Danny Elfman - Batman

Dnes už patří soundtrack z Batmana k legendám filmové hudby. Jeho ústřední motiv vychází na několika kompilacích, které vzbuzují zájem posluchačů. Pochází od jednoho nadaného šílence, který za krátkou dobu dobyl Hollywood. Říkají mu Danny...

Elfman složil ten druh hudby, který se nehodí poslouchat všude a vždycky. Elfman je buřič, a proto i jeho dílo zneklidňuje tím, že se v něm neustále cosi děje. Jeho styl je od začátku do konce nabitý stovkou efektivních triků. Oproti jiným skladatelům využívá Elfman každé sekundy k tomu, aby udržel naší pozornost. Zatímco práce většiny jiných skladatelů končí u dvou motivů, které pospojují už známým balastem, Elfman pečlivě promýšlí každý další takt. Elfmanův způsob sdělení připomíná vyprávění člověka, který všechno co ví, chce rychle sdělit, a proto začne koktat. V jeho hudbě najdeme víc ztřeštěnosti, roztěkanosti a nervozity než je běžné. Ať už v Příbězích ze záhrobí, Simpsonových nebo Batmanovi je Elfmanova hudba hodně nestabilní, energická a má tendenci se vyvíjet v závratně rychlém tempu.

Elfman proti sobě staví dva soupeřící motivy - motiv Batmana a Jokera. Netopýřímu muži ušil kabát nezničitelného a záhadou obestřeného hrdiny. Je to jen pár vzestupných tónů (C---D-Es-Gis-----G-Fis-------), které mají v sobě sílu přesvědčit, kolik je hrdinství a obětavosti v postavě Batmana. Jeho motiv slyšíme pokaždé, když se masa černého latexu zničehonic objeví, aby vykonala dobré skutky. Batmanův protivník Joker není žádný hrdina, ale zakomplexovaný antikrist s narušenou vizáží. S oblibou stříká po lidech kyselinu, nenávidí netopýry a rád ničí umělecké památky. Schizofrenní, psychicky labilní škarohlíd nemá ani svůj ustálený motiv, ale jeho podoba je roztroušena do několika nesouvislých částí. Elfman nevysvětluje důvod Jokerovy existence jako touhu po pomstě, ale zaměřuje se na popis jeho pokleslých charakterových vlastností i odpuzujícího zevnějšku. Škodolibost, zlomyslnost a šibalství vystihuje neovladatelnou, popudlivou a teatrální povahou hudby. Když se ve třetí třetině skladby KITCHEN, SURGERY, FACE OFF Joker poprvé objeví, nejdřív vidíme tvář klauna s úšklebkem od ucha k uchu. Flašinetová hudba jako při pouťových atrakcích zahajuje kariéru psychopata a vraha. Je to vždy veliká show, když se o klaunových záškodnických úmyslech dozvíme ze spikleneckých tónů rozbouřených perkusí a poblázněných žesťů. Klaunovo běsnění uzavírá celkem optimisticky vražedný valčík, který je znovu nasáklý zkázonosným šílenstvím a touhou vraždit. Nahoře katedrály za zvuků varhan a úderů zvonů udělá Batman tečku za klaunovým řáděním. Netopýří téma získá převahu nad falešnými rolničkami.

Narozdíl od Prvního rytíře, kde citace Orffovy Carmina Burana vyzněla směšně a trapně, věnuje se Elfman v DESCENT INTO MYSTERY klasice se vší vážností. Malý prostor v instrumentální hudbě dostala i pop-rocková hvězda Prince, který je na soundtracku zastoupen jen pár takty „holčičího" klavíru. Batman je monumentální symfonií, které nechybí spád, akce humor a to všechno ve velmi složitých instrumentacích. Elfman měl štěstí skládat hudbu ještě k dalšímu pokračování netopýřího muže, ale třetí a čtvrtý díl byl svěřen mladému Goldenthalovi.

Roman Dvořák