Ennio Morricone - The Endless Game

Hudba k televiznímu seriálu Endless Game (1989) je křižovatkou, na které můžeme spatřit pestré linky Morriconeho vývoje. Tento soundtrack nám připomene hned několik jiných děl, nejedná se však o žádnou prapodivnou směsici, kterou by skladatel spatlal ze svých dřívějších děl (jako se tomu údajně stalo u jeho hudebního doprovodu k němému filmu RICHARD III. nebo u televizního filmu Il Barone). Endless Game je učebnicovou ukázkou toho, co znamenají slova prvky stylu. Objevují se zde určité „motivy“, opakující se v celém skladatelově díle. Nejedná se většinou přímo o motivy v kompozičním smyslu – a pokud již ano, pak jde o podobné, nikoli shodné motivy – ale o motivy jako podobná atmosféra, podobný nástrojový výběr, podobný náboj skladeb.

Nejvíce připomíná Endless Game soundtracky Frantic a Rampage – atmosférou i některými blízkými kompozičními motivy. Ostatně tyto filmy pocházejí ze stejného období. Vokální part v ústřední melodii (THE ENDLESS GAME), dle mého soudu jedné z nejmistrnějších Morriconeho skladeb, evokuje duch stylu posledního dílu Chobotnice, smyčcové pasáže v téže skladbě připomenou zase dvě belmondovky Marginal a Profesionnel. ANIT je odnoží skladby BESTIALITY z Věci. V ALEC´S JOURNEY uslyšíme typické zhlašující se a opět se ztišující klávesy, které bylo možno zaslechnout u Morriconeho už od 60.let (Metti una sera a cena) a které pak sehrály výraznou roli ve Vlkovi. Milostná témata, která se mi zamlouvají nejméně, připomínají styl, o kterém jsem se zmínil již u Lolity (skladby THE LOVE GAME, SUMMER SOLITUDE, CAROLINE´S SONG) – rozvláčné melodie, v nichž se skladatelovo mistrovství bohužel již značně rozplývá v průměru nevýrazné sladké líbeznosti. JUST A GAME je pro změnu parafrází klasicistního stylu 19.století. Závěrečná FROM RUSSIA (nejvýraznější morriconeismus alba) vyvolává dojem grotesknosti, podobný stylu, kterým Morricone obdařil filmy Elia Petriho.

Na Endless Game jasně spatřujeme, že Morriconeův rukopis se vyvíjí mnoha směry, které se v různým filmech nejrozmanitějšími způsoby proplétají, takže většinou u Morriconeho nelze říci, že jeden jeho film odvarem druhého či naopak.

Artur Frazer