Čimelice byly až do poloviny 15. století přímým majetkem královské komory jako tzv. ušlechtilé manství, které mělo stejné právní postavení jako nedaleký Orlík. První písemné zprávy jsou z roku 1445, kdy Čimelice vlastnil Markvart, syn Jezovce z Rakovic a Jan z téhož rodu. V roce 1448 se připomíná čimelická tvrz patřící Petru z Čimelic. Kolem roku 1460 získal Čimelice královský prokurátor Jan Tluksa z Vrábí. Z jeho doby platilo povolení krále Vladislava II. Jagellonského (1483), aby mohl brát dříví z píseckých lesů a provozovat honitbu na jeleny, laně, srny, vepře a medvědy. Současně mu král udělil právo popravy a stavby šibenice. Roku 1532 se dostal na Čimelice rod Deymů ze Stříteže, který získal k Čimelicům i sousední Rakovice, část Krsic, Dolní Nerestce, část pohoří a Lučkovic, Cerhonice, Dolní Ostrovec a na čas i Vráž a část Dědovic. Ve druhé polovině 16. století byl v Čimelicích vystavěn vedle starší gotické kaple větší renesanční kostel. V této době se též začalo s budováním rybniční soustavy na Čimelicku. Tvrz byla renesančně přestavěna a v roce 1597 byla zmiňována při dělení majetku jako kamenná s dvorem a pivovarem.
Roku 1629 získal Čimelice (právě povýšené na městečko) z konfiskací hrabě z Althanu a ještě téhož roku je koupila sestra posledního Viléma Deyma, paní Eva Plotová z Koňařin. Od plotů koupil Čimelice roku 1686 hraběcí rod Bissingenů z Bissingen, jimž pak patřily až do vymření rodu r. 1771. Z odhadu v zemských deskách je znám rozsah majetku zahrnující kamennou tvrz s osmi pokoji a s okrouhlou vížkou v rohu, cihelna, pivovar, panský dvůr, ovčín, mlýn pod Čimelicemi a kostel sv. Alžběty. Je zde také zapsáno několik rybníků - Pod tvrzí, Podkostelní, Lušťovec, Nad mllýnem, pět rybníků nad návsí, Stejskal, Nový, Zástava.
Rodem Bissingenů začalo významné
období čimelického panství, které bylo vedeno k hospodářské
prosperitě. Až do této doby platilo právo užívat písecké
lesy, o což vedl Jan Jindřich z Bissingenu spor. Tohoto práva
se později zřekl jeho syn Karel Bohuslav za získání Líšťanského revíru. Zde nechal postavit
Líšťanský dvůr s ovčínem. V roce 1719 byl založen dvůr
Bissingenhof na poloostrově rybníka Stejskal, který byl později
rozdělen nízkou hrází na dva rybníky Bisingrovský a
Stejskal. Původní čimelická tvrz byla v roce 1730 přestavěna na sýpku.
Dnes tato stavba uzavírá soubor budov na severním boku předdvoří
zámku. Třípodlažní objekt s drobnými okénky je překryt
zvalbenou sedlovou střechou, část průčelí štítové zdi
zabírá novodobě obnovená malba slunečních hodin.
Karel Bohuslav z Bissingenu byl v roce 1725 jmenován hejtmanem
Prácheňského kraje. Tuto funkci zastával s přestávkou do
roku 1742.
Čimelické panství bylo v letech 1741 - 43 poškozeno francouzsko - rakouskou válkou. V říjnu 1744 ležela v prostoru mezi Čimelicemi a Miroticemi velká armáda. K této době se váže vznik památníku zvaného Vintíř. Na vysokém žulovém podstavci jsou umístěny tři žulové koule, na nichž se zdvíhá štíhlý trojboký jehlan. Tři plošné stěny jehlanu vyzdobil počátkem tohoto století čimelický malíř Josef Jelínek obrazy českých patronů, které jsou však dnes už smyté a neznatelné.
Po smrti činorodého Karla
Bohuslava Bissingena převzal správu panství jeho syn Karel
Bohumír (Gotfried). V jeho době vznikly další hospodářské
dvory. Po jeho smrti zdědila panství manželka Apolonie, rozená
Wratislavová z Mitrovic, čímž panství přechází do držení
Wratislavů (1782). Josef
Wratislav z Mitrovic získal dodavatelství a nákup, tedy zásobování
císařské armády za napoleonských válek. Panství hospodářsky
prosperovalo, což se projevilo na řadě staveb, které doplnily
architektonický ráz Čimelic a okolí o empírový sloh. V letech 1798 - 1817 byl postaven malý empírový
zámeček, dotvářející severovýchodní stranu čimelického
dvora. Po roce 1800 byl dostavěn hospodářský dvůr v Karlově, dvořiště bylo uzavřeno symetrickou zástavbou,
osově vázanou na zámeček a na lesní alej. V roce 1802 byl
Karlov přejmenován na Gabrielenhof po Gabriele, rozené
Desfours, manželce Josefa Wratislava. Tento nový název se však
neujal.
Od roku 1800 do roku 1848 bylo v Čimelicích vystavěno 29 nových
domů, byly postaveny nové
domkářské chalupy, náměstí bylo doplněno o kovárnu a zájezdní
hospodu č.p. 20 (dnes restaurace Na Knížecí).
Čimelice přešly po smrti
Gabriely Wratislavové v roce 1840 na její dceru Josefinu,
vdanou za knížete Karla Schwarzenberga a staly se tak součástí
majetku knížecí sekundogenitury. V roce 1846 získali
Schwarzenbergové také Varvažovsko a vzniklo tak velké území, související
s Orlickým panstvím. Za Schwarzenbergů došlo ve východní
části Čimelicka a v okolí Vrábska k vysázení alejí dubů,
jírovců, jilmů a lip navazujících na hráze rybníků, remízy
a bažantnice. Krajina přizpůsobená lovu se tak dostala do své
konečné podoby.
Schwarzenbergové (orlická větev) byli majiteli až do r. 1949
kdy byl majetek vyvlastněn a zámek vydrancován komunisty. Navrácen byl až v
restituci v r. 1994 potomku rodu, knížeti Karlu
Schwarzenbergovi.
V nedalekém mlýně u Díků
byla 11. května 1945 podepsána kapitulace nacistické Schörnerovy
armády po střetnutí u Slivice. Zde byla tedy formálně skončena
poslední bitva druhé světové války v Evropě.
Německý velitel Pückler ukončil potom svůj život sebevraždou.
Čimelický zámek, který je jedinou významnou zámeckou stavbou z období baroka v píseckém
okrese, dal vystavět v letech 1728 - 1730 hrabě Karel Bohuslav
(Amadeus) Bissingen stavitelem A. Canevallem vedle staré tvrze
Vrábských, která bývala obklopena vodním příkopem a jejíž
zbytky se dodnes zachovaly ve zdivu dnešního špýcharu. Zámek je
jednopatrová stavba, jejíž střední trakt poněkud ustupuje a
převyšuje o jedno patro ostatní budovu. Po požáru roku 1767
byly na postranních křídlech zámku postaveny nevysoké věže.
Velmi cenné vnitřní zařízení, oltář a plastiky zámecké kaple sv. Jana Evangelisty, obrazy a
jiné umělecké předměty ze zámku zmizely před zřízením střední
průmyslové školy filmové (1952), která vychovávala adepty filmového
umění až do roku 1982. Od roku 1999 do roku 2001 využívalo interiéry
zámku Centrum současného umění v Praze (Center for Contemporary Arts - CCA), které zde otevřelo rezidenční
program pro umělce (tvůrčí pobyty).
U zámku byl v době vzniku zřízen park s
pravidelným parterem tvořeným čtvercovými poli, pravděpodobně
s kašnami v křížení. Jednotlivá pole, lemovaná stříhanými
plůtky byla členěna cestičkami, opakujícími křížový
motiv. Před zahradním průčelím byla travnatá plocha, plošně
vyklenutá směrem k začátku aleje. Park měl bohatou sochařskou
výzdobu a na parter navazovaly
ovocné zahrady. Jižně od zámku ležela kuchyňská zahrada. V
této době byla vysázena dvouřadá lipová alej od parku k
renesančnímu zámečku s šestibokou věží v Rakovicích. Alej
byla lemována sochami z dílny Jana Hammera, rodáka z Plzně,
který přišel do Čimelic v roce 1735 a žil zde do roku 1768.
Jeho sochařská huť vytvářela plastiky vysoké umělecké
hodnoty. Byla zřejmě umístěna v usedlosti Hvížďalka.
Plastiky z Hammerovy hutě po odstranění z aleje k Rakovicům a
ze zámeckého parku byly v
19. století rozmístěny na kamenný most státní silnice přes
řeku Skalici u Nerestec, na rozcestí k Rakovicům v Čimelicích,
na most v Čimelicích (sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého,
sv. Norberta a sv. Vojtěcha), na ohradní zeď čimelického hřbitova a na kopec státní silnice k
Miroticům Několik Hammerových soch zdobí i starý kamenný
most v Písku.
Při cestě od zámku ke kostelu
stojí pozdně barokní budovy čimelické fary, která zde byla
obnovena až v roce 1749, budova staré školy z roku 1808 a
stavení panského špitálu pocházející z roku 1804.
Zámecká zahrada proslavila v posledních letech Čimelice úchvatnými
výstavami květin, které zde s velkou péčí a profesionalitou
pořádá každé dva roky.
Kostel sv. Trojice v Čimelicích je vlastně malým muzeem
stavitelských slohů: původní menší kaple, dnešní
sakristie, je gotická, klenba a malby chrámové lodi jsou
renesanční, oltáře barokní, zpovědnice a chór empírový.
Za Wratislavů byl roku 1822 kostel rozšířen, opraven a přistavěna
věž s čtyřbokou mansardovou vlašskou čepicí s vikýři. Z
vnitřního zařízení je pozoruhodná pozdně gotická socha
Madony z poloviny 15. století, bohaté barokní oltáře a křtitelnice,
několik cenných starých náhrobníků ze 16. a 17. století, kamenný erb Karla Bissingena a empírová
zpovědnice.
Prostoru vedle kostela dominuje rokokové sousoší sv. Trojice.
Kaple a hrobka Wratislavů byla vystavěna v empírovém slohu J. F. Jöndlem v roce 1817 na čimelickém hřbitově a vysvěcena v roce 1819. Má formu řeckého chrámku s trojúhelníkovým štítem na kladí neseném čtyřmi dorskými sloupy.
© J.Ž. January 2000
