Z DEJIN ZIDOVSKÉ KOMUNITY V OSOBLAZE

Zide byli po cele obdobi stredoveku a novoveku ve vetsine evropskych statu minoritou, k niz mela vetsinova spolecnost rozporuplny vztah. Byli obratnymi obchodniky, vynikali v peneznictvi a casto se dopracovali ke znacnym majetkum. Prave v souvislosti s tim se vsak casto stavali tercem nepokryte nebo vselijak maskovane zavisti, posmechu, a nenavisti prislusniku vetsinove spolecnosti. Stridave se ocitali v situacich, kdy byli trpeni a casto i protezovani a jejich penize a schopnosti byly vyuzivany ve prospech obce, mesta ci zeme, jindy vsak byli pomlouvani, pronasledovani, vyhaneni, zbavovani majetku a nejednou i zabijeni.

To vse, co zde bylo receno, platilo samozrejme i pro pomery v regionu Horniho Slezska a pozdeji, po roce 1742, Rakouskeho Slezska. Zidum bylo povolovano aby se, nikdy vsak jako plnopravni obcane, mohli usazovat v hornoslezskych mestech a obcich. Napriklad v Opave byli zide trpeni az od roku 1501, kdy dostali povolovaci dekret k pobytu od krale Vladislava Jagellonskeho. Postupne jich pribyvalo, vlastnili zde domy, pozemky v prostoru tzv. zidovske ulice, meli zde svou synagogu i vlastni hrbitov. Opavsti mestane jejich nevitanou konkurenci tezce nesli a jiz po dvaceti letech hledali pomoc u mladeho krale Ludvika. V nejcernejsich barvach mu licili podvody zidu a to, jak zizni po krestanske krvi a kradou krestanske deti. Kral, jenz byl mestanum priznive naklonen, opavany vyslysel a v roce 1522 rozhodl, ze do tri tydnu musi vsichni opavsti zide svuj nemovity majetek prodat a opustit mesto. Kral Ludvik Jagellonsky zakazal zidum pobyt v Opave "po vsechny casy", coz prakticky trvalo az do doby vlady Marie Terezie, ktera za zvlastni prokazane sluzby povolila usadit se zde pouze jedne zidovske rodine.

V Osoblaze se setkavame s prvnimi zpravami o pobytu zidu k roku 1334. Tehdy zde, na biskupskych majetcich nasli útociste zide, prchajici pred pogromem z nedalekych Hlubcic. Biskupskym úradem jim bylo povoleno postavit si tu nekolik (4-5) domu pred mestskou hradbou u Dolni brany na pozemku, nalezejicim biskupskemu Dolnimu dvoru. Jednalo se o pozdejsi krestanske domy c.p. 263 a 264 a zidovske domy XXVIII a XXIX, coz jsou nejstarsi znama mista pobytu zidu v Osoblaze.

V neklidnem obdobi prelomu 14. a 15. stoleti a v dobe husitskych valek, byly jejich domy na predmesti nekolikrat zniceny. Proto jim bylo pozdeji, v roce 1420 povoleno presidlit do hradbami chraneneho mesta. K nim postupne pribyvali dalsi uprchlici, kteri osidlovali ve meste tzv. "puste grunty , a tak se mala "zidovska obec" postupne rozrustala. V roce 1455 sem prisla dalsi skupina uprchliku z Hlubcic. Tito zide, prichazejici do Osoblahy si s biskupskym svolenim staveli sva obydli jiz uvnitr mestskych hradeb na spalenistich v mistech byvaleho biskupskeho hradku, jenz staval v severovychodni casti mesta. V roce 1428 byl husitskym vojskem Prokopa Holeho znicen. V roce 1448 byl sice opraven, ale roku 1514 opet vyhorel. Od te doby bylo misto puste az do doby, kdy si zde, v mistech pozdejsi Horni zidovske ulice, postavili sve domy novi zidovsti uprchlici, kteri sem prisli v roce 1543 opet z Hlubcic. V roce 1570 pak prisla vyznamna skupina 12 zidovskych rodin z Prudnika.

Po skonceni na valecne udalosti velmi bohateho 15. stoleti, prineslo 16. stoleti nebyvaly rozkvet zejmena mestum, s nimiz bohatly i jejich zidovske obce. To vsak vedlo opet ke zhorseni postaveni zidu v nekterych mestech ( Opava, Hlubcice, Biala, Prudnik) a odtud pak prameni snaha nekterych zidovskych rodin hledat útociste na majetcich olomouckeho biskupstvi, zejmena prave v Osoblaze.

Dne 8. zari 1570 olomoucky biskup Vilem Prusinovsky vydal v Osoblaze listinu, kterou povolil prudnickym zidum, vedenym jistym Izakem a Kanselem, aby si s dalsimi deseti, v Osoblaze postavili na urcenem miste 6 domu (pozdejsi c.p. XV - XX) a smeli zde provozovat sve zivnosti. Z techto sesti domu, ktere obyvalo dvanact hospodaru, meli platit stejne platy, jako jini osoblazsti mestane. Navic pak byli povinni platit tzv. "zidovsky regal", plat, obnasejici pro kazdeho hospodare a podruha rocne 1 dukat ve zlate, vdovy platily pul dukatu, rabin a ucitel byli od placeni osvobozeni. Zmineny plat byli povinni platit i v pripade, ze by se ve meste v uvedenem roce neusadili a pokud by jich bylo vice a postavili si vice nez puvodne nez povolenych 6 domu, maji i ti dalsi zide platit zminene platy. Shodne s obecne dodrzovanym zvykem, ze pro vice nez 10 usedlych rodin bylo povoleno zridit skolu, povolil jim jeji postaveni take biskup Vilem a soucasne prislibil vykazat misto ke zrizeni hrbitova. Dale jim po dobu jednoho roku od pristehovani odpustil vsechny vrchnostenske i mestske roboty.

V listine biskup soucasne stanovil pravidla provozovani zidovskych zivnosti ve meste a zejmena vyraznym zpusobem omezil poskytovani financnich sluzeb a pujcovani penez zidy. Pujcovat biskupovym poddanym smeli jen s povolenim osoblazskeho rychtare a o kazde takove pujcce musel byt proveden zapis do zvlast k tomu urcene knihy. V pripade, ze by nektery z zidu nekomu z biskupovych poddanych neco pujcil bez povoleni, pak to propadlo ve prospech biskupske komory. Lidem prespolnim a cizim vsak mohli osoblazsti zide pujcovat bez omezeni, ne vsak na kradene veci a kostelni klenoty. Dale je v listine uveden seznam zivnosti, ktere zide mohou a nesmeji v Osoblaze provozovat a take ustanoveni, ze kterykoli z nich se muze, splati-li vsechny platy, kdykoli volne z mesta odstehovat.

Dne 9. zari 1573 potvrdil biskup Jan listem, psanym v Kromerizi, toto privilegium sveho predchudce spolu se vsemi pravy a platy, jez osoblazskym zidum prislusely. O ctyri roky pozdeji, 8. prosince 1577, biskup Jan XV. potvrdil obe predesla privilegia, ale soucasne zidum, za osvobozeni od nekterych robot, stanovil novy plat ve vysi 12 zlatych a krome toho jeste dalsich 12 zlatych rocne navic. Mimoto byli zidovsti obyvatele mesta povinni, stejne jako jejich krestansti sousede, platit i tzv. Zameckou dao, urcenou na opravy mesta a katolickeho kostela.

Dne 7. února 1604 olomoucky biskup, kardinal Ditrichstejn, osoblazskym zidum potvrdil vsechna privilegia ze 70. let 16. stoleti a ponechal je pri dosavadnich platech a cinzich, robotach i pravech. V roce 1606 jim navic povolil, ze si ze sveho stredu mohou volit soudce - rychtare.

Tak se zdejsi zidovska obec postupne rozrustala a k puvodnim 4 domum a nejakym chalupam, pribylo nejprve 6, pote 12, pozdeji 16 a v prubehu doby az na 32 domy a dalsi chalupy. Odpovidajici stavebni mista se nasla i pro chudobinec, skolu a synagogu. Ta pak stala na stejnem miste az do pocatku 20. stoleti. Pro zidovskou komunitu musel byt ve meste zrizen i samostatny hrbitov. K tomuto úcelu bylo vyhrazeno misto vne mestskych hradeb v severni casti mesta, ktere zabiralo cast mestskeho prikopu a valu. Aby zde nebyla obrana mesta oslabena, museli zide kolem vnejsiho obvodu hrbitova postavit novou obrannou zei, vykopat prikop a pred nim navrsit novy val. V od mesta nejvzdalenejsim konci hrbitova stala marnice a bylo tu misto, zvane "Kout ucencu", vyhrazene pro pohrbivani rabinu.

Diplomem ze 16. kvetna 1616 kardinal Frantisek z Ditrichstejna potvrdil zdejsim zidovskym obyvatelum nejen pravo mit zde svou obec, shromaziovat se, dodrzovat sve zvyky, mit zde skolu a synagogu, ale take k jejich potrebe, rozsirit pocet zidy obyvanych domu, stojicich vne i uvnitr hradeb, az do celkovy pocet 32.

Na konci 16.stoleti citala zdejsi zidovska obec 132 obyvatel, zijicich v 16 domech a 6 chalupach. V roce 1616 se rozrostla na 135 obyvatel, kteri obyvali 32 domu. V dobe mezi lety 1570 a 1616 se pocet krestanskych obyvatel zvysil pouze o dva a v posledne zminenem roce cinil 282. Biskup Vilem osoblazske zidy osvobodil od nekterych vrchnostenskych i mestskych robot a zdejsi zidovsti kupci cile obchodovali prizi, kuzemi, kozesinami, lnenym i kovovym zbozim a svuj obchod provozovali na rozsahlem územi, tahnoucim se az k Odre.

V roce 1618 nastaly Osoblaze tezke casy. Krnovsky markrabe Jiri Braniborsky pritahl k mestu a jeho obyvatelum ulozil zaplatit velmi vysoke vykupne. Krestansti obyvatele museli slozit 2.000 a mistni zide 1.000 tolaru. V souvislosti s neplacenim bylo mnoho katoliku vsazeno do veze nebo vezneno na hrade Fulstejne. Zide nejspis zaplatili beze zbytku, protoze o nich v teto souvislosti zminky nenachazime.

Pozdeji, v roce 1626, se pred osoblazskymi hradbami objevilo Mansfeldovo danske vojsko o nekolika tisicich muzich. Do mesta byl poslan dansky trubac s vyzvou, aby se osoblazsti vzdali. Pred Horni branou byl vsak jednim z mestskych musketyru zastrelen, a proto dal Mansfeld mesto vzit útokem a zapalit. Pri velkem pozaru shorely u Prudnicke brany take vsechny, tehdy drevene zidovske domy az po lazen.

V roce 1642 zasahla mesto i jeho zidovskou obec epidemie, ktera si vyzadala mezi obyvatelstvem znacne obeti.

Podle urbare z roku 1644 meli osoblazsti obyvatele krome roboty platit i desatky, mezi nimiz byl i tzv. stolni gros. Ten platili vsichni krestansti obyvatele a take zide, kteri vsak byli osvobozeni od placeni dane z úrody. Navic vsak platili tzv. "mlady" nebo "krvavy" desatek, jenz spocival v tom, ze byli povinni odevzdavat kazdou desatou husu ci slepici.

K roku 1648 mame prvni serióznejsi údaj o poctu zidu v Osoblaze. Ten rika, ze jich zde, ve dvanacti, po tricetilete valce zbylych domech, zilo 160.

V dobe tricetilete valky vznikaly ve meste mezi krestany a zidy rozpory. Jejich pricinou byly zejmena naklady na obranu mesta, stavbu a opravy mestskych hradeb, bran a vezi a jejich rozdeleni mezi obyvatele. zide údajne hledali cesty, jak se na techto nemalych vydajich nepodilet a k urcite shode doslo az v breznu 1642. Tehdy bylo urceno, ze kazdy zid musi ze sveho domu zaplatit na obranu mesta prave tolik, co jini mestane a stejne jako kazdy mestan take vykonavat straz. Po skonceni valky vedly zase ke sporum rozdilne nazory na kryti valecnych skod. Spory byly uzavreny teprve v roce 1659. Tehdy se zidovska obec zavazala, ze krome bezne odvadenych platu bude jeste navic platit 50 rynskych zlatych na vyrovnani skod a opravu mesta. Pozdeji bylo take ustanoveno, ze spaleniste po velkem pozaru r. 1626 zidovska obec mestu prenecha jako splatku za castku 180 tolaru, kterou mu dluzila za valecne vydaje. Bylo dohodnuto, ze toto misto uz nebudou zide smet od mesta znovu koupit a tim se vyrovnaji vsechny pohledavky mezi obema stranami.

V roce 1664 je ve meste pripominana zidovska arenda - hospoda. Byla v c.p. XXI-XXII a dale zde byl chudobinec-spital, ktery sice v uvedenem roce vyhorel, ale byl na miste pozdejsich c.p. III-IV znovu postaven. V te dobe bylo v zidovske casti mesta uvadeno 12 obchodu s ruznym zbozim, 1 obchod kuzemi, dale zde bylo 12 podomnich obchodniku, 1 lekar, 1 kamenik, 1 smenarnik, 1 talmudista, 2 vycepy piva, vina a palenky atd. Na mlynske strouze byla zidovska lazeo a skola, zmioovana jiz v liste biskupa Vilema Prusinovskeho z r. 1570, stala na Synagogalnim placku. V ni meli svuj byt ucitel i zdejsi rabin. Puvodni drevena synagoga, postavena na miste zanikleho biskupskeho hradku, v roce 1624 shorela a pote co byla obnovena, padla znovu za obet nicivemu pozaru v roce 1626. S biskupskym souhlasem byla na puvodnim miste postavena synagoga nova a tato majestatni stavba, dominujici spolu s farnim kostelem celemu mestu, mela údajne pojmout az 2.000 lidi. Jeji rozmery muzeme odvodit ze separacniho planu mesta z roku 1728. Je tu zobrazena jako vychodo-zapadnim smerem orientovana stavba, ktera svym pudorysem o mnoho neprevysuje rozmery bezneho mestanskeho domu. Za sve vzala pri velkem pozaru v roce 1802, kdy spolu s ni shorel i archiv zidovske obce.

Po tricetilete valce z mesta mnoho zchudlych zidovskych rodin odeslo a tak roku 1669 bylo v Osoblaze podle lanoveho rejstriku napocitano 9 osedlych a 13 pustych zidovskych domu. Pocatkem 70. let se do mesta zacaly stehovat nove zidovske rodiny nejen ze Slezska, ale i z Krakova, stredniho Nemecka (Franku), a z Vidne. Na mista puvodu upozorouji i nektera rodova jmena nove pristehovalych zidu, jako napriklad Krakauer, Deutsch, Englisch, Frankl a z Vidne pak prisly rodiny Marburg, Munk, Wellsch.

V roce 1678 potvrdil osoblazskym zidum jejich vysady a prava olomoucky biskup knize Karel z Lichtensteina.

K roku 1734 nachazime opet zminku o zidovske arende, k niz nalezelo i pravo paleni tri kotlu koser palenky. V uvedenem roce byla arenda na naklady zidovske obce nove postavena a pronajata Sare Pollakove za 100 zlatych knizeci cinze a 250 zlatych platu zidovske obci.

Po prvni Slezske valce v r. 1742, kdy cisarovne Marii Trezii zustal ze Slezska jenom onen povestny "plot", zatimco cela slezska "zahrada" pripadla Prusku, se i Osoblaha najednou stala pohranicnim mestem. Rozdelenim Slezska, zavedenim celnich barier a nepratelskym postojem obou stran, doslo k drastickemu poklesu obchodu, cimz pochopitelne nejvice trpela prave pohranicni mesta. Osoblaha tak razem, diky sve, v dane situaci nepriznive geograficke poloze, razem ztratila vice nez dve tretiny svych odbytist a moznosti obchodnich kontaktu. Cely osoblazsky kraj se totiz razem ocitl v odlehlem koute pohranici, mimo hlavni dopravni komunikace. To vedlo k dlouhodobe stagnaci mesta i jeho zidovske komunity.

Osoblazsko vsak i nadale zustavalo moravskou enklavou v Rakouskem Slezsku, nebot bylo majetkem olomouckeho biskupstvi a po r. 1777 arcibiskupstvi. Prave proto zde byly ponekud jine pomery, nez v okolnim Slezsku a ty platily i pro zdejsi zidovskou obec.

V celem Rakouskem Slezsku (tedy ve zbytcich knizectvi Opavskeho, Krnovskeho a v knizectvi Tesinskem) bylo tolerovano v roce 1737 jen 80 a v roce 1752 119 zidovskych rodin, zijicich v sedesati mestech nebo venkovskych obcich. Pocet zidu v Rakouskem Slezsku postupne, ale jen velmi zvolna narustal. V roce 1754 zde bylo z celkoveho poctu 154.200 obyvatel napocitano 575 zidu a o 16 let pozdeji, roku 1770, tady z 240.000 obyvatel bylo 900 zidovskych, coz predstavuje jen asi 0,4 promile. Naproti tomu v samotnem meste Osoblaze bylo v roce 1763 napocitano z celkovych 1865 obyvatel 467 zidu, coz je cca 30%. O 23 let pozdeji, roku 1788 zilo v osoblazske zidovske komunite ve 32 domech 135 zidovskych rodin s celkovym poctem 589 clenu, zatimco krestanu bylo ve meste 1977. Znamena to, ze zidu byla ve meste temer jedna ctvrtina (23%). Jejich zivotni podminky vsak byly v porovnani s krestanskym obyvatelstvem nesrovnatelne horsi. Tak napriklad v jednom zidovskem dome bydlelo prumerne 19, zatimco v krestanskem jen 6 osob.

I pres nepriznive hospodarske pomery po Sedmilete valce se pocetni stav osoblazske zidovske obce do konce 18. stoleti snizil jen nepatrne. V roce 1799 zde bylo napocitano jen 510 zidu, ale na pocatku 19. stoleti, v relativne klidnem a priznivem obdobi vracejici se prosperity, doznal podstatnych zmen. zidovska obec bohatla a v roce 1800 koupila od krestanskych obyvatel dalsich 7 domu. O dva roky pozdeji v nich zily 153 zidovske rodiny s 845 cleny. Bylo to temer tolik, kolik bylo pred 30 lety napocitano zidu v celem rakouskem Slezsku.

Rok 1802 vsak byl pro Osoblahu a jeji obyvatele osudny. V tom roce totiz mesto zachvatil velky pozar, pri nemz bylo zniceno znacne mnozstvi budov. Oheo vznikl 24. srpna o 11. hodine v zidovske arende s velkou pravdepodobnosti diky neopatrnosti Magdy Sarah Maierove, ktera po pozaru utekla. V prubehu tri hodin zachvatil temer cele mesto, ktere z velke casti lehlo popelem. Plamenum padlo za obet 152 krestanskych a 26 zidovskych domu se sklady zbozi a obchody, farni kostel, radnice, vrchnostensky úredni dum, skola, fara, synagoga s 32 tórami a celym zidovskym archivem a vsechny drevene nahrobky na zidovskem hrbitove. zidovske komunite zustaly jen 3 domy, stojici mimo mesto, pred Dolni branou. Úplne znicen byl i soudni archiv a veznice ve stare hradebni vezi, kde byla soucasne i pracharna a vezoove museli byt z mesta odvezeni pryc. Pri vysetrovani pozaru byly celkove skody na krestanskem majetku vycisleny na 878.428 zlatych a na majetku zidu na 163.580 zlatych.

V roce 1803 byla po pozaru ve meste obnovena stara zidovska skola, ale tentokrat jiz jako nemecko-israelitska trivialni skola proto, ze zde bylo velke mnozstvi zidovskych deti, hovoricich nemeckym jazykem. Prvnim nemeckym ucitelem zde byl Herschel Goldschmied, ktery na skole pusobil 25 let a zemrel roku 1833. Suplentem byl Benedikt Naumann. V roce 1804 skolu navstevovalo 150 zaku, v roce 1816 jiz 180 zaku. Od te doby zacaly pocty zaku, navstevujicich skolu postupne klesat. V roce 1833, kdy sem nastoupil jako ridici ucitel Wilhelm Kohn, do skoly dochazelo 120 zaku (58 chlapcu a 62 divek), v roce 1853 to bylo 64, o deset let pozdeji jen 28 a v roce 1870 jen 14 zaku. Ti v temze roce, po zruseni skoly, presli do nove zrizene osoblazske narodni skoly. Ucitel Kohn na zdejsi nemecko-israelitske skole ucil nepretrzite od roku 1833 a zemrel roku 1873, tri roky po jejim zruseni.

V roce 1804 byly ve meste napocitany 304 krestanske domy s 2018 obyvateli a na predmesti Taschenbergu pak 7 domu se 48 obyvateli. zidovska obec se sestavala z 32 domu, ktere obyvalo 510 obyvatel.

Nova vystavba mesta po pozaru pokracovala jen velmi pomalu, pro velkou nouzi a chudobu obyvatel. Z verejnych budov byly obnoveny biskupsky úredni dum, jenz byl sidlem biskupskeho spravce, postavena byla nova radnice, v roce 1815 byl dokoncen oltar ve farnim kostele a teprve v roce 1818 synagoga.

Dne 29. kvetna 1833 ve 3 hodiny odpoledne vzplanul v dome c.p. 88 pozar, ktery stravil celkem 60 domu (31 krestanskych a 29 - tedy temer vsechny -zidovske). Za obet mu padly domy na namesti, dale v Prudnicke, Zadni a Prostredni zidovske ulici. Shorel opet vrchnostensky úredni dum, mestsky pivovar, zidovska arenda a synagoga.

V roce 1837 bylo v Osoblaze 32 zidovskych domu s 587 obyvateli, v roce 1842 zde zilo 671 zidu (354 muzi a 317 zen), coz predstavovalo 18% z tehdejsich 3243 obyvatel mesta.

Na zaklade Josefinskych reforem ziskali zide nektera obcanska prava, podobna pravum ostatnich obyvatel v Rakousku. Ziskali tak volny pristup k remeslum, do skol a podobne, ale obcanska rovnost pred zakonem to jeste stale nebyla. Plna obcanska prava, shodna s pravy ostatnich obyvatel zeme, ziskali az v roce 1848, kdy zaroveo zanikl i feudalni svazek mesta Osoblahy s olomouckou arcibiskupskou vrchnosti. Nutno ale rici, ze i proto, se zacina ve druhe polovine 19. stoleti postupne zhorsovat ekonomicka situace mesta a dochazi k jeho postupne stagnaci a úpadku. V navaznosti na to se i zdejsi zidovsti obyvatele zacinali pomerne rychle ve znacnem poctu stehovat do vetsich mest (Krnov, Opava, Ostrava), kde nachazeli priznivejsi ekonomicke podminky. Napriklad mnohym opavanum nejsou zajiste neznama jmena Deutsch, Karplus, Gross nebo Lichtwitz, majici svuj puvod prave v osoblazskem zidovskem meste. Mnoho z nich, vcetne posledniho osoblazskeho rabina, odeslo take do Krnova.

Je zajimave sledovat od 50. let minuleho stoleti pocty zidu ve meste, nebot prave ony presvedcive ilustruji jejich odliv z Osoblahy. V roce 1857 zde bylo prihlaseno k pobytu 880 zidovskych obyvatel, momentalne pritomnych i nepritomnych ve meste. O dva roky pozdeji se zde uvadi jen 298 zidu, ostatni se údajne vystehovali. V roce 1861 je v Osoblaze zmioovano 30, ale v roce 1864 jiz jen 16 zidovskych domu s 200 pritomnymi obyvateli. Nepritomnych, ale ve meste stale jeste k trvalemu pobytu hlasenych, bylo k tomuto datu dalsich 611 osob. Z roku 1869 pochazi údaj o 134 pritomnych zidech a o 11 let pozdeji, roku 1880, jich zde nachazime jen 121.

V temze roce bylo usnesenim mestske rady rozhodnuto o premisteni katolickeho hrbitova od farniho kostela na novy pozemek za mesto tam, kde je stavajici hrbitov. O 10 let pozdeji, v roce 1990, vyvstala i otazka zidovskeho hrbitova, jenz se staval pro obyvatele nejblizsich domu stale vetsim hygienickym a sanitarnim problemem. Pohrebiste, lezici temer uprostred stale se rozrustajiciho mesta, bylo zdrojem neustaleho mrtvolneho zapachu a moznych nakaz. Proto bylo usnesenim obecniho vyboru z 8. srpna 1990 rozhodnuto vyclenit pro zidovsky hrbitov novou plochu z obecniho pozemku, sousediciho s novym krestanskym hrbitovem.

Synagoga byla po pozaru v roce 1802 znovu postavena na puvodnim miste, ale kolmo na puvodni osu. Tato stavba, postavena v pozdne baroknim stylu, byla dispozicne ovlivnena vychodnim, polskym ritem a byla postavena v letech 1807-1808. Mela pudorys o rozmerech cca 18 x 25 m, vysku hrebenu strechy 18 m a podelnou osu ve smeru sever-jih. Hlavni pruceli se vstupem bylo na jizni strane. Pozarem v roce 1833 byla tato nova synagoga sice poskozena, ale po oprave slouzila bohosluzebnym úcelum az do pocatku 20. stoleti. V dusledku rychleho úbytku vericich vsak byla stale mene pouzivana a znacne chatrala. V roce 1929 byla vedena jednani o jeji demolici, k niz bylo prikroceno v roce 1933. Budova byla do zakladu zborena a jeji vnitrni zarizeni bylo prevezeno do Krnova. V soucasne dobe lze jeste castecne vysledovat linii prucelni fronty synagogy v miste, kde se u soukromych zahradek za namestim, nachazi zbytek (6 poli) betonoveho oploceni z tricatych let.

I kdyz na pocatku 20. stoleti ve meste cast zidovskych obyvatel zustala, postupne se jich vetsina, pod vlivem ruznych, zejmena politickych tlaku, k teto narodnosti nehlasila a deklarovala se vetsinou jako Nemci. V roce 1920 zde jiz z celkoveho poctu 2521 obyvatel uvadi zidovskou narodnost 12 a v roce 1934 jiz pouze jedna osoba. Tak osoblazska zidovska komunita zanikla úplne.

SLEZSKÉ VLASTIVEDNÉ SYMPOSIUM - 1997