James Horner - Braveheart

Psát o filmové hudbě není vůbec lehké, protože málokterý skladatel přijde s něčím mimořádně zajímavým nebo prostě s něčím, co tady ještě nebylo. A právě Jamese Hornera řadím mezi ty skladatele, kteří mě málokdy překvapí. Hornerova podmanivá hudba dokáže skutečně nadchnout, dojmout nebo omámit Vaše smysly. Statečné srdce se pěkně poslouchá, Vás i Vaše domácí zvířátko po několika minutách snadno uspí(mě a moji andulku téměř pokaždé). Rychlé, hlasité a burácivé pasáže k bojovým scénám jsou na soundtracku zastoupeny také, ale jejich podíl vzhledem k ostatním skladbám, kterých je celkem 18, není velký - ATTACK ON MURON, REVENGE, THE BATTLE OF STIRLING. Horner se rozhodl použít takové nástroje, abychom měli při sledování filmu, tak i při samotném poslechu dojem, že se nacházíme někde uprostřed Skotska ve 13. století. Kromě výrazných dud dominují foukací a brnkací nástroje (lesní rohy, píšťaly) nezastupitelné smyčce, občas nějaká „cinkadla" nebo obyčejná dřívka a také Hornerovi oblíbené ženské a dětské zpěvy. Finální úspěch se dostavil nejen při letošním vyhlašování Oscarových nominací, ale Hornerovi se konečně podařilo upoutat větší pozornost i normálních smrtelníků-Statečné srdce se velmi dobře prodávalo nejen na domácím soundtrackovém trhu. Samozřejmě velkou zásluhu na jeho komerčním úspěchu měl i mimořádně kvalitní film, ke kterému Hornerova hudba pasovala jako vejce k vejci. Ve skladbě SONS OF SCOTLAND mě přece jenom trošku šokovalo dráždivé hučení vyvolané použitou elektronikou, takže nečekaný moment překvapení se přece jenom dostavil. Určitá podobnost s Legendou o vášni tady sice je, ale vytýkat něco takového Hornerovi je stejně absurdní, jako obvinit každého druhého skladatele filmové hudby z tvůrčí krize. Nejvíc se mi líbila skladba BETRAYAL AND DESOLATION, která podle mě zahrnuje vše, co Hornerův soundtrack Statečné srdce skutečně nabízí. S koupí tohoto soundtracku rozhodně neváhejte, protože pokud jej jednou uslyšíte, budete se k němu ještě rádi vracet. Tento soundtrack je příliš dlouhý vzhledem k málo motivům, které jsou jen s nepatrným rozdílem opakovány, jejichž pravděpodobně nejtypičtějším rysem je monumentálnost a vznešenost.

Roman Dvořák