Eric Serra - The Fifth Element

Je tak mladý a už ho zná celý svět. Je o osm let mladší než J. N. Howard a šest let ho dělí od "titanikáře" Jamese Hornera. Narodil se 9. srpna roku 1959 v Paříži a od svých pěti se začal učit hrát na kytaru. Svou hudební kariéru zahájil v pubertálním věku patnácti let jako rockový a jazzrockový kytarista. Do dnešní doby nahrál přes 30 alb a složil řadu písniček. K filmu se dostal díky kamarádství s režisérem Lucem Bessonem - nejvýznamnějším představitelem nové francouzské vlny. Téměř každá Serrova hudba zaznamenala větší či menší úspěch a vzbudila zájem ze strany kritiků i posluchačů. Za Podzemku (Subway, 1984) vyhrál cenu Victory (Francouzská hudební cena) a jenom ve Francii se prodalo 200 000 alb. Prvního a zatím jediného Césara dostal za Magickou hlubinu (Le Grand Bleu, 1988) a jeho konto narostlo o 2,7 mil. prodaných kopií. Za Brutální Nikitu (Nikita, 1991) byl nominován na Victory, Césara a obdržel Zlatou desku. Hudbu k dokumentu Atlantis (1991) nahrával v Londýně s Královskou filharmonií. Tentokrát byl "jenom" nominován na Victory a ve Francii se prodalo "jenom" 150 000 desek. Náladu si mohl spravit na Leonovi (1994), který mu přinesl cenu Victory,další nominaci na Césara a přes 750 000 prodaných kopií. Talent mladého Francouze nemohl uniknout ani firmě Virgin Records, která 25. listopadu 1996 vydala jeho první kompilaci.

Nač ten rozruch? Je Serra opravdu geniálním dítětem? Pátý element ve mně nevyvolal pocit geniality, originality ani vkusné invence. Veškeré Serrovo snažení dalo za vznik postmodernímu paskvilu, který se opírá o kombinaci všeho možného. Serrův pokus namíchat mnohobarevný koktail ztroskotal na totální diskontinuitě. Klasiku (Leloo) střídá exotickými syntezátory (Akta) a mezi ně zařazuje diskotékové rytmy. Svoji troškou do mlýna přispívá tím, že si jen tak hraje s hlasitostí (Korben Dallas), skládá počítačovou hudbu (Heat) a nevyzpytatelným způsobem mění tempo hry. Aby zůstal Serra alespoň trochu věrný zaběhlým hollywoodským praktikám, vymyslel zasněnou melodii pro piano (hlavní motiv?), výbuchy emocí (Pictures of War, Lakta Ligunai) a imitaci velkého orchestru (Protect Life). Serrův Pátý element není experimentem, jen senzace chtivou kreací na motivy lehkovážných comicsových grotesek. Jde o neseriózní apokalyptickou provokaci, cíleně směřující ke kultu syntetické, minimálně dramatické hudby. Chtělo by se říct, je to "crazy", případně "cool", ale ne pokud má jít o filmovou hudbu. Jako doprovod k počítačovým hrám by byla Serrova hudba ideální. Alespoň skladba HEAT ve mně znovu oživila vzpomínku na oblíbenou commodorovskou hru Great Giana Sisters.

Roman Dvořák