I. Mé matky bába Kateřina Blížilová z Ostrovec byla za těch válek 9 let stará, jak mi strýc Tomáš vyprávěl, a to byli prý pamětníci těch dob, leželi Francouzi od vsi Paračova až k Ostrému vrchu a k Ostrovcům. Tedy v půl kole nejméně 4 - 5 hodin kolem Mirotic k straně Písecké. V Budském dvoře měli špitál, před dvorem je pahorek porostlý hlavně lískovím, jalovcem a břízkami, tam jich dle pověstí leží množství.
Stalo se tehdá, že v Cerhonských lesích jely 3 slečny nějakého francouzského prý jenerála, ujíždějíce před našema husary v kočáře (ti husaři byli do roztrhání na vojně), v lese však je přepadli cerhonští sedlák Šumbal, mušketýr a hajný, zabili je a okradli, dlouho prý se tam válely v těch místech francouzské karty. - Šumbalové od těch dob měli vždy jeden bolavé nohy, znal jsem sám jednoho; na hajného padlo dřevo v lese brzy na to i mušketýr skončil rovněž nějak šeredně, jenže jak, se mi již z paměti vytratilo. Na tom místě posud ve velkých lesích 3 kříže. - Nedaleko vsi Čížové u Písku stojí červený kříž, zde byli zimou skřehlí Francouzi zde ležící našemi husary zmasakrováni. Děkan Písecký zapsal do farní knihy: Dostali jsou Francouzové na den mláďátek. Pořekadlo: Mon dieu Písek znáš, odtud beztoho pochází mordie.
II. Dvůr Budy byl vystavěn na lesní půdě někdy po třicetileté válce, stojí mezi průhony a pastvisky, před lety jich bylo ještě plno, samé hrubě sem tam kamení s lasičkami. Skorem u samého dvora krásné lesy s vrchy Kosatínem a Hradem, lesy a dvůr patří Písku, Písek také dvůr vystavěl. Dvůr má čelo k jihu, na sever jsou stodoly, na východ zeď a na západ maštale. Uvnitř velký dvůr s kolnou se starým kočárem a několika hrubými saněmi. Z jara na pastviskách kukačky (vstavače), na podzim zažloutlé hadí mlíčí (pryšec), z pohnojených poli se kouří, jakož i z lesů pára vystupuje. Před dvorem menší rybník s kapry, okolo vede cesta ku švestkovým alejím k Miroticům. Děd mojí ženy, jakož i strýc měli to ode drahných let pachtováno a vedli zde polní hospodářství, pivovar s dobrým mokem a lov jim patřil, kdež i srnčí nechybělo. Taký život a okolí vypěstovalo ze strýce zvláštní originál, byl člověk vysoký, šíje drobet zvlášť k stáří nahnuté, málomluvný, ač se rád zvlášť s některým fořtem bavil, kouřil z dřevěnky a odpůldne popíjel z plecháče. Měl malé bystré oči, které mhouřil, až se mu okolo faldíčky dělaly, měl slušný nos a pod ním světlé kníry, nosil lovecký kulatý malý kloboučík, za nějž rád si s pahorku jalovec dával. Nosil prošívanou vestu s rukávy hedvábnými, na krku černý hedvábný šátek a soukenné kalhoty do hrubých bot. Když jel do Písku neb na okres v kočáře, měl šedivý dlouhý plášť s červeným futrem. Když mluvil ku př. na pacholka: Matěj, půjdeš do Mirotic, rozumíš! atd., atd., tak jak bouře, tak dávali as hejtmani své rozkazy. A byl přec dobrák. Lov miloval, na poli co bylo z okna vidět, býval houf koroptví, na který nesměl nikdo střelit. Po dráze nejel nikdy - a musel bych, když oni si poručí atd.
Z průjezda se vešlo do prázdné ratejny, z které vedly napravo dvéře k valachu, co se suší slad, druhé stále otevřené dvéře vedly do strýcovy ložnice, na stěně tam byla dřevěná rechna s několika puškami, dvojkama na cilindrech pečlivě koudel, aby to nerezavělo, u okna stála pro případ dlouhá jednotka. Dál byla světnice co jídelna a za ní kuchyň. Děvky byly přes průjezd, v jehož průvanu ohluchla teta a několik dcer dostalo z toho zdravého vzduchu souchotiny.
Za dvorem na východ je otevřený sad, v něm chalupa bednáře, opodál ovčín, v něm též byt ovčáka s mnoha malovanými truhlami a skleněnými pestrými obrázky. Za ovčínem starý strom, pod kterýmž studánka.
V roce 1848, to byl ještě dědeček živ, a ten strýc mi to vypravoval, přibylo as 20 husarů prchlých z Klatov, muselo být již pozdě odpoledne, an zůstali na noc. V té jídelně po večeři mi vypravoval: Tady seděli, dali jsme jim sýr, chléb a pivo, mlčeli, na koně dohlíželi, kteří stáli celou noc osedlaní ve dvoře, ráno jsme jim dali posla, aby je vyvedl. - Oni totiž, myslím, prchali z Klatov a Přeštic atd. na Žinkovy, Nepomuk, Lnáře, Kasejovice k nám, Písku se patrně vyhýbali k vůli vojsku. - Od jednoho bývalého vojáka v Písku jsem slyšel, že jsa rekrutou přepadli v noci někde u Písku ves, kde leželi husaři, rytmistr vida, že je zle, se zastřelil, v sedle jeho koně byly peníze. - Ti Budští, myslím, že se zdrávi dostali.
(Aleš na okraji dopisu vykreslil sedícího husara a slovy popisuje jeho ústroj)
Rovné čáky s pivoňkami. Atily delší než teď, šavle s taškou opásány přes atilu, vše atila, kožich jakož i kalhoty modré se žlutým cifrováním. Červená čabraka, kožich přes, v předu plášť, jakož i 2 pistole. Řemení bílé.
Ve dvoře nahoře 2 pokoje, z jejichž oken vidět Šumavský Boubín. Na půdě prý bylo znát ještě krvavé skvrny po špitále.
Bývaly znamenité časy, kdy dědek Batěk posílal ještě týdně své šimly s pivem do Písku, nadělal pěkné jmění, však ale ve velké rodině se rozešlo. Inu všecka sláva polní tráva.
Ten obrázek dvora, prosím, mi zachovej, před ním dvě zahrádky, ta s altánem květinová - jiřiny, kosatce - pár švestek. Druhá byla zelinná.
Teď se již nevaří, a dvůr spachtovali 2 sedláci a je po slávě.
Tady se narodila má žena a já měl veselku.
Když prý před lety sundali pavlač ve dvoře, našli zazděné malé housličky a nějaké listiny, dali to do Písku a Bůh ví, kam se to podělo. Jednou také někde kopali a našli zbraně.
Nad branou jsou sluneční hodiny.
Přijmi srdečný pozdrav.