Jerry Goldsmith

20. února Goldsmith koncertoval ve skotském Glasgow a už 5. března nahrával v Londýně hudbu k novému dobrodružnému filmu. To ještě netušil, že renomovaný časopis Variety označí Mumii za nejhorší dílo ve skladatelově kariéře. Jerry Goldsmith složil hudbu, která se od něj očekávala, ale která svoji originalitou nikoho neoslní.

Mumie je remakem filmu z roku 1932 o expedici, která najde blízko Káhiry hrobku s živou mumií. Námět filmu dával Goldsmithovi možnost, jak zúročit všechny časem nasbírané zkušenosti se skládáním akční, rychlé a trochu etnické hudby. Místo děje dalo Goldsmithovi příležitost imitovat arabskou hudbu a využít ji jako tématickou část díla. Aniž bychom znali teoreticky systém arabské hudby (např. dělení na mikrotóny, improvizace, časový cyklus), její přítomnost si uvědomujeme hlavně v pizzicatu (skladby Giza Port a Camel Race). Některé fanoušky mrzelo, že arabský motiv Goldsmith nepoužil vícekrát. Stejně i v romantickém motivu je slyšet, že má něco společného s Egyptem (totiž samotný dur-mollový systém k imitaci bohatě stačí). Kromě toho, že Goldsmith respektuje geografické hledisko, respektuje především požadavek na akčnost hudby. Velmi efektně vytváří akci prostřednictvím smyčcových ostinátů, výrazných dechů, řinčivých perkusí a tympánů. Podobně jako v L.A.Confindental odbourává Goldsmith pravidelnost častou změnou parametrů hudby. Během krátké doby se například změní takt, instrumentace i melodie. Jenže v Mumii se dal Goldsmith cestou producentů a diváků, proto veškeré události a zvraty v hudbě mají zesilovat hrůzu z monstra. Goldsmith nám servíruje hlavně tympány, které diváky budou strašit a posluchače vysilovat. Jenom okrajový význam měly sbory (představují tajemno) a opravdu hrozný "kosmický" syntezátor (jako kdyby Goldsmith s Couragem žádný jiný neznali).

Resumé: Goldsmithovi fanoušci na rozdíl od kritiků přijali Mumii spíš kladně. Mumie může připomenou některá starší Goldsmithova díla jako Vítr a lev, Doly krále Šalamouna nebo Shadow. Je to dlouhý soundtrack, s pár svěžími motivy, ale jen několika málo dobrými nápady (např. hra na xylofón).

Roman Dvořák