Thomas Newman - Unstrung Heroes

Dosud nejkratší a patrně nejpodivnější soundtrack, který mi kdy přišel pod ruku. Ve spojení s filmovou hudbou jsem zatím nikdy nepoužil přívlastku "šílená", který tentokrát neváhám použít. Zapomeňte na klasickou filmovou hudbu s velkým orchestrem, vtíravým motivem a mohutným sborem - nic podobného se zde nekoná. O extrémnosti tohoto soundtracku budete přesvědčeni hned během první skladby s příznačným názvem OUTSIDE 2 B. V první sekundě vás vyvede z míry (stejně jako mě) zoufalý výkřik, který by měl být jakousi předzvěstí toho, že v dalších minutách dostaneme pěkně do těla. Jak jinak by se asi mohla jmenovat druhá skladba než INSIDE 2 B? Nepodléhejte iluzi, že opět uslyšíte majestátní motivy podobně jako v The Shawshank Redemption nebo Little Women. Poté, co máte vytrpět všechno to cinkání, vrzání, klepání, bouchání, skřípání a hekání, budete si zřejmě myslet, že se Thomas Newman zbláznil. Tomu by odpovídala i paleta nástrojů (lépe zvukových zdrojů) - vedle citery, basového dulciméru, indiánského benja a psalteria obyčejný kolovrátek nebo obyčejné dveře. Sám Thomas Newman osobně se dostatečně vyřádil na piánu a psalteriu. Představte si, že spisovatel začne psát román, který v zápětí dostane podobu povídkové formy nebo herce, který druhou polovinu jinak vážného monologu odříká s úsměvem na tváři - nějak podobně nesourodě působí Newmanův soundtrack.Stěží si lze vysvětlit Newmanovu schizofrenní snahu postavit vedle sebe táhlé symfonické skladby (umírněného Newmana a potřeštěný experiment (šíleného Newmana). Jinak těžko postřehnutelný motiv (připomínající místy jeho starší Smažená zelená rajčata ) se záhadně pohybuje na hranici obou diametrálně odlišných rovin. Každopádně víc než motiv bylo pro Newmana důležitější dát najevo, že se dá hrát opravdu na všechno, přitom výsledek nemusí být až tak katastrofální (jenom děsivý) . Největší vadou na kráse je tedy velmi obludná tendence nesoustředit se na jednu hudební myšlenku (nápad navodit atmosféru orientálních dálek zvonivými zvuky, strunkami, bubínky a indickým halekáním), ale ostentativně razit cestu tématicky naprosto odlišnou (zejména ve skladbách TRACE HARM a HOME MOVIES). Docela zábavně znějí v překladu názvy některých skladeb jako "Rtěnka", "Slepec by to mohl vidět" či "Poloviční Amálie". Nakonec se Newman asi dobře bavil, když ve skladbě THERE IS NO CONSPIRANCY vytrvale několikrát po sobě naznačoval konec. Lze se jen podivovat nad úchylkami některých členů Americké akademie filmového umění a věd, která Newmanovu hudbu k Unstrung Heroes vybrala v roce 1996 mezi pětici nominovaných v kategorii "hudba pro muzikál nebo komedii". Náznak toho, že s rozšířením o tuto hudební kategorii se dočkáme pravděpodobně nižších nároků na kvalitu a občas se do nominace zatoulá i nějaký zmetek. Velmi brzo zjistíte, že slabých 30 minut je nekonečně dlouhá doba na poslouchání tohoto soundtracku a méně trénovaným se může stát, že po uplynutí 15 minut ani nebudou vědět, jak se jmenují.

Roman Dvořák