Eric Serra - Atlantis

Po Nikitě další Bessonův film Atlantis byl dokument bez mluveného slova, který pojednával o podmořském životě. Pro Serru znamenal příležitost složit víc hudby, která bude lepší než všechny ostatní. Šťastným rozhodnutím bylo nahrát část díla Londýnským symfonickým orchestrem, o kterém se říká, že je nejdražší a nejlepší na světě. Serra si troufl psát celou partituru pro víc než 200 členný orchestr a 40 členný sbor úplně sám (jména všech hudebníků jsou v bookletu uvedena). Hrdinský čin se vyplatil - instrumentální aranžmá je dobře odvedenou profesionální prací. A je dobře, že se Serra odhodlal konečně k práci s velkým orchestrem namísto rockové kapely. Syntezátory ovšem nemohl vynechat, proto se na soundtracku střídá instrumentální hudba se syntetickou. Serra sám hraje na několik nástrojů, takže se dalo ušetřit například na perkusionistovi, bubeníkovi i kytaristovi.

Atlantis je atematickou kompozicí poskládanou z několika směrů a stylů tohoto i minulého století. Sekce dechů připomene romantismus, skřeky racků, papoušků a hmyzu mají blízko k esoterické hudbě i realismu, opakovaná primitivní melodie k minimalismu, dojmovost a prchavá nálada k impresionismu. Kostelní chorál (In the Kingdom of Spirits) je zase chrámovou hudbou, šumy, šramoty a hučení jsou typické pro bruitismus, kvílení duchů připomene syntezátor, který použil M.Jarre v Duchovi. Často zabloudí Serra také do exotické hudby jiných národů. Jako hudba z tureckého harému totiž vypadá improvizovaná melodie v cikánské stupnici, s kterou si Serra pohrál už v Pátém elementu a v Leonovi. V čem se liší Atlantis od ostatních Serrových děl je kromě aranžmá také větší dávka citu, kterou Serrova počítačová hudba většinou postrádá. Ten je vklíněn do orchestrální barevnosti, která obohacuje Atlantis o eleganci, kterou známe třeba z Vangelisových děl.

Píseň Time to Get Your Lovin´ mě pobavila odvážně vedeným erotickým rozhovorem prolínaným hudebně nezajímavým vzdycháním při souloži. Ženské výzvy sestávají z vět jako "pojď na to zlato, líbej mě...", mužský protějšek klade otázky reklamního typu: "Pověz o čem sníš, na co myslíš, co chceš, co potřebuješ..." V bookletu najdeme několik fotografií dlouhovlasého Erica Serry s náušnicí, členů orchestru i část nečitelné partitury. Mezi skladbami nejsou téměř žádné rezervy a minutáž poslední skladby je chybná. Jako obvykle má i tento Serrův soundtrack úctyhodnou délku.

Resumé: Psát aranžmá pro tak velký orchestr bez předchozích zkušeností může jen šílenec, génius nebo Eric Serra. Atlantis zaujme přednesem Londýnského symfonického orchestru, kompozičně je už méně zajímavý. Vzhledem k prolínání několika stylů bez sjednocující myšlenky lze vinit Serru z eklekticismu.

Roman Dvořák