31.12.2005 - Ticho prořízne matčin hlas. „Půjdeš konečně dolů na večeři, anebo si mám pro tebe dojít?“ Zaklapnu knížku a otráveně volám: „Už jdu.“ Slézám po příkrých dřevěných schodech do malého obýváku. „Byls dneska vůbec venku? Jestli budeš pořád ležet v těch knihách, tak si úplně zkazíš oči,“ říká máma. A dodá: „Kdybys aspoň nečetl ty hlouposti.“
Nikdy v životě už nebudu číst tak vášnivě jako tehdy. A nikde to už nebude mít takovou atmosféru jako v podkroví vytopené chaty. Vzpomínám na knížky, které jsem tehdy četl. Nejvíc to bylo sci-fi. Začal jsem verneovkami, pak to byly dobrodružné příběhy od Trosky. Poslední přišli na řadu Clarke a Lem. Ty jsem miloval.
To všechno se mi vybavilo, když jsem nedávno prohlížel hřbety svých starých knížek a přemýšlel, které z nich doporučit svému dnes zhruba stejně starému synovi. Je to zvláštní pocit. Listovat starými knížkami o budoucnosti. Je to stále ještě budoucnost, anebo už minulost? Anebo ta skutečná budoucnost je úplně jiná než ta v knížkách? Byl jsem z generace, pro kterou byl rok 2000 vzdáleným a mystickým letopočtem, ale už ne nedosažitelným. Často jsem si jako desetiletý kluk představoval, jaké to bude například v roce 2006. Bylo to v éře doznívajícího kosmického optimismu, takže jsem nepochyboval o tom, že člověk dobude okolní vesmír. Že v 90. letech přistanou první dobyvatelé na Marsu a že se po roce 2000 začne létat na stálou základnu na Měsíci a že se tam podívám.
Nepodívám. Stejně jako se neprojedu v autě na vzduchovém polštáři, nebudu cestovat rychlostí blížící se rychlosti světla a ani nebudu žít do dvou set let. To všechno se z pohodlí letopočtu začínajícího na devatenáctku zdálo když ne pravděpodobné, tak aspoň vzdáleně možné. Teď už ne. A pochybuji, že se něčeho z toho dožijí mé děti.
Ne že by lidstvo žádný pokrok neudělalo. Ba naopak. To, co se stalo v rozvoji počítačů a internetu, je fascinující. Dokonce tak fascinující, že si to nikdo z mých tehdy zamilovaných autorů ani nedokázal vymyslet. Až na jednu rekvizitu budoucnosti, která se mi však už tehdy zdála méně pravděpodobná než víkendová cesta na Měsíc. Je to videotelefon. V záplavě nových technologií jde spíše o bezvýznamný detail, nebo spíše třešničku na dortu. Ale symbol je to obrovský. Miloš Čermák
30.12.2005 - Čína zahájila montáž družice, kterou chce v roce 2007 vypustit na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Šéf čínského projektu s názvem "Kolem Měsíce" Luan En-ťie prohlásil, že sonda Čchang-e 1 a raketa, která ji má vynést do kosmu, jsou ve fázi montování a testů.
Vyslání satelitu bez lidské posádky na oběžnou dráhu kolem Měsíce je prvním krokem v čínském plánu přistání na Měsíci. "Nemůžeme člověka poslat na měsíc už dnes. Bylo by to příliš riskantní," řekl En-ťie s tím, že čínské rakety nejsou zatím tak vyspělé.
Přípravy na průzkum Měsíce probíhají v Číně od začátku roku 2004. Nejlidnatější země světa vyslala svého prvního astronauta do vesmíru v roce 2003, v říjnu tohoto roku strávili pět dní na oběžné dráze kolem Země dva čínští kosmonauti. Další pilotovaný let se chystá v roce 2007.
Čínská vláda, která svým astronautům říká Taikonauti, plánuje přistání s lidskou posádkou na Měsíci ještě před rokem 2020. Návrat na Měsíc do roku 2018 oznámili letos také Američané, kteří tam jako první stanuli v roce 1969. Do roku 2025 tam chtějí přistát i Japonci.
Galileo bude obíhat 23 tisíc kilometrů nad povrchem země
29.12.2005 - Přichází Galileo – ještě několik let o něm moc neuslyšíme, ale někdy po roce 2010 by měl být k ruce všude: pomůže v navigaci letadel, sanitek hledajících volný pruh na ucpané dálnici i lyžařovi zbloudilému v mlze.
Z Bajkonuru ve středu odstartovala ruská raketa Sojuz nesoucí satelit, který se stane prvním stavebním kamenem ambiciózního evropského vesmírného projektu: vytvoření celosvětového navigačního systému.
Dosud má na vojenskou i civilní navigaci monopol americký Globální poziční systém, známý pod zkratkou GPS. Jenže Evropa se v uplynulých letech rozhodla, že chce mít systém svůj, či jak mnozí politici opakovali, že země EU zkrátka nechtějí být závislé na amerických vojenských družicích.
"Galileo byl stvořen v Evropě a byl stvořen Evropany," prohlásil ve středu podle AP mluvčí Evropské kosmické agentury Franco Bonacina. "Pokud Američané chtějí manipulovat s GPS, budou to moci dělat, kdy se jim zlíbí."
V minulosti USA prohlásily, že v případě národního ohrožení mohou signály svého navigačního systému "rozostřit", tedy snížit jeho přesnost a funkčnost, aby ho nemohli zneužít teroristé či nepřátelské vlády. To se ostatně již stalo například v době začátku americké vojenské operace v Iráku.
Evropu tato "nespolehlivost" dráždila a to přispělo k rozhodnutí vybudovat si vlastní systém. Mohutný projekt, který má též přispět k prestiži evropských vesmírných programů, je z velké části financován Evropskou unií, zapojují se však do něj i velká západní konsorcia. Z neevropských zemí se na projektu podílejí například Čína, Indie, Ukrajina či Izrael.
Centrála Galilea vznikne ve francouzském Toulouse a další kontrolní stanoviště budou vybudována v Německu, Itálii a Španělsku. První satelit má sloužit pouze k testování, v dohledné době ho budou následovat další "stavební kameny" – do několika let bude systém tvořen třiceti družicemi.
Raketa Sojuz vynesla na oběžnou dráhu družici Galileo
Praktické využití satelitní navigace je stále poměrně v plenkách – byť i v Praze můžete najít jeho skalní příznivce, kteří GPS užívají pro vyhledávání cesty třeba z jednoho konce města na druhý. Jenže to se má v budoucnu změnit – a Galileo tomu prý napomůže.
Evropská kosmická agentura tvrdí, že do pěti let mohou satelitní navigaci užívat až téměř dvě miliardy lidí a kolem roku 2020 toto číslo může vzrůst až na 3,6 miliardy. To samozřejmě předpokládá obrovský rozmach "běžného užívání" například v navigačních systémech v autech či přijímačích v mobilních telefonech. Satelity by též měly pomáhat v monitorování úrody či sledování stád dobytka.
Díky síti Galilea by se též mohl změnit systém pro záchranné operace: postižený člověk – motorista, sportovec či jachtař – vyšle signál SOS a záchranáři budou schopni dát mu zpět zprávu, že jsou na cestě. To dosavadní systém neumožňoval.
Tvůrci Galilea též slibují, že bude přesnější než konkurenční GPS, neboť bude poskytovat souřadnice s přesností na jeden metr, a že se nikdy nestane, že by signál vypadl či byl zkreslen. Navíc bude mnohem lépe pokrývat extrémní polohy na severu a jihu planety.
Plně v provozu bude Galileo za pět let, od roku 2008 by na trhu měly být první přijímače. Jejich majitelé budou nejspíš moci přepínat i na signály GPS, na čemž se Evropa s USA dohodla po dlouhých hádkách. Američané původně opakovali, že evropský systém je v podstatě zbytečný a že může dát teroristům do rukou nebezpečnou zbraň.
Celý navigační systém by měl začít fungovat během tří let.
28.12.2005 - Do vesmíru zamířila první komunikační družice evropského navigačního systému Galileo. Se sondou GIOVE A odstartovala z kazašského kosmodromu Bajkonur dopoledne místního času ruská raketa Sojuz. Evropský projekt by měl konkurovat americkému systému GPS.
Podle televizních záběrů z Bajkonuru proběhl startovací manévr bez problémů. Start byl původně naplánovaný na pondělí, kvůli problémům na pozemních stanicích byl ale odložen o dva dny. Stanice budou ze Země sledovat pohyb sondy ve vesmíru.
Pro Evropskou unii to je zásadní krok k vlastnímu systému, který má konkurovat fungujícímu americkému systému GPS. Družice ve tvaru krychle, která váží 602 kilogramů, bude operovat v průměrné výšce 23 tisíc kilometrů.
Po této první experimentální družici má na jaře příštího roku následovat GIOVE B. První čtyři satelity Galilea by měly fungovat v roce 2008. Celý systém bude mít 30 družic.
Od systému, který usnadní navigaci řidičům, pilotům, námořníkům, záchranářům a pomůže i farmářům či kartografům, si EU slibuje značný komerční přínos i technologickou revoluci, srovnatelnou se zavedením mobilních telefonů. Zatímco americký systém GPS a ruský GLONASS jsou pod kontrolou armády, evropský systém má být civilní.
27.12.2005 - Vědci kvůli změnám zemské rotace prodlouží rok 2005 o jednu sekundu. Letošní poslední minuta v roce jich tedy bude mít jednašedesát a rok 2006 začne později. Čas se letos bude nastavovat poprvé po sedmi letech.
"Lidé si na Silvestra vychutnají o sekundu delší oslavy příchodu nového roku," oznámil Mezinárodní institut pro zemskou rotaci a referenční systémy, jenž dohlíží na dodržování časových standardů na naší planetě.
Ve světě se bude čas upravovat podle londýnského času. Například na východním pobřeží Spojených států si lidé posunou vteřinovou ručičku už v sedm hodin večer, v Česku to bude o jedné hodině v noci následujícího dne.
V Londýně se na atomových digitálních hodinách nejprve objeví čas 23 hodin 59 minut 60 sekund, pak teprve naskočí 0:00:00. Podle mezinárodních dohod je třeba, aby se koordinovaný univerzální čas na celé Zemi nelišil o více než 0,9 sekundy.
Odchylky ovlivňuje několik různých faktorů. Například příliv může zpomalit nebo naopak zrychlit rotaci Země. Proto není vyloučeno, že se někdy bude sekunda zase ubírat, zatím se to však nikdy nestalo.
Mezinárodní služba pro zemskou rotaci a referenční systémy poprvé rozhodla o přidání sekundy v roce 1972, naposledy v roce 1999. Mezinárodní dohody dovolují posunout čas nejen na konci roku, 31. prosince, ale také 30. června.
23.12.2005 - Špatnou zprávu pro všechny, kdo hledají známky života na Marsu, přinesla analýza údajů pořízených americkým vozítkem Opportunity. Sulfidy, které automat v roce 2004 detekoval na povrchu Marsu, mohou být podle vědců z University of Colorado produktem vulkanické činnosti. Jako další zdroj připadají v úvahu meteority, uvádí studie týmu z Arizona State University. Tato vysvětlení jsou pravděpodobnější než původní úvaha objasňující nález z roku 2004 existencí slaných moří. Studie vědců tak podpořila teorie, podle kterých Mars téměř vždy připomínal pouštní planetu.
Mezinárodní vesmírná stanice při východu Slunce
21.12.2005 - Nadcházející vánoční svátky oslaví i posádka Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Rusko jí totiž poslalo nákladní kosmickou loď se zásobami jídla, vody a paliva a s vánočními dárky. Kosmonauti dostanou knihy, DVD či loutku dědy Mráze.
Mluvčí řídícího střediska nedaleko Moskvy oznámila, že raketa Progress M-55 odstartovala v 19:38 středoevropského času z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu.
Ruský kosmonaut Valerij Tokarev a jeho americký kolega William McArthur pobývají na oběžné dráze téměř tři měsíce.
Agentura ITAR-TASS uvedla, že kromě obvyklých nezbytností posádka s novou zásilkou dostane loutku dědy Mráze, čokoládu, DVD s filmy a knihy.
Progress by měl na ISS ve výšce přibližně 350 kilometrů nad zemským povrchem zakotvit v pátek krátce před devátou hodinou večerní.
Posádky ISS se musí už více než dva roky spoléhat na ruské rakety, které tam jako jediné dopravují zásoby. Dříve se o tento úkol dělilo Rusko s USA, ale po katastrofě raketoplánu Columbia, při níž zahynula jeho sedmičlenná posádka, nebylo možné americké stroje k těmto účelům využívat. Jejich pravidelné lety by se měly obnovit do příštího května.
21.12.2005 - Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) chystá na leden zajímavou misi. Poprvé v dějinách dobývání vesmíru chce vyslat sondu k planetě Pluto. Zhruba třímetrová sonda New Horizons (Nové obzory) má být do kosmu vynesena nejdříve 17. ledna ze základny na floridském Mysu Canaveral.
Původně plánovaný termín, 11. leden, musel být zrušen kvůli údajně menším technickým problémům. "Startovací okno je 35 dní - jsme velmi optimističtí," řekl šéf projektu Alan Stern.
Pluto je od Země nejvzdálenější planetou ve sluneční soustavě a současně jedinou, kterou ještě neprozkoumala žádná sonda vyslaná ze Země.
"Prozkoumat Pluto a Kuiperův pás je jako podniknout archeologické bádání do historie vnější sluneční soustavy a dostat se do míst, odkud můžeme nahlédnout do pradávné éry formování planet," uvedl Stern.
Podle údajů NASA potřebuje vesmírná sonda na zdolání vzdálenosti kolem šesti miliard kilometrů asi deset let. "Cílem mise je vyřešit jedno z posledních tajemství sluneční soustavy," uvedl ředitel oddělení pro sluneční systém v NASA Andrew Dantzler.
Kromě prozkoumání atmosféry a povrchu planety si NASA od mise slibuje získání rozsáhlých poznatků o vzniku sluneční soustavy a Země. Sonda by měla probádat také malé planetky, které byly poblíž Pluta v poslední době nalezeny.
NASA pracuje na misi k Plutu od 70. let. Vědci jsou nyní v časové tísni, neboť Pluto se od roku 1989 na své eliptické dráze od Země vzdaluje a přiblíží se k ní opět až za více než stovku let. Se slábnoucím slunečním světlem je povrch a atmosféra deváté planety naší sluneční soustavy čím dál ledovější.
Pluto, které bylo objeveno v roce 1930, je menší než Měsíc. Od hornatých planet uvnitř Sluneční soustavy a vnějších plynových obrů se velmi liší. Říká se mu "ledový trpaslík". Nachází se v takzvaném Kuiperově pásu, který je vzdálený miliardy kilometrů od Slunce.
Sonda Nové Horizonty bude nejrychlejším kosmickým plavidlem v historii. Oběžné dráhy Měsíce dosáhne za pouhých devět hodin, k Jupiteru doletí za 13 měsíců.
Snímek asteroidu Itokawa
14.12.2005 - Japonská sonda Hajabusa vyslaná pro vzorky horniny z asteroidu se zřejmě na Zemi vrátí o tři roky později, než se plánovalo. Vesmírná agentura JAXA oznámila, že ztratila kontrolu nad jejím nasměrováním. Ukazálo se navíc, že se sondě na planetce zřejmě nepodařilo odebrat vzorky.
Sonda se zřejmě na Zemi vrátí až v červnu 2010, informovala JAXA.
Japonští vědci minulý měsíc zprvu oslavovali dvojí přistání na planetce Itokawa, která je od Země vzdálená zhruba 300 milionů kilometrů. Po prozkoumání dat ze sondy ale JAXA minulý týden zjistila, že Hajabusa pravděpodobně nezvládla odběr vzorků.
Ve středu navíc agentura oznámila, že ztratila kontrolu nad nasměrováním sondy kvůli úniku paliva po jejím přistání na planetce. To si vynutilo odklad návratu a vypuštění modulu se vzorky, plánované na červen 2007.
"Pracujeme na znovuoživení sondy a v dlouhodobém horizontu je stále poměrně velká šance, že ji oživíme," píše se v prohlášení JAXA. Vesmírná agentura však upozorňuje, že "oživovací" proces zabere jistý čas a Hajabusa pravděpodobně propásne "okno" pro přesun na příslušnou orbitu před zpáteční cestou.
Vzorek prachu o hmotnosti méně než jeden gram může poskytnout cenné informace o původu sluneční soustavy, protože podle vědců se horniny asteroidů od vzniku soustavy v podstatě nezměnily.
Druhým úkolem japonské sondy je přispět k ochraně Země před nebezpečím srážky s některým z asteroidů. Experti by totiž mohli na základě vzorků rozhodnout o vhodném způsobu změny dráhy planetky.
Úspěch mise by byl velkou vzpruhou pro japonský vesmírný program, zejména po řadě vlastních technických problémů a nedávném úspěchu Číny s vysláním dvoučlenné posádky do kosmu.
Hajabusa, která byla vypuštěna v květnu 2003, nedávno přišla o modul Minerva, který měl za úkol detailně fotografovat povrch planetky. V červenci ztratila motor u osy svého prvního reakčního kola a druhé přestalo fungovat počátkem října. Tím se stala závislejší na pomocných raketách.
Snímek asteroidu Itokawa
13.12.2005 - Ve středu nad ránem bude vrcholit letos poslední meteorický roj Geminidy. Pozorování však bude rušit Měsíc, který je krátce před úplňkem. Maximum úkazu, kdy bude podle odhadu astronomů za hodinu vyletovat ze souhvězdí Gemini 110 meteorů, nastane přesně ve 04:48.
Protože Měsíc bude v úplňku 15. prosince a v jeho svitu slaběji zářící objekty zaniknou, budou vidět jen ty nejjasnější meteory. Roj bude aktivní do 17. prosince, řekl ČTK Pavel Suchan z České astronomické společnosti.
Zdrojem Geminid není podle astronomů kometa, která při průletu sluneční soustavou za sebou zanechala část své hmoty v podobě proudu částic, jak je tomu například u známějších rojů Perseid a Leonid.
Je to planetka 3200 Phaeton, která se zřejmě srazila s jinou planetkou, a tak vznikl pás částic, který se za ní táhne podobně jako za kometami.
Meteory, kterým se v Česku říká padající hvězdy, jsou světelné úkazy. Vznikají, když se malá tělíska nebo částečky srazí se Zemí. Při průletu atmosférou se třením o vzduch rozžhaví a většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor - jasná světelná čára na obloze.
Kliper by měl nahradit ruský Sojuz
09.12.2005 - Rusko je připraveno vyvíjet raketoplán nové generace společně s Čínou, pokud Evropská vesmírná agentura definitivně odmítne podílet se na projektu. Prohlásil to ve čtvrtek v Moskvě ředitel ruské vesmírné agentury Anatolij Perminov.
"Pokud Evropané odmítnou převzít na projektu podíl, mohli bychom uvažovat o jiných partnerech, zejména o Číně," řekl podle agentury AFP.
Reagoval tak na úterní rozhodnutí příslušných ministrů 17 členských zemí Evropské vesmírné agentury (ESA), kteří na schůzce v Berlíně nepodpořili projekt "vesmírného letounu" ve spolupráci s Ruskem.
Ředitel ESA má v pátek se svým ruským protějškem Perminovem o záležitosti jednat v Moskvě.
Budoucí vesmírná loď Kliper (v anglické verzi psaná jako Clipper) by měla od roku 2012 nahrazovat dosavadní lodi Sojuz, určené pro dopravu lidí do vesmíru. Sojuzy po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003 jako jediné obstarávají spojení s Mezinárodní vesmírnou stanicí (ISS), kam vozí i americké astronauty.
Kliper by však na rozdíl od Sojuzů, které jsou pouze jednorázově použitelné, mohl být využíván vícenásobně. Kromě toho by měl mít šest míst oproti pouhým třem v Sojuzu. Budoucí loď má být pro posádky pohodlnější, protože se s ní výhledově počítá i pro delší cesty - třeba k Měsíci.
Kliper zatím existuje pouze v dřevěné maketě skutečné velikosti, která byla vystavena letos v srpnu na mezinárodní kosmické přehlídce v Žukovském u Moskvy.
Vývoj a stavba Kliperu má stát kolem jedné miliardy dolarů (asi 24,6 miliardy Kč) a proto Rusko hledá pro projekt partnera. Nová loď má vážit až 14,5 tuny a k ISS by mohla přivážet náklady o váze až 700 kilogramů.
U stanice by mohla zůstat připojena až jeden rok a sloužit tak v případě potřeby jako záchranný člun pro mezinárodní posádku ISS.
Výzkum na Marsu
07.12.2005 - Chcete najít život na Marsu? Musíte se k němu provrtat, tvrdí francouzský planetolog Jean-Pierre Bibring. Podle něj by se příští evropská výprava na rudou planetu měla zaměřit na výzkum geologicky nejstarší oblasti.
Bibring upozorňuje na místa, kde se nacházela voda již krátce poté, co se Mars zformoval. Pro výzkum je ideální oblast známá jako Marwth Vallis. Tam totiž byly podmínky dostatečně stálé na to, aby mohl začít vznikat život.
Další podstatnou výhodou Marwth Vallis je tamní „nadmořská“ výška, která je blízká nule. „Na Marsu je důležité přistávat v nížině, aby padáky mohly řádně fungovat“, cituje Birbinga na svých internetových stránkách stanice BBC.
Do pátrání po známkách současného či již zaniklého života se má pustit robot ExoMars, který by k našemu nebeskému sousedovi měl vyrazit za šest let. Robot bude vybaven vrtací soupravou i nástroji k analýze hornin na povrchu. Nezaměří se ale na hledání v horninách obsahujících sulfáty jako americké sondy. Podle evropských vědců je mnohem perspektivnější zkoumání jílů na bázi křemičitanů.
Na důležitosti výzkumu Marsu se shodli i ministři sedmnácti členských států Evropské vesmírné agentury (ESA), kteří včera rozhodovali o jejích dalších prioritách. Politici se dohodli, že Evropa bude pokračovat ve vývoji vlastních raketových nosičů. Vedle raket Ariane bude ESA využívat i menší variantu Vega, jejíž první let se plánuje na rok 2007.
Používání levnějších ruských a indických raket bude možné jen tehdy, pokud budou nejméně o čtvrtinu levnější než evropská varianta. Během příštích pěti let může ESA počítat s částkou 8 miliard a 255 milionů euro. Ministři přidělili dodatečné finanční prostředky i projektu ExoMars. „Evropa přistane na Marsu v roce 2011,“ prohlásil ředitel ESA Jean-Jacques Dordain.
Mars je jedním z nejzajímavějších cílů evropské kosmonautiky
07.12.2005 - Evropská vesmírná agentura chce do roku 2011 vyslat sondu na povrch Marsu. Cílem mise má být pátrání po stopách života na Rudé planetě. Usnesla se na tom v úterý v Berlíně na závěr zasedání Rada ESA, která rovněž schválila rozpočet agentury na příští roky.
Zástupci vlád na schůzce souhlasili s navýšením prostředků na vědecký výzkum ESA. Současný rozpočet na výzkum ve výši 400 milionů eur se má v následujících pěti letech navyšovat vždy o 2,5 procenta ročně.
Celkový rozpočet ESA na následující tři roky obnáší 8,1 miliardy eur, což by údajně mělo zajistit konkurenceschopnost evropského vesmírného programu s kosmickými programy ostatních velmocí v dobývání vesmíru.
"Vidíte, že tu byla politická vůle a přání pohnout se skutečně dopředu, protože vesmír se stal strategickým prostorem," prohlásil předseda Rady ESA Laurens Jan Brinkhorst.
Ministři odpovědní za vědu a výzkum rovněž dali zelenou pro vybudování satelitního systému pro pozorování Země (GMES). Ten má do konce roku 2008 zajistit lepší předpovídání i zvládání následků bouří, požárů, záplav, zemětřesení či průmyslových katastrof.
Na schůzce bylo přijato šest rezolucí. V nich se mimo jiné objevilo přání posílit spolupráci mezi ESA a Evropskou unií a požadavek, aby jednotlivé evropské země pro své aktivity v kosmu využívaly výlučně evropských raket a odpalovacích zařízení.
Na berlínském zasedání Rady ESA se sešli zástupci 17 členských zemí organizace a Kanady. Česká republika má v agentuře pouze status pozorovatele.
Sluneční soustava
03.12.2005 - Otazníky kolem nově objeveného tělesa na hranici sluneční soustavy objasňuje v rozhlasovém pořadu Meteor Antonín Vítek, odborník z Akademie věd ČR.
Je zapeklité hovořit se seriózními astronomy o desáté planetě. Mnozí odborníci totiž popírají i planetu devátou, tedy Pluto. Nyní se o této otázce vede vášnivý spor přímo v Mezinárodní astronomické unii. Ta je totiž garantem definic všech objektů, které se nacházejí ve vesmíru - nejen v naší sluneční soustavě, ale i za jejími hranicemi.
O tom, že tento problém berou astronomové vážně, svědčí i to, že pro něj dokonce našli i pozorovací čas na Hubbleově kosmickém teleskopu. Spor vznikl také tím, že v červenci letošního roku astronomové našli u objektu 2003 UB 313 malého souputníka - měsíc o průměru zhruba 250 kilometrů. A právě na jeho sledování byl vyčleněn pozorovací čas na Hubbleově teleskopu. Ani objekt 2003 UB 313 přitom zatím nemá oficiální jméno. Objevitelé mu prozatímně říkají Xena podle postavy ze stejnojmenného televizního seriálu.
Nikde ovšem není řečeno, že těleso, kolem kterého obíhá měsíc, máme automaticky považovat za planetu. Známe už mnoho desítek malých planetek, které skutečně jsou planetkami, protože mají rozměry několika desítek, maximálně stovek kilometrů, které svoje měsíce mají.
Takže měsíc není puncem, který by z objektu dělal planetu jako takovou. Pokud ale těleso má měsíc -tedy obíhá kolem něj jiné hmotné těleso, dá se z oběžné doby a vzdálenosti od centrálního tělesa velice přesně zjistit jeho hmotnost.
V případě "Xeny" ji vědci zatím neznají. Vědí jen to, že její rozměr se pohybuje někde mezi dvěma tisíci až třemi a půl tisíci kilometru v průměru. To by znamenalo, že je větší než Pluto. Jedná se ale jen o pouhý odhad na základě určitých předpokladů -na základě toho, jaké má toto těleso albedo.
Albedo je poměrem mezi dopadajícím a odraženým světlem. V podstatě jde o to, zda je těleso světlé, prakticky bílé, nebo tmavé. Čím tmavší je, tím bude ve skutečnosti větší při stejné zdánlivé velikosti, kterou vidíme v dalekohledu. Je-li povrch světlý, pak bude těleso menší.
Na základě předpokladu, že by odrazivost světla mohla být zhruba 20 procent, což je průměrná odrazivost těles v Kuiperově pásu, se dá odhadnout, že by mohl mít průměr 2700 kilometrů.
Ale budeme-li znát jeho hmotnost, budeme mít další míru na jeho velikost. Na základě spektrální analýzy víme, že je složen převážně z ledu. Díky tomu známe jeho specifickou hmotnost, tedy průměrnou hustotu. A známe-li hmotu, můžeme spočítat objem. Další informace nám napoví pozorování Hubbleovým teleskopem.
V roce 2002 ovšem astronomové objevili další těleso, údajně také větší než Pluto, které se mohlo také ucházet o titul. Nyní se ukazuje, že se jedná o těleso doutníkového tvaru. Skutečnost ale může být složitější. Pokud má totiž těleso průměr dva až tři tisíce kilometrů, pak bude jeho vlastní gravitace natolik veliká, že ho sbalí do tělesa co nejvíce podobného kouli.
Pokud se jeví jako protáhlé, může jít o objekt složený ze dvou částí - těles obíhajících téměř v dotyku kolem sebe. Takových případů známe u menších planetek obíhajících ve vnitřní sluneční soustavě už několik.
To by samozřejmě mohlo znamenat, že jednotlivá tělesa budou podstatně menší. Pak by neměla nárok stát se planetou. Musíme ovšem počítat s tím, že se v nejbližší době doslova roztrhne pytel s dalšími planetami podobnými Plutu. Podle mého názoru spíš Pluto ztratí nálepku planety, než že bychom měli najednou planet padesát.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese ww.rozhlas.cz/leonardo.
02.12.2005 - Paříž - Evropská sonda Mars Express nahlédla pod povrch Marsu. S pomocí speciálního radaru zjistila, že i v hloubce více než jednoho kilometru ukrývá půda rudé planety led.
Marsovskou hlubinnou půdu tvoří písek, který je ledem o teplotě minus 33 stupňů Celsia „spečen“ na beton, napsal v americkém vědeckém časopise Science Giovanni Picardi z Římské univerzity. Led v okolí severního pólu Marsu podle vědců obsahuje jen dvě procenta „nečistot“.
Sonda Evropské vesmírné agentury učinila objevy díky radaru Marsis (z výšky 250 až 800 kilometrů nad povrchem rudé planety). Jiné výzkumy sondy údajně znovu naznačily, že Mars byl před čtyřmi miliardami let částečně pokryt vodou v kapalném stavu.
K podobným závěrům už směřovaly údaje získané různými sondami v minulosti. Mnoho vědců spojuje přítomnost vody na Marsu s nadějemi, že tu kdysi mohl bujet život, a doufají v objevení fosilií mikroorganismů.
Vědci zároveň s pomocí radaru objevili u rovníku sousední planety už zasypaný kráter, který zřejmě vznikl dopadem obrovského meteoritu. Zóna dopadu má v průměru 250 kilometrů. Intenzita odrazu nasvědčuje tomu, že v kráteru se stále nachází led z doby, kdy v kráteru byla voda v kapalném stavu.
Hvězdná soustava se nachází v souhvězdí Chameleona
30.11.2005 - Američtí astronomové objevili zatím nejmenší známou hvězdnou soustavu. Nachází se v souhvězdí Chameleona ve vzdálenosti 500 světelných let od Země. V jejím středu je malý hnědý trpaslík, tedy málo svítící chladná hvězda.
Tým Kevina Luhmana z Pensylvánské státní univerzity nalezl malou soustavu za pomoci pozemních teleskopů a vesmírných dalekohledů.
Středem systému je podle astronomů málo svítící chladná hvězda o hmotnosti menší než setina hmotnosti našeho Slunce. Kolem hvězdy se zjevně utvořil kotouč z prachu a plynu. Disk kolem hnědého trpaslíka zřejmě prochází procesem zrodu planet, takže by se jednou mohl změnit v planetární soustavu, vysvětlil tým Kevina Luhmana.
Vědci se domnívají, že i naše sluneční soustava před zhruba 4,5 miliardami lety vzešla z obrovského oblaku plynu a prachu. Nejnovější objev je zajímavý zejména tím, že jde o nejmenšího známého hnědého trpaslíka se všemi náležitostmi formování planet. Pokud ale tento planetární systém skutečně vznikne, bude stokrát menší než naše sluneční soustava, tvrdí vědci.
Hnědí trpaslíci jsou objekty větší než planety, ale mnohem menší než normální hvězdy. Jde zřejmě o shluky plynů, které ale nenabraly tolik hmoty, aby se mohly rozsvítit.
Američtí astronomové objev učinili s pomocí Spitzerova vesmírného dalekohledu, Hubbleova vesmírného dalekohledu a několika pozemních observatoří.
30.11.2005 - Po krátké těžké nemoci zemřel v úterý Petr Jakeš, geochemik a popularizátor vědy. Pracoval i pro NASA v Houstonu, kde zkoumal vzorky z Měsíce.
Petru Jakešovi bylo v květnu 65 let. Vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a potom v australské Canbeře.
Několikrát pracoval v Lunárním a planetárním ústavu NASA v Houstonu, kde se účastnil rozboru vzorků z Měsíce. Po návratu domů působil v Ústředním ústavu geologickém a v posledním letech na Přírodovědecké fakultě UK, několikrát opět působil i v zahraničí.
Jakeš byl vynikajícím popularizátorem vědy, často psal i pro MF DNES. Kromě řady vědeckých prací vydal knihy pro širokou veřejnost, jako Za sopkami Pacifiku, Létavice a lunatici, encyklopedii Planeta Země, působil v televizi a v rozhlasu. Letos aktuálně napsal Vlny hrůzy o zemětřeseních, sopkách a tsunami.
26.11.2005 - Japonská sonda Hajabusa úspěšně přistála na planetce Itokawa a odebrala vzorky. Je první sondou, která by měla sesbírat materiál na asteroidu a vrátit se s ním na Zemi. Přistání se jí povedlo až na druhý pokus.
Po analýze přijatých dat oznámila japonská vesmírná agentura JAXA, že Hajabusa přistála na malém asteroidu Itokawa asi 300 milionů kilometrů od Země. Sonda zůstala na planetce třicet minut a podařilo se jí nabrat několik vzorků půdy.
Hajabusa se už na asteroidu pokusila přistát v neděli. To se jí ale nepovedlo. Podle informací agentury JAXA totiž nezvládla plánované krátké dosednutí na planetce poté, co chvíli manévrovala několik metrů nad povrchem.
Sonda měla poslední šanci na přistání. Kdyby se jí přistát nepodařilo, nezbylo by jí palivo na zpáteční cestu k Zemi. Kapsle s odebranými vzorky by měla přistát v Austrálii během června roku 2007.
Podle vědců by mohly nalezené vzorky odkrýt některé otázky o původu našeho solárního systému. "Je to velký krok vpřed v lidském zkoumání vesmíru," řekl japonský ministr věd a technologií Iwao Matsuda.
25.11.2005 - Posádka Mezinárodní vesmírné stanice si na Den díkuvzdání pochutnala na krocanovi s bramborovou kaší, kukuřicí, fazolemi a ovocným koktejlem. Pokud si budou chtít podobné hody dopřát i kosmonauti, kteří poletí na Marsu, budou si zřejmě muset vypěstovat zeleninu a ovoce přímo na palubě.
Během tříleté pouti na 128 milionů kilometrů vzdálenou rudou planetu a zpět si už kosmonauti s instantními potravinami nevystačí. Aby si ve svátek pochutnali tak, jako posádka ISS, museli by se o to výrazněji přičinit a vypěstovat si na palubě lodi salát, špenát, mrkev, rajčata, zelí, cibuli, jahody a bylinky.
Jestliže astronauti na Marsu stráví předpokládaný rok a půl, budou si navíc v hydroponních komorách bez půdy pěstovat brambory, sojové boby, pšenici, rýži či burské oříšky, upozorňují experti z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).
"Budeme muset pěstovat zeleninu tam, protože nebudeme mít jinou možnost, jak tam čerstvou, voňavou a křupavou zeleninu dostat a uchovat ji," říká gastroložka Michele Perchonoková z Johnsonova vesmírného střediska NASA.
Například z vypěstované pšenice si bude posádka vyrábět vlastní chléb či těsto. Sirup na sladkosti by se dal získávat ze sladkých brambor. Rýže se dá uvařit nebo použít pro výrobu nápojů. "Pokud budou chtít dresink do salátu, budou si muset vyrobit svůj dresink do salátu," vyložila Perchonoková.
Na tak dlouhé misi, jako je ta k Marsu, se bude muset všechno maximálně zužitkovat - i odpady. Uvažuje se o tom, že i pot a moč astronautů se budou znovu recyklovat na pitnou vodu.
Použitou vodu i záchodový odpad by prý mohly recyklovat ryby: Nejvhodnější k tomu účelu se jeví mořské tilapie. I když se dokážou živit lidskými výkaly, jejich maso je nezávadné, tvrdí Vickie Kloerisová z Johnsonova centra.
25.11.2005 - Japonská kosmická agentura oznámila, že se Hajabusa v sobotu pokusí o další přistání na asteroidu. Při předchozím krátkém doteku se jí nepodařilo sebrat žádné vzorky. Nyní tedy míří zpátky k Itokawě a očekává se, že by na ní měla přistát v sobotu kolem 7:00 japonského času (v pátek ve 23:00 SEČ).
Země a Měsíc
23.11.2005 - Za zlomek prostředků přidělených vládní agentuře NASA chce kalifornská soukromá firma dopravit lidskou posádku na Měsíc. Do obnoveného závodu o Měsíc se chtějí zapojit i soukromníci. Jaké by to mohlo přinést výhody? V první řadě značnou úsporu prostředků. Ale ani rizika nejsou zanedbatelná.
S plánem, jak levně znovu dobýt Měsíc, přišla americká společnost SpaceDev. Jde o technologickou firmu, která vyvíjí a prodává řešení pro kosmické programy. Jejími zákazníky jsou vládní a soukromé organizace. Podle nově zveřejněné studie SpaceDev by se doprava lidí na povrch Měsíce dala pořídit za 10 miliard dolarů.
To je stále gigantická suma - pro srovnání zhruba pětinásobek ročního rozpočtu české armády - ale je to jen zlomek částky, kterou pro výlet na Měsíc požaduje NASA. K letům by mělo dojít mezi roky 2010 a 2015.
NASA počítá pro návrat na Měsíc s částkou 104 miliard. Náklady jsou rozloženy na 13 let. Podle ředitele agentury Michaela Griffina to bude stačit na vyslání čtyřčlenné posádky astronautů, která se tam zdrží jeden týden. Start je naplánován na rok 2018.
Značné úspory mají přinést opatrné investice do výzkumu. Studie počítá s využitím současných technologií i těch, jejichž vývoj započal nebo byl teprve oznámen NASA či jinými subjekty.
Každá mise by podle vize společnosti SpaceDev buď na oběžnou dráhu Měsíce nebo přímo na jeho povrch umístila obytný modul. Ten by byl vícenásobně použitelný. Po doplnění zásob by mohl sloužit i dalším výpravám. Tak by postupně vznikly na více místech komplexní objekty. Úspory má přinést i rozdělení projektu do navzájem navazujících fází.
Experti SpaceDev oprášili myšlenku takzvaných „raketových křesel“. O těch se uvažovalo v dobách před Apollem, kdy byl plánován let k Měsíci s využitím lodi Mercury. Křesla mají být víceúčelová. S jejich pomocí mají přistávat lidští návštěvníci, ale budou umět na povrch dopravit i technická zařízení. Raketová křesla budou mít dostatek paliva na to, aby doletěla zpět do velitelského modulu, odkud se pasažéři vydají na cestu zpět na Zem.
Šéf společnosti tvrdí, že i za relativně skromnou částku lze na Měsíci dosáhnout víc, než má v plánu NASA. „Podle odhadů by bylo možné dopravit na Měsíc čtyřicet osob za cenu odpovídající první misi NASA,“ tvrdí generální ředitel SpaceDev Jim Benson. Na Měsíci by každá posádka strávila sedm či více dní. Bezpečnost přitom nemá úspornými kroky utrpět.
Soukromý sektor se na dobývání vesmíru podílel již dříve. Známé jsou například lety lodi SpaceShipOne na samou hranici kosmického prostoru. Ale v případě výpravy na Měsíc jde o zcela jinou „váhovou kategorii“. Čertovo kopýtko zdánlivě lákavých úsporných programů může být i v nenápadné formulaci „s využitím současných technologií nebo technologií vyvíjených jinými subjekty“.
Jedním z půvabů, které mají vesmírné lety pro běžného občana, je právě impuls, který odstartuje vznik nových materiálů či přístrojů. I když nemusíme věřit údajům, podle kterých se Američanům každý dolar vložený do programu Apollo vrátil až patnáctkrát, přínos objevů je nepopiratelný.
I odhad nákladů může být nepřiměřeně optimistický. Většina obřích a dlouhodobých projektů totiž končí značným překročením rozpočtu. Ale to platí i o plánech státních agentur.
21.11.2005 - Dosednout na povrch asteroidu Itokawa a získat vzorky - to byl hlavní cíl japonské sondy Hajabusa. V neděli japonská kosmická agentura JAXA oznámila, že mise nevyšla. Ve středu zprávy dementovala s tím, že se sonda povrchu asteroidu přece jen dotkla.
Podle nedělních informací agentury JAXA Hajabusa nezvládla plánované krátké dosednutí na asteroidu poté, co chvíli manévrovala několik metrů nad jeho povrchem.
Ve středečním prohlášení ale agentura sdělila, že data potvrdila nedělní přistání Hajabusy. Sonda se prý na povrchu asteroidu zdržela půl hodiny.
Hajabusa, která ke svému cíli letěla dva a půl roku, měla získat vzorky z povrchu asteroidu blízkého Zemi. Jde o vůbec první pokus o sběr vzorků z povrchu některé planetky.
Sonda nedávno přišla o modul Minerva, který měl za úkol detailně fotografovat povrch planetky. Smůla ji ale provázela i dříve. V červenci přišla o motor u osy svého prvního reakčního kola, druhé přestalo fungovat počátkem října. Tím se stala závislejší na pomocných raketách.
Itokawa má průměr kolem 600 metrů a patří k asteroidům, jejichž dráha by se mohla v budoucnu zkřížit se Zemí a ohrozit ji. Od Země je vzdálen přibližně 300 milionů kilometrů.
Je nutné znát, z jakého materiálu Itokawa a jí podobné planetky jsou a jak se chovají, aby bylo možné zvolit vhodný způsob změny jejich dráhy v případě nebezpečí.
19.11.2005 - Prastaré záření pomohlo objasnit zrod kosmu. Jeho objev a následné zkoumání přibližuje kniha Výstřední vesmír.
Obklopuje nás expandující vesmír, v němž se vzdálenosti mezi galaxiemi zvětšují. Na pustých vrcholcích odlehlých hor v Chile, na Havaji či v Arizoně obří dalekohledy vytrvale sbírají fotony ze vzdálených galaxií, a shromažďují tak poznatky o pradávném, hlubokém vesmíru.
Jiná významná součást vesmíru však byla objevena v Holmdelu ve státě New Jersey blízko výjezdu číslo 114 ze státní silnice. V tomto prozaickém prostředí zjistili Arno Penzias s Bobem Wilsonem, že vesmírný prostor je plný prastarého světla, slabě žhnoucích uhlíků, pozůstatků velkého třesku. Přesněji řečeno objevili v roce 1965 rádiový šum, jenž přicházel ze všech míst na obloze, na něž zamířili svou rádiovou anténu. Dnes víme, že toto záření má spektrum, jaké obvykle vysílají tmavé objekty o teplotě 2,725 x 0,001 kelvinu (tedy zhruba minus 270,5 stupně Celsia).
V současné době je vesmír průhledný, takže fotony k nám mohou putovat ze vzdálených galaxií, aniž by byly pohlceny. Světlo galaxií, složitá směsice záření mnoha různých hvězd a plynných oblaků, přináší informace o složení, teplotě a pohybu zdrojů.
Záření objevené Penziasem a Wilsonem je však mnohem jednodušší - má téměř přesně stejnou hodnotu, ať už se díváme do kteréhokoli směru, a jeho celé spektrum lze charakterizovat jediným číslem, totiž teplotou. Jinak prakticky žádné detaily neobsahuje.
Upečeme třeba vánočku Vlažná lázeň nízkoenergetických fotonů je pozůstatkem dávných dob, kdy byl vesmír žhavý a neprůhledný, takže připomínal pec. Když rozpálíte elektrickou troubu, topné těleso vydává infračervené světlo. To je pohlcováno chladnými stěnami, dokud se neohřejí natolik, že samy začnou infračerveně zářit.
Je-li trouba plně předehřátá, termostat topné těleso vypne. Záření vysílané stěnami teď rovnoměrně zaplňuje prostor trouby. Když do ní vložíte plech s koláči, bude absorbovat energii infračervených fotonů odrážejících se uvnitř trouby tak dlouho, dokud sama nedosáhne teploty stěn. To je podstata pečení!
Tak upečete třeba vánočku - pohlcováním infračervených fotonů se těsto zahřeje na stejnou teplotu, jakou mají stěny, a vše v troubě dociluje téže teploty. Odrážející se fotony zaručují, že může být dosaženo téměř rovnovážného stavu. Spektrum fotonů uvnitř trouby je určeno pouze teplotou, nikoli třeba chemickým složením stěn nebo druhem rozinek v těstě.
Běžné kuchyňské trouby se nezahřívají na tak vysoké teploty, aby bylo lidskému oku dopřáno spatřit záření stěn, zato pec na vypalování keramiky nebo pořádně rozdmýchaný gril na dřevěné uhlí ano. Rudě žhnoucí uhlíky v táborovém ohni představují stejné záření. Všichni víme, že jejich barva vypovídá o teplotě ohně - temně červené uhlíky jsou chladnější než jasně oranžové.
Kosmické mikrovlnné reliktní záření je dosvitem žhavého velkého třesku, jeho teplota je ale dnes jen zhruba minus 270,5 stupně Celsia. Proto je nelze spatřit pouhým okem, k jeho detekci potřebujeme rádiové antény, jako byla ta Penziasova a Wilsonova.
Obraz vesmírného novorozence Uvnitř každé oblasti v neprůhledném vesmíru funguje stejný jev: všechny objekty dosahují téže teploty, protože fotony poletující všude kolem rychlostí světla zaručují, že chladnější místa se budou zahřívat, zatímco teplejší ochlazovat. Penzias s Wilsonem zachytili fotony, jejichž spektrum se utvořilo v době, kdy byl vesmír neprůhledný. Jednoduchý výpočet ukazuje, že tehdy měl teplotu alespoň 3727 stupňů Celsia.
Mikrovlnné fotony kosmického reliktního záření pozorované v New Jersey tedy pocházejí z časů, kdy byl vesmír tisíckrát žhavější než dnes. Při kosmické expanzi se vlnová délka těchto fotonů natahovala: od doby, kdy se naposledy setkaly s hmotou, narostla tisíckrát. Byly vyzářeny coby fotony viditelného světla, kosmická expanze je však degradovala na fotony s nízkou energií, zachytitelné jen radioteleskopy. Dnes prolétají průhledným vesmírem a nesou s sebou obraz vesmíru coby novorozence. V době jejich vyslání byl vesmír tisíckrát menší, hustota hmoty miliardkrát větší a jeho teplota tisíckrát vyšší. Reliktní fotony nám prozrazují, jak vypadal vesmír, když byl ještě v plenkách, a to právě v okamžiku, kdy přestal být neprůhledný jako stěny trouby a stal se transparentním jako okno.
Fyzikální změnu danou přechodem celého vesmíru z neprůhledného stavu do průhledného vyvolalo přeuspořádání elektronů a protonů na mikroskopické úrovni. Když byl vesmír ještě velmi žhavý, elektrony a protony tvořící běžnou hmotu se pohybovaly příliš rychle, takže se spolu nemohly uspořádat do podoby neutrálních vodíkových atomů. Fotony poletující všude kolem měly tolik energie, že by každý nově utvořený atom rozbily. Ale zhruba po 300 000 letech kosmické expanze a ochlazování se žhavý opar hmoty a světla vzniklý ihned po velkém třesku konečně ochladil natolik, že se elektrony své svobody vzdaly. Spojily se s protony ve vodíkové atomy, které už nerozbíjelo ultrafialové světlo fotonů.
Volné elektrony snadno rozptylují světlo, zatímco vodíkové atomy jsou v tomto směru mnohem méně účinné. Když se zformovaly vodíkové atomy, doposud mlžný vesmír se poprvé stal průhledným.
Kosmické mikrovlnné reliktní záření nám poskytuje přímé svědectví o tom, že vesmír měl počátek v podobě žhavého velkého třesku. Nejde jen o dohad opírající se o pozorovanou expanzi galaxií, jde o skutečný fyzikální proces probíhající ve vesmíru v průběhu jeho evoluce. Vesmír, jak ho dnes vidíme, se v průběhu kosmických věků měnil z prvotní horké neprůhledné a homogenní polévky do dnešní podoby chladného, průhledného a hrudkovitého prostoru plného galaxií, hvězd, planet a lidí.
Raný vesmír byl jednoduchý a předpověditelný jednoduchou fyzikou. Jakmile se však stal průhledným, začaly se dít zajímavé, složité a obtížně předvídatelné věci. Zrodila se složitá říše, kterou studuje astronomie. Pravidla baseballu na jiné planetě Objev reliktního záření byl pro kosmologii prvořadou událostí. O žhavém velkém třesku uvažoval George Gamow a jeho studenti Robert Hermann a Ralph Alpher několik desítek let předtím coby o možném místě syntézy chemických prvků. Jejich úvahy však žádné systematické pátrání nevyvolaly. Poté se přišlo na to, že se výrobny těžkých prvků nacházejí ve hvězdách a supernovách. A třebaže Penzias s Wilsonem původně vůbec nezamýšleli objevit něco nového o vesmíru, jejich měření se ukázala tak důležitá, že jim v roce 1978 vynesla Nobelovu cenu za fyziku.
Reliktní mikrovlnné záření je izotropní, tedy stejné ve všech směrech, a to je zvláštní věc. Rozmazaný horizont jím určený se nachází všemi směry od nás ve vzdálenosti 14 miliard let. Přitom teplota záření je všude zhruba minus 270,5 stupně Celsia. Když se otočíte na podpatcích dozadu, naměříte stejnou teplotu. V pečící troubě se teplota vyrovnává proto, že fotony přenášejí energii z horkých částí do studenějších. Mohou však cestovat jen rychlostí světla, a prodírají-li se mlhou, pak ještě pomaleji. Oblasti, které vidíme na protilehlých stranách oblohy, si nikdy nemohly vyměnit fotony, což by teplotní rozdíly vyrovnalo. Proč tedy mají všechna místa na obloze naprosto stejnou teplotu?
To je velice podivné. Jako byste cestovali miliardu světelných let rychlostí 99,999 procenta rychlosti světla, přistáli na nějaké planetě a zjistili, že její obyvatelé hrají baseball. A to přesně podle našich prvoligových pravidel: žádné hliníkové pálky. Kdybyste byli vůbec prvními emisary na tak dalekém místě, zajisté by vás překvapilo, že znají a užívají stejná pravidla hry jako my. Otázka tedy zní: "Jak to, že je vesmír tak uniformní?" Nesmírné zvětšení Existuje teorie - vypadá sice divoce a bizarně, ale řada hloubavých lidí ji bere zcela vážně -, podle níž byl celý námi pozorovaný vesmír kdysi tak malý, že fotony v něm mohly ustanovit jednotnou teplotu. Poté se díky energii skryté v prázdném prostoru nesmírně zvětšil: v době zhruba 10-35 sekundy po velkém třesku v kratičkém intervalu "vyrostl" možná až 1050krát.
Této fázi vývoje vesmíru se říká "inflační období". Během něho se celý dnes pozorovaný vesmír zvětšil z oblasti velké asi jako grapefruit, jíž mohly fotony tenkrát snadno přeletět napříč. Přesná čísla popisující podrobnosti zmíněného kosmologického modelu závisejí na konkrétních detailech chování částic a polí při tak vysokých energiích, jaké dosud nikdy nebyly vyvinuty v pozemských urychlovačích. Základní idea však na těchto detailech nezávisí. Podle inflačního scénáře odhaluje dnešní kosmický horizont při své expanzi znova oblasti, které byly kdysi dávno ve vzájemném kontaktu.
Jinými slovy: před inflací byl veškerý materiál v pozorovaném vesmíru - podobně jako vnitřek kuchyňské trouby - v dobrém tepelném kontaktu. Pak se vesmír v inflačním období exponenciálně zvětšil, čímž se oblasti kdysi provázané dostaly mimo vzájemný kontakt. Inflace skončila přibližně 10-35 sekundy po velkém třesku a pak uplynula spousta času (1017 sekundy -celý Hubbleův čas). Pro každé místo se oblast vesmíru, která je z něj pozorovatelná, neustále zvětšuje. Dnes můžeme spatřit části vesmíru vzdálené od nás miliardy světelných let. Když se tyto oblasti po 14 miliardách let znovu shledají, mají stejnou teplotu, protože kdysi velmi dávno před nástupem inflace byly ve vzájemném kontaktu.
***
Knihu Roberta P. Kirshnera nazvanou Výstřední vesmír vydalo nakladatelství Paseka. Text upravila redakce Lidových novin.
V dávných dobách byl vesmír žhavý a neprůhledný, takže připomínal pec
Robert Kirshner(*1949)
Působí jako profesor astronomie na Harvardově univerzitě, je zástupcem ředitele Centra pro astrofyziku Harvardovy univerzity a Smithsonova ústavu. Při své vědecké práci se zaměřuje hlavně na výzkum supernov, dynamiku galaxií a jejich evoluci a na kosmickou expanzi. Jeho studie o zrychlujícím se rozpínání kosmu byla časopisem Science označena vědeckým objevem roku 1998.
Leonidy
16.11.2005 - Oblohou opět proletí meteorický rej Leonid. Úkaz vyvrcholí ve čtvrtek 17. listopadu. Období jeho aktivity je ale delší a potrvá až do 21. listopadu, sdělila iDNES Jana Sainerová z pražské Štefánikovy hvězdárny. Pozorovací podmínky ale letos nebudou příliš příznivé.
Leonidy patří spolu se srpnovými Perseidami k vůbec nejznámějším meteorickým rojům. Proslavila je úchvatná podívaná, kterou předvedly v letech 1999, 2001 a 2002 meteorickými dešti.
Objevují se pravidelně kolem poloviny listopadu, kdy se Země na své dráze kolem Slunce setkává s částečkami uvolněnými z komety Tempel-Tuttle.
Meteory jsou světelné úkazy, které vznikají, když se tato malá tělíska nebo částečky prachu dostanou do atmosféry Země. Při letu se třením o vzduch rozžhaví a většinou vypaří. Přitom dochází k ionizaci okolního plynu, a tak vzniká meteor - jasná světelná čára na obloze.
Letošní podívaná ale těm z uplynulých let asi nebude moci konkurovat. Souhvězdí Lva, ze kterého Leonidy zdánlivě vylétají a podle kterého se také jmenují, je totiž velmi nízko nad obzorem.
Očekává se navíc spíš nízká aktivita roje, jen kolem dvaceti meteorů za hodinu. O bombastickou show tedy určitě nepůjde. Pozorování bude navíc rušit svit Měsíce, který je ve středu v úplňku. Nad republikou se navíc podle předpovědi může objevit oblačnost.
Podobná situace však byla i loni, a přesto pozorovatelé spatřili velmi jasné a dlouhé Leonidy. "Přejme si tedy jasné počasí," dodala astronomka.
Dobře schovaná černá díra Hvězdokupa Westerlund 1 je podle některých odborníků nejlepším místem na studium velkých hvězd. Jen kdyby se v ní neděly podivné věci: schovala se v ní černá díra, která měla být na místě velké vyhořelé hvězdy.
15.11.2005 - Astronomové zveřejnili „pravděpodobný portrét“ objektu ležícího v centru naší galaxie. Teď hledají očitého svědka.
Znát přesnou podobu podezřelého je jistě jeden z nejlepších předpokladů úspěšného pátrání: snad i proto vědci uveřejnili „pravděpodobný portrét“ hledaného vesmírného objektu, černé díry. V prestižním vědeckém časopisu Nature uveřejnil Američan Eric Agol počítačovou simulaci „pohledu“ na tento nesmírně hmotný pozůstatek obří hvězdy.
Není to přesně to, co bychom viděli vlastníma očima. Dokud se ale neodpoutáme od Země a svého koutu galaxie, lepšího „záběru“ se nedočkáme: obrázek představuje pravděpodobnou podobu černé díry ve spektru rádiových vln. Ty se dokážou překážkám (například plynným mračnům) vyhýbat účinněji než viditelné záření. Rádiové vlny černých děr tak zachytit můžeme, domnívají se vědci.
Ve viditelném spektru by obraz nebyl tak zajímavý: pravděpodobně by se jednalo o oblast ještě poněkud tmavší než okolní vesmír. Vyzařování viditelného světla z černé díry je zanedbatelné. Radiový obraz je přesnější a lepší pro jejich „identifikaci“.
Záření neuvolňuje sama černá díra. Energii vydává okolní hmota, která se vlivem gravitace „řítí“ do černé díry. Dokud nepřekročí takzvaný horizont událostí, je z okolního vesmíru pozorovatelná. Ve chvíli, kdy se dostane za hranici, kterou vyznačuje temnější kroužek, je pro pozorovatele zvenčí „ztracena“.
Teď zbývá už jenom černou díru skutečně zahlédnout. Vědci vědí, že ji mají hledat ve středu naší galaxie. Tam by měla ležet černá díra o hmotnosti okolo čtyř milionů Sluncí. Polohu a hmotnost astronomové určili podle toho, jak ovlivňuje dráhy blízkých hvězd.
Počítačová simulace záření černé díry v oblasti rádiového záření, převedeného do okem viditelných barev podle intenzity. Energii nevyzařuje sama díra, z té se nic nedostane, ale hmota nasávaná její gravitací.
Ovšem odborníci „prostor pátrání“ nadále zužují. Ve stejném čísle časopisu Nature, které otisklo Agolovu simulaci, zveřejnil své výpočty rovněž čínský astronom Č' Čhiang-šen se svými kolegy. Podle jejich studie by měl masivní objekt mít průměr menší, než je vzdálenost Země od Měsíce. To je taková koncentrace hmoty, že se patrně nemůže jednat o nic jiného než černou díru.
Ale na skutečné „záběry“ si budeme muset ještě počkat. Astronomové se domnívají, že stačí jen jistý pokrok v technice. Místo, odkud ani světlo neunikne, bychom prý měli skutečně vidět za 10 let.
Podle uznávaných teorií vzniká černá díra zhroucením hvězdy s hmotností alespoň 25x vyšší než má naše Slunce. Ale i uznávané teorie se mohou mýlit. Nasvědčuje tomu pozorování týmu Michaela Muna z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Jeho členové sledovali hvězdokupu nazvanou Westerlund 1. Předpokládá se, že v ní všechny hvězdy vznikly přibližně ve stejnou dobu, konkrétně před čtyřmi miliony let. Ne všechny vydržely. Některé už vyhořely. Nejrychleji dožívají největší hvězdy. Protože ve hvězdokupě jsou stále ještě hvězdy s hmotností 35 Sluncí, „vyhořelé“ byly hmotnější.Podle předpokladů se měly změnit v černé díry, protože takový je osud každé řádné hvězdy s hmotností nad 25 Sluncí.
Ale Michael Mun černou díru nenašel. Objevil zdroj rentgenového záření odpovídající neutronové hvězdě, ve kterou se mají měnit jen „malé“ hvězdy.
Je možné, že zhroucená hvězda byla součástí dvojhvězdy. Souputník by ji před kolapsem uchránil tím, že by část její hmoty odsál. Ale takového „pomocníka“ vědci zatím nenašli.
Projekt má rozpočet přes 40 milionů eur
11.11.2005 - Vědci z celého světa zahajují v těchto dnech v Argentině nejrozsáhlejší astronomický experiment na světě. U městečka Malargüe se otvírá Observatoř Pierra Augera, jejímž cílem bude pátrat po obtížně zachytitelných kosmických částečkách. Na projektu pracují i čeští odborníci.
Jednotlivá řídící střediska observatoře, pozemní detektory a stanice se světelnými dalekohledy jsou rozprostřeny na celkové ploše 3000 čtverečních kilometrů v argentinské pampě.
Obří pozorovatelna má vědcům pomoci odhalit původ takzvaného vysokoenergetického kosmického záření. Na projektu s rozpočtem přes 40 milionů eur pracuje kolem 200 expertů a techniků z 55 vědeckých institutů 15 zemí včetně České republiky.
Astrofyzik Jiří Grygar z Malargüe sdělil, že observatoř pro výzkum kosmického záření o extrémní energii začala získávat vědecké údaje už v lednu 2004, protože je budována postupně, po jednotlivých modulech.
Nyní je zařízení z velké části hotovo. Podle Grygara je v současné době instalováno přes 1000 pozemních detektorů z plánovaného počtu 1600 a osmnáct světelných dalekohledů z plánovaných 24.
Detektory jsou vlastně vodní nádrže - každá s 11 tisíci litry vysoce čisté průzračné vody - rozmístěné pod hřebeny And. Tato oblast je pro tyto účely obzvlášť vhodná. Noční obloha je tu temná, vzduch čirý a navíc je tu dostatek prostoru.
Kosmické částečky, které pronikají i pevnými tělesy, by údajně měly ve světelně izolovaných nádržích zanechávat slabé světelné stopy, které by měla zaznamenávat vysoce citlivá čidla.
Na rozdíl od světla, které se z hvězd k Zemi šíří přímočaře, mohou být nabité částice kosmického záření odkloněny magnetickými poli. Z tohoto důvodu se vědci stále přou o jejich původu.
Pozorování těchto částeček je navíc krajně obtížné. "Vzhledem k tomu, že takovou extrémní částečku můžeme očekávat jen jednu na čtvereční kilometr a století, musí být observatoř rozmístěna na nesmírném prostoru," řekl německému časopisu Der Spiegel fyzik Karl-Heinz Kampert. Při rozměrech, jaké má Observatoř Pierra Augera, se mohou vědci těšit na jednu částečku za týden, doufá Kampert.
Po dokončení argentinské observatoře plánují vědci výstavbu její obdoby na severní polokouli, aby tak byla pokryta kompletně celá obloha. Observatoř by měla vyrůst v americkém státě Colorado.
Teleskop v JAR
10.11.2005 - V Jihoafrické republice vyrostl největší teleskop na jižní polokouli. Země doufá, že se díky tomu stane cílem zájemců o astronomii. Největším trumfem je podle ní klima regionu, ve kterém je teleskop umístěn. Tradičně jasná obloha je ideální pro pozorování vesmíru.
Další výhodou je, že některé části kosmu jsou viditelné pouze z jižní polokoule. Podle agentury Reuters se jedná například o velká a malá Magellanova mračna či galaxie, které obíhají kolem naší mléčné dráhy.
Dalekohled, umístěný v observatoři poblíž města Sutherland v odlehlé oblasti Karoo, ve čtvrtek oficiálně uvedl do provozu jihoafrický prezident Thabo Mbeki.
Nový jihoafrický teleskop bude největším na jižní polokouli. (10. listopadu 2005)
"Toto zařazuje Jihoafrickou republiku na mapu světa jako astronomický cíl. Využíváme tímto naše zeměpisné výhody, protože Karoo je velmi suchý region s tradičně jasnou oblohou, což skýtá dobré podmínky pro pozorování vesmíru," uvedl k projektu jihoafrický ministr pro vědu a technologie Mosibudi Mangena.
"Očekáváme, že do Sutherlandu bude přijíždět mnoho expertů, ale také obyčejných lidí," podotkl ministr.
Velký jihoafrický teleskop (Southern African Large Telescope, neboli SALT) má průměr 12 metrů a měl by umožnit pozorovat hvězdy a galaxie, které jsou miliardkrát menší, než ty, které lze vidět pouhým okem.
Podle Mangeny má Jihoafrická republika zájem v budoucnu hostit vůbec největší teleskop na světě, jehož hodnota by měla dosáhnout miliardy dolarů. Vítězný projekt, který by mohl vědcům pomoci pochopit původ hvězd a galaxií a vznik planet, má být oznámen v roce 2008.
Raketa se sondou odstartovala podle plánu ve 4:33 SEČ
09.11.2005 - Z kazašského kosmodromu Bajkonur úspěšně odstartovala evropská sonda Venus Express. Na oběžnou dráhu Země ji vynesla ruská raketa. Za 155 dní by družice měla dorazit k Venuši, kde bude přes rok zkoumat atmosféru. Měla vyrazit už v říjnu, start však zpozdily technické problémy.
Raketa odstartovala podle plánu ve 4:33 SEČ. Úkolem sondy bude především získat více informací o planetě, která je Zemi nejblíže.
Náklady na projekt jako celek dosahují 220 milionů eur (6,6 miliardy korun) a nejsou větší jen proto, že mise se shoduje s posláním Mars Expressu, který zamířil k rudé planetě v roce 2003 jako první planetární projekt v historii ESA.
Venus Express, která má oproti marsovskému předchůdci dokonalejší tepelný štít kvůli blízkosti Slunce, nese sedm vědeckých přístrojů pro průřezové zkoumání horních i dolních vrstev ovzduší a povrchu planety.
Venus Express před startem
Kvůli finančním omezením se vědcům nepodařilo na sondu umístit radar, který by mohl povrch a ovzduší planety prozkoumat důkladněji.
První signál sondy zachytili vědci devadesát minut po vypuštění. "Narodilo se nám dítě, mluví s námi, má energii a sílu," citovala agentura Reuters vědeckého ředitele ESA Davida Southwooda. "Je to dobrý počátek, který bude mít skvělé pokračování," dodal.
"Vysláním sondy Venus Express chceme znovu demonstrovat, že zkoumání planet je životně důležité pro život na Zemi," řekl podle stanice BBC generální ředitel ESA Jean Jacques Dordain.
Dalším obtížným okamžikem pro sondu bude zažehnutí motorů, aby zbrzdily její rychlost na míru potřebnou k uvedení na oběžnou dráhu kolem Venuše.
Venus Express dorazí k druhé planetě Sluneční soustavy zhruba za pět měsíců. Počátkem příštího června by měla zahájit vědecké experimenty. Kolem Venuše bude obíhat více než rok a zkoumat nejen její horkou a hustou atmosféru, ale také její půdu.
Zvláštní pozornost by měla mise věnovat skleníkovému efektu na Venuši a neustálým hurikánům zuřícím v její atmosféře. Vědecké přístroje mají také zjistit, zda jsou stále aktivní četné sopky na povrchu sousední planety. Sonda se na protáhlé oběžné dráze přiblíží planetě až na 250 kilometrů, nejdále se vzdálí na 66 tisíc kilometrů.
Venus Express je sondou ve tvaru zhruba krychle o velikosti 1,65 x 1,7 x 1,4 metru. S roztaženými solárními panely měří napříč osm metrů. Váží 1240 kilogramů, z čehož palivo tvoří 570 kilogramů.
První evropská sonda k planetě Venuši měla být původně vyslána do kosmu už 26. října. Několik dní předtím byl však start odložen kvůli problémům s tepelnou izolací horního stupně ruské rakety Sojuz-Fregat.
K Venuši se od roku 1961 vydalo několik amerických a sovětských sond, mezi nimi Mariner 2 (USA - 1962), která Venuši jako první obletěla, a Veněra 9 (SSSR - 1975), jež na Zemi poslala první snímky povrchu planety.
09.11.2005 - Rudou planetu sledovali na obloze už Peršané, Babyloňané a Peršané.
Římané ji na počet boha války pojmenovali Mars. Lidé se dívají na rudou planetu dodnes a přemýšlejí, zda tam mohla být civilizace. A už také řekli, že tam vyrazí.
"Můj tip je, že do roku 2025 jsou první pozemšťané na Marsu. Skupina, ve které bude asi sto vědců. Bude ale hodně energeticky náročné je tam dopravit, zásobovat a vrátit na Zemi," myslí si ředitel brněnské hvězdárny a planetária Zdeněk Pokorný.
Mars je blízko a naší planetě se v mnoha směrech podobá. Proto se také často mluví o jeho možném přetvoření v "další Zemi". Mohl by tak vzniknout úplně nový svět, jak potvrzuje i Antonín Vítek z Akademie věd ČR: "Podle mého názoru je to reálné. Otázka je, jak dlouho to bude trvat a jaké budou náklady. Pokud ale uvažujeme ve stovkách let, tak bude taková expanze lidstva na Mars zřejmě svým způsobem nutností."
S tím ale mnoho jiných vědců nesouhlasí. "Já jsem pesimista. Podle mne to možné nebude. A už vůbec ne v příštích sto letech. Ale je dobré o přeměnění Marsu v živou planetu bádat. Poznáme tak třeba i to, jak bychom si mohli Zemi poničit," tvrdí Zdeněk Pokorný.
Vědci vědí, že je pod povrchem Marsu zmrzlá voda. Bylo by proto potřeba na planetě zvýšit teplotu, aby se roztavila. Vznikla by tak jezera a řeky. Vodu by astronauti mohli zpočátku využít i jako zdroj kyslíku. Ten by se ale dal vyrábět i z jiných materiálů. "Je tam spousta minerálů, které obsahují hodně kyslíku. Navíc při jejich přeměně astronauti získají také nějaký další materiál, který mohou dále využít. Třeba železo," vysvětluje Antonín Vítek, podle kterého by později přišlo na řadu i vysazování rostlin. Třeba vhodně upravených řas. "Ty by začaly přeměňovat oxid uhličitý v kyslík. Postupně by se mohla vytvořit atmosféra."
K možnému osídlení Marsu by ale bylo potřeba hodně surovin, které by se musely dovézt. Právě na to upozorňují kritici. Rudá planeta totiž stejně jako ostatní kosmická tělesa nemá ložiska strategických surovin, které by se mohly těžit. "Ony jsou tam rozptýleny mezi ostatními molekulami. Jenom na Zemi se stalo to, že mnoho prvků je tu a tam v koncentracích mnohem vyšších, takže je můžeme využívat," upřesňuje Pokorný.
Dříve, než bude možné zjistit, jestli je přeměnění Marsu na živou planetu reálné, nebo ne, se tam ale lidé budou muset dostat. A na tak dlouhý let se musí připravit. "Cesta potrvá víc než 18 měsíců, a zpáteční let tím pádem přes tři roky. Jen pro srovnání - je to delší doba, než za kterou kdysi lidé poprvé dopluli z Evropy do Ameriky," podotýká astronom Geoff Marcy ze Spojených států, podle kterého se lidé časem určitě pokusí Mars osídlit.
09.11.2005 - Mars zůstane velmi jasnou planetou na obloze i tento týden, kdy se nacházel přesně na opačné straně Země než Slunce. Jeho svit bude slábnout jen zvolna. Nepříznivé počasí v noci na včerejšek si vynahradí přátelé noční oblohy v polovině listopadu, kdy se přiblíží k Měsíci, který bude v té době téměř v úplňku. Konjunkce, to znamená těsné přiblížení Marsu k Měsíci, nastane 15. listopadu. Měsíc bude v úplňku následující den. Mars bude svým načervenalým světlem zářit pod Měsícem.
Sonda Venus Express
09.11.2005 - Ruská nosná raketa Sojuz se sondou Venus Express byla 5. listopadu dopravena na odpalovací rampu kazašského kosmodromu Bajkonur, odkud se dnes vydá na cestu k Venuši. Více než jednotunová sonda Evropské kosmické agentury (ESA) má i se svými sedmi vědeckými přístroji od příštího dubna více než rok obíhat kolem této planety sluneční soustavy a zkoumat některé jevy v její atmosféře a na jejím povrchu.
Posádka ISS instaluje kameru
08.11.2005 - Dvoučlenná posádka mezinárodní vesmírné stanice strávila pět a půl hodiny ve volném prostoru u stanice. Na vnější plášť ISS nainstalovala novou kameru a vyhodila do kosmu zařízení, které mohlo loď poškodit, informovala americká NASA.
Snímač elektrické aktivity v okolí ISS už není potřeba. Jeho životnost už vypršela a řídící středisko se obávalo, že se jeho části mohou utrhnout a stanici poškodit.
Velitel ISS Bill McArthur jej proto odmontoval a vyhodil do volného prostoru. Inženýři předpokládají, že zařízení po 150 dnech shoří v atmosféře.
Bill McArthur a Rus Valerij Tokarev připevnili kameru, která bude zapotřebí až začne instalace nového segmentu stanice a solárních panelů. Okamžitě začala přenášet jejich počínání.
Nové úpravy mají začít v roce 2006 po příštím letu raketoplánu. NASA s letem počítá pro příští květen.
McArthur si výlet do kosmu pochvaloval. "Jsem šťastný jako škeble za přílivu," řekl. Výstup z lodi byl asi o hodinu zpožděn kvůli problémům se vzduchovým ventilem.
07.11.2005 - Mars oplácí Zemi návštěvy kosmických sond. Už před týdnem se po dvou letech přiblížil k Zemi na necelých 70 milionů kilometrů, 7. listopadu se navíc dostal do opozice se Sluncem. Bude tedy nejjasnějším tělesem noční oblohy. Výhled nezkazí ani Měsíc, protože teprve dorůstá.
"Mars bude po celou noc nejjasnější planetou na obloze," sdělil Pavel Příhoda z pražské Hvězdárny a planetária. Sledovat ho bude možné i bez dalekohledu. Alespoň na začátku večera však budou otevřené hvězdárny, takže bude možné využít i jejich teleskopů.
Předchozí opozice a přiblížení Marsu k Zemi nastalo 28. srpna 2002 na necelých 56 milionů kilometrů. Letos si však obyvatelé střední Evropy budou moci načervenalou planetu vychutnat ještě lépe. Na obloze totiž bude svítit výš na obloze než předloni. Příští opozice nastane na Štědrý den roku 2007.
Mars se večer vynoří na východě, o půlnoci bude vrcholit nad jihem a k ránu se schová za obzor na západě. "Je to tak jasný objekt, že ho není možné zaměnit s žádným jiným na obloze," uvedl Pavel Příhoda. Dodal, že večer se rudá planeta bude nacházet nedaleko nápadné hvězdokupy Plejády, známé u nás spíše jako Kuřátka.
04.11.2005 - Čína chce kolem roku 2017 přistát se svou pilotovanou raketou na Měsíci. Na zemské oběžnici by ráda instalovala teleskop. Tchajkonauté by ale měli hlavně pátrat v měsíčním prachu po heliu-3, které by podle některých odborníků mohlo být dokonalým ekologickým palivem.
"Čína uskuteční přistání člověka na Měsíci kolem roku 2017," uvedl přední čínský vědec Ou-jang C'-jüan.
Někteří vědci se domnívají, že v měsíčním prachu je obsaženo tolik helia-3, že by po zpracování v reaktorech dokázalo zajistit dostatek energie pro lidstvo na tisíce let. "Poskytneme lidstvu nejspolehlivější zprávy o heliu-3," slíbil Ou-jang.
Spojené státy v září zveřejnily svůj plán návratu na Měsíc do roku 2018; náklady dosáhnou podle předpokladů 104 miliardy dolarů. Americký program Apollo vynesl první lidi na Měsíc v roce 1969.
První čínská oběžná družice by mohla být k Měsíci vyslána již v roce 2007, kdy chce také Peking uskutečnit svou třetí pilotovanou vesmírnou misi, jež má na palubě kosmického plavidla Šen-čou-7 vynést tři astronauty.
04.11.2005 - Peking - Čínští vědci prý mají důkazy o tom, že obrovský objekt uprostřed naší galaxie je obrovská černá díra. Vědci šanghajské astronomické observatoře zachytili radiové vlny z okolí objektu nazývaného Sagittarius A (Sgr A) díky systému deseti radioteleskopů rozmístěných po celých USA.
Ve zprávě vědeckého časopisu Nature čínští astronomové uvedli, že mají "pádné důkazy o tom, že Sgr A je supermasívní černá díra", jejíž poloměr je velký asi jako poloměr oběžné dráhy Země kolem Slunce.
Americký astrofyzik Christopher Reynolds z Marylandské univerzity věří, že čínská pozorování umožní "pohled na chování hmoty, která má být černou dírou pohlcena". Objev je podle něj dalším krokem k zachycení stínu obklopujícího okraj černé díry, což by posloužilo jako ověření Einsteinovy obecné teorie relativity.
Kosmické objekty, které do sebe doslova "vcucnou" všechno, co je obklopuje - včetně světla - patří mezi nejzáhadnější objekty ve vesmíru. Vznikají z hmoty zaniklých hvězd, hroutící se silou vlastní gravitace. Tato teorie předpokládá, že masívní vesmírná tělesa, planety a černé díry při svém vířivém pohybu vlastně unikají mimo prostor a čas.
Počítačová grafika ukazuje sondu Venus Express na orbitě Venuše
31.10.2005 - Pracovníci ruského kosmického střediska stanovili termín nového pokusu o vypuštění evropské vesmírné sondy Venus Express. Start družice, která by měla od jara více než rok obíhat kolem Venuše, byl naplánován na 9. listopadu. Už jednou byl odložen kvůli technickým problémům.
Původně měla družice opustit Zemi už 26. října.
Nový termín startu ruští odborníci naplánovali na 9. listopadu. "Venus Express odstartuje 9. listopadu v 04:33 SEČ z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu," uvádí prohlášení ruské vesmírné agentury Roskosmos.
Více než jednotunovou sondu Evropské kosmické agentury (ESA) vynese do kosmu ruská nosná raketa Sojuz.
Venus Express by měla kolem oběžné dráhy Venuše kroužit "pouhé" dva tamní dny. Vzhledem k pomalé rotaci planety kolem vlastní osy se ale jeden den na Venuši rovná 243 pozemským dnům.
Nepříznivé klimatické podmínky na planetě zatím vědcům neumožňují průzkum jejího povrchu. Představy o tom, jak to na Venuši vypadá, tak zatím ztvárnili pouze na počítači.
Venuše je do značné míry podobná Zemi, ale zejména některé tamní atmosférické jevy jsou dosud zahaleny tajemstvím. Výzkumy mají například přinést poznatky týkající se podstaty skleníkového efektu.
Atmosféra Venuše sestává z 96 procent z oxidu uhličitého a její teplota pod hustými mraky tvořenými výpary kyseliny sírové dosahuje 450 stupňů Celsia. Odborníci předpokládají, že je planeta vulkanicky velmi aktivní. I to by měla sonda zjistit.
Jednou se lidé možná budou moci na Mars přestěhovat
27.10.2005 - Přátelé noční oblohy si přijdou v příštích dnech na své. V neděli 30. října se po dvou letech k Zemi přiblíží Mars. Bude vzdálen necelých 70 milionů kilometrů. O osm dní později bude načervenalá planeta zářit celou noc, protože se bude nacházet přesně na opačné straně Země než Slunce.
"Minulé přiblížení Marsu k Zemi, které nastalo v srpnu 2003 na necelých 56 milionů kilometrů, bylo rekordně nejtěsnější za posledních 70 000 let," uvedl Pavel Příhoda z pražské Hvězdárny a planetária.
Letos si však budou moci obyvatelé střední Evropy Mars vychutnat ještě lépe, protože bude svítit vysoko na obloze, výš než předloni.
Nejbližší příští opozice Marsu a Země nastane na Štědrý den roku 2007. Znamená to, že k opozicím dochází průměrně po dvou letech a 49 dnech. Obvykle několik dnů před a po opozici se také Mars nejvíce přiblíží k Zemi.
"Mars nemá v této době mezi planetami konkurenci. Večer se vynoří na východě jako překvapivě jasný objekt, zatímco jindy nejjasnější Venuše už slábne nízko nad západním obzorem a pomalu mizí," popsal Příhoda.
Upozornil také na zajímavou barvu, kterou planeta má. "Je načervenalý, ale zdaleka ne rudý, jak se někdy říká," vysvětlil. Dodal, že právě proto viděli starověcí hvězdáři v Marsu boha války. Symbolizoval pro ně oheň a krev.
Mars v těchto dnech svítí v souhvězdí Berana a současně nedaleko od nápadné hvězdokupy Plejády, které se v Čechách říká Kuřátka. O půlnoci vrcholí nad jihem, pak klesá k obzoru a ráno zapadá. "Při jeho pozorování nebude vadit ani měsíc, protože je 2. listopadu v novu," vysvětlil astronom.
Mars je také ze všech známých nebeských těles nejpodobnější Zemi. Jeho den trvá jen o 40 minut déle než náš. Má rotační osu skloněnou skoro stejně jako Země, proto se i na jeho povrchu střídají roční doby. Jsou ale delší, protože Marsův rok je také delší - má 687 pozemských dnů.
Planetu obklopuje čile proudící ovzduší. Povrch je pustý s písečnými přesypy. Do výšky se zvedají mohutné sopky havajského typu. Vulkán Olympus Mons trčí 23 kilometry nad okolí a má průměr 550 kilometrů. Je zřejmě vyhaslý.
Mars je ale dál od Slunce než Země a má i desetkrát menší hmotnost. Přišel proto o většinu atmosféry i vody a promrzl. Hodně ledu zůstalo pod povrchem.
Hledání života na Marsu zatím nepřineslo výsledky. "Určitě tam nenajdeme nějaké Marťánky, zatím však nemůžeme vyloučit přítomnost odolných mikroskopických organismů," vysvětlil Pavel Příhoda.
Někteří optimisté podle něj soudí, že by bylo možné Mars kolonizovat. "Tvrdí, že by se na jeho povrch daly vysadit odolné rostliny, lišejníky a některé druhy zelených řas, které by uvolňovaly kyslík. Postupně by se pak mohly vysazovat vyšší rostlinné druhy, ovzduší by se zahustilo, až by nakonec umožnilo vznik jezer s vodou. Po mnoha staletích by mohli lidé na Marsu pobývat i bez skafandrů," uzavřel astronom.
18.10.2005 - Evropská vesmírná agentura ESA finišuje s přípravami na vypuštění družice k Venuši. Podle plánu by měla opustit povrch Země 26. října. Svoji téměř sedmnáctiměsíční misi na oběžné dráze Venuše by pak měla začít příští rok, píše BBC.
"Předpokládáme, že Venuše je vulkanicky velmi aktivní," přiblížil jeden z cílů zkoumání planety Fred Taylor z oxfordské univerzity. "Doufáme, že nám družice Venus Express přinese velmi zajímavé poznatky," slibuje si od projektu.
Sondu do kosmu vynese ruská raketa Sojuz. Start z kazašského střediska Bajkonur vědci naplánovali na 26. října.
Venus Express by měl kolem oběžné orbity planety Venuše kroužit "pouhé" dva dny. Kvůli její pomalé rotaci kolem vlastní osy se totiž jeden tamní den rovná 243 pozemským dnům.
Nepříznivé klimatické podmínky na planetě zatím vědcům neumožňují průzkum jejího povrchu. Představy o tom, jak to na Venuši vypadá, tak zatím ztvárnili pouze na počítači.
"Venuše je krásnou ukázkou toho, jak by mohla v určitém případě vypadat i naše planeta," tvrdí Andrew Coates, člen výzkumného týmu ASPERA, který se dlouhá léta zabývá vývojem přístrojů pro výzkum kosmu. "Je to takové ďábelské dvojče Země," popisuje.
Atmosféru planety tvoří z 96 % oxid uhličitý, její povrch zakrývají hustá oblaka kyseliny sírové a teploty dosahují až 460 stupňů Celsia. Kolem Slunce Venuše oběhne za 225 dní.
Raketa Sen-čou 6 startuje z čínského kosmického střediska
16.10.2005 - Modul čínské kosmické rakety Šen-čou-6 s dvoučlennou posádkou po pěti dnech ve vesmíru úspěšně přistál na Zemi v severočínském regionu Vnitřní Mongolsko. Kosmonauti Fej Ťü-lung a Nie Chaj-šeng uskutečnili od středečního startu 76 obletů naší planety a urazili přitom několik milionů kilometrů.
Kosmonauti se podle státního deníku Beijing News ihned po přistání podrobí čtyřicetiminutové lékařské prohlídce.
Pak budou dopraveni vrtulníkem na místní letiště, odkud odletí do Pekingu.
Oba budou následujících 14 dní v izolaci na pozorování. Rodinní příslušníci však budou mít možnost je navštívit.
Čína se v říjnu 2003 stala po Rusku a Spojených státech teprve třetí zemí, která vlastními silami vyslala do vesmíru svého člověka.
Tato skutečnost je zdrojem národní pýchy. Kosmický program zaštítěný armádou je nejprestižnějším projektem čínské komunistické vlády.
Čína v noci vypustila na oběžnou dráhu druhou raketu s lidskou posádkou
14.10.2005 - Raketa Šen-čou 6 se ve čtvrtek nečekaně odchýlila z kurzu. Podle čínských médií však nešlo o nic nebezpečného. Tchajkonauti už jsou zpátky na původní dráze. Středisko řízení letů označilo manévr za rutinní záležitost. Trval několik sekund.
Agentura Nová Čína ve čtvrtek oznámila, že se plavidlo odchýlilo z původního kurzu. "Zjistili jsme to asi po třicátém obletu Země," prohlásil mluvčí Střediska řízení letů. "Nejde ale o nic výjimečného," uklidňoval.
Loď se podle něj mírně přiblížila k Zemi. "Odchylka je necelých osm set metrů a způsobily ji předpokládané vlivy zemské atmosféry a gravitace," vysvětlil mluvčí. Popřel, že by plavidlo mělo jakékoli problémy.
Astronauti Fej Ťü-lung a Nie Chaj-šeng proto kolem šesté hodiny ráno čínského času (půlnoc SELČ) zažehli pomocné rakety. Ty pomohly vrátit plavidlo na plánovaný kurz. Státní média popsala celou operaci jako "rutinní a plánovanou".
Raketa Šen-čou 6 odstartovala z čínského vesmírného střediska ve středu ráno. Modul s kosmonauty by měl přistát v pondělí v čínské stepní oblasti Vnitřní Mongolsko.
Pobyt na oběžné dráze se klidně může protáhnout. "Loď je vybavena dostatečnými zásobami jídla, kyslíku, vody a dalších věcí potřebných k sedmidennímu kosmickému letu," citovala ČTK Wu Kuo-tchinga z výzkumného ústavu vesmírných technologií.
Vše podle něj záleží "na počasí a dalších okolnostech".
13.10.2005 - Marcel Grun - Stále více lidí hledá adrenalinové formy turistiky. Na povolení výstupu k himálajským vrcholkům se čeká roky, tisíce lidí mají chuť lovit bizony. Roste počet těch, kteří mohou prohlásit, že byli na jižním pólu i na dně oceánu. Pro ně a mnoho dalších zbývá už jen cesta vzhůru, do vesmíru! Jisté je, že stát se profesionálním kosmonautem je pro většinu lidí nemožné.
Prvními "civilisty" na palubě raketoplánů byli v polovině 80. let američtí politici. Ale prvním skutečně platícím cestujícím se stal až japonský novinář Toyohiro Akiyama, jehož osm dní na stanici Mir přišlo televizní společnost TBS v roce 1990 na 12 milionů dolarů. Takové výlety mají spíš propagační charakter.
Cestování "pro zážitek" - skutečná kosmická turistika - je něco jiného. Jejími průkopníky se stali Američan Dennis Tito, Jihoafričan Mark Shuttleworth a nyní Greg Olsen. Agentura Space Adventures jim zprostředkovala let v ruské lodi Sojuz.
Pobyt na oběžné dráze však není pro každého. Nemyslím jen miliony dolarů, zájemci musí absolvovat půlroční tvrdý trénink v Hvězdném městečku a bez odmlouvání se podrobit profesionálním požadavkům. Rozhodně nejsou v pozici toho, kdo vyplní šek a letí. Musí být zdravotně způsobilí, naučit se kvanta technických dat a zvládnout ruštinu. I proto jde zatím spíše o "účastníky kosmických letů" než o pravé turisty.
O zájemce nouze nebude. Jenže lety do vesmíru zůstávají mimořádně nákladné. Někteří z kosmonautů soudí, že do vesmíru by měli létat ti, kteří tam mají práci (jak řekl "poslední muž na Měsíci" Eugene Cernan). Nicméně lidská touha po poznání dosud nepoznaného je silnější. Věřím, že právě zájem o kosmickou turistiku podpoří další rozvoj celé kosmonautiky.
Kromě nedostatečné kapacity dopravních prostředků (do Sojuzu se vejdou nejvýš dva "cestující") je dosud překážkou cena letenek. Postavit kosmickou stanici pouze pro turisty není technický problém, avšak výlet na oběžnou dráhu za 20 milionů dolarů počet uchazečů výrazně limituje. Přesto jsem přesvědčen, že do 10 roků se situace podstatně zlepší a několik vyvolených si v té době již bude moci zaplatit oblet Měsíce. A pokud se Američanům po roce 2018 zdaří návrat na Měsíc, jistě začnou nabízet exkluzívní výlety i na povrch Měsíce...
Na adrenalinové létání se již nyní specializuje stále víc agentur. Za dva tisíce dolarů si lze ve Fort Lauderdale na Floridě zapilotovat "báječné akrobatické letadlo L-39" - jasně, že naší výroby. Na Slovensku to vyjde levněji. O pár tisíc víc stojí návštěva sibiřské vojenské základny a výlet v ruském MiG-25 do výšky nad 20 km. Sekunda beztížného stavu na palubě Il-76 stojí jen 10 dolarů...
Mezi tím a pobytem na oběžné dráze je a zůstane kvalitativní i cenová propast. A právě o tuto "mezeru" je nyní největší zájem. Výlet do výšek, kam létají kosmonauti, ale jednodušší, a tedy levnější technikou. Za méně peněz méně muziky: jen krátký skok na okraj vesmíru do výšky nad 100 km, tzv. suborbitální let s několika minutami v beztížném stavu.
Od loňského podzimu to díky leteckému konstruktéru Burtu Rutanovi umíme a britský magnát Richard Branson této techniky hodlá využít s cílem od roku 2008 "udělat kosmickou turistiku bezpečnou a dostupnou lidem na celém světě". Prvních letů své společnosti Virgin Galactic se chce s celou rodinou osobně zúčastnit a do konce desetiletí ho má následovat až tři tisíce turistů. Lodě SpaceshipTwo budou startovat několikrát týdně do výšky až 130 kilometrů a v jejich kabině bude kromě dvou pilotů sedět vždy sedm pasažérů. Cena letenky pro "prvních sto" činí 200 tisíc dolarů (pět miliónů korun). Poté cena klesne na 100 tisíc. Brzy a ještě levněji začnou podobnou atrakci nabízet další agentury - již nyní se realizuje stavba několika obdobných nosičů, mj. v Rusku kosmoplán C-21 pro agenturu Space Adventures.
3, 2, 1, 0 - raketové motory kosmického turismu se rozbíhají naplno!
Raketa Sen-čou 6 startuje z čínského kosmického střediska
13.10.2005 - Čína včera vyslala do vesmíru svou druhou kosmickou loď s lidskou posádkou. Stala se tak třetí zemí na světě, které se podařilo vyslat člověka do vesmíru dvakrát.
Kosmická loď Šen-čou 6 je podobná své předchůdkyni, ale rozšířená o druhý oddíl, který funguje jako obytná část a místo pro pokusy. Servisní modul - ukrývá hnaací systém a solární panely, které dodávají energii na palubu. Sestupový modul - kosmická loď k návratu vybavená padáky a brzdícími raketami.
Vrcholoví sportovci to dobře znají: vyhrát poprvé, to je sen, mnohem těžší je však vítězství zopakovat. Číně se to včera v noci podařilo - vypustila na oběžnou dráhu svoji už druhou raketu s lidskou posádkou. Tentokrát dokonce dvojčlennou.
Komunistický gigant tak před světem demonstroval, že úspěchy jeho vesmírného programu nejsou žádnou náhodou a že jeho touhu stát se novou světovou supervelmocí je třeba brát velice vážně.
Noví čínští tchajkonauté se jmenují Fej Ťu-lung a Nie Chaj-šeng. Prvnímu je čtyřicet, druhému ještě o rok více. Domácí média jsou na své hrdiny patřičně hrdá a přezdívají je "vesmírní kovbojové". Na kosmickou misi je vynesla raketa Šen-čou 6 ve tři hodiny ráno našeho času. V Číně bylo v té době už devět ráno, a přestože sněžilo, velkou show přímo na kosmodromu Ťiou-čchuan v severozápadní provincii Kan-su si nenechali ujít ani ti největší režimní potentáti včetně premiéra Wen Ťia-paa. "Nemáme se čeho bát," shodla se dvojice krátce před startem. "Svoji misi splníme." Stamiliony obyvatel nejlidnatější země planety byly přilepeny na televizní obrazovky a dmuly se pýchou.
Fej a Nie, oba superzkušení vojenští piloti, si budou pohled na matičku Zemi vychutnávat až do pondělka, kdy mají přistát.
Pokud ve světě někomu položíte otázku, který člověk se jako první svezl raketou, dostanete zpravidla odpověď, že to byl Jurij Gagarin. Pro vzdělanější Číňany ale není otázka tak jednoznačná. Podle starých kronik se již pár století před ním chtěl podobným způsobem dopravit do vzduchu mandarín Wang Chu. Na dvě velká křídla dal připevnit 47 raket, které měl stejný počet otroků zapálit. Jeho "kosmická loď" se ovšem vzápětí vznítila a o dalším osudu nešťastného raketového průkopníka nás kronikáři již nezpravují. Skeptici pak musí vzít zavděk méně romantickou verzí: Čína se oficiálně stala po Rusku a USA třetí zemí, která vypravila svého člověka do vesmíru - a to v říjnu 2003. Tchajkonaut Jang Li-wej tehdy kroužil na oběžné dráze 21,5 hodiny a pak bezpečně přistál.
Jasné je jedno: kosmický program zaštítěný armádou je nejprestižnějším projektem čínské vlády. A je zřejmé, že s jídlem roste chuť a gigantická země plánuje další "velké skoky" do vesmíru. Ambice čínského draka, sycené ohromujícím hospodářským růstem posledního desetiletí, přitom berou dech. Do deseti let má noha čínského tchajkonauta stanout na Měsíci. Do roku 2020 má buď přímo na našem souputníkovi, nebo poblíž v kosmu vzniknout první čínská vesmírná stanice určená především pro vědecké účely. A pak už má následovat Mars... Zdá se, že Čína přitom se spoluprací s Američany nebo s Rusy, ale ani s dalšími "kosmickými" národy zatím moc nepočítá.
Co se týče plánů, a především rychlosti jejich uskutečňování, je třeba zachovat chladnou hlavu. Například bohatí Američané dosud vydávají na "vesmír" daleko víc financí. A i pro ně jsou mnohé projekty prostě drahé. Na druhé straně by bylo chybou snažení Číňanů podceňovat. Mají totiž ještě jeden významný motor, který je táhne "ke hvězdám". Je jím sen o tom, že se stanou novou světovou supervelmocí.
Pronikání do vesmíru má tamnímu komunistickému vedení přinést užitek hned několikanásobný. Doma i v cizině. Předpokládá se, že vzedmutá vlna pýchy a čínského nacionalismu dá alespoň načas zapomenout na spoustu problémů, které zemi pronásledují. A zahraničí mají nové triumfy vzkázat: Jsme silní, pozor na nás!
Gregory Olsen po návratu z vesmírného výletu. (11. října 2005)
11.10.2005 - Dosavadní dvoučlenná posádka Mezinárodní vesmírné stanice se vrátila na Zemi. Rus a Američan byli na ISS od dubna. Spolu s nimi na palubě lodi Sojuz přiletěl i vesmírný turista Gregory Olsen. Ten za týdenní výlet do kosmu zaplatil 20 milionů dolarů.
Sojuz přistál podle plánu v úterý ráno v kazašské stepi. Loď přistála kolem třetí hodiny ráno středoevropského času. Asi čtyřsetkilometrový návrat z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) trval kosmickému plavidlu předpokládané tři a půl hodiny.
Americký milionář Gregory Olsen, který za svůj výlet zaplatil 20 milionů dolarů, pobýval na orbitálním komplexu sedm dní.
Ruský kosmonaut Sergej Krikaljov a jeho americký kolega John Phillips tvořili posádku ISS od letošního dubna. Krikaljov se díky tomuto pobytu stal kosmickým rekordmanem. Na palubě orbitální stanice už strávil celkem 800 dní. Tím překonal kolegu Sergeje Avdějeva, který při třech misích na konci devadesátých let prožil na stanici 748 dní.
Nová dvoučlenná americko-ruská posádka William McArthur a Valerij Tokarev zůstane na ISS šest měsíců. Během nichž podnikne dvě vesmírné procházky, uskuteční řadu vědeckých testů a lékařských měření a bude se věnovat běžné údržbě stanice.
Ruský kosmonaut Sergej Krikaljov (uprostřed), jeho americký kolega John Phillips a třetí vesmírný turista Gregory Olsen (vpravo) po přistání v kazašské stepi. (11. října 2005)
Zatmění Slunce
03.10.2005 - Měsíc zkřížil cestu slunečním paprskům. V pondělí proběhlo prstencové zatmění Slunce. Pozorování v Česku sice zkazily mraky, ale v pásmu od severního Atlantiku až po rovníkové vody Indického oceánu se dívaly miliony lidí. iDNES nabízí průběžnou fotogalerii zatmění z Madridu.
Zatmění začalo nad Atlantským oceánem v 10:41 SELČ a o deset minut později postoupilo nad severozápadní pobřeží Španělska a Portugalska.
V portugalském městě Bragança, kde bylo možno prstencové zatmění Slunce pozorovat v jeho plné kráse, vyběhli zvědavci na vrchol kopce. Portugalská pošta vydala k této příležitosti několik známek. Úřady poskytovaly lidem zvláštní brýle zdarma ke každému rannímu vydání denního tisku.
V chladu pak sledovali zatmění Slunce obyvatelé Madridu. Zaplnili střechy i ulice. Některé děti nešly do školy a úkaz sledovaly přes speciální ochranná skla.
Vše tam začalo mezi 10:56 a 11:01 SELČ. Podobný jev viděli obyvatelé Pyrenejského poloostrova naposledy v roce 1764. Stovky lidí se vydaly do místních hvězdáren.
"Co mě opravdu překvapilo byl pokles teploty, ihned se celkem ochladilo," popsal meteorolog Luis Obiols, který pozoroval oblohu v madridském planetáriu.
Vědci předpověděli, že v pásmu prstencového zatmění pohasne denní světlo a teploty mírně poklesnou.
Pět minut po jedenácté hodině postoupilo prstencové zatmění nad severoafrické břehy. Pozorovat je mohli lidé v Alžírsku, Tunisku, Libyi, na severovýchodě Čadu v Súdánu, na jihozápadě Etiopie, v Keni a na jihu Somálska.
Úřady v Alžírsku a v Maroku uzavřely školy a v mešitách se sloužily speciální mše.
Na územím České republiky začalo částečné zatmívání Slunce krátce po desáté hodině. Maximální fáze nastala v 11:15. Počasí ale na většině území Česka nedovolilo úkaz sledovat.
Zatmění bylo letos už druhé. To první bylo ale v dubnu pozorovatelné jen z Ameriky a Pacifiku.
Zatmění Slunce může nastat jen při splnění dvou podmínek - Měsíc musí být v novu a ležet se Zemí a Sluncem v jedné přímce.
Úplné zatmění je na Zemi pozorovatelné tam, kam dopadne měsíční stín. Částečné zatmění pak na místech, kam dopadne polostín. Úplné zatmění je zhruba jednou ročně pozorovatelné alespoň z jednoho místa na Zemi (z takzvaného pásma totality, širokého asi 200 kilometrů). V pondělí k němu však nikde nedošlo.
"Země je totiž poměrně blízko ke Slunci a naopak Měsíc je daleko od Země. Měsíc je tedy z našeho pohledu moc malý, nezakryje Slunce úplně. I ti, kteří budou stát přímo v jeho stínu, stále uvidí prstenec Slunce," vysvětlil královéhradecký astronom Jan Veselý.
Pás prstencového zatmění začíná podle astronomů v severním Atlantiku severozápadně od Azor a postupuje dál na jihovýchod. V Evropě přejde přes část Pyrenejí. Jinde v Evropě mohou lidé pozorovat jen částečné zatmění.
Částečné zatmění Slunce je viditelné dalekohledem i bez něj. Zrak je ale v každém případě potřeba chránit, přímý pohled do Slunce ho může i trvale poškodit.
Pro pozorování pouhým okem je dobré použít jako filtr například "černý" konec vyvolaného černobílého filmu. Vhodná jsou také svářečská skla. Také k pozorování dalekohledem je potřeba použít pomůcky, které zeslabí záření. Oblíbenou metodou je třeba promítání Slunce z dalekohledu na papír.
Z astronomického hlediska pondělní zatmění není nijak zvlášť zajímavé. "Částečné zatmění nastává poměrně často, průměrně tak jednou za tři roky, výjimečně však i dvakrát za rok. Není to nic tak úžasného. Pro astronomy význam nemá, je to jen úkaz na koukání, pro laiky určitě zajímavý, ale vědci při něm moc věcí nezjistí," říká Jan Veselý.
Z vědeckého hlediska je významné jen úplné zatmění. Proto se astronomové sjíždějí na místa, odkud se dá pozorovat.
"Já osobně jsem byl v roce 1999 v Maďarsku," vzpomíná vědec. "Když se totiž zatmí, je kolem Slunce vidět jeho atmosféra, takzvaná korona, kterou jindy ze Země nevidíme."
Zatmění Slunce v různé míře jsme v posledních letech mohli pozorovat už několikrát. V květnu 2003 zakrýval Měsíc Slunce z 85 procent. Devadesátiprocentní zatmění mohli Češi pozorovat 11. srpna 1999.
Úplné zatmění ale bylo z našeho území pozorovatelné naposledy před třemi sty lety, v roce 1706, předtím v roce 1415, pouhý měsíc před upálením mistra Jana Husa. Další čeká až naše potomky v roce 2135.
"Mám také nadějnější zprávu. V roce 2093 u nás bude vidět prstencové zatmění, bude to zároveň poslední zatmění v tomto století a mohou se ho dožít i mnozí současníci," podotýká astronom Veselý. Do konce století nás čeká ještě 37 částečných zatmění Slunce.
Greg Olsen stráví několik dní ve vesmíru. Za výlet zaplatil 20 milionů dolarů
03.10.2005 - Ruská kosmická loď Sojuz se krátce před půl osmou ráno úspěšně spojila s Mezinárodní kosmickou stanicí ISS. Na její palubě přicestovala nová posádka stanice a 59letý americký vesmírný turista Greg Olsen. Cesta ho přišla na 20 milionů dolarů.
Loď odstartovala z kazašského kosmodromu Bajkonur v sobotu.
Jak oznámilo řídící středisko letu u Moskvy, přibližovací manévr byl řízen automaticky a proběhl bez problémů. Ke spojení se stanicí došlo dokonce dříve, než operátoři plánovali.
Olsen, který za svůj výlet zaplatil 20 milionů dolarů, je třetím kosmickým turistou. Z vesmíru se, společně s vystřídanou posádkou stanice, vrátí příští týden.
Novou dlouhodobou posádku stanice tvoří americký astronaut William McArthur a jeho ruský kolega Valerij Tokarev. Je to už dvanáctá dlouhodobá posádka, která stráví na ISS šest měsíců. Na orbitálním komplexu nahradí Rusa Sergeje Krikaljova a jeho amerického kolegu Johna Phillipse, kteří na stanici působí od letošního dubna.
Spojené státy přestaly posílat do vesmíru raketoplány s lidskou posádkou po katastrofě Columbie v roce 2003.
ISS nyní zásobují ruské lodě Sojuz a Progress, které tam také vyměňují posádky. Obnovený let raketoplánu Discovery letos v červenci provázely problémy podobné těm, které vedly k záhubě Columbie, a USA proto další start odložily na březen příštího roku
Třetím vesmírným turistou je Gregory Olsen. Odstartoval 1. října 2005
01.10.2205 - Z kazašského kosmodromu Bajkonur odstartovala ráno raketa s lodí Sojuz TMA-7, na jejíž palubě je nová dvoučlenná americko-ruská posádka a historicky třetí vesmírný turista. Loď míří k Mezinárodní kosmické stanici (ISS), s níž by se měla spojit v pondělí.
Dvojice kosmonautů Rus Valerij Tokarev a Američan William McArthur nahradí na orbitálním komplexu Rusa Sergeje Krikaljova a jeho amerického kolegu Johna Phillipse, kteří na stanici působí od letošního dubna. Nová posádka na ISS, již dvanáctá, zůstane ve vesmíru do počátku dubna.
Na palubě kosmické lodi je i 59letý americký milionář a vědec Gregory Olsen, který je po Američanovi Dennisi Titovi (2001) a Jihoafričanovi Marku Shuttleworthovi (2002) již třetím "kosmickým turistou".
Sám Olsen toto označení odmítá a navrhuje "účastník kosmického letu". "Turistika znamená, že někdo podepíše šek a letí. Tak to ale není," řekl. "Doufám, že můj let pomůže, kdyby k ničemu jinému, k tomu, že se lety do vesmíru stanou běžnější záležitostí," dodal.
Olsen prodělal 1500 hodin náročného výcviku v Hvězdném městečku u Moskvy a na kosmodromu Bajkonur a za cestu zaplatil ruské agentuře Roskosmos 20 milionů dolarů (přes 490 milionů korun).
Jeho úkolem na stanici během jedenáctidenní mise bude pořídit fotografické snímky, provést tři lékařské experimenty pro Evropskou kosmickou agenturu a další pokus týkající se dětí. Na Zemi se vrátí 11. října s dosavadní posádkou.
Zatím není jasné, zda William McArthur nebude přinejmenším prozatím posledním Američanem na ISS. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) a ruská kosmická agentura se zatím totiž nedohodly na budoucnosti společných letů.
Šéf NASA Michael Griffin při pátečních jednáních s šéfem ruské partnerské organizace Anatolijem Perminovem varoval, že požadavky Moskvy, aby se USA finančně podílely na kosmických letech, mohou ohrozit další americkou účast.
Americký zákon z roku 2000 totiž zakazuje Spojeným státům financovat vesmírný program země, která spolupracuje s Íránem. Moskva se přitom v Íránu podílí na stavbě jaderné elektrárny.
Spojené státy přestaly posílat do vesmíru raketoplány s lidskou posádkou po katastrofě Columbie v roce 2003. ISS nyní zásobují ruské lodě Sojuz a Progress, které tam také vyměňují posádky.
Obnovený let raketoplánu Discovery letos v červenci provázely problémy podobné těm, které vedly k záhubě Columbie, a USA proto další start odložily na březen příštího roku.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |