Ukázky z básnické tvorby
Malé (i větší) úzkosti
(1993-1994)
Děsíš se větru
Děsíš se dálek
Děsíš se dosahu svých myšlenek
Kámen po kameni
Vršíš hradby své cely
Sám se svým strachem
Sám se svými hlasy
Sám sobě vlkem
Lovcem i kořistí
Vězněm i dozorcem
Otevři dveře a jdi hledat člověka
*
Proč pláčeš do té tmy ?
Proč řveš do té hlubiny ?
Ztichni a poslouchej !
*
Nejvíc si svého vzdělání vážím
Když si váži kličku na botě
*
Tvář hluboce zbrázděnou vrásky smíchu
Obul si své parádní stepovací boty
Osedlal svého nejlepšího hřebce
Sfoukl svíčku
*
Pošli svůj kříž na draku do oblak
Neboj se
Nepřijdeš o něj
*
Transformace
V studené parádě reklamních hesel
Sešli se k poradě výrobci křesel
*
/"out of time"/
Chodím nekonečně dlouho po ulicích
Každý krok znamená věčnost
Tady a zároveň jinde
Čas plyne Jinak
Naproti zvoní zvony
zní však odnikud odjinud
***********
Naléhavé otázky
(1993-1994)
Je smrt malého klauna
právě uprostřed kotrmelce
veselá nebo směšná ?
***
/Vánoční Haiku/
Mlčí vánoční kapr významně ?
Nebo je to jenom výsměch ?
***
Je snad cinkot příborů o porcelán
důstojným smutečním pochodem
pro padlého kuchaře ?
***
Mám snad věřit censuře kocovinových rán ?
*********
Slova šeptaná osaměle pozdě v noci
/1993/
zářivé střípky dětských vzpomínek
ta nejcennější měna v celém světě
znovu si prožít skoky ze sýpky do čerstvého sena
znovu nadzvihovat těžká víka
těch tajemných masivních truhel
ozbrojen jen starou dědečkovou ládovací dvojhlavňovkou
proti všem příšerám
skrývajících se v pavučinách v každém rohu
znovu nadechovat tu zatuchlou vůni minulých staletí
spolu se zvířeným prachem
znovu se toulat po horských loukách
se zurčícími potůčky
znovu se smát
bát se
a plakat jako dítě
ztrácet se v temných lesích
Setkání
/1994/
Přišla jsi
Magická jako odpolední sen
Bojím se
Že také tak prchavá
Zavěšeni do sebe očima
Za hranicemi tohoto sklepa
V Tvé tváři třpytí se
Něco z jiného světa
Opravdová poezie musí řezat do živého
/1994/
Tak jako tráva ostřice
Kapitán však neměl klid
Dokud se paluba pořádně nekolébala
Pak se teprve na chvíli zbavoval
Svojí staré hadí kůže
Kam prý na něj s poezií
To je hádanka bez řešení
Naivní sen ježka v kleci
Bleška pod mnišskou kutanou
Jiskřička v oku jeptišky
Báseň pro holku co má ráda žebříky
/1994/
Maruško víš
Že zrcadla hoří ?
Ztrácíš-li někoho
Kdo je Ti cizí
Modrými dveřmi
Tvé ještě dětské ložnice
Přicházela jsi již tenkrát
Jako sen
Schovaná za lidskou siluetou
V zahradě svítal nový den
Pak však zakokrhal kohout potřetí
Řinčícím budíkem
Jako každý všední den
Za hory
Za lesy .......
S kradeným peřím
/1994/
S kradeným peřím se špatně přistává
Bojí se kukačka
Pod skořápkou ve vejci
Ještě pouze tušíc
To oslňující a ostré světlo
Tohoto světa
Jakoby v zrcadle
Tajemnými průstřihy reality
Pod neznámou oblohou
/1994/
Smrtí i životem
Posunujeme se přískoky
Mlčíš tak hlasitě
Křičíš tak potichu
Na modrou hranici tohoto světa
Přečteš-li pohádku
O růži poupátku
Noc šípy zamíří
K postroji za mříží
Břízy se ustrnou v nehybném postoji
Tak prosím v noci již neplač
Až svíčka prohoří tajemnou krajinou
Budeme soutěžit v polykání ohně
Projdeme se věčností
Dostaneš-li
Nezapomeň nikdy vracet
Každý přece procitá jindy
Ve středověkém příšeří
/1994/
Při nocích
Kdy chceš za každou cenu
Zastavit tikot hodin
Jen silou vůle
Zastavil jsem se za letu
Ve středověkém příšeří
V nějakém cizím kabátě
V nějakém cizím temném městě
Bez jediné lucerny
V tichém šílenství
Blbé diktatury
Zavilé zuřivosti
Prosvícen Tvou láskou
Zachráněn Tvojí odvahou
Postatvit se smrti z očí do očí
Uprostřed tiché apatie dobrých rodin
V pasti své hysterie
Smířených s dobrodružstvím televizních reklam
A nocí s Manuelou
Otevřeným oknem naší mysli
/1994/
Krajina se ztrácí v neviditelném víru
V našich očích
A mizí nenávratně za svým obzorem
Tak jako my občas sami sobě
V puklinách letokruhů
Dřevěných orlojů
Starých pařezů
Slunečními hodinami měsíce
/1994/
Svět prosvítá
Úzkou štěrbinou
Tvého oka Lásko
V tichém dojetí
čas se zastavil
Sluneční erupcí
I tichou vibrací
Praskají struny našich těl
Praskají krypty našich duší
V oříšku Popelky
Tajemstvím početí
Hloubkovými lety ztracených iluzí
SMUTNÝ ŠAŠEK
/1995/
několika flažolety
svých housliček
nejrprve potichounku rozezvučil
strunu Mléčné dráhy
postupně rozkmitávajíce celý vesmír
až se náhle zhroutil
pod tíhou svých rolniček
Košilku ušitou ohnivou nití
/1997/
Tišila bolesti tohoto žití
Ta propast krásnější a hlubší
Úsměvem nějak čistším
Směje se do noci