James Newton Howard

Být mladým filmovým skladatelem nemusí ještě znamenat handicap a obtížnou pozici obstát vedle šedesáti(a více)letých skladatelů. Pro J.N.Howarda byl Uprchlík výzvou, jak vytřít zrak přestárlé konkurenci a stát ve svých dvaačtyřiceti blikající hvězdou. Tento kalifornský rodák a klavírní specialista začal skládat filmovou hudbu poměrně pozdě. Aspoň do roku 1985 nebyl znám jako skladatel filmové hudby, protože kromě pokusu složit hudbu ke sci-fi Duna režiséra Davida Lynche se pouze podepsal jako proucent pod píseň Nights are Forever, která byla použita na soundtracku Twilight Zone: the Movie.

To bylo v první polovině osmdesátých let, ale Howardova kariéra začala již v 70. letech, kdy spolupracoval s Marty Paichem, který ho trénoval v orchestracích, a který později dirigoval Howardova filmová díla. Howard se nejprve živil jako hráč na klávesy v oblasti populární hudby. Za své první album, jenž bylo směsí jazzu, rocku a klasiky nedostal moc zaplaceno, tak začal hledat práci jako hudebník u poprockových skupin. Elton John zaměstnal Howarda jako druhého hráče na klávesy a společně vydali několik známých desek. Začátkem 80. let byl osloven výrobcem špičkových klávesových nástrojů - firmou Yamaha, aby předvedl své schopnosti na nových modelech DX - 7, DX – 9 a GS – 1.

V roce 1984 pracoval s několika přáteli na desce, jenž měla být avantgardním počinem na poli instrumentálního rocku. Příčiny neúspěchu tkvěly údajně v tom, že album nebylo moc dlouhé, a že některé skladby měly příšerné názvy. O několik let později Howard dirigoval Melbournský symfonický orchestr a v 90. letech začal skládat pro televizi. Asistoval Johnu Frizzelimu v Dante's Peak (Rozpoutané peklo) a Stevu Porcarovi v Metru. Získal cenu Emmy za seriál Pohotovost, nikdy však nedostal Oscara ani Grammy.

Jeho Uprchlík je fenomenální počin, který jde ve stopách jeho dřívějších nefilmových projektů. Jde zatím o nejlepší Howardovo dílo, ve kterém se mu podařilo výborně spojit několik hudebních stylů dohromady. Je to hudební proud, v jehož slépějích nemůže jít v Hollywoodu každý, pokud neprošel tak bohatou přípravou jako Howard. Je totiž velmi obtížné spojit zdánlivě nespojitelné – rock, jazz, hard rock, country, klasiku a já nevím , co ještě.

Na soundtracku najdete mimojiné skladbu FUGITIVE'S THEME, která ve filmu nezazní. Její skromné instrumentace (sopránový saxofofon, akustická basa, piano) odlehčují poslech a dávají víc vyniknout melodii, což u ostatních skladeb neplatí. I přes některé výhrady jako že Howard všude strká bicí a šroubovanost některých instrumentací je to pořád málo, abych Uprchlíka nepovažoval za perfektní soundtrack. Možná je moje shovívavost dána také tím, že některé skladby mě nenechaly ani na okamžik vydechnout, proto jsem neměl čas nad nimi hluboce hloubat.

U skladeb HELICOPTER CHASE a SUBWAY FIGHT jsem trpěl nedosatkem kyslíku a teprve teď jsem pochopil, co to znamená, když se řekne: Je to nářez.

Zavražděná manželka,
jednoruký muž,
posedlý detektiv
…..Hon začíná.

P.S.: Vlastníte–li Howardův Grand Canyon, podívejte se pozorně na jméno dirigenta, uvedené na bookletu. Najdete – li tam jméno Marty Paich, je všechno v pořádku. Pokud tam ovšem bude napsáno Marty Paloh, patříte mezi ty smolaře, kteří zakoupili soundtrack s tiskovou chybou. Lituji, ale nevyhráváte vůbec nic.

Roman Dvořák