Ennio Morricone - More Mondo Moricone

More Mondo Morricone je pokračováním výběru Morriconeho hudby z italských filmů šedesátých a sedmdesátých let, který vydalo německé vydavatelství Colloseum pod názvem Mondo Morricone. Editorům se kupodivu podařilo přivést na svět stejně zdařilou kompilaci, jako byla ta předchozí. Zahrnuté filmy pocházejí tentokrát z let 1966-1977.

Výběr tvoří opět z převážné části skladby, zařazované k „lehké hudbě„ a opět zde hraje výsadní roli ženský vokál, stále vedený slavnou Eddou dell´Orso.

Objevují se zde kompozice z filmů, které byly již zastoupeny na předchozím albu – METTI UNA SERA A CENA (na obou albech celkem jsou 4 skladby), LA DONNA INVISIBILE (5 skladeb) a LE FOTO PROIBITE DĚTI UNA SIGNORA PER BENE (5 skladeb). Tolik skladeb z jednoho filmu obvykle tvoří již polovinu celého kompletního soundtracku, přesto bych hlubším zájemcům doporučoval – pokud je skladby některého ze jmenovaných filmů zaujaly – aby si samostatný originální soundtrack přesto koupili. V případě filmu METTI UNA SERA A CENA se to jistě vyplatí – odměnou vám budou další brilantní variace s hlavními motivy a stylistická jednotnost.

Pozoruhodnou skladbou je devítiminutové dílko COME MADDALENA z Kawalerowiczova filmu Maddalena (1971), vyprávějícím o milostném vztahu mezi knězem a mladou ženou. Úvodní téměř dvě minuty slyšíme pouze rozvíjející se bicí, k nimž se postupně z dálky přidává hlas varhan a skladba se pak rozlévá do ženských vokálů. Vnitřní náboj skladby je fascinující a narrativní výpověď hudby lze číst následovně – bicí značí nelehkou cestu kuriózního mileneckého páru (knězova váhavost), vzdálené varhany připomínají fatálnost náboženského pozadí (knězova víra) a ženský vokál křehkost lásky (knězova skutečná touha). Nevěříte-li, že něco takového by hudba dokázala vyjádřit, poslechněte si skladbu sami.

AMORE COME DOLORE je celých šest minut vystavěna na stále se opakujícím uhrančivém motivu, zprvu hraném na klavír, později variovaném orchestrem. Stejně jako v předchozí skladbě, tak i zde, a víceméně i ve všech ostatních skladbách, nemůže pozornému posluchači uniknout jeden zřetelný rys Morriconeho hudebního stylu, a sice polyfonní výstavba.

Skladby sice téměř vždy mají nějakou ústřední melodii – a ta je někdy opravdu velmi výrazná. Proto však asi také může naší pozornosti uniknout předivo dalších melodických linek, které se na ústřední melodii nalepují. Hudební party, které stojí vedle hlavní melodie, vůbec nejsou jen harmonizujícími doplňky – jsou mezi nimi skutečně i další přídavné melodie – druhé, třetí, někdy i čtvrté a páté! Morriconeho obliba polyfonismu je zřejmá a pokud ji nereflektujeme, uniká nám celá pointa skladatelského rukopisu tohoto tvůrce. Úvahy o Morriconeho „jednoduchém„ kompozičním stylu jsou proto zcela směšné a svědčí – v lepším případě – o velké nepozornosti poslouchačů. Nezapomínejme, že mezi skladatele, které má Morricone nejraději, patří Johann Sebastian Bach, a že první skladby, které začal tento Ital komponovat (ve svých šesti letech) byly kánony! Nedivme se tedy jeho oblibě v rozvíjení vedlejších melodických linek, se současným udržováním jednoho pevného výrazného motivu, který zajišťuje spojitost a drží filmovou narrativitu v kýžených kolejích.

SOSPIRI DA UNA RADIO LONTANA je skladba reálné hudby z belmondovské kriminálky Strach nad městem (Peur sur la ville), která je vystavena na (doslova!) orgastickém vzdychání, kombinovaným s rozvernými vokály. Erotičtější hudbu, která má přitom takovouto hudební úroveň (i sexuální vzrušení vyžaduje jistou stylizaci), jsem dosud v žádném jiném filmu neslyšel.

Předposlední skladba (L´ULTIMO) nepochází z žádného filmu, ale jde o ukázku z alba IDEATO, SCRITTO E DIRETTO DA ENNIO MORRICONE, což je kompilace samostatné „lehké„ hudby.

Na závěr je třeba vyzdvihnout i dobře napsaný text v přiloženém bookletu (což platí i o předchozím výběru MONDO MORRICONE). Na rozdíl od většiny jiných podobných „informací„ je tento skutečně fundovaným rozborem Morriconeho skladeb. Napsal jej Claudio Fiuano, na předchozím albu byl autorem Sandro Zanichelli a je zřejmé, že oba autoři toho vědí o Morriconeho hudbě trochu víc než jen to, že složil hudbu pro tamten slavný western.

Artur Frazer