Cestující bez zavazadel

Televizní film s takřka detektivní zápletkou je příběhem, v němž pátrání po minulosti člověka neodkryje jen kus rodinné historie, ale je i odhalením deformovaných vztahů v dusivém prostředí falše, pokrytectví a především citové absence. Scénář vznikl volně na motivy stejnojmenné francouzské hry Jeana Anouilhe.

Gaston, pacient psychiatrické léčebny, který následkem válečných zranění ztratil paměť, se ocitá v rodině, která ani po téměř dvaceti letech nepřestává hledat svého syna. Pro Gastona je konfrontace s "vlastní" minulostí šokujícím zážitkem. Pro většinu členů rodiny i pro služebnictvo znamená jeho náhlá přítomnost oživení dávných vzpomínek i rodinných tajemství.

Cestující bez zavazadel je příběhem muže, který tváří v tvář poznání rozhoduje nejen o svém dalším životě, ale i pohledu na sebe samotného.

Chápu tento film jako příběh o zodpovědnosti, svěřuje se představitel hlavní role - Vladimír Dlouhý. O konfrontaci se světem, s vlastní minulostí. Gaston, na rozdíl ode mne, má možnost říci, ne to jsem nebyl já. A jeho rozhodování se o své budoucnosti i svém svědomí jej činí odpovědným, neboť každý má svou kůži. Možná právě proto mám pocit, že s tím co jsem měl možnost prožít já osobně, je tato role pro mne zatím největší hereckou výzvou .

Řekli o filmu a natáčení:

Vladimír Dlouhý:
Já raději spolupracuji s divadelními režiséry, takže když jsem se dověděl, že tenhle výborný Anouilhův text bude natáčet Juraj Deák, o to více jsem se na práci nad tímto projektem těšil. A myslím, že se nám opravdu spolupracovalo výborně, slyšíme na sebe, prostě si rozumíme. Důkazem tohoto našeho vzájemného porozumění může být také to, že právě teď spolu děláme zase na divadle dramatizaci původního televizního scénáře Vladimíra Körnera - Psí kůže. Při natáčení Cestujícího bez zavazadel mi ale také hodně pomohl Honza Fišar, který postavu, kterou hraji ve filmu já, ztvárnil už v divadle. A vůbec musím ještě říct, že spolupráce s ostravskými herci byla pro mne nesmírně příjemná. Všichni jsme v podstatě kamarádi, takže na place byla opravdu skvělá atmosféra. A díky Jurajově režii a výtečné kameře pana Popka se toto souznění hereckého týmu myslím podařilo přenést i do tohoto filmu.

Apolena Veldová:
Práce na této inscenaci byla pro mě osobně příjemná z mnoha důvodů, ale uvedu jen dva méně důležité. Za prvé, poznala jsem interiér zámku Náměšť nad Oslavou, kde se film natáčel a na chvíli jsem si mohla připadat jako zámecká paní, neboť jsem se dokonce mohla "válet v zámecké vaně". A potom, každé ráno jsem snídala vynikající rohlíky v penzionu U Raušů ve Velké Bíteši, kde celý štáb bydlel. Nevím, zda je to skrytá reklama, ale rohlíky v tomto penzionu vřele doporučuji.

Stanislav Šárský:
Po několika letech se už obtížně vzpomíná na to, jak se točil Cestující bez zavazadel a jak to tehdy bylo. Ale něco paměť přece jen uchovala a možná to podstatné. Byl to především dobrý scénář s člověčími, šťavnatými postavami a zajímavým příběhem. Bylo to dost namáhavé natáčení se spoustou nočních frekvencí ve vzdálených exteriérech. Byl to znamenitý výkon Vladimíra Dlouhého i jeho přátelství a kolegialita. Byla to soustředěná, vědoucí práce celého týmu vedeného režisérem Jurajem Deákem, při níž domluva byla vždycky možná. A byl to pro mě i velký zážitek moci se poprvé v životě přesvědčit o tom, že nejkrásnější pohled na svět je opravdu ze hřbetu koně.

Veronika Forejtová:
Cestující bez zavazadel bylo pro mě především setkání s málo hraným autorem, krásným textem, výborným hercem Vladimírem Dlouhým, známým a mně milým režisérem, báječným štábem ČT Ostrava a nádherným prostředím zámku v Náměšti nad Oslavou.

Jan Fišar:
Pro mne je Anouilhův text i tato hra velmi blízká už z toho důvodu, že jsme Cestujícího bez zavazadel kdysi hráli u nás v divadle a figuru, kterou ztvárnil ve filmu Vladimír Dlouhý, jsem hrál shodou okolností původně já. Hru samotnou mám jinak strašně rád. A při práci s Jurajem Deákem na téhle inscenaci bylo pro mě nejkrásnější, že jsem se právě mohl setkat s Vladimírem Dlouhým, který je alespoň pro mne největším žijícím hercem své generace. Byla s ním nádherná spolupráce a navíc na textu který je skutečně krásný.