Mňága - Mňága: Happyend

Těžko asi bude soundtrack k hudebnímu filmu, jenž se jmenuje téměř totožně se skupinou o kterou jde, vypadat jinak než jako výběr nových, starých a všelijak inovovaných skladeb.

Valašskomeziříčská skupina Mňága a žďorp, jejímž hlavním atributem je tzv. pozitivní skepse, pojala album jako experimentální směs své tvorby. Vedle svých klasických vypalovaček jako Nejlíp jim bylo nebo I cesta může být cíl (což je dnes už téměř klasika), můžeme na albu nalézt také písně v jejich tvorbě příliš neviděné. Podobně jako na albu Ryzí zlato jde u Happyendu o příklon ke klávesám namísto charakteristického saxofonu - ten uslyšíme snad pouze v jediné skladbě.

Na jedné straně vypalovačka Obraz pro výstavu koček, nezvykle instrumentálně propracovaná píseň Dole, jež obsahuje snad pouhou minutu textu a další čtyři minuty jsou vyhrazeny pro kytarové vyhrávky, roztomilá Vím, kam mám jít.

Do druhé kategorie patří podivnosti typu Nevadí, Zapomenout nebo Špatný konec, které jsou pro Mňágu netypické po textové ( kde v tom najít něco pozitivního ?) i hudební stránce. Při opakovaném poslechu na mě působí jako dost těžko stravitelné skladby.

Na albu se nachází také množství různých šílených verzí klasických hitů. Made in Valmez v tzv. unplugged verzi a instrumentální provedení téže skladby - housle, banjo ... Kromě toho kapela Chinaski předělala k obrazu svému další známou písničku - Hodinový hotel. Vcelku svérazně; já však dávám přednost originálu.

Mňága: happyend není album, které bych doporučil posluchači, který chce s Mňágou začít (to ať si koupí raději třeba Radost až na kost), spíše skalnímu fanouškovi, jenž nechce přijít o sbírku kuriozit.

Pavel Orawczak