Bernard Herrmann - Fahrenheit 451

Několik výjimečných prvků se sešlo při realizaci filmu 451 stupňů Fahrenheita. Byly to (bez ohledu na důležitost): nádherná stejnojmenná předloha v podobě slavného krátkého románu amerického spisovatele Raye Bradburyho, režijní mistrovství francouzského představitele tzv. nové vlny Francoise Truffauta a skladatelský talent Bernarda Herrmanna. Málokdy jsme svědky takové vyváženosti jednotlivých součástí filmového díla.

Truffaut si Herrmanna vyhlédl na základě volby svého filmového vzoru Alfreda Hitchcocka, který s Herrmannem vytvořil jednu z nejpozoruhodnějších kooperací, které kdy existovaly mezi filmovým režisérem a jeho hudebním skladatelem. Hudba k tomuto Truffautově filmu se však výrazně liší od stylu hudby, kterým Herrmann obdařil Hitchcockova díla. Ačkoli je film 451 stupňů Fahrenheita mnohými prvky věren Hitchcockovým filmům, jedná se spíše o podobnost formální (režijní vedení), nežli obsahovou (filmový syžet). A tomu je i podřízena Herrmannova hudba. Ta precisně vystihuje kouzlo literární předlohy i filmové nápady, kterými dílo obohatil Truffaut.

Hlavní náladovou linií hudby je tichá zasněnost, která je místy narušována dramatickými zásahy, které poukazují na ústřední filmový konflikt mezi touhou nalézt svobodu ducha v myšlenkově vyčpělé civilizaci a silami, které se tuto touhu snaží potlačit. Tyto síly symbolizuje kasta požárníků, jejichž úkolem není hasit oheň, ale naopak jej rozdělávat tam, kde se objevuje možnost, že by lidé mohli vykřesat trochu fantazie z tajně uchovávaných knih. Skladba FIRE ENGINE, založena na rychle kmitajících smyčcích, je leitmotivem, který vždy doprovází jízdu požárního vozu, uhánějícího spálit objevené knihy. V dramatických skladbách Herrmann sahá často k elektronickým nástrojům, v jejichž uvedení do filmové hudby se stal průkopníkem - již v 40.letech použil v jedné ze svých hudeb dědečka elektronických nástrojů, tereminvox.

Úchvatné práce s romantickými smyčci, které postupně gradují do dramatického vrcholu, jsme svědky v THE BEDROOM, kdy je Montag, hlavní hrdina, sváděn svou ženou. Ve chvíli, kdy smyčce i obraz dosahují vrcholu, kamera se decentně stáčí a zachycuje padající šátek. Desátá, závěrečná skladba THE ROAD, která je také nejdelší skladbou celého alba, nám podává vizi budoucnosti, v které možná bude naděje pro život s kapkou fantazie. V 451 stupních Fahrenheita předvedl Herrmann koncept zasněné až meditativní hudby, vycházející z typických protahovaných smyčců, koncept, který dodnes zůstal příkladem toho nejvyššího standartu filmové hudby.

Artur Frazer