportu mám kladný vztah. Už proto, že oba rodiče vlastní mistrovské tituly z házené a sám občas ještě stojím v hokejové bráně. Fotbalový šílenec ale opravdu nejsem," vysvětluje Dlouhý.
Film sice bude o fotbalu (natáčet se bude na Spartě, v Příbrami a v Ostravě), sport ale utvoří jen prostředí vlastnímu příběhu. Podle tvůrců půjde o humorný pohled na krátký časový úsek v životě skupiny lidí. Režisér Jakub Sluka se do celovečerního filmu pouští poprvé, je spíš znám jako tvůrce reklamních snímků. Do dalších rolí obsadil například Oldřicha a Karolinu Kaiserovy a také Naďu Konvalinkovou.
Hlavní role hrají Vladimír Dlouhý coby samotář, jenž je málem napaden fanoušky vlastního klubu, a David Novotný jako vůdce této party, který ho zachrání a zavede do svého světa. Stranou prý nezůstanou ani ženské postavy, nikoli trpně čekající, až se muži vyřádí na fotbale, ale žijící vlastním životem.
Jedna patří k partě, druhá je osudovou ženou, o niž se bojuje, další patří k rodinám hrdinů a Dlouhý prozradil, že v komparzu je i jeho matka.
„Navíc dva angličtí herci představují stoupence londýnského West Hamu a Richard Krajčo si řekl o roli šéfa gangu ostravských fanoušků. S tím skutečným se totiž sám sešel, pohovořil a pak volal: Vím o tom všechno, chci ho hrát,“ líčí Sluka.
Manýry a výstřelky se objeví čas od času i v českém showbyznysu. Jeden člen štábu (který chtěl z pochopitelných důvodů zůstat v anonymitě) vzpomíná, jak při natáčení nového českého filmu Non plus ultras před několika týdny herec Vladimír Dlouhý požadoval, aby bylo jeho jméno napsáno tlustým zvýrazňovačem na obě strany opěradla jeho židle, aby mu ji nikdo nezasedl. Paní kostymérka tedy musela onen fix neprodleně sehnat, za což se jí herec odměnil pugetem růží koupených přes ulici.
