Co je to Ásatrú?
Ásatrú je moderní označení pro dávné severské náboženství. Je také jedním ze dvou oficiálních náboženství na Islandu. Samotní seveřané svou víru tímto jménem neoznačovali. Pokud se o ní někdy zmiňovali, tak jako o Forn Sidhr, což znamená "dávný obyčej".

Samotné slovo Ásatrú se skládá ze dvou částí: Ása - bohové, Ásové a Trú - pravda, víra, slib, věrnost. Význam tohoto označení je tedy víra nebo věrnost bohům (Ásům).

Existují i jiné výrazy pro tuto víru?
Ano někteří lidé tuto víru označují starogermánským výrazem Troth, které má stejný význam jako Trú. Mimo to existují i názvy Vanatrú, Skertrú a Odinismus.

Proč je tolik názvů pro stejnou víru?
V podstatě se jedná o různé způsoby vyznávání Severských bohů. Ásatrú je dnes nejrozšířenější název a používá se pro víru obecně. Znamená však víru pouze v jednu ze dvou rodin severských bohů - v bojovné a vznešené Ásy. Vanatrú, jak už sám název napovídá, je vírou a následováním druhé rodiny bohů - magických a přírodních Vanů. Skertrú doslova znamená víru v útesy a jde v něm o sjednocení víry Ásatrú a Vanatrú, protože uznává důležitost a moc všech severských bohů. Výrazem Odinismus je někdy označováno Ásatrú, ale je tu určitý rozdíl. Odinismus se soustřeďuje zejména na boha Odina (též Wodan, Woden nebo Wotan) a vidí v něm střed svého zájmu a víry. Ásatrú se svou vírou soustřeďuje na celý panteon (nebo chcete-li na jeho rodinu Ásů) a v individuálním pojetí si každý zvolí své božstvo. To znamená, že se ve své víře v severský panteon soustřeďuje na boha (bohyni), ke kterému cítí největší respekt a sympatie.

Proč je třeba něčeho nového, když tu už existuje například křesťanství?
Ásatrú není ničím novým. Je to tradiční náboženství, které je mnohem starší než například křesťanství, islám nebo buddhismus. Vyznávání Ásatrú je spíše návratem k takové tradici severní Evropy, jaká tu byla před příchodem křesťanů a jejich praktik.

Ale křesťané jsou přeci milí lidé?
Křesťané využívají svou víru jen k tomu, co se jim právě hodí. Písmo přikazuje, písmo zakazuje. Křesťanství bylo v severských zemích přijato zhruba kolem roku 1000. Ale nebylo to pochopení něčeho vyššího ani láska k jedinému bohu, která přiměla Vikingy vzdát se své víry. Křesťané pronásledovali dávné seveřany a svou víru šířili ohněm, mečem a například litím roztaveného olova do uší. Miluj bližního svého. Viking (a snad každý nezdegenerovaný Evropan) by nikdy nepřijal tuto cizí víru z ¨Blízkého východu, která má pro své následovníky jen vinu prvotního hříchu, odtržení od přírody a přirozenosti člověka, věčné vděčnosti lhostejnému bohu, nastavování druhé tváře a v neposlední řadě absurdní dualistické pojetí světa dvěma proti sobě stojícími koncepty dobra a zla.

V čem se tedy lišíte od křesťanů? Nemáte potřebu křesťanům odplatit napáchané zlo?
Především jsme pohané (což neznamená ateisté, jak si mnozí lidé dnes myslí. Znamená to věřící v jiné náboženství než v křesťanství), dále jsme polyteisté, máme celý panteon bohů. Je pro nás přirozenější uvědomovat si svět a přírodu jako množství bohů, živlů a sil. Nejsme otroky svých bohů. Naši bozi jsou našimi přáteli a když provádíme rituály nebo je uctíváme oslavami, neděláme to proto, že musíme. Ani nepotřebujeme nějaké spasení, protože neznáme křesťanskou vinu prvotního hříchu. Za řádně provedené rituály očekáváme od svých bohů odměnu. Dar úrody, poznání atd. Něco za něco. Nemáme ani potřebu nenávidět lidi jiného vyznání nebo je obracet na Ásatrú. To ovšem neznamená, že bychom byli nějak zvlášť tolerantní.

Mstít se nepotřebujeme. Křesťanství je prohnilé skrz naskrz a pojde brzy samo. Tisíce reforem mu nepomohlo a nepomůže ani zázrak. Lidé dnes již nemají strach ze svaté trojice. Přesto bychom rádi viděli cizí víru za hranicemi našich zemí co nejdříve. Někteří Ásatrú například pálí kostely a "znesvěcují" všechno křesťanské. To není podstatou Ásatrú, ale koneckonců může to být docela zábavné.

Rituály? To zní děsivě. Obětujete lidi a zvířata?
Rituál není vlastně nic jiného než obřad. Není to vůbec děsivé, spíše působivé. Součástí rituálu je samozřejmě obětování a přípitek. Obětování živého samozřejmě zvyšuje sílu rituálu. V dnešní době ovšem nemůžeme jen tak obětovat člověka. Při dnešním humanismu a lpění i na tom nejubožejším životě a hlavně při dnešních zákonech je to nemožné. Možná, že jsme dospěli tak daleko (nebo natolik zdegenerovali), že bychom už dnes nic živého ani obětovat nechtěli. Možná, že ne. Každopádně dnes obětujeme spíše plody svého úsilí a snažení, své práce. Obětujeme amulety, jídlo a nejčastěji medovinu. Tou se i během rituálu připíjí z medovinového rohu (je-li nějaký po ruce). Tyto prosté rituály nazýváme blóty a mohou je provádět jak skupinky lidí, tak i jednotlivci. Blóty mohou být prováděny podle chuti a potřeby.

Dalším způsobem, jak uctívat bohy jsou naše každoroční svátky. Ásatrú vyznávají většinou 8 hlavních svátků. Dále mohou jednotlivci nebo skupinky vyznávat spoustu dalších svátků. Bohů, událostí, hrdinů a příležitostí je mnoho. Kalendáře jednotlivých Ásatrú organizací se proto mohou někdy až výrazně odlišovat. Není žádný pevný kalendář pro všechny. Celá víra Ásatrú je maximálně osobní věcí a blóty nemusejí být vůbec prováděny ve skupince. Slavnosti s větším počtem lidí mají kromě uctívání bohů a předků ještě jinou funkci - pomáhají začínajícím a hledajícím v jejich cestě a hlavně se během těchto hromadných oslav lidé lépe seznámí a spřátelí.

Oslavy samotné sestávají většinou z blótu, hostiny, sumbelu (sérií rituálních přípitků) a někdy také ze zapalování ohňů na kopcích, her, písní, sportů a dalšího.

Koho tedy vyznáváte?
V podstatě vyznáváme severské bohy obecně. Všichni dohromady tvoří celek. Avšak osobní zaměření se dále liší. Každý z nás si zvolí svého patrona nebo patronku (nebo více božstev a nebo si zvolí oni jeho). Existuje mnoho bohů a každý z nich má jiné atributy. Ve vybírání nebo i změně patrona podle potřeby a ve způsobu uctívání je v Ásatrú naprostá svoboda, protože se jedná o osobní věc. Nicméně je tu jistá tradice, které se většina Ásatrú drží.

Vyznáváme Ásy a Vany: Jednookého Odina - otce všeho, pána padlých hrdinů, mudrce a básníka. Silného Thora - pána bouře a úrody, obránce lidí i bohů. Freye - boha plodnosti a hojnosti. Freyu - bohyni lásky a magie. Friggu - bohyni mateřství a rodiny. Baldra - spravedlivého a jasného. Týra - čestného a statečného válečníka. Lokiho - taškáře a intrikáře, věčnou sílu, která nenechá nic spát.

Vyznáváme mnoho dalších božstev a někteří z nás vyznávají i duchy země, vody a lesů, skřítky a elfy. Existují také takzvané "temné" kulty Ásatrú. Kulty vyznávající temné bytosti, obry, příšery. Je však třeba se na věc dívat střízlivýma očima. Zapomenout na křesťanského strašáka. Potom se mnohé "temné" může začít zdát přirozeným a jasným.

Máte něco jako Bibli nebo Korán? Odkud znáte příběhy o svých bozích?
Nemáme žádnou svatou knihu, která by nám říkala, co se stalo, nebo jak máme žít. Dochovaly se však rukopisy, které byly opisem mnohem starších rukopisů a obsahovaly věci předávané dříve jen vyprávěním. Pramenem našich poznatků o životě dávných Germánů a o severské mytologii jsou některé historické záznamy a knihy - například popis Vikingů a svatyně v Uppsalle od Adama Brémského nebo Tacitova Germania, dále pak severské ságy a hlavně dvě sbírky písní nazvané stejným názvem Edda.

Takzvaná Edda Starší (písňová, poetická nebo také Saemundova) byla kolem roku 1250 sestavena neznámým dobrodincem a obsahuje 15 mýtických a 23 hrdinských písní. Jsou zde popsány dávné příběhy bohů i lidí a celý svět severské mytologie.

Eddu Mladší (neboli prozaickou) napsal přibližně roku 1220 významný islandský básník, historik a politik Snorri Sturluson. Je pojata jako učebnice začínajícím severským básníkům. Skládá se ze čtyř částí a obsahuje popis severského světa, mytologické příběhy, básnické příklady s komentáři, pravidla básnických stylů a rozbor některých skaldů (pěvců, básníků) té doby.

Jak tedy vypadá svět vašich bohů, jak vznikl a jak zanikne?
Náš svět vznikl ve vesmírné propasti spojením ohně a ledu. Z tohoto spojení vznikla první bytost - obr Ymir a dále také kráva Audhumla. Z obra vzešlo pokolení zlých obrů a kráva "nalezla" v ledu další bytost. Z té vznikli první tři bozi - Odin, Vili a Vé. Ti zabili obra a stvořili z jeho ostatků svět. Dali vzniknout mnoha věcem a tvorům včetně člověka. Vyvstalo devět světů a středem se stal obrovský posvátný strom světa, jasan Yggdrasil. Ten má tři kořeny je vyživován ze tří studní. Bohové si dali vystavět palác Ásgard a odtud vládli světu. Mezi světem lidí (Midgardem) a Ásgardem postavili duhový most Bifröst (Ásbrú). Jeden z bohů - Heimdall denně stojí na stráži na konci Bifröstu u brány Ásgardu a čeká na příchod obrů, aby dal svým rohem Gjallarem poplašné znamení. Obři a bozi jsou v nepřátelství. Kromě obrů (trolů) žije v devíti světech ještě mnoho jiných tvorů - skřítci, trpaslíci, elfové, draci, vlci, lidé apod. Až přijde doba konečné bitvy Raganrök mezi obry a bohy, bude téměř vše zničeno - země i hvězdy, bozi i obři. Potom však vznikne nový svět Gimlé, kde budou vládnout někteří bozi v čele s Baldrem a kde bude mír a hojnost. Nová generace, nový svět, nový Aeon! Je to však mnohem složitější a krásnější.

Co se děje s Ásatrú věřícími po smrti?
Odcházejí z Midgardu do jiného z devíti světů. Bojovníky odvádějí valkýry k Odinovi do Valhally (síň mrtvých) nebo k Freye do Fólkvangu (lidové pole). Mohou odcházet do různých síní k různým bohům - například do Thrúdheimu (země síly) k Thorovi - podle toho, jakým životem žili. Obyčejní prostí lidé jdou povětšinou do Niflhelu (země mlh) nebo do Helu (což ovšem není totéž jako křesťanské peklo, kde se hříšníci a bezvěrci smaží a dusí ve vlastní šťávě. Naopak - je to klidné tiché místo, odkud ovšem není návratu.) Existuje také Naströnd (pobřeží mrtvých) - zde netvor Niddhög požírá těla těch, kteří byli zbabělí, porušovali přísahy nebo sváděli cizí ženy. Bojovníci a hrdinové ve Valhalle denně pijí, hodují a bojují a připravují se na Ragnarök, aby se po boku Odina postavili na odpor obrům a stvůrám.

Jaký vztah mají Ásatrú k ženám?
Ženy hrají velmi důležitou roli v severské společnosti a samozřejmě také v Ásatrú. Jsou základem rodiny a přesto, že dávní Vikingové během svých loupežných výprav znásilňovali jiné ženy, neexistovalo mezi Germány nic podobného nevěře. Rady žen nebyly nikdy brány na lehkou váhu a mnoho moudrých mužů často vyhledávalo vědmy - ženy s věšteckým uměním a často také se znalostí run a magických praktik, aby se jich zeptalo na mnohé důležité otázky.

Runy a magické praktiky?
Runové vrypové písmo bylo užíváno jen zřídka. Nebylo to pro neschopnost naučit se jim, nýbrž proto, že seveřané považovali runy za magické znaky a neměli pražádnou potřebu něco psát. Runovému písmu se říká Futhark podle několika prvních písmen, podobně jako je tomu například u abecedy nebo alfabety. Každá z run měla vlastní obecný i magický význam. Používaly se k různým účelům - ochraně, pomoci, zakletí, způsobení škody, získání štěstí nebo lásky apod. Během magického rituálu byly ryty do dřeva, kosti, kamene, amuletu, poháru nebo zbraně, aby zde splnily svůj účel. Lidé znalí runového tajemství byli velmi považováni.

Magie severu je známá jako Galdr nebo Seidhr - jde o magické zpěvy, astrální putování, sexuální praktiky apod.

Máte nějaký kodex cti? Máte nějaký zvláštní postoj k politice, ekologii, rasismu a jiným žhavým otázkám dneška?
Většina dnešních Ásatrú vyznává cestu takzvaných devíti ctností. Ty jsou u různých organizací vcelku shodné. Rozlišuje se však pojetí víry na folkish a univerzalistické. Univerzalisté naivně věří, že Ásatrú je pro každého bez výjimky. Folkish oproti tomu věří v krevní pouto a dědictví předků. To znamená, že Ásatrú není pro každého, ale je určeno jen lidem evropského původu.

Ásatrú jako takové je nepolitické. Pokud některý z Ásatrú věřících je politicky aktivní, má rasové předsudky nebo páchá zločiny (např. przní jeptišky a pálí kostely), dělá to jen sám za sebe a za svůj čin je zodpovědný jen on sám.

Otázka ekologie je nabíledni. Věříme, že každý rozumně uvažující člověk si dokáže uvědomit omezenost přírodních zdrojů a podle toho se také bude chovat. Vážíme si Země a půdy.

Odmítáme také drogy, přemíru alkoholu a vůbec jakoukoliv závislost a otroctví.

Jak poznám věřícího Ásatrú? Existují nějaké poznávací symboly nebo znamení?
Symbolů naší víry existuje několik - nejznámějšími jsou Thorovo kladivo Mjöllnir, které se nosí v podobě malého amuletu na prsou a "uzel mrtvých" Valknut. Dalšími méně používanými symboly jsou Hrungniho srdce, Irminsul apod. Často se také používají runové znaky. Není však podmínkou, že se věřící Ásatrú musí označovat některým z těchto symbolů. Svou víru nosíme především v našich srdcích.