Eric Serra - Le Grand Bleu

Je vidět, že si vydavatelství Virgin Serry opravdu váží, když přišlo po deseti letech s novým vydáním Magické hlubiny. V redakci Filmmusu však žádné velké nadšení z této tzv. speciální edice nepanuje. (V čem je vůbec speciální?). Vytýkat lze tytéž zásadní nedostatky jako v případě Nikity nebo Pátého elementu. Serrova hudba je pořád stejná, proto i malý počet Serrových soundtracků, může způsobit stav, kdy je "přeserrováno".

Přibylo víc atonálních a improvizovaných zvuků jako tříštění skla, bouřka, syntezátor pro delfíní dorozumívání a cvrlikání cvrčka (Water Works). Tyto mimohudební jevy vydává Serra za něco víc než čím doopravdy jsou. Dnes se nemůžeme spokojit s pouhým napodobováním jako před deseti lety. Nestačí si sednout k počítači a nasimulovat umělý sbor, zvony či smyčce. Serrův vývoj se zastavil a je škoda, že ztratil náskok, který měl před Zimmerem nebo N. Howardem. Serra nám dává nahlédnout do duše, jenže jeho introspekce je falešná. Nevěřím, že hudba vyjadřuje jeho vnitřní pocity stejně jako nevěřím, že se kulturní vývoj člověka může rázem zastavit. Jen jeho pracovní algoritmus, chcete-li scénář může zůstat stejný. Serra je vlastně líný člověk, kterému je lhostejno cokoli měnit. Za Magickou hlubinu dostal Césara a to je důvod zůstat stejný. Zlatý věk robotizace a automatizace Serrovi ideálně sedne. Serra je dopředu naprogramovaný a emočně chudý. Jeho hudba není filmovou hudbou, i když ji slyšíme u Bessonových filmů. Z příběhu Magické hlubiny zachoval jen Enzův zdravý optimismus a lásku k špagetám (Spaghetti del Mare). S každým dalším dílem se Serra propadá do hlubiny, jenž přestává býti magickou. Kouzlo zasněných syntezátorů a kašírovaných sborů se pomalu vytrácí. Důvod poslouchat Magickou hlubinu víc než dvakrát může mít jen Serrův největší fanda, který je současně amatérským potápěčem, milovníkem špaget a ochráncem delfínů. Všem zklamaným a smutným mohu slíbit, že příště recenzovaný soundtrack Atlantis dopadne o něco lépe.

Resumé: Magická hlubina je vysloužilou bižutérií, která dnešního posluchače nepotěší. Podává klamavý obraz o soupeření dvou potápěčů a jako doprovod v dnešním světě filmové hudby nemůže obstát.

Roman Dvořák