Jerry Goldsmith - Ghost and the Darkness

Pokud jde o hudbu etnickou jsou Goldsmithovy schopnosti skutečně výjimečné. Dokáže si poradit s pomalovanými Křováky, nahatými Pygmeji i amazonskými indiány. Hudbu jiné než europoidní rasy udržuje v mezích hodnověrnosti i líbivosti. Zachovává základní rysy etnické hudby (rytmus, nástroje, zpěv) a přidává další artefakty, které ji dělají přístupnější lidovým masám.

Nejzajímavější je spojení perkusí se sborem dětí a dospělých, které dává celému soundtracku příchuť dalekého kraje. Říká se, že matkou všech bubnů je Iyala, původem z Nigérie. Kromě afrických bubnů, které mají nezaměnitelnou tlumeně dunivou barvu najdeme na soundtracku i řinčivé perkuse. V takovém případě již nelze mluvit o nástrojích jako spíš o přístrojích nebo předmětech pro zvukomalbu. Některé zvláštní zvuky lze přičíst i elektronice, která stejně jako v Kongu nebo Šamanovi rozšiřovala hudební obzory orchestrátora. Na zajímavosti ztrácejí akční pasáže, kterých na soundtracku naštěstí není moc a jsou lépe aranžované než v Kongu. Při nich mohla sloužit jako temp-track skladba Pawnee Attack z Tance s vlky (vzpomeňme Šamana, ve kterém byl rovněž slyšet John Barry). Romantika a láska na africkém kontinentě, v prostředí hladem nafouklých bříšek i krvelačných lvů se těžko bude hledat. Ovšem Goldsmith dokáže své romantické smyčce protlačit všude, ale díky bohu to s nimi nepřeháněl (v Šamanovi ano).

Mezi africkou hudbou se mi ztratil irský folklór, který, jak Goldsmith v bookletu uvádí, tvoří jednu tématickou část. Snad jím neměl být třídobý doprovod a předehra ECCgCCECEFED hlavního motivu (g---e--fg---C-h-a---f--ga---), kterou mohl na píšťalce vyluzovat nějaký domorodý chlapec. Ani typické nástroje irské lidové hudby jako sólové housle, dudy a harfa nejsou na soundtracku slyšet.

Vyšší úroveň udržují i písně v podání pravých Indů a Afričanů. Indové zpívají o tom, jak je dobré se vzájemně spojovat, Afričané o cestě do Bamby. Na rozdíl od Indů se Afričané při zpěvu více uvolňovaly. Jeden zpěvák ržáním napodoboval koně, druhý legračně vrčel a jedna velká grupa dokola opakovala „ijé ójeha“ (asi „hyjé, pojedem“).

Výdaje na soundtrack musely dosáhnout astronomické výše. Producenti soundtracku musely zaplatit Londýnskou národní filharmonii, nahrávací studio v Johannesburgu, v Londýně, mixážní studio v Santa Monice, překladatele z hindštiny a svahilštiny a asi 30-ti členný sbor afrických a indických zpěváků.

Resumé: Pro Evropana výstřední, milé a pikantní. Radost bude mít každý etnomuzikolog i producent, který právě natočil film s černochy a hledá skladatele. Máte-li půl miliónu USD a vládnete vlídným slovem - Goldsmith je váš!

Roman Dvořák