Ennio Morricone - Pure Formality

Již první skladba BREATHLESSLY (A PERDIFIATO) Vás přivede na myšlenku, zda autorem soundtracku, který právě posloucháte, není někdo jiný než Morricone. Důvody k tomu jsou zcela oprávněné, protože tento soundtrack se od většiny Morriconeho děl podstatně liší lepší instrumentací a jiným aranžmá. Přesto však v ostatních skladbách, kterých je celkem 21, Morriconeho spolehlivě identifikujete, jelikož se od svých vžitých tradičních postupů neuměl úplně odpoutat (stejné „problémy“ má i jeho fanda Hans Zimmer). K tomu nejlepšímu, co tento soundtrack nabízí, patří bezesporu již zmíněná skladba BREATHLESSLY, jejíž síla spočívá v oslnivém houslovém sólu, které na pozadí bicích a ostatních smyčců dokonale vynikne. Gerard Depardieu Vás přesvědčí o neomezené šíři svého talentu, když uslyšíte jím zpívané dvě verze téže písně REMEMBERING v italštině a TO OBLITERATE THE PAST ve francouzštině. (Ortodoxní kritikové by přece jenom měli brát ohled na to, že Depardieu je především herec). Skladby THE PALACE OF NINE FRONTIERS, THE BUM a LEONARDO DA VINCI jsou si hodně podobné- pozadí tvoří jakjinak disharmonické zvuky, ale hlavní prostor je zde ponachán jednomu drnkacímu nástroji, který vydává stále dokola tytéž dva tóny-Gis-H. A jako tradičně vysoké housle ve skladbě THE TRAP AND THE MOUSE, pěkná klavírní melodie ve PHOTOS, typické vyvrcholení orchestru v BLOODSTAINS, rozechvělé struny basy a housliček v REPRESSED MEMORIES (ve Vlkovi předvedl to samé). Možná, že Vás místy překvapí některé těžko definovatelné zvuky, u kterých si nebudete jisti, kterým instrumentům vlastně patří- celý Moriconeho život je spjat s experimentem, a proto není divu, že se opět rozhodl svoje posluchače „potrápit“. Občas totiž na soundtracku zazní šplouchání vody(!)- zřejmě byla v orchestru připravena speciální káď s vodou, do které některý z hudebníků měl za úkol v daný okamžik hodit nějaký předmět tak, aby se ozval ten správný „šplouch“ se správnou ozvěnou. Prakticky těžko uskutečnitelné, ale určitě to bylo zpestřením pro celý orchestr. Kromě toho, že Morricone se svým orchestrem velmi často „dělá bububu“, aby strašil malé děti, v Pouhé formalitě se vypravil na cestu neznámou, tajemnou a objevnou, na které ho doprovázel jeho syn Andrea(spoluautor obou pisni) a jemu věrný římský orchestr-Orchestra of the Unione Rome.

Roman Dvořák