Hans Zimmer - As Good As It Gets

Hans Zimmer je k nepoznání. Na soundtracku nenajdete ani stopy po flagrantních syntezátorech či afrických rytmech. Většinu skladeb zdobí přátelská nálada a láskyplný cit. Když motivy nejsou láskyplné a přátelské, jsou uspěchané a neurotické . Hlavní postavou je totiž ne úplně normální spisovatel, posedlý chorobnou čistotou. Je tak štítivý, že se musí při chůzi vyhýbat všem rýhám a prasklinám, zaneseným špínou. Pošetilost a bláznovství vystihuje velmi dobře smyčcové staccato s trhanými, oddělenými smyky ve skladbě TOO MUCH REALITY. V první polovině filmu vyžadovala prezentace něčí abnormality nesmírně živé a svižné figurace. K proměně dochází, jakmile se z mrzouta a pošuka stává milující muž. V hudbě není tento přechod úplně nejlépe zvládnutý. Začneme si ho uvědomovat ve chvíli, kdy se Melvin poprvé usměje na sousedovic psíka. Zimmer se začne propadat do hlubin sentimentu a nezvládnutých emocí. To působí značně strojeně a nepřirozeně, jestliže byla první polovina "nakažena" klasickou hudbou. Zimmer by jistě obstál, kdyby byl býval skromnější a jeden ze tří pohledů vynechal. Chtěl být ale doslovný, proto nemohl vypustit svůj hollywoodský komentář k lásce mezi mužem, ženou a psem. Docela zbytečně zabránil plnému vyznění jedinečné symbiózy smyčcového koncertu a groteskní hudby. V poslední instrumentální skladbě už Zimmer neudržel v tajnosti svou vášeň pro ceremoniální hymny, a proto ho na několik vteřin prozradí pár oslavných akordů (i když jen v latentní formě).

Na vysoké kvalitě nahrávky se podepsala mistrovská práce zvukové režie. Jen zřídka na soundtracku neslyšíme všemožné pazvuky, sykot a klapky dechů. As Good As It Gets je bez zvukových nečistot, dýchání hráče a s vyrovnaným tónovým rozsahem všech nástrojů.

Roman Dvořák