James Horner - Jumanji

Před třemi lety Horner nemohl ani tušit, že jeho Titanic bude lámat rekordy v počtu prodaných nosičů. Byl totiž zaneprázdněn projekty jiného ražení, z nichž určitou část tvořily komedie. Ve stejném roce složil hudbu k duchařské komedií Casper a kreslené pohádce Balto.

Rok 1995 nebyl rozhodně pro Hornera rokem nejplodnějším (v roce 1993 složil hudbu k 10 filmům!), ale určitě nejúspěšnějším. Současně byl nominován na Oscara i Zlatý Glóbus za filmy Statečné srdce a Apollo 13. Jeho Jumanji je jen velmi slabou kopií Caspera a nejen jeho. Připomíná několik dalších filmů, mezi nimi Vetřelce (těžké kovové bicí), Legendu o vášni (harfové arpeggio) a Statečné srdce (exotická flétna). Kdybych patřil mezi dobré znalce díla Jamese Hornera (a to já rozhodně nejsem!) k vyjmenování děl, z kterých Horner vychází , by mi nestačily prsty levé ani pravé ruky. Například již zmíněná flétna připomíná Statečné srdce tak přesvědčivě, že se mi chtělo z plných plic zařvat: "freedom!"

Je slyšet, že James Horner hodně šetřil silami. Při troše štěstí by se dala složit podobná slátanina během několika málo dnů. A ještě by zbyl čas uspořádat nějakou hollywoodskou párty, na které by Horner nabízel hostům slaďoučký punč a chlebíčky s tuňákem. Opravdu bychom mohli Jumanji považovat za jakýsi výběr Jamese Hornera, který by on sám jistě nazval The Best of James Horner.

Mezi znalci filmové hudby vznikala oprávněná námitka, že Jumanji je soundtrack bez motivu. Je to téměř pravda, protože těch pár krátkých melodických frází za motiv nikdo nepovažuje. Hornerovo Jumanji mělo pro mě stejný přínos asi jako skákání po gumových pískacích hračkách pro děti do tří let. James Horner je noční můrou hudebních kritiků a smutnou kapitolou v dějinách filmové hudby. Nic by na tom nezměnila spekulace o jeho sexuální orientaci a diskuse o tom, jak Horner přišel k doktorátu z kompozice. Jumanji je jedno velké nic, které vyznívá naprázdno bez jakékoliv interakce. Nemilosrdně a nekompromisně jedna hvězdička.

Roman Dvořák