John Williams - Empire of the Sun

Je radost vracet se ke starším dílům Johna Williamse, které neztrácejí své kouzlo ani po několika letech. Říše slunce byla pro Spielberga po Purpurové barvě druhou zkušeností s uměleckým filmem a pro Williamse další neobyčejnou zakázkou na filmovou hudbu. V 80.letech Williamsova popularita rychle rostla - co film, to obrovský zájem ze strany posluchačů a uznání z řad hudebních kritiků. Říše slunce ještě víc upevnila jeho pozici na piedestalu mezi skladateli filmové hudby. Získal podruhé cenu Britské akademie (poprvé za E.T.mimozemšťana), další nominaci na Oscara, Zlatý Glóbus, Grammy a soundtrack z filmu se prodáva v zahraničí ještě dnes.

Williamsova hudba v sobě spojuje čtyři charakteristiky, které určují výraz celého díla. Děj příběhu se odehrává v Šanghaji během druhé světové války a hrdinou je malý kluk Jamie, který propadl vášni k letadlům. Létání (přeneseně symbol svobody) Williams vyjadřuje lehkou melodií, antigravitačními ženskými sbory a exaltovanými smyčci. Efektu pohybu vzduchem dosahuje běžnými instrumentacemi, aniž by použil nějaké konkrétní zvuky nebo přístroje (Goldsmith v Blue Maxovi použil speciální stroj k výrobě větru). Symbol armády (přeneseně symbol poslušnosti) není v Říši slunce často slyšet, protože do díla vstupuje jen rytmicky prostřednictvím dobového vojenského pochodu. Malý Jamie byl velmi loajální a poslušně salutoval všem vyšším důstojníkům v zajateckém táboře. Element východoasijské hudby prorůstá do sboru juniorů v Suo Gan, který se s doprovodem varhan podobá vánoční mši (sbor zpívá přibližně: C--DEG--D--CED--C--DEG--D-E-C---). U některých zahraničních kritiků jsem se setkal s názorem, že skladba je velšskou ukolébavkou a jejím autorem není John Williams. Bylo by ovšem velmi zvláštní, kdyby byla velšská ukolébavka zpívána jazykem Východní Asie a kdyby v bookletu nebylo výslovně a jasně napsáno, že skladbu Suo Gan nesložil John Williams. Druhým zdrojem východoasijské hudby je experimentální The Pheasant Hunt (Lov na bažanta), u které se Williams bavil tím, jak mohou některé etnické perkuse vydávat záhadné zvuky. Čtvrtým inspirativním směrem byla pro Williamse evropská vážná hudba a sice vídeňský klasicismus v Exsultate Justi (někteří kritikové viděli inspiraci v Morriconeho Missií, která ale čerpá spíše z baroka) a romantismus v Chopinově klavírní hudbě. Není nouze ani o drama, když se Jamie ztratí rodičům v davu při útěku z ostřelovaného města (Lost in the Crowd) ani o akci na ulicích Šanghaje (The Streets of Shanghai). Milovníci scherza, Williamsovy oblíbené formy 3/4 taktu a rychlého tempa, si přijdou na své ve skladbě Jim´s New Life. Máte -li rádi snadno zapamatovatelné motivy, dočkáte se i v Říši slunce: ChCGFEh-hCGFh-a-.

Resumé: Ušlechtilé, bohaté a zralé dílo, s nádherným sborem a podmanivým sólem na hoboj (The Return to the City). Williams není nadarmo nositelem několika čestných doktorátů řady světových univerzit. Nejvyšší hodnocení dávám výjimečně jen špičkám. Říše slunce takovou špičkou je…

Roman Dvořák