Viaje de primavera 2002 - Espana y Portugal

Den 1. UT 30.4.02

Z Granady jsem zacal stopovat kolem desate rano na vypadovce smer Sevilla (cteno "sevilja") a Malaga a letiste, ktere je v Santa Fe. Bylo dost vedro, stal jsem pod stromem ve stinu. Z pocatku jsem mel ceduli Sevilla, nebot jsem byl linej zvedat pravacku - po chvili cloveka boli ruka, nez si zvykne. Taky provoz byl docela hustej a stopoval jsem na dvouproudovce. Po hodine jsem ceduli sundal a vytahl ruku. Zastavil mi nekdo do Lojy, kam jsem teda nechtel pac je to jen kousek a co bych si v ty dire pocal, takze jsem ho odmitnul. Celkem jsem na tom miste zkejsnul na 4 a pul hodiny. Vzal me tmavemodrej renault jedouci do Malagy, coz je smer ktery mi nejmene vyhovoval - kdyby jel nekdo do Cordoby, jel bych s nim, kdyby do Sevilly (kam odtud vede prima dalnice) tak by to bylo taky fajn, ale Malaga nic moc, ale hlavne ze jsem se hnul z mista. Nechal jsem se vysadit na dalnicni krizovatce kousek od Antequery, rka ze po dvou kilacich pry bude benzinka - byla. Na ni jsem vytuhnul na vic nez dve hodky. Kolem byly hory, vypadalo to jako v lete u Rosenheimu v nemecku, kde zacinaji Alpy. Slunce prazilo o sto sest, pravou ruku od stopu jsem si dost opalil. Dalsim mistem byla Estepa, ktera uz lezi na prime ceste smer Sevilla, takze dalnicni krizovatku, jedinou na ceste mezi GR a SE jsem prekonal. Uz bylo kolem seste vecer kdyz jsem zacal stopovat na najezdu. Po cca 45 min me vzali dva kluci do Utrery, ktera je 24 km od Sevilly. Nemelo by cenu chtit jet mermomoci po dalnici, takze jsem s nimi jel az do mesta, odkud vede prima statni silnice. Zavezli me temer na okraj mesta na vypadovku. Kolem 20te jsem si nasel misto na spani - puvodne jsem chtel pod stromem, ale byla kolem vysoka trava a tak jsem spal pobliz stromu na ulehle trave. Povecerel jsem sardinky a chleba a caj. Na cestu jsem si vzal par konzerv sardinek, tunaku, hotovych jidel, pastiky, polivky z nejlevnejsiho obchodaku v Granade - samo ze jsem si vzal jen par, protoze tady muzu nakupovat kdekoli za podobny ceny, nejedu z Cech. Spat jsem sel kolem 21.

Den 2. ST 1.5.02

V noci bylo vedro, komari otravovali, po pulnoci a k ranu byla zase zima. Rano jsem si vsiml, ze po te vysoke trave leze spousta hlemyzdu (sneku - malejch), takze se podle ocekavani moje mistecko promenilo v male sneci pohrebiste. Taky mi navlhnul spacak od rosy. Klepajic kosu jsem stopoval jen 5 minut nez me vzal chlapek v uniforme agencia de seguridad s bilym peugeotem 205 do Sevilly - presneji na predmesti. Do centra jsem dosel snadno, dle intuice, bylo to cca 4 km. Snidal jsem pritom oplatky Maria, ktere jsou velmi popularni na celem iberijskem poloostrove. Mel jsem sice jakousi mapu mesta ve svy stary mape Spanel a Portugal, kterou jsem si koupil kdysi nez jsem jel do Maroka, ale byl jsem prilis liny ji vyndat z batohu, takze jsem sel do centra jak jsem jiz rekl dle intuice. Zakladni orientacni bod je Torre de Oro, coz je takova vez u reky Guadalquivir (cteno "gadalkivir"), ktera mestem proteka. Totiz jednou jsem mapu mesta videl a tuhle vez si zrovna pamatuju, takze to vlastni centrum s hostalama jsem nasel snadno, i kdyz jsem se radeji zeptal dedku u trafiky. Jelikoz neznam nikoho z ceskych studentu v Seville osobne, tak jsem se musel dat ho hledani ubytovani, nebot si chci mesto fakt prohlidnout, nejenom ho projit. Moc hostalu jsem ale nenasel, oproti Granade je to mierda, protoze v GR je hostal na kazdym rohu. Takze cca 2 hodky jsem lital po meste, nejlevnejsi stal 15 eur za noc, ale byl plny. Nakonec jsem skoncil v jednom, kde stoji noc 22, ale me dali slevu, jakozto ze jsem student, takze me prisel na 17 euro. No je to sice dost, ale potrebuji ususit spacak, zotavit se (vcera jsem moc nejedl) a prohlidnout znamou Sevillu. Koupil jsem si jablka a chleba, coz byl docela problem pac byl svatek a obchody byly temer vsechny zavrene. Totiz nez jsem se mohl instalovat do pokoje, musel jsem cca hodku pockat, takze jsem si prosel severni cast mesta (cast na sever od hostalu). Pak jsem obedval, pak odpocival a odpoledne se vydal na prohlidku "jizni casti", tj. Katedrala, kam se plati vstup 6 euro, ale studenti jen 1.50 coz se mi libilo, nebot je v tom i vstup na Giraldu, coz je vez ze ktere je videt na mesto na vsechny strany. Totiz abyste rozumeli, kdyz arabaci dobyli jizni cast poloostrova, staveli ve mestech mesity, ktere po reconquiste, tj. po dobyti uzemi zpet krestany byli vsechny (az na tu v Cordobe - ta je jen z casti) prestaveny na kostel. Takze kostely tady kolikrat vypadaji dost divne, protoze jejich vez je udelana z puvodniho minaretu mesity, ktery byva na rohu stavby. Je to dost zajimavy, videt takovej kostel - v GR je jich samozrejme taky nekolik. No a Giralda (cteno "chiralda") je prave puvodni minaret, ted ma ovsem ctvercovy pudorys. Je vysoka cca osm pater. Vyhled je hezky, vyfotil jsem si pohled na vsechny strany. Jinak katedrala je celkove dost velka az obrovska, asi nejvetsi co jsem videl. Uvnitr je hezky zdobena. Celkove jsem prohlidkou stravil hodinu a trictvrte a to jsem to zas tolik neprozival. Pak jsem obesel Alcazar, coz je arabsky hrad/pevnost, ale nebyl z zadneho mista dobre videt aby se dal vyfotit. Pak jsem si prosel dva parky (cestou jsem nasel netcafe a poslal Tomovi SMS) a namesti Plaza de Espana, ktere me prekvapilo, je fakt hezke. Zpet jsem se vratil pres Torre de Oro, presel jsem reku po moste na druhou stranu a vratil se smerem severnim, po jinym moste zase smer centro. V hostalu jsem pak odpocival a porad neco jedl. Spat jsem sel v 21.

Den 3. CT 2.5.02

Rano jsem vyrazil na stopa, pricemz jsem presel tri mosty nez jsem se dostal z mesta - bylo to tak 3 km, takze ne tak hrozny. Pod poslednim mostem jsem zahlidl auto s ceskou SPZ zacinajici na NB. Vubec tam pod tim mostem spala takova ta "chatra" bezdomovecka. Kdyz jsem stopoval na najezdu na dalnici smer sever, tak jsem pozoroval podmostni ruch - meli kousek ke studni, takze zazemi - voda tam bylo. Stopoval jsem od 9 rano. Taky tam prisel mistni stopovat, ale po hodine a pul to vzdal. Ja tam zustal az do 14ti hodin, kdy me vzal kluk jenom cca 3 km, ale lepsi nez to jit pesky v coz jsem byl zrovna rozhodnut. Jenze sjel z cesty a pak jsem se chvili motal na krizovatce, kde bylo desitky najezdu a vyjezdu z dalnice vedouci kolem mesta - hruza a chaos, chvili trvalo, nez jsem nasel spravnou cestu. Po necely hodince me zastavilo Porsche 944 a vzalo me cca 60 km na sever do El Ronquilla. Jel s tim max 160, nebot jsme jeli pres pohori Sierra Morena. Taky poprchavalo a prselo, ja v kratasech zvykli na andaluzske slunicko a letni pocasi jsem byl docela prekvapen - rovnez jsem byl prekvapen krajinou, zelenou, nikoliv vyschlou jako poust jako je na jihu Spanel. V 16 jsem byl v Ronquillu. Po pul hodce me zastavil prazdny maly kamion a vzal me do Almendraleja, coz je docela daleko. Je to uz za odbockou na Badajoz, takze jsem se rozhodl, ze to zkusim na stopa na sever. Dobre jsem udelal, pac me hned po minute zastavilo auto jedouci puvodne jen do Meridy, ale pak se z ridice vyklubalo ze jede do Caceresu, kam mam taky namireno, takze jsem se svezl az tam. Cestou mi vykladal historii kraje (Extremadura - takze jsem opustil Andalusii). Pred 20 jsem byl vysazen pobliz centra v Caceresu, coz mi vyhovovalo, nebot zde znam jednoho studenta z Olomouce, Lukase, ktery u nas v Granade spal tri noci, kdyz ho k nam privedla jedna nase slovenska kamaradka (taky studujici v Olomoci) Dita. Zeptal jsem se taxikare na ulici Henry Tissier a docela bezproblemu ji nasel. Ted jeste aby byl Lukas doma, psal jsem mu sice mail ze se mozna stavim, ale neodpovedel, takze nevim. Hura, byl doma. Privital me slovy, ze jdu jako na zavolanou, ze se docela nudi a nevi co bude delat. Tak jsme si povidali a pak hrali jednu stolni hru, ktera me bavila, pricemz se stavila Lenka (taky z Olomouce) a hrali jsme spolecne. Spat jsme sli ve 2. Takze mi to vyslo docela dobre, ackoliv den zacal nahouby.

Den 4. PA 3.5.02

Dopoledne jsme si byli prohlidnout starou cast mesta, jenomze Lukas je vysokej a chodi taky dost rychle, takze jsem atmosferu nestihl spravne vychutnat a proto jsem se sem vecer vratil. Pak me zavedl na protilehly kopec odkud je dobra vista (vyhlidka / pohled) na hradby. Caceres (cteno "kaseres") je prosluly krome stary casti mesta s hradbama a kostelem taky capama, kterych je tu nejvetsi koncentrace urcite ve Spanelech mozna i v Evrope. Jenom musi clovek koukat trochu nahoru, jinak by si jich ani nevsiml. Mesto je to male, docela hezke. Lukas si chtel jit koupit sandaly a ja zase teplaky nebo kalhoty, nebot letni pocasi jeste opravdu neni. Jsem trochu blazen chtit aby bylo na jare leto, taky jet do Galicie (kam bych se rad podival, zalezi na stopu jak pujde v Portugalsku) bez dlouhych kalhot je docela blbost. Takze jsme zasli do obchodaku na predmesti (EROSKI) kde jsme se prehrabovali v hadrech jako zensky - cca hodku jsem si zkousel asi 5 ruznejch kalhot az jsem si jedny vybral - platene lehke barvy takove tmavezlute krizene s tmavezelenou velikost 44. Sedi mi dobre a jsou lehke a hlavne byly zlevnene o 2 eura a tak staly 10.79 E coz je bezva cena. Pak jsme se vratili k Lukymu domu a uvarili spagety se salsou (omacka) a zkoukli film na videu: El pianista del Oceano Atlantico, coz byl fakt peknej film - hodil by se do filmovyho klubu, pac mel hlubokou podstatu: na lodi se narodil kluk, kterej cely svuj zivot stravil na lodi hranim na klavir, na coz byl talent, nikdy z lodi nevystoupil, proslavil se i na pevnine diky gramofonu, ale zustal uzavreny sam na lodi, nechtel byt slavny. Pribeh vypraven lehce retrospektivne. No proste film uplne jinej od tech holywoodskejch strilecek pro decka. Pak jsem se sel na hodku mrknout sam mezi hradby abych vychutnal atmosferu, pak jsme rozehrali dalsi partii ty stolni hry, ale na 20 jsme ji prerusili, pac jsme meli sraz s Lenkou a Pepickem (jeji kluk ktery ji sem prijel navstivit) a sli na Sangriu (cervene vino + citronova stava + kousky pomerancu, jablek, jahod apod) do jednoho podniku. Cely litr stal 4.20 E. Kolem 22 jsme se vratili a do 24 dohrali hru - nakonec jsem prohral.

Den 5. SO 4.5.02

Vstavali jsme lehce po 8me, v 9 prisla Lenka s Pepickem, nebot chteji jet vsichni 3 stopem (jako dvojice a jednotlivec) smer Madrid do Segovie, ja jsem si rozmyslel cestu na sever smer Salamanca a radeji to ohnu na Badajoz. V 9:30 jsme se rozloucili, ja sel cca 4 km na vypadovku. Po 15 minutach me vzal dedula, ktery celou cestu jel 80 km/h. Tematem rozhovoru byla krajina a mesto, dulezite slovicko ktere jsem se vcera naucil bylo jak se rekne cap, pac o nich se tu nejvic mluvi. Vzal me cca 40 km, tedy do pulky cesty na Badajoz. Pak jsem stopoval za vesnici, vydrzel jsem tam pul hodky. Cesta byla do kopce, takze jsem pozoroval semafory na protejsi strane - kdyz jelo auto z kopce rychle, tak se rozsvitil na cervenou a az kdyz auto bylo dost blizko tak zacal blikat zlute - jak jsem spravne brzy pochopil jde o to aby auta do vesnice zpomalila a nejezdila rychle. Vzal me mladej kluk na parkoviste podel autovii (autovia je neco jako dalnice, ale ma ostrejsi zatacky, dalnice se rekne autopista) na zapad od mesta, takze jsem byl dobre nasmerovan smer Portugalsko. Vytahnul jsem prst, projel prvni portugalec a zastavil. Vzal me do Estremoz, coz je druhy lehce vetsi mestecko od hranic. Jel 160 km/h, mel dost komfortni novy auto, rikal jsem si skoda ze nejede az do Lisabonu. Mluvil se mnou s ohledem na to ze jsem cizinec spanelsky s portugalskym prizvukem - ten mam nastesti odposlouchany z domova ze satelitu, kdyz jsem sledoval portugalskou a spanelskou televizi, takze jsem mu rozumel, jinak by to byla hruza. Co se jazyka tyce, tak portugalci spanelum rozumi, naopak ne. Kdyz jde o psany text, tak jsou to dve reci velmi podobne, takze se rozumi temer vsemu, jenom vyslovnost je completamente distinta. Vysadil me bohuzel na vyjezdu/najezdu na vychod od mesta, rikal jsem si tak tady zkejsnu az do vecera, protoze za 5 minut neprojelo jediny auto. Jenomze jsem mel stigro: vytahnu palec, projede prvni portugalec a hned vidim cervena brzdova svetla. Navic ma Renaulta Lagunu posledni model, rok stary a jede s tim dost rychle - kdyz me napadlo mkrnout se na tachometr, tak tam mel 200 km/h a tu rychlost udrzoval. Nejdulezitejsi ale je, ze me vzal az do Lisabonu, takze super. Vic jsem si mohl jen prat aby me priblizil jeste ty ulici ve ktery je kolej kde bydli kamarad z FAVky co jsem s nim loni studoval ve skole japonstinu a ktery studuje taky pres Socrates / Erasmus jeden semestr v zahranici. No adresu jsem si pamatoval: Avenida Estados Unidos da America. No a stacilo ji rict a vysadil me na jejim zacatku. Pred prijezdem do Lisabonu jsme jeli po moste Vasco da Gama, kterej ma nejmin 15 km pres reku Tajo (cteno "tacho" spanelsky a "taz^o" portugalsky), ktera usti do atlantiku. Pak uz stacilo jen najit spravne cislo ulice - obesel jsem to kolem dokola, protoze jsem cekal, ze bude videt nejakej napis, ze se jedna o studentskou kolej, ale vsude byly jenom panelaky - ta kolej byla jeden z nich. Dovnitr me pustil jeden student a ukazal mi dvere Petra. Petr byl doma - hura - a docela prekvapene na me koukal, jak jsem se tu octnul - psal jsem mu ze prijedu stopem, ale taky neodepsal (tedy odepsal ale to uz jsem byl na ceste). Takze jsme meli o cem mluvit, mam kde spat, muzu tu zustat 2 noci. Jenom pokoj je docela malej a je pro 2 - jeho spolubydlici je cernoch Alberto, ktery mluvi maximalne portugalsky, anglicky ani slovo, zato Petr se na portugalstinu vykaslal a nehodla ji studovat, prosazuje vse anglicky. Misto portugalstiny studuje dale japonstinu, kam by chtel jit na vejsku. Taky si pred odjezdem z cech koupil notebooka a digitalni fotak a zde si koupil tiskarnu, takze zazemi tu ma. Za kolej plati jen 85 euro za mesic. Dalsi super vec co se stala byla, ze jsme sli spolu do skolni jidelny (akorat jsem dostaval hlad, bylo 13 hodin - tedy o hodinu mene nez ve Spanelsku). Rikal at si vezmu jen studentskou kartu ISIC, kterou samo mam a ze na ni me tam snad taky pusti, ze ukecame toho dozorciho. Tak se nam ho podarilo ukecat slovy ze jsem novy erasmus student a ze je sobota a ze spravnou platnou kartu budu mit az od pondeli. Takze jsem se hezky naobedval a pozor za pouhych 1.50 E, coz je dost levny, protoze u nas v Granade stoji jidlo v menze 2.70 E. K jidlu byla polivka, rejze, ryba, salat, zakusek, pomerancova stava apod. Pak jsme se vratili na kolej a odpoledne se sli projit lehce po Lisabonu: Campo Pequeno, Praca de Torros, Parque Eduardo VII se sochou Marquese Pombala a v okoli, jeste to neni zdaleka v centru. Pak nam vyhladlo a sli jsme rovnou do menzy na vecery. Byl tam stejny hlidac a presto jsme se s nim bavili zase o tom samym. Vecere byla podobna jako obed, jen misto ryby bylo nejaky maso. V menze jsem se seznamil s jednou spanelkou ktera tady studuje. Jeji prvni otazka byla zda jsem spanel, pac tu se vsema krome Petra mluvim spanelsky. Ona byla docela svetlovlasa a tak jsem se zajimal odkud je, no jasne ze severu z Vitorie. Pak jsme zasli na kafe a na kolej. Na vecer se chtel Petr spojit telefonem s jednema ceskama co tu taky studuji, ale nemel cislo a kluk co ho mel mel vyplej telefon, takze jsme do mesta vyrazili sami dva. Metro jizda tam a zpatky stalo 1.05 . Kdyz jsme vylejzali z metra, tak nas obklopili tri cerny huby (nejsem sice rasista, ale ty cerny vetese je tady plnej Lisabon) a chteli po nas prachy, konkretne po me. Pouzil jsem Petrovo metodu totalni ignorance, ze neumim zadny jazyk (ani anglicky) jen cesky. Jesteze jsem mel penezenku na druhy strane nez z ktery otravovali. Cekal jsem jenom kdy vytahnou noze, protoze Petr rikal, ze prvni vecer co byl v Lisabonu na nej hned nekdo vytah kudlu kousek od koleje, jeho kamoska dostala pesti ve tri odpoledne v centru a ukradli ji kabelku apod. Nastesti k nasili nedoslo (nerad bych prisel o brejle nebo o tech deset babek co mam v penezence). Docela jsem mel fakt strach, takova vetes, clovek nikdy nevi. Ostatni rikali, ze sem do mesta chodi vecer ve skupinkach 4 a vice lidi a ze to jde. Taky na ceste do hospody nam na kazdym rohu nabizeli hasis - mnohem vice dealeru nez v Granade. Vecer jsme dali 3 piva a vratili se na kolej, kde jsme jeste byli s pak klukama co pousteli hudbu v prizemi. Jeden kluk z Madeiry mi pak dal na pamatku 3 pohledy jeho ostrova. Jinak Portugalky jsou hrozne vosklivy, jeste vic nez Spanelky ! Spanelky jsou az na Andalusii docela hezky az na velkej zadek. Spat jsme sli ve 2.

Den 6. NE 5.5.02

Vstavali jsme kolem 10:30, snidali na balkone. Pocasi nebylo nic moc, docela zatazeno, jen misty vykouklo slunicko. Pak jsme sli na prohlidku centra. Koupil jsem si deni jizdenku na metro za 1.40 E. V centru jsme si prohlidli jedno namesti, jednu ctvrt, ktera nebyla nic moc, jen tam byla vezicka s vytahem, prej za 2 eura, pekne drahy za tak malou vez. Pak jsme prosli na namesti Praca do Comercio, ktere vypadalo uz lepe. Potom jsme sli do nejstarsi ctvrti Lisabonu (ALFAMA), kde je spousta baracku s azulejos, coz jsou dlazdicky na zdi domu. Zdali se mi docela oprejskane a tudiz ne moc pekne. Ctvrt je v kopci, jako cely mesto (i kdyz zas tak hrozny to neni). Ve meste jezdi tramvaje, takove male. Nasli jsme nejaky rimsky vykopavky, ale fakt to byly vykopavky. Pak jsme vylezli na hrad Castelo S. Jorge, ze ktereho je docela pekny vyhled na mesto, na mosty V. da Gama a Ponte 25 Abril a na kriz na protilehlem vrchu za rekou. Reka Tajo je zde pekne siroka a je videt jeji usti do oceanu. Udelal jsem si foto stare i nove casti Lisabonu s mrakodrapy. Nevim proc vsichni rikaji jak je to hezky mesto, me se moc nelibi, je pekne spinavy a pamatek tu moc neni, snad jen tento hrad je hezkej a ten novej most a katedrala. Kdyz jsme sli z hradu, potkali jsme nejaky pruvod na konich, coz mi pripominalo procesi o Semane Sante v Granade. Asi meli portugalci nejaky svatek o kterym jsem tedy nic nevedel. Pak jsme prosli kolem katedraly - uplne normalni na metro a jeli do nove moderni ctvrti, kde se konala vystava Expo 98. Je tam nekolik novych budov a pavilonu a atrakci, ale celkove to na me nejaky extra dojem neudelalo. Vubec Lisabon, nic moc, mozna byl hezci pred tim zemetresenim, ktere ho pry srovnalo se zemi v roce tusim 1755. Zasli jsme na obed do McDonalda, pac jsme meli hlad a pry je to tu nejrozumnejsi volba. Za 3 eura se clovek docela naji. Pak jsme se flakali u fontan v parku a navecer se vratili na kolej. Dal jsem si jednu konzervu co jsem si privezl (cocku s parkem a chleba k tomu). Spat jsme sli kolem pulnoci.

Den 7. PO 6.5.02

Rano jsem se rozloucil a sel na stopa smer letiste. Ted je dobre, ze ta kolej je na severnim predmesti, protoze nemusim metrem z mesta a snaz se vymotam na dalnici na sever. Prvni najezd ke kteremu jsem dosel se mi zdal nevhodny, byl triproudovy a nebylo kde zastavit, takze jsem sel jeste cca 4 km (to jsem si dal) dale, kde jsem stopoval na najezdu vedouciho od te nove ctvrti, kde bylo Expo. Zde byl najezd jen jednoproudej a timpadem tu take jezdilo min aut. Cekal jsem celkem hodku a ctvrt a zastavila mi dodavka, coz signalizovalo jistou nadeji na delsi cestu. A bylo tomu tak. Kdyz jsem otevrel dvere, ptal jsem se zda jede na sever nebo na vychod, protoze jsem stopoval jeste pred odbockou na ten novy most Vasca da Gamy kterym zacina dalnice Lisabon - Madrid. Jel na sever a rovnou do Porta, co vic jsem si mohl prat, vzdyt me vzal 320 kilometru. Nastesti taky trochu umel spanelsky, tak jsme se domluvili, ale po ceste jsem spis byl zticha, protoze jsem se na nejakou velkou konverzaci necitil - ono se totiz portugalcum hur rozumi i kdyz jakoby mluvi spanelsky, nebot tam obcas vsunou nejaky portugalsky slovicko. Cestou zastavil jednou u benzinky, jinak jsme svisteli bez prestavky. Tak tedy vynecham prohlidku Coimbry (uz jsem vynechal Evoru), alespon budu mit dalsi duvod se sem vratit. Do Porta jsme prijeli po petiproudove dalnici (cim blize mesta tim vice pruhu) kolem treti hodiny. Hledal nejakou ulici v centru kam vezl nejaky kramy a kdyz ji konecne nasel, tak jsem se rozloucil a sel pesky z kopce v domeni ze by to mohlo byt vice do centra. Pro jistotu jsem vlezl do nejakyho kramku s hadrama, jinej jsem zrovna pobliz nevidel, a ptal se zensky kde jsem ukazujic starou malou mapku centra mesta. Zmatene zakreslila ulici a ukazala na ktery strane ulice se kramek nachazi, takze jsem byl konecne zorientovan. Sel jsem tedy vic do centra a hledal vhodny objekt, kde bych mohl nechat batoh na nejakou dobu a jit si prohlidnout mesto. Zkusil jsem vlezt do jednoho docela drahyho (urcite) hotelu, kde byl sympatickej recepcni a v pohode mi dovolil nechat tam batoh jako v uschovne. Rekl jsem, ze se za hodinu a pul vratim. Dokonce jsem dostal mapku mesta, takze jsem nemusel hledat turisticke informace. Vzal jsem tedy fotak a cokoladovy tycinky k obedu, nebot jsem zase celej den bez jidla a vyrazil na rychloprohlidku mesta - nechci totiz hledat ubytovani a utracet penize, kterych mam fakt minimum. Porto, jo Porto je hezky mesto, fakt, bezpochyby. Nejprve jsem si prosel jeden park a udelal prvni foto. Potom jsem zamiril smerem z kopce k rece a ocitl se v miste, odkud do jednoho kopce stoupala jedna ulice a do druheho zase jina, rovne to vedlo dolu, fakt pekny pohled a baracky upraveny. Z tohoto mista byla udelana jedna fotka, kterou jsem videl v pruvodci po Portugalsku, ktery jsem si prohlizel v Lisabonu u Petra. Ja jsem ovsem po te jedne ulici vysel az skoro nahoru a pak teprve fotil, doufam ze fotka vyjde hezky. Trochu se obloha zatahla, ale neprsi. Pak jsem prochazel ulickami, ktere se ztacely z kopce dolu k rece, pricemz se naskytl nadherny vyhled na reku Douro a na mesto. Aniz by to dalo praci, sesel jsem az uplne dolu ke brehu a po pruchodu tunelem jsem zjistil, ze ten most na ktery chci jit zacina ponekud vyse, takze jsem zase po strmych schodech vystoupal do prudkeho kopce. Z mostu jsem si udelal fotku klastera Serra do Pilar. Pak jsem se vratil primou cestou ke katedrale a udelal posledni dve fotky. Mesto na me fakt pusobi velmi kladne, ulicky jsou pekne, dalo by se rici, ze Porto lze srovnavat s Prahou. Jelikoz se cas me rychloprohlidky naplnil, vratil jsem se do hotelu pro batoh a vyrazil pryc z mesta. Jeste jsem si koupil novy film Kodak Gold 100 s 36 obrazky za pouhych 3.71 E, coz je fakt nejmin co jsem dosud videl. Vsude se tu prodavaji filmy s 24 obrazky - hruza, to clovek hnedka dofoti ani nevi jak. Na zhruba pulce cesty z centra zacalo poprchavat a pak i prset, cehoz jsem vyuzil k minisvacine, chleba a vody. Nastesti to za chvili prestalo, takze jsem dorazil k dalnicni krizovatce kterou jsem hledal - trochu zmatku prineslo to, ze jsem se pro jistotu zeptal mistniho kudy k ni a on me poslal trochu nevhodnym smerem, takze jsem musel dalnici prejit pesky, coz nemam rad, protoze jak znamo po dalnici to auta frci dost rychle a prechazet ji chce rozbeh a nervy na dlouhe cekani na velkou mezeru mezi autama. No prezil jsem, nerad to delam, ale tentokrat to bylo nevyhnutelne. Misto na stopa tam ale nebylo vhodne, protoze pripojny pruh na dalnici na sever byl dvouproudovy, takze jsem sel asi kilometr dale, kde byla dalsi pripojka, tentokrat jednoproudova. Bylo 18 hodin. Po 40 minutach mi zastavila zenska, tak tricetileta, sama s "kackem", jela sice severne, ale na pobrezi, takze jsem ji musel odmitnout. V 19 mi zastavil kluk, ktery jel fakt jenom 10 kilaku, ale tim smerem co jsem chtel, takze jsem se svezl s nim. Vysadil me na dalsi, uz posledni vetsi dalnicni krizovatce od mesta - kolem kazdeho velkeho mesta, kterym Porto bezesporu je, existuje hodne dalnicnich okruhu. Puvodni plan byl dojit k benzince, ktera byla ted vzdalena jen 2 km, ale cestou jsem objevil hezke misto na spani a tak jsem se poradne navecerel a ulehl ve spacaku pod strom.

Den 8. UT 7.5.02

Rano jsem cestou k benzince objevil dobry misto na stopovani, totiz jednoproudovy tocity najezd z te nejvnejsi dalnice kolem mesta. Stopoval jsem tedy na moste a pozoroval jak auta co odbocuji budou po chvili projizdet kolem me. Po necele hodince, kolem osme me kupodivu zastavil kamion. Stopoval jsem ho take proto, ze mel spanelskou matriculu (SPZku) a timpadem bylo pravdepodobne, ze pojede do Spanelska, nejmene do Viga, coz je prvni vetsi mesto za hranicema. Byl prazdny, takze nemel problemy se zastavenim. Rikal, ze jede do mesta Ribeira, ktere lezi kousek na jih od Santiaga de Compostela, coz je muj dnesni cil. Taky mel podtoceny tachometr o zhruba dvacet procent, takze kdyz jsem si vsiml ze tam ma stovku, tak jel priblizne stodvacet. Bylo tedy evidentni, ze nic nevezeme, nebot takovou rychlosti jsem kamionem jeste nejel - predjizdeli jsme i nektery osobaky. Sofer dneska moc nespal, pry jen par hodin, nebot vyjel z Ribeiry do La Coruny, kde nalozil nejaky ryby a ty pak vezl do Porta a ted jede zpet do Ribeiry. Krajina v severoportugalskem kraji Minho je tvorena jehlicnatymi lesy a je docela kopcovita, semtam se objevi nejaky potok, ktery je na celem iberijskem poloostrove hrdinne nazyvan rekou - to kdyby videl nejaky hispanoamerican, treba Brazilec z povodi Amazonky, tak by se asi hodne od srdce zasmal. Hranici mezi Portugalskem a Spanelskem tvori stejnojmena reka Minho. Prvni spanelskou obci je Tuy, potom nasleduje mesto Vigo, kde je hezky videt zatoka a ocean a lode. Dalsim mestem je Pontevedra, za kterou jsme sjeli z dalnice. Vysadil me na krizovatce mezi nevyznamnymi vesnickami a ja potom stopoval na normalni silnici. Po pul hodine me vzali dve zensky, tak ctyricatnice, jedouci z nejaky fiesty, ktera nejspis trvala dlouho do rana, nebot to bylo trochu poznat na hlase a vubec. Tech zbyvajicich 31 kilometru do Santiaga de Compostela jsme ale dojeli vsichni zivi. Ptal jsem se jich zda nahodou nevi o nejakym levnym hostalu nebo pensionu v Santiagu, nebot mam v planu zustat zde pres noc a v klidu si prohlednout mesto. Kupodivu jedna z nich vedela, rikala, ze levnejsi uz snad ani neni mozny sehnat. Ve meste jsme zaparkovali, jak jsem pozdeji zjistil fakt kousek od centra a pak me ukazali cestu k tomu pensionu. Ptal jsem se na nazev, ale pry zadny nema. Dosel jsem tedy k tomu baraku, bilemu, cisle ctyri a rikal si na jaky zvonek asi zazvonit. Sice me to nejspis rikaly, ale v tom drmoleni clovek snadno takovy detail prehledne. Zvazoval jsem jestli to nevzdam a nepujdu se mrknout na nejaky hostal co jsem cestou videl, ale pak jsem si rekl, ze kdyz uz jsem tady, tak zazvonim. Zvolil jsem zvonek do prizemi, ozval se zensky hlas a tak povidam, ze jsem slysel, ze by se tu mel nachazet nejaky pension a ona at pockam. Po chvilce prisla starsi tmavovlasa usmevava pratelska pani a ukazala mi pokoj pro jednoho bez koupelny, coz byva nejlevnejsi volba. Sprchy na chodbe a vse jak ma byt. Rekla, ze za kazdou noc si vezme 9 E coz je fakt dost levny, levnejsi nez v Granade, kde je snad nejvetsi konkurence ubytovacich zarizeni. Dostal jsem od ni navic i mapku mesta a klice od pokoje a od baraku, takze jsem byl svobodnejsi nez v leckterem hostalu. Podle mych hodinek bylo 12:30, kdyz jsem vyrazil do centra hledajic kramek s potravinama. Jeden jsem nasel, ale zasel jsem do nej az o chvili pozdeji, nebot byl blizko toho co je v Santiagu nejznamejsi a to katedraly, takze jsem se na ni sel bleskove z venci podivat. Pritom jsem objevil turisticke informace a dostal stejnou mapku, ale novou a zachovalou. Pak jsem si nakoupil chleba, pomerance, cokolady, mliko, bramburky a podobne mlsnoty. Ceny byly lehce vyssi nez jsem zvykli. Pak jsem se vratil do pokoje a naobedval se, ze jsem se temer nemohl hybat, takze nasledovala kratka siesta. Po ni jsem se sel mrknout do mesta s fotakem. Docela bylo hezky pocasi, protoze mistama svitilo slunicko a byla modra obloha. To je na Galiciji nenormalni stav - loni tu pry za sest mesicu bylo jen patnact dni kdy neprselo. Prvni co jsem sel prozkoumat byla katedrala. Foto z venci, vstup se neplatil, taky nebyla uvnitr nijak zvlast velika ci vyzdobena. Ale byla docela hezka. Z venci vypada mnohem krasneji a je dost odlisna od kdejake katedraly v kdejakem meste. Pak jsem se chvili flakal na namesti pred ni a pozoroval mraky jak pluji po obloze. Dale jsem si prosel ulicky centra, ktere se poznaji tak, ze na kazdym rohu sedi nejaky sveumelec, vyluzujici zvuk na ledaccos s kloboukem pred sebou. Jeden z nich hral dokonce na dudy, coz se jen tak nevidi. Taky v techto mistech prochazi nejvice turistu. Potom jsem vlezl do jedne budovy, nejspise Colegio de Fonseca z roku 1532, ktera mela zajimavy patio (dvorek). Dale jsem navstivil klaster San Martin Pinario, coz je pry po katedrale druha nejvyznamejsi pamatka v Santiagu. Vstupne stalo devadesat centu pro studenty, ktere jsem obetoval. Klaster vypadal jako kostel a nekolik jeho budov bylo pouzito jako muzeum. Nejvice se mi libila vystava z obdobi pocatku knihtisku, kde byly vystaveny i prvni razitka. Pak jsem se jeste toulal kolem klastera a obesel trochu centrum. Je tu nekolik budov blizko vedle sebe, pricemz jedna je z doby stredoveku, dalsi z doby rimske, dalsi je neoklasika, gotika a baroko, proste tu clovek najde vsechno a proto je Santiago de Compostela tak zname mesto. Cestou do pensionu jsem se stavil v muzeu Pobo Galego, kde mi rekli, ze po seste vecer je vstup zdarma, pricemz na hodinkach jsem mel neco po ctvrt na sest, no ale moc jsem se tomu nedivil a hledal expozice. Nejprve mi pripadalo, ze tu nic neni, ale pozdeji jsem zjistil, ze je to fakt dost velky muzeum lidoveho umeni a vubec vseho. Jako prvni jsem videl expozici lodi a rybolovu, ve ktere jsem stravil snad pul hodinky, nebot me fakt zajimala. Lode to je neco pro me, ryby taky. Pak jsem jeste prosel par dalsich expozic, z nichz me jeste zaujala vystava lidovych kroju. Jenomze jsem mel hlad a navic zavirali, tak jsem se vratil do pokoje. Po ctyrech hodinkach prohlidky mesta me jaksepatri vytravilo. Vecer jsem se cpal jako bych tyden nejedl. Pak jsem se jeste prinutil k holeni, rka ze chci jet za holkama do Toleda, tak abych je moc nevydesil. Vecer jsem si vzpomel, ze uz jsem ve Spanelsku a ze jsem si jeste nepreridil cas na hodinkach. Projistotu jsem se zeptal ve vedlejsim pokoji, ve kterem bylo docela rusno. Spat jsem sel tedy ve 23 hodin.

Den 9. ST 8.5.02

Rano jsem se sbalil a vyrazil na snidani do prizemi, na kterou me vcera zvala majitelka. Je jasny, ze tuhle zivnost dela nacerno, takze si muze dovolit mit nejnizsi ceny. K snidani jsem mel po strasne dlouhy dobe kakao, dale pecivo s marmeladou. Na cestu jsem vyrazil kolem pul desate. Jen co ujdu par metru zacina poprchavat, nastesti jenom mirne a dlouho to tak vydrzi. Trochu me deprimuje, ze z mesta podle mapy vedou hned tri silnice smerem na Lugo. Nechci jet zbytecne do La Coruny na sever a pak teprve na jihovychod smer Madrid. Pro jistotu se ptam mistniho kudy tudy na vypadovku na Lugo. Nanestesti hned za ceduli konce Santiaga zacina cedule nejaky vesnice, takze se hodne projdu, nez dojdu k mistu na stopa. Cestou jsem jeste potkal policistu, ktery by me nejradsi poslal stopovat na nejakou nefrekventovanou okresku, pak jsem mu vysvetlil situaci a ze na dalnici nejdu, ze jenom na najezd. Zacalo fakt prset. Behem velmi kratke doby me zastavilo auto jedouci nekam severne od Luga, takze me vzalo zkratkou neco pres sto kilometru na najezd na autoviu Lugo - centro. Cestou prselo misty dost nechutne, kdyz jsem vystupoval tak bylo zrovna obdobi bez deste. Stopoval jsem tedy na najezdu, ale moc aut tam nejezdilo, spis tam jezdilo velmi malo aut. To me po hodince presvedcilo k tomu, spolecne s pohledem na mapu, jit pesky podel autovii (jakoby dalnice) k dalsimu najezdu, kterym by mohl byl Lugo - este, tedy vychod, coz by pro stop smer na vychod z mesta melo byt vyhodnejsi. Bylo to tak dva kilaky, ktere jsem za dvacet minut usel. Jenze ani tento najezd nebyl lepsi, spis tu jezdilo jeste min aut, takze to bylo jako slapnout z blata do louze. Alespon jsem tedy snedl jednu cokoladu a po chvilce to risknul pesky jeste k dalsimu najezdu, protoze tady fakt "chcipl" pes. Po dvou kilometrech jsem se zacal proklinat, ze jsem radeji nepockal, nebot chuze pesky kdyz clovek nevi kolik kilaku bude muset ujit cloveka zneklidnuje. Navic jsem mel to nestesti ve stesti, ze me capli policajti. Je totiz logicky zakazano jit pesky podel dalnice ci podel autovii. Vysvetlil jsem jim situaci beznadeje autostopu a smysl toho presunu a oni me pak propustili na dalsim najezdu a ani mi nekontrolovali doklady, jako treba pas, nebo povoleni k pobytu na uzemi, kdyz tu studuji - pro jistotu jsem si s sebou vzal dopis od policie v Granade, ve kterem se pise, ze mam povoleni k pobytu do konce rijna. Dalsi najezd uz vypadal mnohem lepe, jenom me stvalo, ze smerem na La Corunu jezdilo zhruba dvakrat tolik aut co smerem na Madrid. Dale me stvalo, ze byla pomerne zima a hlavne ze foukal hnusny vlezly vitr. Rikal jsem si ze ted me musi nekdo rychle vzit, nebo tady zmrznu a umru. Jenomze kdyz clovek neco potrebuje, tak se nedari. V nekolikahodinovem zoufalstvi jsem i pocital auta. Taky jsem mel obcas batoh na zadech, aby mi tolik nefoukalo na ledviny. Dale me stvalo, ze je zde i normalni statni silnice vedouci stejnym smerem jako autovia, po ktere se mi zdalo ze jezdi vice aut, jenomze ty jezdily nejspis jen do vesnic, nikam daleko. Taky jsem se sel k blizke benzince mrknout na mapu Spanelska, nebot ta co mam je uz temer sedm let stara a hodne dalnic tu vubec nemam. V Granade jsem si vyznacil na nekterych usecich, ze uz je tam nova dalnice, ale nepocital jsem s tim ze pojedu az do Galicie. Taky jsem se chlapka u benzinky ptal, zda se tu nestala nejaka vrazda v posledni dobe, ze lidi vubec neberou stopare - to bylo asi po 5 hodinach cekani. Pry se nestalo nic zvlastniho, ze lidi maji strach celkove, a ze on by byl prvnim co by me nezastavil, pritom na druhou stranu rikal, ze jednou me nekdo vezme. Rikal jsem mu ze na noc se za nim stavim do tepla. Nakonec, kolem seste vecer, prede mnou zaparkovalo auto s privesem a jeste takovym stylem, ze tam fakt jenom parkuje. Nedovedl jsem po 7 hodinach beznadejneho stopovani pochopit, ze me muze najednou nekdo vzit. Byli to manzele, kteri se vraceli domu do Villafranca del Bierzo, coz je tak dvacet kilometru pred Ponferradou. Ptali se zda dnes vecer potrebuji dorazit do Madridu a ja jim rikal, ze ne, ze tim smerem jenom jedu, ze chci do Toleda. Rikali, ze jestli nemam kde spat, tak muzu u nich, ze vlastni ubytovnu pro ty co jdou Pout do Santiaga - Camino de Santiago, coz je takova dusiocistujici pout, nejcasteji pesi, nejznamejsi cesta vede odkudsi od francie do Santiaga - dokonce je znacena na mape. Rovnez existuje dalsi pout ze Sevilly do Gijonu - Ruta de Plata. Z Granady (od kostela Santo Domingo) do Santiaga vede zase "Cesta Musli" - snad "Ruta de las Conchas", nevim zda se ji tak oficialne rika. Takze Camino de Santiago je velky pojem a namet na rozhovor s kazdym s kym jedu stopem v teto oblasti. Kdyz jsem sel rano na stopa, tak jsem potkal asi tri lidi s batohem a plastenkou jak jdou do Santiaga a tak zvlastne se na me koukali, kdyz videli ze ja jdu s batohem opacnym smerem. Hodne lidem jsem vysvetloval, ze Camino nejdu, ze jsem ho jel autostopem pres Portugalsko. Dnes je to pry hodne zpopularizovana pout a nekteri lide rikaji, ze i dost komercni. Takze nakonec se dnesni vecer postestilo, ze mam kde spat a dostanu veceri a snidani (zdarma). Ta ubytovna se jmenovala Albergue de los Peregrinos a meli tam i terminal na internet - sice dost drahy, ale potreboval jsem poslat zpravu kamaradce do Toleda, ze za ni jedu na 100 %, tak aby byla doma. Pred devatou byla vecere, bohata a vecer jsem si jeste povidal s jednim Americanem ze San Francisca, ktery spal ob lehatko vedle me. Spat jsem sel po 22.

Den 10. CT 9.5.02

Vstavam az po osme, ackoliv oficialni snidane je od sedmi. Takze vsichni jsou uz po snidani a vetsina uz je pryc. Jenze me to nevadi, protoze ja nejsem standardni host a muzu se nasnidat kdy chci, coz mi pani domaci vcera jasne rekla. Takze jsem se rano obslouzil, kafe, pecivo, maslo, marmelada, tentokrat jsem toho snedl o dost vice nez vcera po ranu. Jakobych tusil narocny den. Po ranu rovnez poprchavalo, tak jsem se modlil aby tomu tak bylo furt, nebo vubec. Rozloucil jsem se s pani domaci, podekoval za vse a vyrazil k hlavni silnici. Stopovat jsem zacal v deset rano. Po dvaceti minutach me vzal jeden mistni s dodavkou do Ponferrady a byl od te dobroty, ze me zavezl az na ten druhy najezd. Kdyz uz cloveka veme nekolik kilometru, tak uz ho dva, tri dalsi nezabijou. Provoz tam byl velmi dobry, navic to bylo do kopce, takze bylo snazsi zastavit. Behem prvni hodiny, ktera ubehla jako voda, me zastavily ctyri auta jedouci jen do Bembibre, coz je malinke mestecko jen kousinek za Ponferradou. Nechapal jsem co tam ty lidi chteji. Pak ke me prijelo jedno auto a sofer rikal, ze za pul hodinky jede do Astorgy, coz je minimum ktery bych jel. Takze jsem byl klidnejsi, ze mam nejakou jistotu. To pomohlo tomu, ze jsem si odskocil do prilehleho lesika na velkou. Pak uz jsem to jen tak zkousel a zastavilo mi auto jedouci nejdal do Benavente. Byl to mlady kluk, ktery pracoval u zasilkove sluzby a rozvazel baliky. Nejprve jsme se stavili v Bembibre, takze jsem poznal jaka je to "prdel sveta", pak zastavka v Astorze a pak direkt az do Benavente. Bylo kolem jedne po poledni. Dale jsem stopoval na neprilis atraktivnim miste, jenomze hned asi pate auto me zastavilo. Sofer byl sympatak a vubec se mnou nediskutoval, rikal ze jede do Zamory a at si nasednu a trval na tom. Byl jsem sice nasmerovan smer Madrid, kam uz to bylo min nez ctyri sta kilometru, ale Zamora byla taky na jedne z moznych cest do Toleda, naopak docela dobra varianta, protoze ted uz vim jiste kterou cestou tam chci dojet. Mel obycejny starsi auto, ale valil to stosedesatkou po normalni silnici. Oni Spanele vubec pomalu nejezdi, navic maji kvalitni silnice. Cestou me pozval na neco k zakousnuti a na pivo. V tom baru delala brigadu jedna moc pekna Spanelka. Vubec tady na severu jsou holky mnohem hezci nez v Andalusii, kde je to sama tlusta a cerna, tady se vyskytuji i lehce blondate a stihle - radost pohledet. Do Zamory jsme dojeli velmi rychle, zavezl me navic za mesto smer Salamanca. Jenomze misto na stopa tu bylo velmi zle, nebot hned za mestem je reka Douro, pres kterou vede most a na moste se stopovat neda, navic silnice je hned dvouproudova a lemuji ji znacky maximalni povolena rychlost 100 km/h. Takze jsem stopoval na predposledni svetelne krizovatce, kde bylo misto na zastaveni, jenomze tam parkovaly dve auta, coz bylo zle, ale misto tam furt bylo. Stopovat jsem zacal lehce po 15te hodine a dlouho me nikdo nebral, zase jsem zacal zoufat, jaka je to hruza. Navic mistama prselo, coz na nalade neprida. Uz jsem premyslel kam to dam na spani. Vubec jsem nepocital s tim, ze by tady mezi Zamorou a Salamancou mel byt problem jet stopem, vzdyt jsou to dve pomerne velka mesta, nedaleko od sebe. Jenomze realita byla jina, vytuhnul jsem tam az do pul sedme, kdy me zastavil jeden kluk jedouci do Salamanky na nejaky koncert. Rikal jsem jak dlouho jsem tam stal a ze nechapu jak je to mozny, a on rikal, ze je na pul cesty pry nejaky vezeni a ze lidi maji strach. Nechal jsem se vysadit v posledni vesnici asi 3 kilometry pred Salamankou, nebot jsem se nechtel pidit po meste ktery neznam, hledajic ubytovani za tezky penize. Jenomze v teto vesnici bohuzel nebylo k nalezeni nic kde by se dalo prespat pod sirakem, navic bylo dost mokro jak prselo. Neco jako sklad za vsi byla garaz hlidana psem, takze me napadlo jit se mrknout ke kosteliku. Z nej se ozyvaly hlasy, tak jsem vstoupil a zeptal se zda je pobliz pritomen nekdo kdo ho spravuje. Byl pritomen farar, ackoliv v kostele opravovali nejake lavice. Vysvetlil jsem mu svuj problem, ze hledam misto kde by se dalo prespat kdyz venku prsi. Pry je to tady mala vesnice a tudiz tu hostal ani pension neni, a tak zavolali nekomu na mobil, jenomze nebyl pritomen, takze jsem chvili pockal. Kdyz ho sehnali, rekli mi, ze mi muze pomoci. Kdyz prisel do kostela, zavedl me do baracku hned vedle, kde jsem podle napisu poznal, ze se jedna o nejake byvale zdravotnicke stredisko, otevrel mi a rikal, ze zde mohu prespat a rano staci zabouchnout hlavni dvere. Byl jsem mu velmi vdecen za laskavou pomoc, protoze jinak nevim, kde bych dneska zkoncil. V kapse totiz mam kolem 13ti euro, coz by tezko stacilo na ubytovani. Barak byl docela vyklizeny, tak jsem se natahnul na zem v cekarne, kde jsem mel navic k dispozici dve topeni. Uvaril jsem si veceri, zapnul topeni a tvrde usnul na tvrde zemi.

Den 11. PA 10.5.02

V noci byla docela zima, prestoze jsem mel pusteny oba dva radiatory. Jak by asi bylo venku. I kdyz kolikrat byva mnohem vetsi zima vevnitr nezli venku, coz je vec kterou bezny clovek, ktery nikdy nezil ve Spanelsku nedovede pochopit. Rano jsem si uvaril v klidu caj a nasnidal se a v pul desate vyrazil k hlavni silnici na Salamanku. Cestou jsem stopoval, protoze popravde receno dojit pesky az do mesta a do centra by mohlo byt zalezitosti nejmene hodinky. Nastesti me po chvilce zastavil clovek ktery pry bezne nikoho nebere, ale videl mladyho kluka s batohem. Taky byl oblecen ve spolecenskem a mel kravatu. V Salamance jsme byli behem chvilky, ukazal mi kudy do centra a ja sel tou ulici a dosel na hlavni namesti, Plaza Mayor. Tam jsem nasel turisticke informace a obdrzel mapu mesta. Pak jsem tak chodil kolem namesti a hledal nejaky maly soukromy obchod, kde bych mohl zkusit pozadat o docasnou uschovu zavazadla. Zkusil jsem jeden hostal, ale chlapek byl dost neprijemnej, takze jsem ho pri odchodu ujistil, ze v takovym hostalu bych nikdy neprespal - rekl jsem to drze, ale slusne. Kousek odtud jsem zasel do nejakeho zelezarstvi, kde mel chlapek malo mista na to abych tam batoh nechal, ale zazvonil na nejakou zenskou v protejsim baraku pres ulici a rekl, ze u ni mohu batoh nechat. Po chvilce prisla a zamkla ho v kumbalu v prizemi a rekla ze si ho muzu vyzvednout kdy chci. Ujistil jsem ji, ze prijdu za zhruba hodinu a pul, tedy kolem dvanacte. Vzal jsem si jen mapu a fotak a vyrazil na prohlidku mesta. Vratil jsem se na Plaza Mayor, kde se zrovna neco konalo, takze bylo kolem namesti hodne stanku a tudiz mi to zkazilo celkovy dojem. Dale jsem pokracoval kolem kostela San Martin a kolem Casa de las Conchas, coz je dum, ktery ma zdi zdobeny muslemi, smerem ke katedrale. Ta se sklada ze dvou casti, stare a nove. Vesel jsem do ni novou casti. Uvnitr byla zrovna vystava gobelin z katedraly ze Zamory, jeden jsem si vyfotil. Celkove vypada katedrala docela pekne, jenom dvere tu otviraji zebraci s plechovkou v ruce - kdyz jsem odchazel, tak zrovna jeden odpocival a jak jsem mohutne rozrazil dvere tak se hrozne lekl. Potom jsem se sel podivat lehce na starou cast, ktera byla dobre videt z jednoho mistecka kde stal houf turistu s pruvodcem. Pak jsem se pidil po stare budove univerzity, ktera je snad nejstarsi ve Spanelsku. Trochu se mi povedlo ji obejit, ale nakonec jsem hlavni vchod objevil. Ten bylo docela problem vyfotit, nebot se na nadvori stale vyskytovalo prilis turistu. Dovnitr se nemohlo. Vlezl jsem ale do jine casti univerzity a zkontroloval jim zachody. Pak jsem se vratil ke stare katedrale a obesel ji druhym smerem, pricemz jsem potkal zajezd cechu, coz me prekvapilo, protoze jsem ani v Granade zajezd cechu za dva mesice nepotkal. Jen jsem je pozdravil a zensky se ke me hned sebehly a vyzvidaly. Moc jsem je ale od vykladu nezdrzoval a popral jim hezkou prohlidku mesta a rozloucil se. Vratil jsem se jinou cestou k Plaza Mayor pricemz jsem si vyfotil par ulicek - vsechny domy jsou v jednom slohu a v jedne barve, tmavozlute a tudiz centrum mesta vypada fakt hezky. Taky je docela uklizene. Chvilku po dvanacte jsem si vyzvedl batoh a dosel na Gran Viu, coz je hlavni ulice a smeroval pryc z mesta. Po prekroceni reky uz bylo snadne nalezt vypadovku smer Madrid a Avila. Sotva jsem si pustil stopky, zastavil mi kluk jedouci do Avily, takze jsem mel radost jak mi to dneska jde. Cesta ubehla pomerne rychle, protoze jsme se zrovna neloudali. Prijezd do Avily byl nadherny, nebot byly zrovna dobre videt hradby kolem mesta - ptal jsem se co je v Avile tak nejvetsi turisticka atrakce a rikal, ze prave ty hradby, katedrala a pak hezkych kosteliku. Avila je mesto, ktere lezi vubec v nejvyssi nadmorske vysce - 1130 metru. Vysadil me u hradeb, kudy jsem prosel smerem ke katedrale, ktera byla pri prejezdu po meste pres reku Adaja docela dobre videt a slouzila me jako orientacni bod. Zrovna bylo za deset minut dve odpoledne, kdyz jsem nasel turistickou kancelar, kde jsem si vyzvedl plan mesta. Pak jsem opet shanel obchod ktery pres poledne nezavira, pro uschovu batohu. Problem byl v tom, ze vsechny zaviraly, takze jsem zkusil jeden hostal. Tam mi otevrela mlada holka a rekla, ze to neni problem a zamkla muj batoh do kumbalu. Takze jeste zbyvalo koupit chleba, coz byl problem, protoze bylo jiz po druhe hodine. Jedna pani mi poradila obchod kde meli do pul treti, ale meli jen toustovy chleba - no lepsi neco nez nic. Pak jsem se konecne dostal k prohlidce mesta. Nejvice se mi ale libily ty stredoveke hradby kolem stare casti mesta, to je fakt uzasne, zvlaste ta zapadni cast, kde je kolem hradeb zelena trava a vypada to tu jako nekde ve stredoveke Anglii. Potom jsem je castecne obesel a hledal dalsi zajimave objekty. Na jednom kosteliku jsem si vsiml paru capu, takze i zde se vyskytuji. Krome katedraly, do ktere se navic platilo vstupne, a jednoho namesti, me zde nic dalsiho pozoruhodneho nepripadalo. Takze jsem se v pul ctvrte vratil pro batoh a vyrazil hledat vypadovku smer Toledo. Ta vubec nebyla dlouho znacena, takze jsem se radeji dvakrat zeptal mistnich. Kdyz jsem ji nasel, moc aut po ni nejezdilo, takze jsem cekal, ze tu budu asi dlouho. Dale jsem pocital s tim, ze do Toleda pojedu tak nadvakrat mozna natrikrat, nebot je to neco pres 130 kilometru a jeste se musi prejet autovia vedouci jakjinak nez do Madridu. Po peti minutach mi zastavil cerny Seat, docela komfortni. Rikam ridici, ze jedu smerem Toledo, porad po tehle silnici. Az kdyz jsem si nasedl, oznamil mi ze me vezme az do Toleda, coz bylo velmi prijemne prekvapeni. Mohl jsem zkonstatovat, ze tento den se mi stop daril, nebot Toledo je mym dnesnim cilem - celkove jsem dnes jel trema auty a celkove cekal na stopu ani ne deset minut. Proste dobry skore. Asi po triceti kilometrech zacalo velmi osklive prset, dokonce byla bourka a slysel jsem dva hromy. Pry je tato oblast jedna z nejstudenejsich v celem Spanelsku. Projizdeli jsme kolem nekolika velkych rybniku, kopcovitou krajinou. Pak jsme prejeli do kraje La Mancha, prosluleho jak Donem Quijotem a vetrnymi mlyny, tak syrem Manchegou, ktery se zde vyrabi. Do Toleda jsme prijeli pred sestou hodinou a stale dost prselo. Nechal jsem se vysadit na autobusovem nadrazi, nebot jsem vedel, ze kamaradky bydli v ulici blizko nadrazi. Nez jsem se rozloucil a podekoval, ptal jsem se jeste kam vlastne jede a rikal ze do Ciudad Real, coz je neco pres sto kilometru dal na jih, kam budu z Toleda pokracovat. Na nadrazi bohuzel turisticke informace nebyly, ba jsem tam ani nevidel plan mesta, takze jsem se na informacich zeptal zda nejaky nemaji - pujcil mi QDQ knihu, coz je inzerce firem a byva tam i jakysi plan mesta. V rejstriku ulic jsem ale nemohl tu co hledam najit, pak jsem si vsiml, ze obsahuje i plany nejakych prilehlych vesnic. Doma jsem mapu Toleda videl a pamatuji si, ze ta ulice je fakt kousek, jenomze na ty mape nebylo vyznaceno kde je sever a tudiz jsem potreboval urcit nejak smer kterym se vydat. Nakonec jsem ji na planu nasel a vydal se do ulic. Bohuzel misty prselo dost silne, takze jsem se skryval. Kdyz uz jsem to konecne nasel, bylo zase cislovani dost divny, takze kdybych nahodou nepotkal Barborku, kterou jedinou znam tak bych se asi nacekal u nespravnych dveri. Barborka me zavedla k nim domu, coz byl vchod za rohem kam jsem se z lenosti a kvuli desti nepodival. Doma byly jeji spolubydlici Marketa a Pavla, sympaticka moravska devcata, ktera se o me vecer starala a se kterymi jsem si povidal az do noci, nebot Barborka zrovna jela na letiste do Madridu naproti svoji mamince, ktera za ni zrovna mela prijet. Takze na dalsich par noci tu maji hned dva hosty. Na spani jsem vyfasoval kratky gauc, ale hlavne ze byl meky. Spalo se dobre.

Den 12. SO 11.5.02

Vstaval jsem jiz pred jedenactou hodinou a hned se odvalil do sprchy. Mezitim vstala Milena, coz je Barborky maminka a spolecne jsme se nasnidali a povidali si, nebot holky nez vstaly bylo po dvanacte - Barborka a Marketa byly totiz v noci venku az do rannich hodin. Po snidani jsme se sli vsichni podivat do mesta. Nez se holky vypravily ubehlo dost casu, ale ja vedel, ze jsem v mensine, jeden proti ctyrem, takze jsem disciplinovane sedel tise v koutku a cekal. Uz vcera kdyz jsem do mesta prijizdel bylo videt, ze je fakt pekne, stara cast lezi na kopci, kde se nachazeji vsechny vyznamne pamatky a je obklopene temer dokonale rekou Tajo. Jenom vcera prselo a byla spatna viditelnost. Museli jsme tedy nejprve vystoupat do kopce a hned na prvnim namesti, Plaza de Zocodover, jsme si na chvilku sedli. Kousek odtud rovne je Alcazar, stara arabska pevnost, kterou jsme puvodne chteli navstivit az pujdeme zpatky. Dale jsme pokracovali ulickami centra az ke katedrale. Ta je dost velka a je problem dostat ji celou na jednu fotku. Cestou jsme potkali nejake kamarady holek, takze zase vykecavacka. Toledo je maly mesto a dost se tu lidi znaji. Jeho nevyhoda treba je, ze piti je zde dost drahy a ze nedavaji tapas - neco maleho k jidlu ke kazdemu pivu ci vinu, az na pry dva bary. U katedraly bylo dost zivo, dost turistu. Dovnitr jsem nesel, rka ze jsem jich uz videl dost. Taky jsme tam potkali nejake spoluzacky, pricemz jedna delala brigadu dotazovani turistu, takze jsem se nechal vyzpovidat. Kdyz jsme odchazeli, zacalo poprchavat az prset. V jednom baru kam jsme se chteli uchylit pred vetrem a destem ale bylo dost plno a nez jsme nasli jiny, prset prestalo a vysvitlo slunce. Navrhl jsem jit k jedne ze synagog, ale holky ackoliv tady studuji jeste pochopitelne nemely dost casu prohlednout si pamatky, takze jsme cestu k synagoze trochu hledali. Jesteze jsem si vzal sebou mapku kterou jsem od nich dostal. Holky znaji mesto predevsim v noci a ve dne se jim hur orientuje. Do synagogy Santa Maria La Blanca se platilo vstupne, ale studentska sleva byla k mani, takze nejakych devadesat centu za vstup me nevytrhlo. Jelikoz jsem byl jediny, kdo si ji chtel prohlidnout, dohodli jsme se, ze na me holky pockaji v jednom baru. Byla docela malinka, ale hezka. Kdyz jsem vesel, tak tam temer nikdo nebyl. V klidu jsem si ji prohlidnul a objevil ktery z civilistu je hlidac - nesmi se tu samozrejme fotit. Pak jsem si nasel misto pro fotku sloupu, ktere blesk neposkodi, ale preci jen jsem pockal az se hlidajici vzdali a rychle jsem cvaknul fotakem. Vzdy to tak delam na konci prohlidky, kdyby me pak chteli vykazat - pravda ale, ze v Seville v katedrale jsem napriklad fotil bez blesku coz jini nedelaji. Pak jsem se dal na hledani toho baru - byl fakt snadno nalezitelny. Jeste jsem si vyfotil klaster San Juas de los Reyes. Prisedl jsem si a dal jsem si kafe s mlikem, jako vetsina. Zvala nas Milena. Holky pak uz chtely jit domu, coz se me jeste nechtelo, ackoliv uz jsem pocitoval hlad, takze jsme se dohodli, ze ja s Milenou se pujdeme jeste mrknout na jeden most a sejdeme se doma. Snazil jsem se prosadit navrh, ze holky muzou zatim doma uvarit. Milena uz drive v Toledu byla, takze vedela, ze je z toho mostu pry hezky vyhled - byl. Most se jmenoval Puente de San Martin. Udelal jsem si fotku reky a mostu. Pak jsme se vratili primou cestou domu, kolem kostela Santo Domingo El Real. Pred dverma jsme potkali Marketu a dohodli se, ze pujdeme s Milenou nakupovat. Marketa nam poradila kde se nachazi supermarket SuperSol, ktery jsme snadno nasli. Ja chtel koupit hlavne chleba, abych ho mohl ke vsemu prikusovat. Koupili jsme spagety, ktere jsme pak meli k obedu. Holky se k vareni moc nemeli, takze jsem zacal ja tim, ze jsem postavil vodu. Pak Marketa dodelala salsu (omacku) a byl z toho vynikajici obed podavany v pul seste vecer. K veceru se stavil Vicente, coz je jeden z kamaradu, se kterym jsme si pak povidali. Holky sli vecer ven, me se moc nechtelo (jednak mam rozbity sandaly a pak jedenact euro v kapse) a tak jsem radeji zustal doma a cetl si nove ceske casopisy, ktere privezla Milena. Spat jsem sel lehce po pulnoci.

Den 13. NE 12.5.02

Vstaval jsem uz kolem desate, uvaril si caj a snidal chleba s pastikou. Puvodne jsem zamyslel ze u holek prespim jen dve noci, ale kdyz mi nabidly at zustanu klidne dele, rozhodl jsem se ze odjedu z Toleda az zitra rano, dneska v nedeli by byl blby stop. Jak bylo dotedka osklive pocasi, tak dneska bylo fakt teplo a svitilo slunicko. Dopoledne jsem travil povidanim s Milenou, coz bylo rovnez prinosne. Pote co vstala Marketa a nasnidala se jsme vyrazili ja Marketa a Milena na prochazku. Marketa rikala, ze nas vezme na misto odkud je nadherny vyhled na mesto. Sli jsme nejprve pres reku po pry nejstarsim toledskem moste a pak podel reky tocitou silnici do kopce. Byl nadherny nedelni den, krasny vyhled, rozkvetle kvetiny a louky. Jelikoz se v kytkach nevyznam, vyjmenuji jen barvy ktere byly k videni: bila, zluta, cervena, fialova a oranzova. Jedno misto, kde parkovaly autobusy plne turistu se jmenovalo nejak jako Valla, na male mapce to neni ani vyznaceno, ale je to jizne od centra. Pak jsme hledali jeste jine misto, takze jsme obesli luxusni vily madridanu, kteri sem jezdi na vikendy nebo na leto travit cas mimo mesto. Mistama jsme museli brodit se po loukach mezi kameny, ale nakonec jsme ten nejvetsi balvan nasli a vylezli na nej a kochali se alespon pul hodinky tim vyhledem. Krome mesta jsem si prvne v zivote vyfotil oblohu s mraky, tak jsem zvedav co z toho vyleze. Pak jsme se vratili zkratkou zpet, pricemz jsme domu dosli ze stejneho smeru. Kolem pul pate jsme si udelali obed a pak odpocivali. Ja cetbou novin a casopisu. Odpoledne se stavil zase jiny kamarad, Raul. Tentokrat jsem se nenechaval ani tolik premlouvat jit vecer ven. Marketa nikam nesla, Pavla a Barborka sli jeste na internet, takze mi ukazali na mape kde se sejdeme. Milena chtela jit jeste telefonovat, takze jsme vyrazili z domu o neco drive. Po ctvrt na deset jsme se s holkama sesli na Plaza de Zocodover a sli do jednoho ze dvou baru, kde davaji tapas. Jenomze tam bylo dost lidi a nedalo se nikam sednout. Chteli jsme zmenit lokal, ale holky potkaly kamarady kteri sem meli taky prijet, ale museli nejprve zaparkovat auto. Takze jsme na ne cekali, ze jako pujdeme jinam, a mezitim se uvolnil jeden stul akorat pro ctyri. Bohuzel jako jediny chlap jsem byl nucen dojit pro piti. To by me normalne nevadilo, ale tady bylo dost lidi a desnej naval u baru, takze clovek musel drze prosadit svou aby vubec neco dostal. Objednani byla tedy zalezitost na hodne dlouho. Jako tapas jsme dostali kazdy hranolky s kecupem a tatarkou a sendvic. Pivo tady maji tretinkovy. Pak jsme dali jeste jednu rundu a pred dvanactou jsme to s Milenou zakoncili. Holky zustaly jeste par hodin. Spat jsem sel neco po pulnoci.

Den 14. PO 13.5.02

Vstaval jsem lehce po osme, chvilku po me vstali postupne ostatni. Vydatne jsem se nasnidal a rozloucil se s holkama, nechajic jim svoji adresu v Granade a kontakt na me. Na stopa jsem vyrazil smerem na vychod, po moste jsem presel reku a pokracoval kolem zastavby o ktere jsem nevedel, zda je soucasti Toleda, nebo prilehlou vesnici. Takze jsem se prosel asi 3 kilometry. Misto na stopa bylo dost blby, protoze jsem byl nucen se rozhodnout, zda stopovat na Ciudad Real, nebo na Aranjuez a Ocanu, nebo na Madrid. Ja bych ale bral kterykoliv smer. Mel jsem stesti, ze mi brzi zastavil kluk jedouci temer do Ciudad Real a proto jsem nevahal jet s nim. Rikal ze pracuje jako spravce ci udrzbar pocitacu, tak jsem se ho ptal na plat a rikal ze bere malo, mel pravdu sest set euro za mesic je fakt dost malo. Silnice byla jednoproudova, ale vsichni jezdili dost rychle. Po teto ceste jsem jeste nejel, parkrat jsem jel po Autovia de Andalucia, ktera vede z Madridu do Sevilly a lezi kousek vice na vychod. Ta obec kam me vzal byl Malagon, na mape kolem dvaceti kilometru severne od Ciudad Real. Rikal jsem si jak to bude snadny dojet ten kousek, jenomze problem byl v tom, ze jsem nemohl najit vhodne misto na stopa, protoze bohuzel silnice vedlo kolem mestecka, nikoliv pres nej, takze auta jezdila dost rychle. Asi ctyri kilometry jsem byl nucen jit dal, nez jsem nasel rovinku, kde bylo povolene predjizdeni a siroky odstavny pruh pro bezpecne zastaveni. Stopoval jsem vetsi kus pred nim. Zustal jsem tam asi trictvrte hodky, kdyz me vzal mladej kluk s peugeotem 405. Zrovna telefonoval, takze jsme dojeli temer do mesta nez zkoncil. Byl tak hodnej, ze me vzal az na vypadovku smer Valdepenas, nebot jsem v zadnym pripade nemel v umyslu Ciudad Real nejak blize prozkoumavat. Na me stare mape jsou vzdy u velmi zajimaveho mesta dve hvezdicky, u mene jedna a tady nebyla zadna. Na stopu jsem pak stal asi tri minuty, kdyz me vzal dalsi mladej kluk, ktery delal do muziky. Mel nejakou kapelu se kterou vyrazeji zitra nekam na koncert a on jede pomahat s pripravami. Mel bilou dodavku a rikal, ze mu vcera rozbili sklo a ukradli autoradio, ktere pry nebylo nic moc, takze vic ho stalo nove sklo. Do Valdepenas je to jen 50 kilometru. Na pulce cesty spatne odbocil, cehoz jsme si oba vsimli po tak 5 kilometrech, kdy se nam cesta zdala nejaka mala. Nechal jsem se vysadit kousek pred mestem, kde je najezd na autoviu, ktera vede smer Jaen, Cordoba a Sevilla. Problem byl ale v tom, ze ten najezd byl dost nezretelne znacen a pripadalo mi ze po nem jezdi fakt malo aut. Ale kdyz nejake projelo, citil jsem tu sanci, ze kdyz zastavi, dostanu se na lepsi misto. Vydrzel jsem tam asi pul hodiny, nez jsem se sebral a sel hledat lepsi misto. Rikal jsem si ze se dostanu do mesta a pak na vypadovku vice na jih, kde bude urcite vetsi provoz, jeste jsem zkusil stopnout posledni auto a hele zastavilo. Jednalo se o terenni auto s SPZ z Valencie. Chlapek vypadal dost zvlastne, mel takovy siroky usmev a velkou pusu a tmavy bryle a porad otevreny okynko, takze byl uvnitr hluk. Alespon jsem nemusel moc konverzovat a v klidu rozjimat a premyslet. Rikal ze jede do Sevilly, coz bylo sice dost daleko, ale ne zrovna uplne mym smerem. Tak ja se plahocim na Valdepenas, abych to mel blize k Jaenu a Granade a potkam nekoho kdo jede dal na zapad. No nevadi, alespon muzu koketovat s myslenkou jet s nim az do Cordoby. Celou cestu o tom premyslim, na jednu stranu trochu jidla na den cest navic mam, prespat muzu pod sirakem za mestem, penize sice nemam, ale v nejhorsim muzu vybrat kreditkou, stejne doma v Granade moc penez nemam. No hledal jsem klady a zapory a nakonec jsem se rozhodl jet s nim az do Cordoby, vzdyt jsem tam jeste nebyl. Na druhou stranu uz jsem se docela tesil do Granady. Jel zhruba celou cestu sto deset, takze do Cordoby jsme prijeli v 16 hodin. Vysazeni jsem si tentokrat dobre pohlidal, protoze on jede furt rovne a rekl jsem si na spravnem vyjezdu, nejblize centra. Pak jsem se uchylil na lavicku pod strom a snedl konzervu sardinek s chlebem a zapil to kokakolou, kterou jsem dostal od sofera. Mel jsem totiz hlad a chybela mi energie a nalada na prohlidku Cordoby. Kdyz jsem odchazel, vsiml jsem si ceskeho auta s chebskou SPZ jak parkuje kousek prede mnou a pak jsem pozdravil jednoho belocha co z nej vylezl. Byl dost prekvapen ze ho nekdo zdravi cesky. Takze jsme chvili pokecali a ja pak pokracoval smer mesita. Bylo dost velky horko a citil jsem ze se potim. V centru byl problem sehnat otevreny kramek, kde bych mohl nechat batoh. Navic jsem si musel koupit film do fotaku a vsude meli zavreno az na ty kramky pro turisty, kde maji vse desne drahy. Par jsem jich prolezl, ale vsude byli dost neochotny pohlidat mi batoh. Nekterym co byli fakt neprijemny jsem slusne ale velmi drze rekl svuj nazor - proste u turisty vidi jenom penize, jenomze ja jsem student a ne turista - turista ma penize - student ne. Navic jsem koukal po filmu a meli je desne drahy. Jeden deda mel navic takovy keci jako ze kdovi co v tom mam, nejaky drogy nebo bombu, tak ten to ode me slizl nejhur. Ale preci jen jsem pozdeji objevil kramek, kde byla mlada krasna ochotna slecna, ktera nevidela zadny problem v pohlidani batohu na maximalne dve hodinky. Taky filmy mela nejlevnejsi, takze jsem jeden za stejne nekrestanskych 5 eur koupil. Potom jsem se konecne pustil do svobodne prohlidky Cordoby. Prosel jsem se kolem mesity a po jejim nadvori. Jde totiz o takovou zvlastnost, ze do puvodni mesity je zaroven vystavena katedrala, takze takovy hibryd. Jde rovnez o nejznamejsi pamatku v cele Cordobe. Jenomze zlevnene vstupne pro studenty k mani nebylo a pres 6 eur za vstup jsem dat nemohl, protoze jsem mel v kapse sotva polovic. Potom jsem se sel projit kolem Alcazaru a kolem hradeb, ktere zde zustaly. Jsou docela hezke, ale z Alcazaru jsem toho moc nevidel, je takovy skryty a neni moc dobre videt. Obesel jsem hradby a kolem reky a zbytku mlyna jsem se vratil k mesite a krivymi dlouhymi ulickami bez odbocek se nejakym zpusobem dostal na Plaza Mayor, ktere zde ma rovnez tu strukturu obdelnikoveho namesti obklopeneho nekolikapatrovym domem, stejne jako napriklad v Madridu a Salamance, tentokrat ma ale nadech do cervena. V Salamance je tmavezlute, v Madridu tmavecervene. Chvili jsem se po nem prochazel a pak se vratil nejkratsi cestou k obchudku s princeznou, jak mi prodavajici slecna pripadala pro batoh. Kouknul jsem na mapu kudy na vypadovku smer Granada a pak ji sklidil do batohu a vysel ji hledat. Presel jsem most a zkusil jit zkratkou podle intuice nekam k Avenida de Granada, coz byla ulice kterou jsem hledal. Kdyz uz se mi zdalo, ze bych mohl byt dost blizko, radeji jsem se zeptal kudy tudy na N-432 smer Granada a dedula me poslal primo rovne. Hned jsem si vsiml nazvu ulice a rekl si, jak mi to zase vyslo, ptat se na neco co je hned vedle me - to se mi stava fakt casto. Na vypadovku to byl jen kousek. Bylo neco po sedme vecer a jen tak jsem zkusil stopa, rka ze kdyz me do osmi nikdo nevezme, prespim za mestem. Jenomze me po chvilince zastavil zeleny Land Rover se znackou GC, coz mi nic nerikalo - pry Gran Canaria. Byl to mlady kluk, co jel do Granady, takze me vzal primo. Pak pry pokracuje do Motrilu. Cestou jsme se stavili na neco k piti, dal jsem si pomerancovy dzus. Silnice vede pres nekolik vesnicek, ktere jsou obklopeny horami, pricemz baracky jsou vsechny bile a je na to nadherny pohled. To ze se blizime Granade prozradil pohled na zasnezenou Sierru Nevadu. Taky byl jednim z lidi, co mi rekli, ze mluvim dobre Spanelsky, ackoliv sam dobre vim, ze to neni nic moc, jeste mi stale chybi slovni zasoba. Do Granady jsme prijeli ve ctvrt na deset, vzal me do centra, takze domu jsem to nemel daleko. V 21:45 jsem tam byl. Se acabo.

Itinerar cesty:

1. GRANADA - Antequera, Estepa - Utrera

2. Utrera - SEVILLA

3. SEVILLA - Camas, El Ronquillo, Almendralejo, Merida - CACERES

4. CACERES

5. CACERES - Puebla de Obando, Badajoz, Estremoz (P) - LISBOA

6. LISBOA

7. LISBOA - PORTO - Maia

8. Maia - Infesta / Puentecesures - SANTIAGO DE COMPOSTELA

9. SANTIAGO DE COMPOSTELA - Lugo - Villafranca del Bierzo

10. Villafranca del Bierzo - Ponferrada, Benavente, Zamora - Calzada

11. Calzada - SALAMANCA, AVILA - TOLEDO

12. TOLEDO

13. TOLEDO

14. TOLEDO - Malagon, Ciudad Real, Valdepenas, CORDOBA - GRANADA

Kilometraz denni:

1. 253 km

2. 36 km

3. 271 km

4. 0

5. 310

6. 0

7. 328

8. 228

9. 215

10. 257

11. 237

12. 0

13. 0

14. 541

-------------

2676 km celkem

Na cestu jsem mel cca 80 euro, z cehoz 11 E jsem dal za kalhoty, 8 za filmy, takze celkove naklady jsou cca 70 euro, tj. neco kolem 5 eur / den

Zaver:

Ackoliv jsem parkrat zkejsnul na fleku na nekolik hodin, zaver je pozitivni, vesel jsem se do rozpoctu a videl jsem ty mesta ktere jsem chtel, jako bych si to doma linkoval na mape...